Bojí se koronaviru? A pokud ne, má naopak předseda SPD a místopředseda Sněmovny Tomio Okamura obavu z toho, co se děje na řeckých hranicích? A do jaké míry ochrání v této fázi Evropská unie sama sebe, pakliže by se dalo mluvit o invazi?
A co na to NATO?
EU, Turecko, Řecko, Afghánistán, vývoz demokracie, Brexit, … ale také sociální dávky a podpora důchodců.
Advokátka Klára Samková je rozhořčena žalobou právníka Davida Záhumenského, který se u soudu dožaduje zrušení restriktivních opatření, jimiž vláda Andreje Babiše bojuje proti epidemii koronaviru. Záhumenský a jeho žena argumentují jejich nepřiměřeností. Samková oproti tomu odmítá, že by omezením volného pohybu či zavřením obchodů byla dotčena lidská práva: Právo seniorů jakožto ohrožené skupiny na ochranu před nemocí považuje za důležitější. Advokátka a aktivistka se též v textu sepsaném pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad tím, co má Česko dělat po krizi. Zjednodušit, zní její rada. Nemáme vlastní vodu? Vyvlastnit. Utíkají peníze do zahraničí? Zastavit.
Doktor Romano Paolucci kvůli epidemii koronaviru vyměnil důchodový odpočinek za bílý plášť a slouží nyní dlouhé směny v nemocnici v severoitalské Cremoně. Tvrdí, že nejtěžší pro něj není vidět umírat tolik pacientů, protože lékaři jsou na smrt zvyklí, ale dívat se, jak lidé umírají osamocení. Nemocní se loučí se životem, aniž by u sebe měli své blízké, a často jim musejí říci poslední sbohem třeba jen přes mobilní telefon s vypadávajícím signálem, napsala agentura Reuters.
Paolucci je jedním ze 70 lékařů, kteří se nyní dnem i nocí starají o pacienty v malé nemocnici Oglio Po, která ještě před měsícem byla klasickým regionálním zařízením, kde se léčilo všechno od mandlí až po rakovinové nádory. Teď už jsou v ní pouze nakažení koronavirem, protože Cremona je v Itálii provincií se čtvrtým nejvyšším počtem lidí s chorobou Covid-19.
„Řekl bych, že jsme na konci svých sil… Tohle je malá nemocnice a my přijímáme obrovské množství lidí… kapacita je plná,” popisuje lékař na chodbě, kterou se nesou zvuky plicních ventilátorů, pípání monitorů a kroky spěchajících kolegů. Kdyby ale těch kroků bylo slyšet víc, cítil by zkušený lékař obrovskou úlevu.
„Docházejí nám zásoby a hlavně zaměstnanci, protože právě ti teď začínají být nemocní,” popisuje současný stav.
Smrt o samotě
Zatímco zdravotníci pracují ve vyčerpávajících 12hodinových směnách a snaží se pacienty udržet naživu, musejí se vyrovnávat i s emočně náročnými okamžiky, zejména když vidí, že lidé umírají o samotě a nevidí své blízké, kteří se za nimi kvůli přísným protiepidemiologickým opatřením nedostanou.
„Máme tady službu, kdy voláme příbuzným a mluvíme s nimi o tom, co se děje. Takže jsou alespoň trochu v kontaktu,” říká lékař. „Někteří starší lidé totiž nejsou zvyklí používat mobilní telefony. Proto jsme tu my, abychom jim umožnili spojení s rodinou,” dodává.
V Itálii už zemřelo na koronavirus více lidí než v Číně
Nemocnice se stala nouzovým pracovištěm, kde jsou jen nakažení koronavirem. Zrušeno bylo dětské oddělení nebo kardiologie a případům pro urgentní chirurgické zákroky musí stačit tři lůžka, popisuje místní lékařka Daniela Ferrariová. Šest z devíti místních chirurgů beztak mělo pozitivní test na koronavirus a jsou nyní v domácím léčení, celkem se nakazila asi pětina zaměstnanců.
Kvůli stoupajícímu počtu nemocných zdravotníků si dělá starosti i sestra Daniela Confalonierová, která pracuje v nemocnici v Miláně. „Pracujeme tady v absolutně nouzovém stavu. Problém je, že tolik lidí je doma kvůli pozitivním testům na koronavirus. Zůstává nás jen hrstka,” řekla ve videu, které zveřejnila na internetu. „Psychické vypětí je nebývalé. Bohužel situace v Lombardii se vymkla z rukou, míra nákazy je obrovská a mrtvé už ani nepočítáme,” dodala.
Přeplněné márnice, rakve se vrší. Krematoria v Bergamu nezvládají nápor
Oběti však počítají úřady a čísla, která se zveřejňují každý večer na pravidelné tiskové konferenci, jsou čím dál děsivější. Podle údajů ze čtvrtečního večera bylo mrtvých už 3405, tedy více než v Číně.
Zdravotníkům ale nezbývá nic jiného než pokračovat. V nemocnici v Cremoně to za mnohé z nich nejlépe popsal ošetřovatel Luca Dall’ Asta. „I když jsme strašně unavení, snažíme se jít dál a dát tomu všechno, protože teď není čas na to, řešit něco jiného. Musíme prostě pracovat a pokračovat,” řekl.
Německá televize velebí virus: vymýtí staré, planeta zezelená
Necelého čtvrt roku poté, kdy se Tom Buhrow, intendant německé veřejnoprávní televize ARD, musel omluvit za „satirické“ video dětského sboru s názvem Moje babička je staré ekologické prase, zašly stanice ARD a ZDF ještě dál.
Christian Brandes Foto: Profimedia.cz
Na své online platformě nazvané funk umístil autor, herec a bloger Christian Brandes (38) se skupinou Bohemian Browser Ballett klip v délce dvě minuty a šest sekund. Dětem, na něž se portál zaměřuje, vysvětluje hodně po svém, jak je to s pandemií koronaviru.
Brandes hned v prvních dvou větách cynicky vykládá karty na stůl: „My z Browser Ballett říkáme koronaviru ano, planeta se jeho prostřednictvím sama ozdravuje.“
Naprosto v souladu s písní o babičce, určené kvůli svému přístupu ke klimatu k záhubě, video ukazuje prstem na seniory: „Je pozoruhodné, jak je virus spravedlivý. Vymete staré, ale mladí lidé infekci bez námahy přežijí. Generace 65+ naši planetu poslední půlstoletí devastovala.“
Který národ bude nejvíc zasažen, ptá se autor a vzápětí si odpovídá: „Američané, tedy ti, kteří planetu politikou růstu za každou cenu přivedli do nesnází.“ Poté dává dětským divákům lakonické rozhřešení: „Možná je koronavirus odpovědí na turbokapitalismus.“
A odpověď v Brandesových očích šlape jako báječně promazaný stroj: „Zkrachovala letecká doprava, omezuje se výroba, slábne poptávka po všem. Planeta nemůže dostat lepší zprávu.“
Do měsíce je v Německu 10 milionů nakažených, varují epidemiologové Koronavirus
A přichází finále, protože zelená idyla je náhle na dohled. „Půjde-li to takto dále, možná zažijeme nový zelený ráj.“ Ani úplný závěr by neměl zapadnout: „Méně lidí znamená menší nedostatek zdrojů, znamená méně hladu, znamená méně válek a méně důvodů pro uprchlictví.“ A shrnutí: koronavirus je „krásný a smysluplný reflex přírody, aby lidem opětovně řekla, kdo je tu pánem“.
Omluva – neomluva
Na chatu se ihned vyrojily v drtivé většině hlasy plné odsouzení a zděšení. „V čele televizí, které si platíme, stejně jako mezi politickými špičkami převažují duševně nemocní a pokřivení lidé,“ napsala uživatelka DieSchoene.
„Jejich Gretě (klimaaktivistce Thunbergové) se nesmí zkřivit ani vlásek na hlavě, aniž byste riskovali obvinění z nacismu. Jak ale nazvat ty, kteří za koncesionářské poplatky hlásají, že naše prarodiče si nevezme čert, ale virus, a že je to tak prima?“ dotázal se BeckerBecker.
Brandes se později omluvil seniorům s tím, že na vyznění klipu trvá.
Vyšlo 2020-03-16 na: https://cz.sputniknews.com/nazory/2020031611656926-vasicek-nemyslim-ze-by-se-po-koronaviru-svet-zmenil-jsme-v-evropskem-zalari-a-ceka-na-nas/
Bc. Robert Vašíček by rád zestátnil roušky. Kritizuje vládu za zpozdilé reakce na koronavirus. Jeho iniciativu vám předkládáme níže v interview. Vašíček je zastupitelem na Praze 11. Politicky je angažován v SPD. Je také znám svým návrhem přesunout sochu sovětského maršála Koněva do té části Prahy, kde se politicky a zastupitelsky exponuje.
Podcenili jsme virus či nepodcenili? Nejsme na tom zatím tak špatně jako v jiných zemích.
Zcela určitě jsme jej podcenili. Vláda měla okamžitě po vypuknutí epidemie v Evropě spěchat s nařízením, případně speciálním zákonem, který by zakázal dovolenou v zahraničí pro naše občany a který by dočasně zamezil přístupu cizinců do České republiky. Zůstali bychom zdravá pevnost uprostřed Evropy. Možná, že ještě můžeme…
Pojďme udělat krok stranou. Poradili bychom si jako zdravá citadela uprostřed nemocné Evropy?
Za současné hospodářské politiky ČR by nastala pouze hospodářská krize, ale nikoli zdravotní devastace.
Aby si lidé nemysleli, že jsme alarmisté? Jde konstatovat v rámci karantény něco pozitivního?
Kritizuji nikoli vyhlášení karantény, ale její pozdní vyhlášení. Je na ní pozitivní to, že byla konečně vyhlášena.
Můžu se Vás zeptat, jaký jste ročník?
1979.
Pokud si pamatujete na zdravotnictví před rokem 1989, poradilo by si s touto koronavirovou krizí?
Ano, zcela jistě.
Proč jsme se dostali do stavu, že nás pandemie překvapuje vnitrostátně i celoplanetárně?
Za prvé je to kombinace ekonomických rozhodnutí Babišovy vlády, která záměrně velmi dlouho mlčela, aby nedošlo k rozvoji hospodářské krize. Raději ohrožovala životy lidí. Zároveň je to kombinace nevědomosti občanů ČR. V rámci této nevědomosti občané nemají roušky. To je na celé karanténě to nejsmutnější.
