Fórum SPD Praha, mimo Facebook

Vážení kolegové, příznivci a občané,

protože ze strany Facebooku hrozí neustálá cenzura, banování a další perzekuce svobodných názorů, připravili jsme pro Vás fórum bez cenzury na adrese

forum.spdpraha.cz

Fórum je určeno zatím hlavně pro diskuse a zveřejňování důležitých článků z důvěryhodných zdrojů nebo z mainstreamu, které by na facebooku brzy zapadly.
Bez sebekázně to však také nejde – vysloveně vulgární příspěvky a ty, které jsou protizákonné – budeme nuceni s přispěvatelem řešit.
U nás na rozdíl od anonymního facebooku se Vám někdo ozve, “co, proč a jak”.

Pokud byste chtěli se stát přispěvateli či redaktory, uvítáme jakoukoliv pomoc a iniciativu. Napište nám

Pěkný den a společně za lepší zítřky

Několik lidí ovlivňuje celý český mainstream – supermani nebo podvodné spolčení?

vyšlo 2020-05-25 zde: https://pravyprostor.cz/vite-komu-ve-skutecnosti-verite-jak-je-to-s-temi-nezavislymi-medii/

Víte, komu ve skutečnosti věříte? Jak je to s těmi “nezávislými” médii?

NATÁLIE VACHATOVÁ

Natálie VachatováNejsou všechny ty fondy, nadace a ústavy, které mají podporovat nezávislost, kvalitu a serióznost médií jen velkou chobotnicí stále dokola se opakujících stejných jmen a neziskovek, co si mediálně, finančně a politicky pomáhají?

Nedávno se mé jméno dostalo do monitoringu tzv. Českých elfů mapujícího českou dezinformační scénu poté, co můj příspěvek kritizující zoufalého starostu MČ Praha 6 Ondřeje Koláře neschopného důstojně čelit následkům svého jednání, když nechal odstranit sochu Koněva, přesdílelo několik serverů. Mezi nimi i ty, které byly tímto hnutím označeny za dezinformační. Ocitla jsem se tak rázem na jedné úrovni mimo jiné i s Vladimírem Putinem, Sergejem Lavrovem, Andrejem Babišem, Ivanem Davidem nebo Václavem Klausem ml. To se mi nestává zas tak často, takže jsem si řekla, že se podívám na to, kdo u nás vytváří veřejné mínění, dostává mediální prostor a bere si právo rozhodovat o tom, která média jsou ta seriózní, a která nikoliv. A rovnou předběhnu – to, co lze z veřejných zdrojů zjistit, vypadá na zajímavou chobotnici dokola se opakujících neziskovek a jmen.

 

Když jsem se pustila do zkoumání toho, kde leží „pravda“ a kdo by o ní měl rozhodovat, netušila jsem, že narazím na nepřehlednou pletenici vzájemně propojených subjektů, které se vzájemně financují a v jejichž radách sedí často lidé, kteří si jsou blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Napojení na jednotlivé neziskovky, novináře a lobbisty je zarážející, ptám se proto, kde je nezávislost? Kde končí fakta, a začínají dezinformace? Sama za sebe doufám, že nekončí tam, kde začínají zájmy těch, kteří je financují. A jaká je šance, že nadace, fondy a neziskovky budou objektivně přistupovat k činnostem jednotlivých subjektů, když jsou často na sobě vzájemně závislé? Ve světle těchto informací nemůžeme očekávat, že například projekt o jednom zaměstnanci s pompézním názvem Ústav nezávislé žurnalistiky a podporovaný nadací, jež zakládal Soros a v jejímž předsednictvu seděl zakladatel Člověka v tísni, by snad objektivně informoval o odebírání dětí v Norsku Barnevernetem, o Rusku, Číně, Trumpovi nebo nedej bůh samotném Sorosovi. A tak je to s největší pravděpodobností i s těmi ostatními „nezávislými“ subjekty volajícími po demokracii, seriózní novinařině a rovných právech. Tak nejspíš zde končí ta „pravda“.

