Trump je ve velmi svízelné pozici. Před 33 lety se do pres. Nixona zakousla Demokratická strana, tradičně ovládající nejvlivnější americká média, kterého nakonec donutila odejít. A to byl nesrovnatelně větší kabrňák! V l. 1952-60 vicepresident, v r. 1960 těsně prohrál volby s Kennedym, v l. 1969-73 president (ukončil nenáviděnou válku ve Vietnamu, kterou zahájil v r. 1965 demokrat Johnson) a v r. 1973 vyhrál volby na druhé období, přestože už proti němu byla v plném proudu aféra Watergate. Donald Trump utrpěl další prohru – a to navíc s přispěním svých vlastních republikánů. Moc těch největších médii jako New York Times, Washington Post, New York Herald Tribune, CNN je obrovská a schopná ovlivnit všechno včetně FBI, CIA i justice. Americká společnost je rozdělená na elity (většina demokratů) a outsidery (většina republikánů) snad ještě víc než ta naše.
Zajímavé je, že přes veškerou mediální masírku má Trump mezi svými voliči pořád stejnou podporu, jako před volbami. Nedávno to s hrůzou zjistil deník Washington Post, když se místo do velkých měst na západním či východním pobřeží USA vydal do malých měst ve středu USA. Dokonce se ukázalo, že Trumpovi voliči se ještě ve svých názorech a podpoře Trumpa více zatvrdili a jeho dosavadní vládnutí hodnotí narozdíl od médií jako velmi dobré, protože prý konečně začal tvrdě vysušovat tu washingtonskou páchnoucí politickou bažinu. No a ta se tomuto svému ničení brání, jakýmikoli špinavými prostředky, třeba právě přes média.
Prezident je nejmocnější muž na světě. Establishment ho nenávidí a pohrdá jím a nepomáhají ani důležité posty ve vládě, ať se snaží, jak se snaží, Donald Trump nemá žádné spojence. Ale snad nyní i ti zabedněnější pochopí, jak funguje demokracie a kdo v ní vlastně vládne. Lid to není, ten disponuje pouze právem volit politiky, ale nikoliv, co se má dít a kam by měl politický proud směřovat. Politici to také nejsou, ti pouze plní zadání jejich (loutko)vodičů. Ale hrajeme si dál na demokracii a soptíme nad různymi diktátory, kteří v podstatě také slouží kapitálu.
Americký Kongres kupříkladu představil projekt zákona, obsahující seznam zahraničních programů ministerstva zahraničí pro příští rok. Celkem na realizaci mezinárodních projektů navrhuje vyčlenit 5,4 miliardy $. Dokument zdůraznil, že ministerstvo by nemělo realizovat projekty na Krymu, pokud „se nevrátí Ukrajině“. Zároveň je jasně řečeno, že peníze mohou být použity k „podpoře demokracie v Rusku, ochraně internetové svobody“ a „pomoci v boji proti ruskému vlivu.“
K dispozici jsou také informace, jaké zahraniční programy chtějí USA spustit v roce 2018. Kongresmani vydají dalších více než pět miliard dolarů za aktivity v jiných zemích.
Znovu Amerika vnucuje světu, že jej musí zachránit, a stále má neuspokojené ambice. Není tedy pochyb o tom, že ve skutečnosti na tomto základě USA zasahují do záležitostí jiných zemí. Legitimizují proces, poté na tom skvěle vydělávají.
Dle vyjádření známého historika a publicisty Andreie Fursova https://www.pravda.ru/expert/24-07-2017/1342786-usa-0/ … „to není překvapivé. USA aktivně zasahují do vnitřních záležitostí jiných zemí – zejména Ruska. Naši zemi – jadernou velmoc, není tak snadné dobýt z vnějšku. To může být učiněno pouze zevnitř, podkopávat politický režim, podporovat oligarchy pro obsazení vládnoucí vrstvy, hecovat nálady lidí proti vládě. A to zejména sledují tím, že vedou informační válku, v tom je podstata jejich politiky. Také zdůraznil „… naše příslušné orgány by měly věnovat pozornost strukturám jako „Rossotrudničestvo“, tomu, jak vykonávají svou funkci; a pokud ji neplní, k čemu jsou? Navíc, pokud jejich činnost ubližuje, ať jsou postiženy podle zákona.“