Proč jsou ale problémy ve světě, kde není Babiš, v Itálii mají přece větší problémy?
Zadruhé, abych pokračoval, Itálie je speciální případ, kdy tento stát je, myslím si, od pádu Římské říše pouhým odleskem původní státní moci, která od používání rozumu přikročila k používání znaků moci; je to klasický evropský případ pádu kdysi slavné civilizace. Podobně i my jako Česká republika dnes vyznáváme vnější znaky suverenity, ale vnitřně jsme ekonomickými vazaly EU, sami sobě ve skutečnosti nevládneme.
ČR zavřela hranice. Tak moc jsme před tím chtěli do EU. Nyní nám Evropská komise vyčítá, že jsme se hermeticky „utěsnili“. Ekonomka Šichtařová tvrdí, že EU právě tímto odumřela (není s to reagovat adekvátně na hrozbu). Jak moc se změní svět a ČR po koronaviru?
Nemyslím, že by se po koronaviru svět změnil. Lidé budou stále nevědomí a politické elity stále nepřipravené. Na další zdravotní a ekonomické krize (podobný názor včera v Otázkách Václava Moravce formuloval i prezident České stomatologické komory doc. Roman Šmucler, pozn.).
Zůstane EU soudržná.
V mezích možností, ano. Už dávno nejsme společenstvím radosti a evropské spolupráce, ale ekonomickým žalářem, a to se nezmění. Virus má velkou smrtnost mezi staršími lidmi, nezabije nás jako národ, ale na další krizi nepřipraví. Přirovnal bych situaci v EU k Římské říši a Spartakově povstání otroků…
Jak to myslíte?
Jakmile zemřel Spartakus, nositel svobody, otroci se vrátili do práce. To je bohužel povaha Evropanů.
Vyloupl se tu v poslední době nějaký zjevný Spartakus?
Spartakem je každý, kdo upozorňuje, že král je nahý, a kdo si uvědomuje, že systém nás na jedné straně nutí poslouchat, ale na druhé straně nás nechrání před globálními hrozbami, ať už je to celosvětová pandemie koronaviru nebo nekontrolovaná nelegální migrace do EU.
Může virus zbavit – metaforické řečeno – novodobé „Spartaky“ chuti podnikat kroky ke zlepšení poměrů v EU?
To si nemyslím. Kdo se narodil jako svobodný, svobodný zůstane. Důležité je vést ke svobodě co nejvíce lidí v EU.
Co navrhujete ke koronaviru?
Má opatření ke koronaviru vycházejí ze zkušeností vyspělých asijských ekonomik, jako je Singapur a Tchaj-wan. Jako první důležitou věc považuji celoplošné zavedení povinného nošení roušek na veřejnosti.
Kolik máte roušek vy?
Je to smutné, nemám ani jednu. Je to proto, že s rouškami obchodují spekulanti. ČR není schopna roušky ani vyrobit, ani dodat. Navrhl jsem proto zestátnění roušek od podnikatelů. Tyto by se kompenzovaly na základě ceny fakturované každým jednotlivým podnikatelem v kalendářním roce 2019, pakliže podnikatel v roce 2019 roušky již vyráběl… V případě, že by v roce 2019 roušky ještě neprodával, přihlédlo by se k cenám obvyklým za tento sortiment.
Toto zestátnění je nutností, abychom se k rouškám v ČR dostali. Je smutné, že v ČR neexistuje podnikatel, který by roušky v řádech milionů mohl dodat. Přitom se nejedná o nijak složitou technologii. Tady je vidět, jak nesoběstačná jsme ekonomika a jak nefunguje politické řízení ČR.
V ČR je nouzový stav a karanténa. Na včerejší tiskovce v noci vlády nebylo jasné, zda je karanténa toliko dobře míněním doporučením či vynutitelným drakonickým opatřením… Co si o tom myslíte?
Lidé jsou dle mého názoru rozumní. Protože mají pud sebezáchovy a nepřejí si další šíření koronaviru. Hanba ovšem těm, kteří před pár týdny jeli na dovolenou do Itálie a do dalších, už tehdy rizikových destinací. Jsem jeden z těch nemnoha, kteří svou cestu do zahraničí zrušili, právě v důsledku vypuknutí epidemie v EU.
Jaká je vaše celková prognóza?
Nejsem věštec, tudíž nemohu slíbit, že do měsíce bude po všem, i když si to moc přeji. Dále uvedu, minimálně nás čeká hospodářská krize, srovnatelná s krizí v roce 2008. Přeji si, aby na koronavirus neumřel ani jeden Čech.
Politici, šéfové, ředitelé a vedoucí: Co máte dělat a kdy?
Původní autor: Tomas Pueyo, odkaz na originál v angličtině
Přeložil: Adam Křivka, Vít Černý, Ondřej Zabloudil Pechník
Chyby nebo korekce posílejte na: adam.krivka@skaut.cz. Korektury probíhají.
Aktualizováno 12. 3. 2020
Se vším, co se děje kolem koronaviru, může být velmi obtížné se rozhodnout, jak postupovat — co dělat teď? Měli byste počkat na více informací? Udělat něco dnes? A co?
Tímto se budu zabývat v tomto článku, pomocí mnoha grafů, dat, modelů a spousty zdrojů:
Kolik případů koronaviru bude reálně ve vašem regionu?
Co se stane, když tyto případy vyjdou na povrch?
Co byste měli dělat?
Kdy?
Až dočtete tento článek, tohle je to, co si z něj odnesete:
Koronavirus se k vám blíží. Blíží se exponenciální rychlostí: postupně a pak náhle. Je to otázka dní. Možná týdne nebo dvou. Až přijde, váš zdravotnický systém bude přehlcen. Vaši spoluobčané budou ošetřováni na chodbách. Vyčerpaní zaměstnanci zdravotnických zařízení budou kolabovat. Někteří zemřou. Budou se muset rozhodovat, který pacient dostane kyslík a který zemře. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je sociální odstup. Ne zítra. Dnes. To znamená udržet co nejvíce lidí doma, počínaje tímto okamžikem.
Jako politik nebo jakákoliv osobnost ve vůdčím postavení, máte moc a odpovědnost bránit postupu koronaviru.
Možná teď máte obavy: Co když to přeženu? Nebudou se mi lidé smát? Nebudou na mě naštvaní? Nebudu vypadat hloupě? Nebylo by lepší počkat, až něco podniknou ostatní? Co když příliš poškodím ekonomiku?
Ale za 2–4 týdny, až bude celý svět zavřený doma a kdy několik cenných dnů sociálního odstupu, které jste zavedli, zachrání spoustu lidských životů, vás již lidé nebudou kritizovat: budou vám děkovat za učinění správného rozhodnutí.
Tak jo, pojďme na to.
1. Kolik případů koronaviru bude reálně ve vašem regionu?
Šíření v různých zemích
Graf 1: Celkové světové případy koronaviru
Celkový počet nakažených rostl exponenciálně, dokud to Čína nedostala pod kontrolu. Potom však nákaza unikla do světa a teď je z toho pandemie, kterou nikdo nemůže zastavit.
Graf 2: Celkové případy koronaviru mimo Čínu
Dnes většina případů pochází hlavně z Itálie, Íránu a Jižní Koreje.
Graf 3: Případy koronaviru po zemích (kromě Číny)
V Jižní Koreji, Itálii a Íránu je tolik nakažených, že skoro nejdou vidět ostatní země. Zvětšeme si tedy pravý dolní roh grafu.
Graf 4: Případy koronaviru po zemích (kromě Číny, Jižní Koreje, Itálie a Íránu)
Můžeme vidět mnoho zemí s exponenciálním růstem. Většina z nich jsou západní země.
Graf 5: Denní nárůst případů mezi 5. a 6. 3. Červený text: Země za touto čárou zdvojnásobí počet svých případů každé 2 dny (Pozn.: 1,4*1,4=1,96)
Pokud se budeme držet takového tempa růstu pouze jeden týden, tohle nás nemine:
Graf 6: Předpověď případů koronaviru po zemích (kromě Číny, Jižní Koreje, Itálie a Íránu)
Pokud chcete pochopit, co se stane a jak tomu předejít, musíte se podívat na země, které si tím již prošly: Čína, východní státy dotčené SARSem 2003 a Itálie.
Čína
Graf 7: Časová osa událostí v Hubei
Toto je jeden z nejdůležitějších grafů.
Oranžové sloupky ukazují oficiální denní počet nových případů v provincii Hubei (česky Chu-pej, tady ale pro udržení mezinárodního kontextu uvádíme Hubei), tj. kolik lidí bylo ten den diagnostikováno jako pozitivní.
Šedé sloupky označují skutečný počet denních nových případů koronaviru. Čínští odborníci je vyvodili tak, že se ptali pacientů při diagnóze na to, kdy se u nich začaly projevovat příznaky nemoci.
Tato čísla tehdy nebyla známa. Můžeme je vyvodit pouze při zpětném pohledu: úřady nevědí, že se u člověka projevují příznaky nemoci, vědí, že člověk šel k doktorovi a byl diagnostikován.
To znamená, že oranžové sloupky ukazují, co úřady věděly, a šedé co se reálně dělo.
21. ledna počet nových diagnostikovaných případů (oranžová) prudce roste: je asi 100 nových případů. Ve skutečnosti bylo ten den ale nových případů 1500; a rostly exponenciálně. Úřady to však nevěděly. Jediné, co věděly bylo to, že ten den přibylo 100 nových případů této nové choroby.
Dva dny potom, úřady uzavřely město Wuhan (česky Wu-chan, podobná situace jako s Hubei). Počet nových diagnostikovaných případů denně v ten moment byl asi 400. Zapamatujte si toto číslo: rozhodli se zavřít město s pouze 400 novými případy denně. Ve skutečnosti ale ten den bylo ve Wuhanu asi 2500 nových nakažených, ale to nevěděli.
Dalších 15 měst v provincii Hubei se uzavřelo následující den.
Do 23. ledna, kdy Wuhan vydal zákaz veškerého pohybu, můžeme říct, že šedý graf roste exponenciálně. Skutečné případy rostly prudce každý den. Hned jak se Wuhan ”vypnul”, nárůst se zpomalil. 24. ledna, kdy se dalších 15 měst uzavřelo, nárůst nových skutečných případů zvolnil až zastavil. Maximální počet případů byl dosažen dva dny poté a od té doby se pouze snižoval.
Všimněte si, že oranžové (potvrzené) případy stále rostly exponenciálně: celých dalších 12 dní to vypadalo, že se nemoc stále prudce šíří. Ale nebylo tomu tak. Lidé jen měli čím dál silnější symptomy a chodili více k doktorovi. Systém diagnózy byl také čím dál efektivnější.