Kdybych měla vyjmenovat všechny vzájemně propojené subjekty, byl by to nekonečný seriál na pokračování. Zaměřila jsem se tedy na ty, které cituje a s nimiž operuje zpravodajství České televize či Český rozhlas. Tedy veřejnoprávní média, která by ze své podstaty měla být objektivní a vyvážená. Posuďte sami:

Ústav nezávislé žurnalistiky

Nezávislá, svobodná a seriózní média či nezávislý, svobodný a seriózní dohled nad nimi nevzniká tak, že si tato slova dáte do názvu nebo popisu činnosti. I když musím uznat, že název neziskovky Ústav nezávislé žurnalistiky zní důvěryhodně, ačkoli sídlí někde v chatové oblasti, o ústavu v místě sídla skoro nikdo neslyšel a Ústav má jednoho jediného zaměstnance (Luboš Xaver Veselý o Ústavu informoval zde https://www.youtube.com/watch?v=Njh6EH2iigk). Přesto se touto neziskovkou, zejména jejím projektem hlídacípes.cz zaštiťuje například zpravodajství České televize. Ústav spolupracuje s časopisem Reportér (nejspíš zcela nezávisle) a podporuje ho například Nadace Open Society Fund Praha (Nadace OSF) nebo Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistiky je pan Ondřej Neumann, který byl šéfredaktorem České televize a zástupcem šéfredaktora časopisu Týden a který se mimo jiné zapojil do projektu Jeden svět na školách Člověka v tísni.

Nadační fond nezávislé žurnalistiky

Tento nadační fond má podle vlastních slov pomáhat při šíření svobodných, názorově pluralitních a společensky důležitých informací. A podle mého názoru jim nejvíc chybí jeden z hlavních pilířů tvrzení, tedy názorová pluralita. Když se totiž podíváme na podpořené projekty, jsou vcelku tendenční, a ačkoli jsem se opravdu moc snažila, pluralitu jsem nenalezla. Fond podporuje například projekty Deníku NČlověka v tísni, Hlídacího psa Ústavu nezávislé žurnalistiky, Společnost Ferdinanda Peroutky, jejíž místopředsedkyně správní rady je Terezie KaslováReportéra, České centrum pro investigativní žurnalistiku a již zmiňovanou Nadaci OSF. Zajímavé je, že jedním ze zakladatelů fondu je Silke Horáková z Nadace Albatros. A i Nadace Albatros posílá peníze Nadaci OSF nebo také Člověku v tísni.

To, že právě paní Horáková, která je jedním ze zakladatelů Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a působí současně v Nadaci Albatros, poslala spolu se svým manželem Jaroslavem dva miliony korun na Drahošův účet při prezidentské kampani, je určitě věc čistě náhodná, která nesouvisí s ničím.

České centrum pro investigativní žurnalistiku

Centrum založila Pavla Holcová, novinářka, která pracovala dlouhodobě pro Člověka v tísni. Je vůbec zajímavé, kde všude se lidé od Člověka v tísni pohybují a kam až zasahují. Když otevřu zakládající listiny téměř jakékoli politické neziskovky, která má za úkol šířit demokracii, poučovat o dezinformacích či vést nás k ještě větší toleranci často na úkor našich vlastních práv, nalezneme tam stále stejné firmy. Zpravidla sedí v správních radách někdo z Člověka v tísni, někdo s napojením na Nadaci OSF, nějaký velký podnikatel či právník a nějaký novinář z těch médií, která zde uvádím. Nejinak je tomu i u tohoto centra. Členka dozorčí rady Českého centra pro investigativní žurnalistiku je například Marie Němcová, která je současně předsedkyní správní rady Nadace OSF. Toto centrum například podporuje Deník N, kde pracuje Jakub Šimák původně také od Člověka v tísni nebo Veronika Divišová, která pracovala (jak jinak) tamtéž. Je to krásný kruh, co říkáte?

Nadace Open Society Fund Praha (Nadace OSF)