Tento koncept potvrzených a skutečných případů je důležitý. Ponechme si ho v paměti na později.
Zbytek Číny byl dobře řízen centrální vládou, takže podnikli okamžitá a drastická opatření. Toto je výsledek:
Graf 8: Případy koronaviru (čínské regiony kromě Hubei vs. Itálie, Írán a Jižní Korea)
Téměř ploché čáry jsou čínské oblasti s případy koronaviru. Každá měla potenciál naskočit na exponenciálu, ale díky opatřením zavedeným na konci ledna dokázaly všechny zastavit virus ještě před tím, než se stihl rozšířit.
Východní státy
Koronavirus se v Jižní Koreji rapidně rozšířil, ale proč ne v Japonsku, Tchaj-wanu, Singapuru, Thajsku nebo Hong Kongu?
Graf 9: Celkové případy koronaviru mimo Čínu (země s >50 případy ke dni 7. 3. 2020)
Všechny zmíněné země byly zasažené SARSem v roce 2003; a všechny se poučily. Věděly, jak nakažlivý a smrtelný takový virus může být, a tak braly situaci velmi vážně. Z toho důvodu nevypadají jejich křivky, přestože začínají růst mnohem dřív, jako exponenciály.
Zatím jsme slyšeli jen o prudce se šířícím koronaviru, o vládách uvědomujících si tuto hrozbu a o jejím úspěšnému potlačení. V jiných zemích je to však úplně jiný příběh.
Předtím, než o nich řeknu něco víc, malá poznámka o Jižní Koreji: tato země je výjimka. Koronavirus byl zastaven již při prvních 30 případech. Pacient číslo 31 byl však super-šířič, který nakazil tisíce dalších lidí. Protože virus se stihne rozšířit dřív, než hostitel pocítí příznaky, choroba byla utržená z řetězu dřív, než si úřady problém uvědomily. Nyní čelí následkům tohoto jediného nakaženého. Jejich snahy zamezit šíření však nesou ovoce. Zatímco taková Itálie již předběhla Jižní Koreu v počtu případů, Írán ji předběhne zítra (ke dni 10. 3. 2020).
Stát Washington
Už jste viděli, jak vypadá šíření v západních zemí a jak špatné jsou předpovědi v pouhém týdenním horizontu. Teď si představte, že neproběhnou opatření k zamezení šíření jako ve Wuhanu nebo v ostatní asijských zemích. Máte tu kolosální epidemii.
Podívejme se na pár příkladů: stát Washington, San Francisco a okolí, Paříž a Madrid.
Graf 10: Případy ve státu Washington a smrtnost
Stát Washington je americký Wuhan. Počet případů roste exponenciálně. Právě teď je na 140.
Něco zajímavého se však stalo na začátku. Smrtnost (= procento lidí nakažených koronavirem, kteří zemřou; úmrtnost je podíl v celé populaci) byla neuvěřitelně vysoká. V jeden okamžik byly ve státě 3 případy a 1 mrtvý.
Z jiných míst víme, že smrtnost koronaviru se pohybuje mezi 0,5% a 5% (více o tom později). Jak by mohla být smrtnost 33%?
Ukazuje se, že virus se tajně šířil týdny a týdny. Nebyly pouze 3 případy. Pouze úřady věděly o třech; a jeden z nich byl po smrti, protože čím závažnější stav, tím pravděpodobněji je člověk testován.
Je to trochu jako oranžové a šedé sloupky v Číně: úřady znaly oranžové sloupky (oficiálně potvrzené případy) a ty vypadaly dobře, jen 3! Ale skutečných případů bylo ve skutečnosti stovky, možná tisíce.
Tohle je problém: znáte pouze potvrzené případy, ale ne ty skutečné. Potřebujete však znát ty skutečné. Jak je můžete odhadnout? Existuje pár způsobů. Vytvořil jsem model, se kterým si můžete zkusit pohrát.
První způsob: pomocí počtu úmrtí. Pokud je ve vaší oblasti alespoň jeden mrtvý, můžete toto číslo použít k odhadu skutečného počtu případů. Víme přibližně, jaká doba uplyne průměrně od nakažení po úmrtí — 17,3 dne. To znamená, že ten člověk, co zemřel 29. 2. ve státu Washington, se pravděpodobně nakazil někdy kolem 12. 2.
Dále znáte smrtnost. Pro tento scénář použijeme 1% (budeme se o tom bavit podrobněji později). Můžeme tedy říct, že kolem 12. 2. bylo v této oblasti nakažených již přibližně 100 lidí (ze kterých pouze jeden skončil po smrti o 17,3 dní později).
Teď použijme průměrnou dobu zdvojení pro koronavirus (čas, ve kterém se zdvojnásobí počet případů). Je to 6,2. Z toho plyne, že v těch 17 dnech mezi nakažením a úmrtím se počet případů stihl zosminásobit (8~=2^(17/6)). To znamená, že pokud nediagnostikujete všechny případy, jedno úmrtí dnes odpovídá celkovým 800 nakažených.
Washington má dnes 22 úmrtí. Našim rychlým výpočtem dojdeme k přibližně 16 000 skutečných případů koronaviru dnes. Stejně jako je potvrzených případů v Itálii a Íránu dohromady!
Pokud se na to podíváme podrobněji, zjistíme, že 19 z těchto úmrtí bylo z jednoho shluku, což může znamenat, že se virus nešířil tak daleko. Pokud budeme brát těchto 19 úmrtí jako 1, celkový počet úmrtí ve Washingtonu je 4. Po novém výpočtu dostaneme pořád přibližně 3000 aktuálně nakažených.
Tento postup od Trevora Bedforda se dívá na viry samotné a jejich mutace, za účelem odhadnutí stávajícího počtu případů.
Závěr je, že ve státu Washington je pravděpodobně kolem 1100 případů koronaviru.
Žádný z těchto postupů není dokonalý, ale všechny ukazují k jednomu a tomu samému: neznáme skutečný počet případů, ale víme, že je mnohem vyšší než počet potvrzených případů. Nejsou to stovky. Jsou to tisíce, možná víc.
San Francisco a okolí
Až do 8. 3., sanfranciský záliv neměl žádné úmrtí. To činilo odhadování počtu skutečných případů náročné. Potvrzených případů bylo 86. Spojené státy americké však těžce nestíhají testování, protože nemají testovací soupravy. Velmoc se rozhodla vytvořit si vlastní, které ale nefungovaly.
Toto jsou počty testů provedené v různých zemích do 3. 3.:
Tabulka: Země; Provedené testy; Test na milion občanů; Procento pozitivních případů
Turecko, bez jediného případu koronaviru, mělo 10krát větší testovací kapacitu na obyvatele než USA. Dnešní situace není o moc lepší, Amerika zatím stihla otestovat jen 4000 lidí.
Graf 10b: Testy koronaviru na milion obyvatel v různých zemích
Můžeme tady využít poměr mezi potvrzenými a skutečnými případy. Jak na něj ale přijít? V San Franciscu a okolí byli otestováni všichni, kdo cestovali nebo byli v kontaktu s cestovatelem, což znamená, že se přišlo na všechny případy spojené s cestováním, ale nebyly žádné informace o šíření v komunitách. Pokud přijdeme na vztah mezi komunitním a cestovním šířením, můžeme odhadnout, kolik máme skutečných případů nyní.
Podíval jsem se na poměr Jižní Koreje, která má skvělá data. Když měli 86 případů, bylo 86% z nich nakaženo komunitním šířením (86 a 86% je náhoda).
Pomocí tohoto čísla můžeme vypočítat počet skutečných případů v San Franciscu a okolí: pokud je tam nyní 86 potvrzených případů, pohybuje se počet skutečných případů pravděpodobně kolem 600.
Francie a Paříž
Francie hlásí 1400 potvrzených případů a 30 úmrtí. Pomocí dvou výše použitých metod dostáváme rozpětí možných počtů případů: 24 000 až 140 000.
Skutečný počet případů koronaviru ve Francii dnes je pravděpodobně mezi 24 000 a 140 000.
Radši to ještě zopakuji: počet skutečných případů ve Francii je nejspíš 10 až 100krát větší než je oficiálně hlášeno.
Nevěříte mi? Podívejte se znovu na graf vývoje Wuhanu.
Když na sebe postavíte všechny oranžové sloupky do 22. 1., dostanete 444 případů. Teď si sečtěte šedé sloupky. Ty činí asi 12 000 případů. Takže když si ve Wuhanu mysleli, že mají 444 nakažených, měli doopravdy 27krát víc. Pokud si Francie myslí, že má 1 400 nakažených, může jich mít ve skutečnosti klidně desítky tisíc.
Stejná matematika platí i pro Paříž. S cca 30 případy uvnitř města, skutečný počet případů bude nejspíš v řádu stovek, možná tisíců. 300 potvrzených případů v oblasti Ile-de-France může znamenat, že počet skutečných případů již může přesahovat desítky tisíc.
Španělsko a Madrid
Situace ve Španělsku je velmi podobná jako ve Francii (1 200 případů vs. 1 400 případů a obě země zaznamenaly 30 úmrtí). Tudíž platí stejná pravidla: Španělsko má již pravděpodobně více než 20 tisíc případů.
V oblasti Comunidad de Madrid se nachází 600 potvrzených případů koronaviru a došlo k 17 úmrtím. Skutečný počet případů je tedy nejspíš mezi 10 a 60 tisíci.
Pokud se díváte na tato čísla a říkáte si: “Nemožné, tohle nemůže být pravda”, vzpomeňte si na tohle: s tímto počtem nakažených byl ve Wuhanu už dávno zákaz vycházení.
S takový počtem potvrzených případů jako v USA, Španělsku, Francii, Íránu, Německu, Japonsku nebo Švýcarsku, byl Wuhan již dávno uzavřen.
A pokud namítáte: “Hubei byla jenom jedna oblast”, jemně vám připomenu, že v ní žije téměř 60 milionů lidí, více než ve Španělsku a přibližně stejně jako ve Francii.
2. Co se stane, když tyto případy vyjdou na povrch?
Takže, koronavirus je tady. Schovává se a exponenciálně roste.
Co se stane v našich zemích, až choroba dorazí? To se dá lehce zjistit, protože už existuje několik míst, kde se nemoc šíří. Nejlepší příklady jsou Hubei a Itálie.
Smrtnost
Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí 3,4 % jako smrtnost koronaviru. Tohle číslo si vyžaduje trochu kontextu, pojďme si jej vysvětlit.
Graf 12: Smrtnost: úmrtí / celkové případy
Čísla se hodně liší stát od státu: od 0,6 % v Jižní Koreji po 4,4 % v Íránu. Tak co se děje? Abychom na to přišli, použijeme jeden trik.
Smrtnost lze spočítat dvěma způsoby: “úmrtí děleno celkový počet případů” nebo “úmrtí děleno počet uzavřených případů”. Výsledkem prvního způsobu výpočtu bude spodní odhad, protože mnoho neuzavřených případů ještě vyústí v úmrtí. Výsledek druhého způsobu výpočtu bude naopak nadhodnocený, protože případy končící smrtí jsou většinou uzavřeny rychleji než zotavení se.
Podíval jsem se na vývoj obou hodnot v čase. Tato čísla k sobě konvergují (přibližují se), až se nakonec úplně rovnají (všechny případy jsou uzavřeny). Můžete tedy stávající trendy promítnout do budoucnosti a učinit odhad konečné hodnoty smrtnosti.
Co můžeme z dostupných dat vyčíst? Smrtnost v Číně je teď mezi 3,6 a 6,1 %. Pokud promítnete jejich vývoj do budoucnosti, uvidíte, že konečná hodnota konverguje někde mezi 3,8 a 4 %. To je dvakrát víc než aktuální odhady a 30krát horší než standardní chřipka.
Jedná se však o data ze dvou úplně jiných realit: Hubei a zbytku Číny.
Graf 13: Smrtnost v provincii Hubei, Čína
Smrtnost v Hubei pravděpodobně skončí na 4,8 %, zatímco ve zbytku Číny spíše na přibližně 0,9 %.
Graf 14: Smrtnost v Číně, vyjma Hubei
Zanesl jsem na graf také data pro Írán, Itálii a Jižní Koreu, jediné země s dostatečným počtem úmrtí, aby byl tento náhled vůbec užitečný.
Graf 15: Promítnutí smrtnosti koronaviru v Íránu
Graf 16: Promítnutí smrtnosti koronaviru v Itálii
Graf 17: Promítnutí smrtnosti koronaviru v Jižní Koreji
Poměr úmrtí ku celkovým případům v Íránu a Itálii se přibližuje k rozmezí 3 až 4 %. Můj odhad je, že tam také skončí.
Jižní Korea je velmi zajímavý případ, protože tyto dva údaje jsou úplně oddělené: “úmrtí děleno celkový počet případů” činí pouze 0,6 %, zatímco “úmrtí děleno počet uzavřených případů” činí monstrózních 48 %. Můj pohled je ten, že tato země je pouze extrémně opatrná: testují všechny (s tolika neuzavřenými případy se smrtnost zmenšuje) a neuzavřené případy nechávají otevřené po delší dobu (jenom když pacient zemře, uzavřou případ rychleji). Co je relevantní je to, že poměr úmrtí ku celkovému počtu případů se od začátku pohyboval kolem 0,5 %, což značí, že by tam i mohl zůstat.
Poslední důležitý příklad je zaoceánská loď Diamond Princess: s 706 případy, 6 úmrtími a 100 zotavenými se smrtnost pohybuje mezi 1 a 6,5 %.
Tohle z toho všeho můžeme vyvodit:
Země, které jsou připravené, budou mít smrtnost od 0,5 (Jižní Korea) do 0,9 % (Čína bez Hubei).
Země, které budou přehlcené, dosáhnou spíše až k 3 až 5 % smrtnosti.
Jinými slovy: země, které budou konat rychle, mohou snížit počet úmrtí až 10krát. A to se pouze bavíme o smrtnosti. Rychlé činy také snižují celkový počet případů, což z rozhodnutí o opatřeních dělá úplně jasnou věc.
Země, které konají rychle, mohou snížit počet úmrtí až 10krát.
No a co taková země potřebuje, aby se připravila?
Jaký bude tlak na systém
Přibližně 20 % případů vyžaduje hospitalizaci, 5 % případů si žádá JIPku (jednotka intenzivní péče) a asi 1 % potřebuje velmi intenzivní léčbu pomocí specializovaných plicních ventilátorů nebo ECMO (extra-corporeal oxygenation = mimotělní okysličení).
Většina nákaz je mírná. Sloupce: mírná (jako chřipka, zůstaňte doma), závažné (hospitalizace), kritické (intezivní léčba)
Graf 18: Slide z webináře Americké nemocniční asociace, vykládající nejlepší odhady dopadu koronaviru na americký zdravotní systém v roce 2020
Problém je, že pomůcky jako jsou plicní ventilátory a ECMO se nedají jednoduše vyrobit ani koupit. Ještě před pár lety bylo v celých USA jen 250 ECMO přístrojů.
Pokud najednou máte 100 000 lidí s nákazou, mnozí z nich budou chtít být otestováni, 20 000 z nich bude vyžadovat hospitalizaci, 5 000 bude potřebovat JIPku a 1 000 bude potřebovat přístroje, kterých dnes prostě nemáme dostatek. A to je pouze 100 000 případů.
A to ani nebereme v úvahu otázky jako jsou ochranné masky. Země jako USA má pouze 1 % počtu masek, které by potřebovala, aby pokryla veškeré potřeby svých pracovníků zdravotnických zařízení (12 milionů N95 masek a 30 milionů chirurgických vs. 3,5 miliardy, které jsou reálně potřeba). Pokud se vyskytne mnoho případů zároveň, bude dostatek masek pouze na dva týdny.
Země jako Japonsko, Jižní Korea, Hong Kong, Singapur a také čínské provincie mimo Hubei byly připravené a poskytly pacientům léčbu, kterou potřebovali.
Západní se však ubírají spíš cestou Hubei nebo Itálie. Tak co se děje?
Jak vypadá zahlcený systém
Příběhy, které se staly v Hubei a v Itálii, se začínají sobě navzájem nebezpečně podobat. V Hubei byly postaveny dvě nemocnice v 10 dnech, přesto byl systém kompletně přetížen.
Pracovníci zdravotnických zařízení tráví hodiny v jednom kusu ochranného oblečení, kterých je prostě málo. Nemohou pak dlouhou dobu opustit infikovanou oblast. Co se s nimi děje? Sesypou se. Dehydrovaní a vyčerpaní. Směny už dávno neexistují. Lidé v důchodu jsou hnáni zpátky do služby. Lidé bez ošetřovatelského vzdělání jsou narychlo školení a pracují na klíčových pozicích. Všichni jsou v pozoru a na telefonu, pořád.
Francesca Mangiatordi, italská sestra, která se zhroutila uprostřed války s koronavirem
Tedy, do té doby, než onemocní. To se děje často, protože jsou v neustálém kontaktu s virem bez dostatečné ochrany. Jakmile onemocní, musí na 14 dní do karantény a během této doby nemohou pomáhat. Nejlepší možnost: dva týdny v háji. Nejhorší možnost: zemřou.
Nejhorší to je na JIPkách, kde pacienti musí sdílet ventilátory a ECMO, což je vlastně technicky nemožné, takže musí o tom, kdo bude léčen, rozhodovat pracovníci nemocnice. Kdo bude žít, kdo zemře.
“Po několika dnech jsme se museli začít rozhodovat. […] Ne každý může dostat dýchací trubici. Rozhoduje se podle věku a aktuálního zdraví.” — Christain Salaroli, italský lékař
Zdravotní pracovníci s ochranným oblečením se starají o lidi nakažené novým koronavirem na jednotce intenzivní péče v nemocnici ve Wuhanu v Číně dne 6. února. (China Daily/Reuters), zdroj: Washington Post
Tohle všechno táhne smrtnost systému ke 4 % místo 0,5 %. Pokud chcete, aby vaše město nebo stát aspirovaly na 4 %, neměňte dnes vůbec nic.
Už je to pandemie. Nezbavíme se jí. Můžeme však snížit její dopad.
Některé státy mohou jít příkladem. Nejlépe je na tom Tchaj-wan, který se i přes úzké spojení s Čínou může dnes chlubit s méně než 50 infikovanými. Tento nedávný článek popisuje všechna opatření k zamezení šíření, která Taiwan velmi brzy zavedl.
Taiwan to zvádl a virus zkrotil, ale většina zemí postrádá odborné znalosti a tak viru podléhá. Teď už proto musí hrát jinou hru: zmírnění. Musí co nejvíce snížit škody, které tento virus může napáchat.
Čím více snížíme počet infekcí, tím lépe bude náš zdravotní systém zvládat, čímž se sníží smrtnost. Když tohle prodloužíme v čase, dosáhneme bodu, ve které bude možné zbytek populace naočkovat, čímž úplně eliminujeme risk koronaviru. Našim cílem tedy není zbavit se přenositelů koronaviru, nýbrž pozdržet je.
Obrázek: Proč je tak důležité jednat brzo ohledně COVID-19
—
K obrázku: Na ose x je zobrazen čas, na ose y počet lidí potřebujících lékařskou pomoc.
Legenda (odshora dolů):
– špatně ošetření pacienti (vysoká smrtnost)
– dobře ošetření pacienti (nízká smrtnost)
– případy bez opatření
– případy se zpožděním
– ošetřovací kapacita bez opatření
– ošetřovací kapacita se zpožděním —
Čím dále budeme moct odkládat nové případy, tím lépe bude moct zdravotní systém fungovat, tím menší bude smrtnost a tím vyšší bude podíl populace, který bude mít šanci získat vakcínu předtím, než se vůbec infikuje.
Jak ale vyrovnáme křivku?
Sociální odstup
Existuje jedna velmi jednoduchá věc, kterou můžeme aplikovat a která funguje: sociální odstup.
Když se vrátíte k grafu Wuhanu, vzpomenete si, že jakmile byl vyhlášen zákaz vycházení, počty případů rychle spadly. To je proto, že lidé se spolu nescházeli, takže se virus nešířil.
Vědci se aktuálně shodují na tom, že virus může být šířen už ze vzdálenosti dvou metrů, pokud někdo zakašle. Jinak kapičky kašle spadnou na zem a nenakazí vás.
Nejhorší je tak nákaza přes povrchy: virus totiž přežívá na různých površích hodiny nebo i dny. Pokud bychom brali, že se chová jako chřipka, mohl by vydržet až týdny na železe, keramice a plastu. To znamená, že věci jako kliky dveří, stoly, tlačítka ve výtahu mohou účinně šířit nákazu.