Tato nadace byla součástí mezinárodní sítě Open Society Foundations založené Georgem Sorosem a podle toho, co hlásá, má usilovat mimo jiné i o kvalitní českou žurnalistiku. Bez zajímavosti není, že předsedou správní rady od samotného vzniku byl po několik let samotný Šimon Pánek, který stojí za Člověkem v tísni, členy správní rady jsou nebo byli také Daniela Drtinová (DVTV), Jiří Pehe (Deník N), Terezie Kaslová (vnučka F. Peroutky, manželka Jana Kasla, bývalého primátora Prahy), Igor Blaževič (novinář, Člověk v tísni), Ivana Bursíková (neziskovka Agora, exmanželka Martina Bursíka) nebo dříve zmiňovaná Marie Němcová (členka dozorčí rady Českého centra pro investigativní žurnalistiku). Nadace podle výroční zprávy přijala za rok 2018 celkem 20 043 495 Kč a mezi podpořené projekty patří milé drobky, jako například záchrana místní klubovny, dílna pro děti, sousedské snídaně (neptejte se) a následně také ve velkém projekty věnující se ruskému vlivu na slovenskou a českou politiku, sledování ruské ambasády a vyzdvihování Norska jako země, jež nám má jít příkladem. Nevím, jak vy, ale když se řekne Norsko, první, co mě napadne krom fjordů, je Barnevernet a Norské fondy. A ani jedno tu mít nechci. Nadace přitom štědře podporuje projekty s návazností na Norsko Člověka v tísni, nejrůznějších genderových neziskovek a sdružení pro integraci a migraci nebo také Prague Security Studies Institute (projekt Chování dezinformačních platforem během prezidentských voleb 2018), v jehož mezinárodní dozorčí radě sedí třeba Alexandr Vondra, Michael Žantovský, Karel Schwarzenberg, Jiří Schneider nebo třeba Madeleine Albrightová. A podporuje i mnoho dalších projektů týkajících se inkluze, xenofobie, rovnosti, vzdělání apod.

—-

Je to jen zlomek subjektů, které utvářejí naši mediální scénu a ovlivňují veřejné mínění. Mají k tomu prostředky, mediální prostor, moc a navíc vyšperkované názvy, co vyvolávají důvěru.

Francie: Zahul si trávu, zabij Žida, vykašli se na soud, jsi volný

Vyšlo 2020-05-06 zde: https://pravyprostor.cz/francie-zahul-si-travu-zabij-zida-vykasli-se-na-soud-jsi-volny/

Rasista musí být bílý

GUY MILLIÉRE

  • “Aby se pachatelé antisemitských útoků ve Francii vyhnuli spravedlnosti, tak tvrdí, že jsou psychicky nemocní. Když přijde na zločiny z nenávisti, tak má ochrana duševně nemocných ve Francii přednost. A zdá se, že to funguje.” – Shirli Sitbon, deník Haaretz.
  • Muslimský antisemitismus byl ve Francii dlouho ignorován.
  • “Situace se vymkla kontrole.” – Cilone Pina, deník Le Figaro.

Paříž, 4. dubna 2017. 66letá Židovka Sarah Halimi byla vyhozena z okna nebo balkonu svého bytu ve třetím patře. Její tělo dopadlo na dvůr. Její vrah ji před zavražděním mučil. Sousedi slyšeli křik a zavolali policii. Přijelo devět policistů, ale když přes dveře bytu slyšeli mužský hlas křičet“Alláhu Akbar”, a tak utekli dolů a čekali na posily. Když se Kobili Traoré nakonec vzdal, tak prohlásil“Zabil jsem šejtana” (arabsky satan). Během mučení své oběti recitoval verše z Koránu a Korán mu “poručil zabít Žida.” Řekl, že předchozí den strávil v blízké mešitě. Byl umístěn do psychiatrické léčebny, kde při vyšetření psychiatrovi řekl, že kouřil marihuanu.

V novinách se o vraždě nepsalo. Jedna francouzská židovská organizace tuto vraždu označila za “děsivý antisemitský zločin” a zorganizovala tichou demonstraci před domem, kde žila paní Halimi. Až teprve poté vyšlo o události několik článků. Právě se schylovalo k francouzským prezidentským volbám a tradiční média zjevně nechtěla informovat o antisemitské vraždě spáchané muslimem.

Soudkyně Anne Ihuelou, které byl případ přidělen, nejdříve odmítla uznat, že tato vražda byla zločinem z nenávisti. Právníkům rodiny Halimi trvalo více než šest měsíců, než soudkyně 27. února 2018 připustila, že motivem vraždy byl ve skutečnosti antisemitismus.

Soudkyně také odmítla uspořádat rekonstrukci činu a souhlasila jen s krátkým výslechem Traorého. Povolala experta v oblasti psychologie Daniela Zaguryho, který řekl, že v čase činu byl vrah díky konzumaci konopí ve stavu “akutníhodeliria, ale plně “trestně odpovědný za své činy.” Zjevně nespokojená se závěry doktora Zaguryho požádala soudkyně Ihuellou o dva další odborné posudky – oba dva nové posudky na rozdíl od závěru doktora Zaguryho, prohlásily Traorého za nezpůsobilého čelit soudnímu řízení.

12. července 2019 soudkyně odmítla zprávu doktora Zaguryho a prohlásila, že existují “přijatelné důvody pro závěr, že vrah není trestně odpovědný” a že útok nebyl antisemitský.