Jediný způsob, který doopravdy zamezí šíření je sociální odstup: udržet lidi doma jak nejvíc to jde, dokud nemoc nepřejde.
Tohle se už v minulosti ukázalo jako efektivní, konkrétně při pandemii chřipky v roce 1918.
Lekce z pandemie chřipky v roce 1918
Graf 19: Úmrtnost při pandemii chřipky v roce 1918 v městech s různými opatřeními sociálního odstupu
Můžete vidět, že Filadelfia zaspala a měla obrovský vrchol v úmrtnosti. Porovnejte to s bystřejším St. Louis.
Teď se podívejme na Denver, který zavedl opatření a pak je zase uvolnil. Vrcholy úmrtnosti byly podle očekávání dva, přičemž ten druhý byl dokonce vyšší než ten první.
Graf 20: Přebytná úmrtnost v Denveru během pandemie chřipky v roce 1918
Pokud to zobecníme, zjistíme následující:
Graf 21: Celková přebytná úmrtnost na zápal plic a chřipku podle doby reakce zdravotního systému
Tento graf ukazuje, kolik při pandemii chřipky v roce 1918 zemřelo navíc lidí ve městech podle toho, jak rychle byla zavedena opatření. Například město jako St. Louis podniklo kroky 6 dnů před Pittsburgem a mělo proto asi jen polovinu počtu úmrtí na občana. Průměrně, jednání 20 dnů předem zmenší úmrtnost na půlku.
Itálie si tohle konečně uvědomila. Nejprve uzavřeli Lombardii v neděli a hned v pondělí celou zemi. Uvědomili si plný rozsah jejich chyb.
Doufejme, že v příštích dnech uvidíme slibné výsledky. Bude to však trvat jeden až dva týdny. Pamatujte na graf Wuhanu: mezi uzavřením města a momentem, kdy potvrzené případy (oranžová) začly klesat, bylo 12denní zpoždění.
Jak mohou politikové přispět k sociálnímu odstupu?
Otázka, kterou si dnes každý politik klade není, jestli vůbec něco dělat, nýbrž jaká opatření zavést.
Je několik stupňů zacházení s epidemií, počínaje předpovědí a konče vyhubením. Na většinu kroků už je však dnes příliš pozdě. S tímto počtem případů zbývají politikům už pouze dvě možnosti: zamezení šíření a zmírnění.
Zamezení šíření
Zamezení šíření znamená identifikovat, kontrolovat a izolovat všechny případy. Singapuru, Hongkongu, Japonsku nebo Tchaj-wanu se to daří: velmi rychle omezují vstup do země, identifikují nemocné a okamžitě je izolují; používají těžké ochranné pomůcky k ochraně svých zdravotnických pracovníků, sledují všechny jejich kontakty, dávají je do karantény… Tohle funguje velmi dobře, když jste připraveni a jednáte brzy, a nemusíte ani moc brzdit svou ekonomiku, aby to fungovalo.
Již jsem vyzdvihoval tchajwanský postup. Ale čínský bych měl taky. Dimenze, do kterých šli, aby zamezení šíření dosáhli, jsou ohromující. Pro ilustraci: měli až 1800 pětičlenných týmů, které sledovaly každou jednu infikovanou osobu, všechny osoby, s nimiž se setkala, a všechny osoby, se kterými se setkaly tyto osoby, načež byla do karantény umístěná celá skupina. Takto dokázali virus zadržet v zemi s miliardou obyvatel.
Tohle západní země neudělaly. A teď už je na to příliš pozdě. Nedávné americké oznámení, že většina cest z Evropy byla zakázána, je opatření v momentě, kdy USA má asi 3krát více nakažených než provincie Hubei, když nařídila uzavření, a tato propast roste exponenciálně. Jak můžeme vědět, že děláme dost? Můžeme se podívat například na zákaz pohybu v městě Wuhan.
Graf 21.b: Zpoždění v šíření koronaviru v Číně podle zákazu pohybu, odkaz na zdroj
Tento graf znázorňuje dopad zákazu pohybu ve Wuhan na zpoždění epidemie. Velikosti bublin označují počet nových případů denně. Vrchní řádek ilustruje scénář s žádnými opatřeními, další dva řádky pak scénář s 40% a 90% eliminací pohybu. Tento model byl vytvořen epidemology.
Pokud nevidíte moc velký rozdíl, vidíte správně. Jen těžko lze vidět jakýkoliv rozdíl ve vývoji epidemie.
Graf 21.c: Zpoždění šíření koronaviru v Číně podle omezení pohybu a poklesu rychlosti přenosu
Horní blok je stejný jako v předchozím grafu. Další dva bloky znázorňují klesající rychlost přenosu. Pokud se rychlost přenosu, díky sociálnímu odstupu, sníží o 25 %, dopady nákazy se rozmělní a vrchol se opozdí o celých 14 týdnů. Při 50% rychlosti přenosu už nelze vidět nástup epidemie ani v rámci jednoho čtvrtletí.
Zákaz cestování do Evropy vydaný americkou vládou je krok správným směrem: dalo nám to pravděpodobně pár hodin, možná den či dva. Víc ne. Prostě to není dost. Je to zamezení šíření když to, co potřebujeme, je zmírnění dopadů.
Jakmile v populaci přibývají stovky nebo tisíce případů, bránit dalším nakaženým v příchodu, sledovat stávající a izolovat jejich kontakty už nestačí. Následuje tedy fáze zmírnění dopadů.
Zmírnění dopadů
Zmírnění dopadů vyžaduje silný sociální odstup. Lidé se musí přestat vídat tak, aby rychlost přenosu (R) klesla z R = 2–3, kterých virus dosahuje bez opatření, pod hodnotu R = 1, což snad nakonec povede k jeho úplnému vymizení.
Tato opatření vyžadují zavření firem, obchodů, hromadné dopravy, škol… Čím horší situace, tím větší sociální odstup je potřeba. Čím dřív zavedete tato tvrdá opatření, tím kratší dobu je budete muset udržovat, tím snáze identifikujete vznikající nákazy a tím méně lidí se infikuje.
To je to, co muselo udělat město Wuhan. To je to, co byla Itálie donucena akceptovat. Protože když začne virus roztahovat ramena, jediné, co infikované oblasti zmůžou, je zamezit okamžitě jakémukoliv šíření dál.
To je to, co s tisíci potvrzenými případy — a desetitisíci pravými případy — musí státy jako Írán, Francie, Španělsko, Německo, Švýcarsko nebo USA udělat.
Ale ony to nedělají.
Některé firmy nařídily home office, což je skvělé.
Některé hromadné akce jsou rušeny.
Některé dotčené oblasti se uzavírají do karantény.
Všechna tato opatření zpomalí šíření viru. Ale to dost na to, aby se rychlost šíření, tohle číslo R, dostalo z 2,5 na 2,2 nebo na 2,0. Musíme jej zatlačit až pod 1 na dostatečně dlouho dobu, abychom virus kompletně přemohli. A pokud ani tohle nezmůžeme, musíme se k té jedničce alespoň co nejvíc přiblížit na jak nejdéle to jde, abychom vyrovnali křivku.
Otázkou se tedy stává: Jaké jsou kompromisy, které budeme muset udělat, abychom snížili R? Tohle je seznam věcí, které nám předložila Itálie:
Nikdo nemůže vstoupit do uzavřené oblasti ani ji opustit, pokud nemá urgentní rodinné nebo pracovní důvody.
Pohyb v těch oblastech by měl být taktéž omezen, pokud k němu nejsou urgentní rodinné nebo pracovní důvody, které nemohou být odloženy.
Lidem s příznaky (dýchací problémy a horečka) je “výrazně doporučeno” zůstávat doma.
Dovolená pro zdravotní pracovníky je dočasně zrušena.
Uzavření všech vzdělávacích institucí (školy, univerzity…), tělocvičen, muzeí, lyžařských středisek, kulturních a společenských center, plaveckých bazénů a divadel.
Bary a restaurace mají omezenou otevírací dobu mezi 6:00 a 18:00 a musí zaručit alespoň metrovou vzdálenost mezi lidmi.
Všechny hospody a kluby se musí zavřít.
Všechny komerční aktivity musí dodržovat alespoň metrovou vzdálenost mezi zákazníky. Ti, kteří toto nedokážou zařídit, musí zavřít. Kostely mohou zůstat otevřené, pokud dodrží toto pravidlo.
Rodinné a přátelské návštěvy v nemocnicích musí být omezeny.
Pracovní setkání musí být odložena. Je doporučena práce z domu.
Všechny sportovní události a soutěže, veřejné či soukromé, musí být zrušeny. Důležité události se mohou dít za zavřenými dveřmi.
Dva dny posléze k tomu ještě přidali: “No, ve skutečnosti musíte zavřít úplně všechny podniky, které nejsou stěžejní. Takže teď končíme všechny komerční aktivity, kanceláře, kavárny a obchody. Pouze doprava, lékárny a potraviny můžou zůstat otevřené.”
Jedním ze scénářů je postupné zavádění opatření. To dává však viru cenný čas k rozšíření. Pokud si chcete být jisti, udělejte to po Wuhansku.
Jak mohou firemní manažeři přispět k sociálnímu odstup?
Pokud jste firemní manažer a chcete vědět, co dělat, nejlepším zdrojem je pro vás Staying Home Club.
Who’s staying home because of COVID-19?
A list of all the companies WFH or events changed because of covid-19
stayinghome.club
Jde o seznam zásad sociálního odstupu, které zavedly americké technologické společnosti — zatím jich je 138.
Pohybují se od tolerantních po nařizující práci z domova; také omezující návštěvy, cestování a události.
Firmy si musí rozhodnout mnohé další věci, například jak naložit se zaměstnanci placenými podle hodin a jestli ponechat kanceláře otevřené nebo ne, jak provádět pohovory a co s bufety… Pokud chcete vědět, jak moje firma vyřešila některé z těchto problémů, můžete si přečíst popis našeho postupu (spolu s modelovým oznámením pro vaše zaměstnance).
4. Kdy?
Možná jste se mnou souhlasili od úplného začátku a jen vás zajímalo, kdy provést jaké rozhodnutí. Jinými slovy, jaké spouštěče jsou pro jaká opatření.
Coronavirus – When Should You Close Your Office? – Google Drive
Edit description
docs.google.com
Umožňuje vám vyhodnotit předpokládaný počet případů ve vaší oblasti, pravděpodobnost, že některý z vašich zaměstnanců je již infikován, jak se to bude vyvíjet a jak z toho všeho vyvodit, jestli byste měli zavřít.
Konkrétně vám model může říct:
Pokud má vaše společnost 100 zaměstnanců ve státu Washington, který má již 11 úmrtí kvůli koronaviru, je 25% šance, že některý z vašich zaměstnanců je nakažený, a tudíž byste měli okamžitě zavřít.
Pokud má vaše společnost 250 zaměstnanců převážně v jižní části zátoky San Francisca, kde je dohromady jen 22 potvrzených případů, tedy přibližně 54 pravých případů, již 9. 3. budete mít asi 2% šanci, že jeden z vašich zaměstnanců je nakažený.
[Aktualizování 12. 3.] A pokud je vaše firma v Paříži a má 250 zaměstnanců, máte 95% pravděpodobnost, že jeden z vašich zaměstnanců má koronavirus, a měli byste do zítřka zavřít kanceláře.
Tento model používá pojmy jako “firma” a “zaměstnanec”, ale může být použitý stejný způsobem také pro cokoliv jiného: školy, hromadnou dopravu… Takže pokud máte v Paříži jen 50 zaměstnanců a všichni pojedou do práce metrem, přičemž narazí asi na tisíc dalších lidí, pravděpodobnost, že jeden z nich se nakazí, je mnohem vyšší a měli byste zavřít hned.
Tahle matematika je sebestředná. Kouká se na riziko každé společnosti zvlášť, která zůstane beztak otevřená co nejdéle bude moct, dokud ji kladivo koronaviru stejně nemilosrdně nezavře.
Ale když jste součástí skupiny firemních manažerů nebo politiků, nevztahují se vaše výpočty pouze na jednu firmu, ale na všechny. Z kalkulací se stává: Jaká je pravděpodobnost, že se jedna z našich společností nakazí? Pokud jste součástí skupiny 50 firem v okolí San Francisca, které mají každá průměrně 250 zaměstnanců, je 35% šance, že alespoň jedna z firem má nakaženého zaměstnance; 97% pokud se na situaci podíváme příští týden. Přidal jsem na to záložku v modelu.
Závěry: Cena čekání
Může být děsivé udělat hned teď velké rozhodnutí, ale takto byste o tom neměli přemýšlet.
Graf 22: Model nových případů koronaviru denně s opatřením sociálního odstup zavedeného jeden den od sebe
Toto je teoretický model ukazující různé skupiny: jedna vůbec nerespektuje opatření sociálního odstupu, druhá je zavede v den n ode dne vypuknutí a třetí je zavede den n + 1. Všechna čísla jsou vymyšlená, ale vybral jsem je, aby pasovala na to, co se stalo v Hubei, kde bylo v nejhorším okamžiku 6 tisíc nových případů denně. Jsou tu jen proto, aby ilustrovaly, jak důležitý může být jeden den v něčem, co roste exponenciálně. Můžete vidět, že skupina s jednodenním zpožděním má vrchol později a výše, obě skupiny se sociálním odstupem však nakonec konvergují k nule nových případů.
Ale co kumulativní grafy?
Graf 23: Kumulativní model případů koronaviru s opatřením sociálního odstup zavedeného jeden den od sebe
V tomto teoretickém modelu, který volně připomíná Hubei, vytváří čekání jeden den o 40 % více případů. Takže možná, kdyby úřady provincie Hubei nařídily uzavření 22. 1. a ne 23. 1., mohly by snížit počet případů o ohromných 20 tisíc.
A pamatujme, to jsou jen nakažení. Smrtnost by byla mnohem vyšší, nejen proto, že by bylo přímo o 40 % více úmrtí, ale také by došlo k ještě závažnějšímu kolapsu zdravotního systému, což by vedlo k smrtnosti až o 10 % větší, než co jsme viděli předtím. Takže jednodenní rozdíl v opatřeních sociálního odstup může vést až k 10násobku případů koronaviru ve vaší komunitě a mnohem vyšší smrtnosti.
Toto je exponenciální hrozba. Každý den se počítá. Pokud odkládáte rozhodnutí o jeden den, nepřispíváte tím pouze k několika dalším případům. Nejspíš jsou ve vašem okolí už stovky nebo tisíce případů. Každý den, kdy není zaveden sociální odstup, roste množství těchto případů exponenciálně.
Šiřte povědomí
Toto je pravděpodobně ten jediný čas v poslední dekádě, kdy sdílení (a překládání, pozn. překladatelů :-P) článku může reálně zachraňovat životy. Lidé musí tohle chápat, aby odvrátili tuto katastrofu. Musíme jednat hned.
vyšlo 11. 12. 2017 zde: http://www.epshark.cz/clanek/260/anglie-levicovy-fanatismus-prebira-vladu
Zprávy z Velké Británie jsou za poslední roky stále děsivější. Od boje za zákaz vlajky s křížem sv. Jiřího až po dnešní nenávistné výlevy vůči každému kdo není „s námi“. Anglie má, jak se zdá, podivnou představu, jak by „kavárna“ měla prezentovat svou ideologii. A také představu, jak by to měli povinně přijímat ostatní.
Elity se postavily proti národu
Poslední článek z deníku Independent je však skutečně hitem. Říká se v něm, že progresivní aktivisté protestují proti tomu, že při evidenci kriminality mladistvých se jaksi často vyskytují černoši, asiaté a etnické minority (Black, Asian and Minority E thnic; BAME). Jinými slovy, při vyšetřování kriminality do sítí občas padnou i děti. Přestože se absolutní číslo této kriminality snižuje, naopak prudce narůstá podíl nebílé a původem neanglické mládeže. Podle aktivistů jde o institucionální rasismus a požadují reformy trestního systému. Nelze se však zbavit dojmu, že nevadí hodně BAME mladistvých ve věznicích. Jako kdyby jim vadilo příliš málo bílých.
Diana Abott, asistentka poslance Lammyho řekla:
„Správa po zprávě hovoří o stejném problému a společnost se ptá, kolik důkazů je potřeba k tomu, aby vláda zavedla reformy. Je načase podniknout skutečné kroky na potlačení institucionálního rasismu v systému trestního soudnictví.“
V Londýně, kde je 40 % populace BAME, 60 procent všech dětských zatčení metropolitní policie se týkalo černošských, muslimských dětí a dětí z etnických menšin. Šlo o 12 000 zatčení z celkového počtu 20 000.
BAME mladiství tvořili v policejní oblasti Bedfordshire 42 % uvěznění, kde je z celkové populace jen 23 % BAME. Ve West Midlands, kde 30 % celkové populace není bílá, policie zaznamenala míru zatýkání BAME mladistvých na úrovni 41 %.
Nepoměr v několika regionech byl obzvláště ostrý. V Dorsetu, který má jen 4 % nebílé populace bylo 14 % BAME mladistvých. V Dyfed Powys, s 2 % nebílé populace, tvořili BAME mladiství 25 % zatčených.
Z počtu uvězněni na území celé země skoro polovina (49 %) mladistvých je z černé nebo jiné etnické menšiny, ve srovnání se 41 % v předchozím roce a 35 % před dvěma lety. V roce 2006 byl podíl mladistvých pachatelů BAME ve vazbě jen 25 %.
Poslanec anglického parlamentu David Lammy vydal v září zprávu — „Lammyho zpráva“. V ní bylo poukázáno na rostoucí nepřiměřenost BAME v systému trestního soudnictví.
Výsledkem hrozivého nárůstu nebílé kriminality mladistvých však podle aktivistů nemá být analýza příčin.
Ve skutečnosti chtějí pronásledovat policisty a soudce za to, že si dovolí někoho z BAME vyšetřovat a nedejbože i odsoudit.
Frances Crook, výkonná ředitelka Howardovy ligy pro reformu trestů, ocenila snížení počtu dětí vstupujících do trestního systému. Podle ní to bylo značným pokrokem. Ale řekla, že „je stále dost práce“.
Pokračovala:
„Výrazný počet BAME mladistvých, kteří se dostali do systému, vyvolává velké obavy. Vzbuzuje vážné otázky týkající se rozhodování v průběhu cesty trestního soudnictví — od rozhodnutí policie o zatčení, rozhodnutí o odvolání a rozsudcích soudů pro mladistvé.“
Paradoxem pak je vyjádření mluvčího vlády, který řekl:
„Diskriminace je stejně nepřijatelná v systému trestního soudnictví, jako je kdekoliv jinde — rasu a etnickou příslušnost nelze použít jako omluvu pro zatčení.“
Nicméně vláda je naopak odhodlána prosadit rasový princip při vyšetřování, když mluvčí dodal:
„Vláda je odhodlána osvětlit nespravedlnost jako nikdy předtím, proto jsme minulý měsíc vydali Audit rasové nerovnosti a budeme čelit otázkám, které vyvolal.“
Zdá se, že jeden Rotherhamský skandál Anglii nestačil, tentokrát chce země přenést princip skandálu na systematickou bázi. Pokud se policisté začnou bát vyšetřovat BAME, pak je jen jeden možný a logický důsledek. Masový nárůst kriminality a teror vůči bílému obyvatelstvu. Rotherham se bude opakovat v každém regionu, po celé zemi. To není apokalyptická vize, ale holý fakt.
Druhým důsledkem bude naopak snaha kriminalizovat bílé, aby se naplnila „ směrná čísla“. Co udělá policejní okrsek s příliš mnoho zatčenými BAME za závažnou trestnou činnost jako jsou loupeže, přepadení, vydírání, zranění a vraždy? Jednoduše sbalí pár bílých mladistvých za výtržnost na ulici, za špatný pohled, nebo jen zato, že jsou bílí. Opět logický důsledek.
A čísla statistiky budou nadále hrát v neprospěch bílých. Aby byla dodržena „směrná čísla“odsouzených, černoch, který se pokusil o vraždu, může klidně dostat podmínku a naopak, bílý mladík, který přešel na červenou, nebo jel příliš rychle na kole, bude sedět rok v base.
Anglie: kdo není s námi, jde proti nám
Jak si představují naši „demokraté“ prosazení těchto drakonických úvah? Dnes už nestačí jen se spoléhat na mlčící většinu. Jak se ukázalo v nespolehlivých volbách v USA, či v referendu o Brexitu, i mlčící většina, „ white trash“ má sílu něco zvrátit
Podle deníku je zpěvačka podezřelá z kladného vztahu k Trumpovi. Prosazuje se přes na sociální sítě, stejně jako množství extremistů včetně amerického prezidenta, zaměřuje se jen na svou kariéru, což je pro Guardian známka sobeckosti. A hlavně nikdy nekritizovala Trumpa.
Podle Guardian je Taylor Swift podezřelá, protože se nepřipojila k nenávistnému chóru mediálního průmyslu, který odsuzuje Donalda Trumpa.
Tento diktát je šílený. Dnes už podle elity nestačí, že nebojujete proti vládě této elity. Dnes je povinné se připojit ke 2 minutám nenávisti podle George Orwella.
Lidé, kteří se starají jen o svůj byznys, jsou úspěšní a nejsou ochotni být manifestačně v čele této nenávisti, jsou podezřelí. Pokud jsou navíc ještě bílí, křesťané, podezřelí již nejsou. Jednoduše svou neochotou „vykoupit bílou vinu“ ukazují, že jsou nepřátelé.
A projevit se jako patriot? Více důkazů už netřeba. Taylor Swift je nepřítel. Není s námi, je proti nám.
vyšlo 16.03.2018 zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Kdyz-se-ve-francouzskych-skolach-vyucuje-dejepis-muslimske-deti-mohou-odejit-na-chodbu-a-neposlouchat-Kulturolozka-popsala-deni-v-muslimskem-svete-i-primo-v-Evrope-528320
REPORTÁŽ „Mnoho současných komentátorů říká, že situace, kterou prochází současný muslimský svět, je srovnatelná s třicetiletou válkou v Evropě, kdy mocenské entity zneužily dvou znesvářených křesťanských táborů – katolického a protestanského – a šikovným manipulováním, různými zákulisními hrami způsobily boje trvající třicet let, které zpustošily Evropu. Totéž dle nich dnes zažívá muslimský svět v podobě sunnitsko-šíitské války,“ konstatovala na přednášce v Liberci kulturoložka a hebraistka Terezie Dubinová a zmínila i názor, že tato válka potrvá ještě dlouho a příštích deset let se dá očekávat velký chaos.
Foto: Vít Hassan
Popisek: Přistěhovalecká čtvrť Neukölln v BerlíněŽidé, křesťané, muslimové. Co se děje v dnešním světě? Pod tímto názvem uspořádala ve čtvrtek liberecká krajská knihovna přednášku Terezie Dubovské. Ta na úvod seznámila přítomné s historií tří hlavních náboženství světa. Nejstarší je judaismus. „Dva tisíce let byli v postavení trpěné menšiny a to nepochybně zkrotilo jejich mocenské ambice. Neměli ani armádu, ani policii. Vůdci jejich komunit dávali důraz na vzdělání a diplomatickou komunikaci, protože se museli domluvit s těmi vládami,“ upozornila. Jedním z prvních zákonů, které rabíni formulovali, když odcházeli do vyhnanství, říká, že zákon země, do které přijdeš, nechť je tvým zákonem. „Jinými slovy, ať jste kdekoliv, buďte loajálními občany. Což je pro židy typické. Kde žili, tam byli loajálními občany,“ uvedla. Judaismus odlišuje od islámu i křesťanství skutečnost, že to není misijní náboženství, že tedy nemá ambice přesvědčovat o své pravdě okolní svět. „To, že byli v křehké situaci postavení menšiny, nutilo rabíny, aby měli náboženské právo dostatečně pružné. Měli veliký rozptyl, kde žili. A ty podmínky byly pochopitelně různé. Jiný život byl v islámských zemích, jiný v křesťanských, jiný v koloniích, kam potom odcházeli, do Ameriky. Tam museli své náboženské právo přizpůsobit neustále měnícím se podmínkám. Což zdůrazňuji proto, že je to něco, co například islám neměl a v dnešní době se to projevuje,“ upozornila. Tato pružnost židům velice pomohla v moderní době, měli mechanismus přizpůsobování se změnám doby. „V 19. století to vedlo k tomu, že vznikaly jiné směry judaismu a ty byly různou měrou i reformní. Byly schopné adaptovat práva žen a podobně,“ vysvětlila. Židé si prošli i vlastním osvícenstvím, průkopníkem byl učenec Moše Mendelsson v Německu. „Říkal, buď doma židem, a na ulici Evropanem. Náboženství je tvoje věc a buď loajální. Přeložil i hebrejskou bibli do němčiny a propagoval bohoslužby v národních jazycích. To je něco, čím muslimové neprošli. To se týkalo křesťanské a židovské společnosti, které se snažily tradici přizpůsobit změnám, kterými procházely v předmoderní a moderní době,“ konstatovala.
Nejstarší křesťané jsou dnes nejohroženější
Poté se věnovala křesťanství, jeho vzniku i historii. „Křesťanství se velice brzy začalo rozdělovat na různé proudy. Skupinky, které se odštěpily jako první po prvních koncilech, jsou vlastně ti nejstarší křesťané, kteří jsou dnes nejohroženější. To jsou nestoriáni, koptové v Egyptě, syrská a etiopská církev. Pro nás je to něco jako vzácná archeologická vykopávka, protože je to zakonzervovaný způsob toho nejstaršího křesťanství. A protože žijí v té bouřlivé oblasti, jsou velmi ohroženi muslimskými útoky,“ objasnila. Evropu nejvíce poznamenalo takzvané velké schisma v 11. století, kdy došlo k rozštěpu na západní a východní křesťanství. „Ze západního křesťanství se poté oddělil protestantismus. Něčím podobným, jako byla reformace, muslimská společnost neprošla,“ upozornila. Ve 14. století přicházejí první vzpoury, které protestují proti bohatství a církevní moci, která odporuje duchu Ježíšova učení. „Z těchto protestů vznikají pak reformní hnutí, ať už je to české husitství, Martin Luther, John Wycliffe, který byl předchůdcem husitství. První protestantské církve vznikají v 16. století,“ vyjmenovala.
Důležitá pak byla třicetiletá válka (1618–1648). „Mnoho současných komentátorů říká, že situace, kterou prochází současný muslimský svět, je srovnatelná s třicetiletou válkou v Evropě, kdy mocenské entity, králové, církevní představitelé zneužili dvou znesvářených křesťanských táborů – katolického a protestanského – šikovným manipulováním, různými zákulisními hrami způsobili boje trvající třicet let, které zpustošily Evropu. Existuje názor, že totéž dnes zažívá muslimský svět v podobě sunnitsko-šíitské války,“ konstatovala. „Důležité je, že další stádia, kterými prošla křesťansko-židovská společnost – racionalismus, osvícenství, renesance – tím hromadně muslimská společnost neprošla,“ uvedla. Velká francouzská revoluce a potom další vytýčily požadavek svobody vyznání a oddělení církve od státu, občanských práv, svobodnou volbu náboženství. „Bereme to dnes jako samozřejmost, ale není to všude tak, jsou země, kde svoboda vyznání a oddělení náboženských struktur od státu není,“ zmínila PhDr. Terezie Dubinová. „Mám tady citát, který oceňuje ten pohyb, který říká, že muslimové potřebují Mendelssona nebo Luthera čili židovského osvícence, nebo křesťanského reformátora,“ sdělila.
Za zakladatele islámu je považován Muhammad. „Měl se setkat s andělem Gabrielem, který ho označil za proroka, jehož úkolem je pronášet boží slovo. Proto se Muhammad rozhodl opustit své rodné město Mekku a vydal se do Medíny. Tento krok udělal v roce 622, pro muslimy je to rok nula jejich lunárního kalendáře,“ vysvětlila. Muhammad neměl mužského potomka, jeho smrtí zjevení Koránu skončilo. „Nástupci potom byli jeho příbuzní, a to byl kámen úrazu mezi hlavními dvěma směry islámu,“ konstatovala. Pak vyjmenovala, co muslimové odsuzují na naší západní společnosti – materialismus, rozpad rodin, sexuální promiskuitu, pornobyznys, vstřícnost k homosexuálům, drogy, odkládání dětí do jeslí a starých lidí do domovů důchodců, větší lásku ke zvířatům než k dětem. „Přičítají to odklonu od náboženství, racionalismu a feminismu. Ale když se vydá mládež na Západ, zjistí, že to není tak hrozné, jak to slyšeli. Celkově k nám mají muslimové – což vím z vlastní zkušenosti ze života na Blízkém východě – ambivalentní vztah. Zároveň nás obdivují i cítí odpor,“ řekla Dubinová. Muslimové přicházeli do Evropy v historii v několika vlnách, jedna z největších byla po druhé světové válce. „Jejich druhá a třetí generace čelí mnoha výzvám. Jednak tomu, že často není úplně integrovaná. Zajímavý je i pohled psychologů. Podle některých z nich druhá generace se často ujímá nevědomých potlačených částí první generace a vyvíjí vlastní strategii odporu. Chtějí tím říci, že pro první generaci bylo hlavním zájmem, aby se měli dobře, měli co jíst, měli práci. A často potlačili své přání, sny a touhy. Taková krizová situace, kdy řeší základní přežití a zajištění. Druhá generace nevědomě přebírá tyto potlačené obsahy a má už jiný pohled a jiné nároky,” upozornila. „Touto strategií odporu může být i připojení k nějaké radikální skupině. Případně se z nich rekrutují ti mladí lidé, kteří odcházeli do Sýrie bojovat,“ konstatovala.
Papaláši z Arabské ligy se zmůžou jen na to, že nadávají Evropě, že nepřijímá uprchlíky
Sunnité tvoří 75 procent muslimů. „Za pravého následovníka Muhammada považují jeho tchána a následovníka Abú Bakra. Zatímco šíité za něj považují jeho bratrance Alího. Rozdíl by laik nepoznal,“ sdělila. „Někteří politologové, jak už jsem říkala, považují dnešní konflikt za takovou muslimskou třicetiletou válku. Jeden z pracovníků jednoho německého think thanku říká – válka potrvá ještě dlouho, příštích deset let očekávám velký chaos,“ uvedla. Kde se stala chyba? „Islám neprošel reformními procesy typu renesance a osvícenství. Od 11. století vnitřně stagnuje. Teologická strnulost je pro vývoj společnosti velmi nešťastná,“ zmínila. Přísná teologie podle ní ovlivňuje i postavení žen ve společnosti, vztah k sexuálním menšinám, svobodu vyznání i shromažďování. V muslimských společnost je velký přírůstek obyvatel. „Pro každého muslima je první víra v boha a hned potom rodina. Pro muže je věcí prestiže, že má hodně dětí. Samozřejmě, když ženy nejsou emancipované, nemohou rozhodovat o svém osudu, tak plní roli manželek a matek,“ upozornila. „Jeden z našich předních odborníků na to, co se děje v muslimském světě, Karel Černý, říká, že schopnost elit vládnout v tomto světě je obecně nízká. Po arabském jaru se to ještě zhoršilo. Lidé jsou v situaci, kdy je jim jedno, jestli žijí v demokracii nebo ne, hlavně aby sehnali něco k jídlu, fungovala elektřina a byly odvezeny odpadky. A najednou diktatura, proti které se předtím bouřili, pro ně znamená řád, jistotu a alespoň nějaké fungování. Což je důležité pochopit,“ uvedla. Růst demografické křivky přerostl tempo růstu hospodářství. „Ve všech arabských zemích s určitými výjimkami je ekonomika slabá, teď nemluvíme o těch ropných velmocech,“ řekla Dubinová.
Co s tím? „Evropu nepochybně čeká revize přistěhovaleckých zákonů,“ domnívá se. Dle jejího názoru bychom měli rozlišovat islám a radikální islám, takzvaný islamismus. „Islámské právo v drtivé většině nepodporuje to, co islamističtí teroristé provádějí. Někdo mluví i o únosu islámu ze strany islamistů. Většina evropské populace, když se řekne islám, tak si představí radikální islám. A nevidí ty miliony umírněných muslimů. Na druhou stranu je třeba říci, že umírnění muslimové velice často žijí v obrovském strachu a neozvou se. Znám to z palestinské společnosti, která je opravdu sevřená strachem, protože metody islamistů jsou takové, že si tam nikdo netroufne ani pípnout. Což nahrává tomu, že islamisté jsou pak tak vidět a slyšet,“ konstatovala. Upozornila také na neuvěřitelnou praxi ve francouzských školách. „Když se tam vyučuje dějepis, občanská nauka, muslimské děti mají právo odejít na chodbu a neposlouchat, jak se vyučuje o Velké francouzské revoluci, nebo holokaustu. To je naprosto nepřijatelné. Jestli žijí v Evropě a jsou součástí evropské kultury, tak musejí znát evropské dějiny. Musí znát dějiny, v nichž vyrůstají,“ sdělila. Při promítání obrázků se na jednom z nich objevili představitelé Arabské ligy. „Tady máme vrchní papaláše – Arabskou ligu. Ti se zmůžou akorát na to, že vynadají Evropě, že nepřijímá uprchlíky. Přitom ropné arabské země, které by na to měly přijmout Syřany, tak je střílejí na hranicích. To není žádné tajemství,“ posteskla si Terezie Dubinová, která v závěru ještě odpověděla několik dotazů přítomných.
Moskva 20. decembra 2017 (HSP/Foto:TASR/AP-Aaron Favila)
Sila americkej armády je v beztrestnosti. Sú to piráti 21. storočia. Nikomu sa nezodpovedajú. Zničili Irak, Líbyu. A všetci, okrem Ruska, o tom mlčia, hovorí riaditeľ Centra výskumu verejných problémov národnej bezpečnosti plukovník Alexandr Žilin.
Ilustračné foto
V televízii Zvezda plukovník Žilin o USA tiež povedal: „Pokiaľ ide o Sýriu, treba to povedať jasne: Oni nebojovali proti Islamskému štátu. Rukami Islamského štátu Spojené štáty bojovali proti Asadovi i proti Rusku.“ Ruský vojenský expert upozornil, že USA sa snažia o modernizáciu svojich síl, vyprázdňujú svoje vojenské sklady predajom zbraní z minulého storočia krajinám východnej Európy, aby sa uvolnilo miesto pre novú výzbroj: „Na to však treba 15 rokov.“
História nás učí, že ani pirátske bandy nemôžu terorizovať svet večne. Platí to aj pre armádu USA, napriek výroku ich bývalého prezidenta Obamu, že či už sa to niekomu páči, alebo nie, „Amerika je výnimočná“, ktoré nápadne pripomínajú hitlerovské heslá typu „Deutschland über alles!“
1.júla 2016 čínsky prezident Si Ťin-pching vo svojom prejave pri príležitosti najväčšieho čínskeho sviatku uviedol: “Svet sa nachádza na hrane radikálnych zmien, vidíme, ako sa postupne rozpadá EÚ, ako sa rúca ekonomika USA, a to všetko sa skončí vznikom nového svetového poriadku. Tak, ako kedysi, už nebude nikdy, o 10 rokov nás čaká nový svetový systém, v ktorom budú hrať kľúčovú rolu Čína a Rusko.” Presnejšie – Rusko a Čína.
Vyšlo 20.12.2017 na: https://cz.sputniknews.com/svet/201712206463053-Sputnik-Rusko-ceska-media-chleb/
V českých médiích se v poslední době aktivně hovoří o nebezpečí dezinformací a rozšiřování falešných zpráv ze strany Ruska a ruských informačních portálů. Aby bylo možné barevněji vykreslit ruskou hrozbu, česká média se snaží využívat jakoukoli záminku, někdy se i uchylují k otevřené lži.
Český portál E15 publikoval 18. prosince rozhovor s učitelem mediální výchovy na pražském Gymnáziu Na Zatlance a spoluzakladatelem Aliance pro otevřené vzdělávání Michalem Kaderkou. Při hovoru o falešných zprávách Kaderka prohlásil: „Posilování této gramotnosti by mělo být flexibilnější a nebýt jen centrálně řízené státem. Ale samozřejmě i stát by měl podniknout další kroky. Dám příklad Finska, kde vláda prohlásila, že Sputnik a Russian Today (správně Russia Today — pozn. red. Sputniku) jsou nástroje propagandy, a vypla je. A my na to musíme mít odvahu taky. To není cenzura, ale schopnost bránit se cílené propagandě cizí země.”
Tady Kaderka neříká pravdu. Finská vláda žádné zákazy vůči Sputniku nevydávala. V létě roku 2016 Sputnik přestal vycházet ve finském jazyce, jelikož obyvatelé Finska, z nichž většina ovládá anglický jazyk, dávali přednost číst Sputnik International. Sputnik se prostě rozhodl nezdvojovat. Výsledkem je, že Kaderka při hovoru o nutnosti zvyšování mediální gramotnosti sám operuje lživými fakty. To je skutečně děsivé, když vezmeme v úvahu to, že Kaderka je učitelem mediální výchovy a učí děti za pomoci těchto „pravd”. Nebo je možné, že on sám je nevinnou obětí propagandy českých médií?Sputnik publikoval 13. prosince materiál o nejkrásnějších ženách v české politice — co může být nevinnějšího? Ke všemu ještě, když některé kandidátky jsou nositelkami nejen ženské, ale i duševní krásy.
Hned další den ale Reflex umístil na svůj portál materiál kritizující výše zmíněný článek. Odpovědný redaktor přitom nepovažoval za nutné dát do svého článku odkaz na zdroj, proto pro pohodlí čtenářů zde připojujeme odkaz na náš materiál o poslankyních.
„Jinak ale Sputnik pravidelně píše, že „nejlepším a nejkrásnějším” člověkem na světě je ruský prezident Vladimir Putin,” říká autor Reflexu, aniž by ukázal na nějaký příklad, kde by redakce Sputniku svým jménem takto hodnotila ruského prezidenta.
Vypadá to, že profesionálové z Reflexu se rozhodli, že přikládat důkazy ke svým slovům už není potřeba. Jsou to jen „dezinformační” ruská média, kdo musí prezentovat důkazy, „pravdomluvní” novináři z Reflexu si ale můžou psát, co chtějí.
Kritizována byla i slova chvály na adresu české poslankyně Karly Maříkové, která byla napsána rusky. Asi tak provádějí Rusové propagandu. To je opravdu dechberoucí argument, tady se skutečně není o čem bavit.
Portál Hlídací pes publikoval 25. října materiál, který byl věnován problému dezinformací a rozšiřování nepravdivých zpráv v Česku. V části „Proč nevydělat na lži” autor článku tvrdí, že „typickým příkladem manipulace kremelského Sputnik CZ je článek o tom, že aktivisté z Bílých přileb byli usvědčeni z vytváření falešných zpráv o práci v Sýrii”. Proč je právě tento článek příkladem manipulace, to žurnalista již nevysvětluje. Zde Sputnik umísťuje odkaz na materiál na portálu švédské neziskové organizace SWEDHR, která skutečně usvědčila aktivisty Bílých přileb z vytváření falešných zpráv.
24. července Echo 24 prohlásilo, že česká agentura pro podporu podnikání a investic Czechinvest se dopustila „velkého omylu”, když sdílela post anglického Sputniku s komentářem zástupce společnosti Libora Hanuse. Hanus v rozhovoru pro Sputnik International zmínil, že české společnosti, které byly zastoupeny na MAKS, doufají ve zrušení protiruských sankcí. Žurnalisté Echa 24 tvrdí, že Hanus ve skutečnosti o zrušení sankcí nehovořil, protože v „originálním” rozhovoru, který byl umístěn na českém Sputniku, tato věta chybí.Stránky Sputniku fungují ve více než 30 světových jazycích. Všechny připravují unikátní materiály. Každá redakce sama rozhoduje o tom, čím naplňovat materiál. Komentáře Hanuse na českém a anglickém Sputniku nejsou stejné, protože se jedná o DVA RŮZNÉ rozhovory, které dělali odděleně korespondenti Sputniku International a Sputniku Česká republika.
Forum 24 umístilo na svůj portál 20. února 2017 článek s názvem: „Sputnik, který tak rád sdílí Ovčáček, tvrdí, že na Ukrajině bojují zombie.” Autor článku přitom v nadpisu jakoby náhodou zapomněl zmínit, že slova o zombie vůbec nepatří Sputniku, ale tiskovému mluvčímu velení DLR Eduardu Basurinovi. Tento rozpor je okamžitě vidět, jakmile přejdete do článku a vidíte screen z originální stránky Sputniku, kde je napsáno, že se jedná o rozhovor Basurina s ruskými novinami Izvěstija. Skutečně, účel svědčí prostředky, tak proč nevyužít manipulativní nadpis, aby někdo mohl být obviněn z dezinformování? Je možné, že se vůbec nejedná o to ukázat českému obyvatelstvu pravdu, ale o to, udělat si reklamu na cizí účet za pomoci populárního tématu o „ruské propagandě”?Redakce Sputniku si už zvykla na to, že je často obviňována z vytváření a šíření propagandy, aniž by se někdo obtěžoval poskytnout důkazy. Je ovšem poměrně divné slyšet podobná obvinění od výše zmíněných médií, která se nijak příliš při své práci, očividně, neřídí základními principy žurnalistiky.