Když si právníci rodiny Halimi uvědomili, že Traoré může být brzy propuštěn bez soudu, tak požádali, aby byl případ okamžitě předán odvolacímu soudu.

Tento odvolací soud vynesl 19. prosince 2019 tento rozsudek: Kobili Traoré “zavraždil úmyslně” Sarah Halimi a tak spáchal vraždu. Tento soud také uznal “antisemitismus jako přitěžující okolnost,” ale dodal, že kvůli “dočasně sníženým rozlišovacím schopnostem” není vrah “trestně odpovědný”, nemůže být souzen a musí být propuštěn.

Prezident Rady židovských institucí ve Francii (CRIF, Conseil Représentatif des Institutions juives de France) Francis Kalifat poznamenal, že “antisemitská vražda se tak může stát jediným typem vraždy, která je omluvitelná drogami, zatímco ve všech ostatních případech jsou drogy přitěžující okolností.”

Právník rodiny Halimi Francis Szpiner prohlásil, že byl vytvořen “precedens Sarah Halimi”“Kdokoli, kdo v důsledku užití nezákonných a nebezpečných látek trpí bludy, bude zbaven trestní odpovědnosti za své činy.”

Další právní zástupce rodiny oběti Gilles William Goldnadel vyjádřil své “znechucení” a řekl, že “pokud by obětí nebyla židovka a vrahem by nebyl muslim, tak by byl rozsudek jiný.”

Poslanec parlamentu Meyer Habib označil toto soudní rozhodnutí za “ve Francii dosud nevídaný soudní skandál” a dodal, že část “francouzského soudnictví si zřejmě přeje ospravedlňovat islámské antisemitské vraždy.” Řekl také: “Osvobození antisemitského vraha bez soudu je pro francouzské Židy otřesným signálem.”Připomněl, že Traoré byl v minulosti desetkrát odsouzen za násilné útoky a řekl, že pokud by dělal soudní systém svoji práci správně, tak by Sarah Halimi nebyla zavražděna.

Psychiatr Claude Bloch poznamenal, že dle tohoto soudního rozhodnutí si může “každý dovolit se zuřivou nenávistí beztrestně vraždit Židy.”

Vynikající historik Georges Bensoussan deníku Le Figarořekl:

“… francouzský soudní systém se rozhodl vyhnout soudnímu řízení, a tak nikdo nebude mluvit o imigrantech, kteří nejsou dobře integrováni a někdy se dokonce reislamizují.”

“… soudní proces by ukázal morální rozpad národa, neospravedlnitelné zdráhání policie zasáhnout během mučení této ženy, které trvalo skoro hodinu, a upozornil by na mlčení médií ve dnech, které následovaly. To všechno způsobilo, že Židé se opět cítí opuštěni a z antisemitismu to činí výhradně problém Židů (Židé tvoří 0,7 % francouzské populace a jsou terčem poloviny rasistických útoků ve Francii).”

“… rozhodnutí učiněná justicí zanechávají dojem, že vysoce postavené osoby jsou připraveny obětovat nejslabší jedince, aby zachránily zdání sociálního smíru. Taková kapitulace systému Židům jasně ukazuje, že nejlepší je ze země odejít. Také to ukazuje konspirátorům, kteří ve dne v noci fantazírují o “židovské moci”, vyprázdněnost tohoto pojmu v zemi, kde 62 % spoluobčanů je lhostejné, jestli Židé z jejich země odejdou.”

5. ledna 2020 francouzské židovské organizace zorganizovaly protest a dožadovaly se zrušení tohoto soudního rozhodnutí. Všechny francouzské politické strany zůstaly zticha; žádná z nich se k protestu nepřipojila. Na demonstraci přišli pouze Židé.

Bratr Sarah Halimi William Attal protestujícím na Náměstí Republiky v Paříži podrobně popsal, jak Sarah Halimi trpěla. Detaily pitevní zprávy jsou děsivé: Všechny kosti v obličeji měla zlomené, dolní čelist, horní čelist, čelní kost, nosní kůstky a lícní kost, některé z nich byly rozbity tvrdým předmětem, pravděpodobně kladivem, na jejím těle bylo 22 bodných ran. Odsoudil nečinnost policie, zbabělost justice a mlčení médií. Zveřejnil fakta, která až dosud nebyla známa: Jeden z policistů zůstal nahoře před dveřmi a nesešel s ostatními policisty dolů. Ačkoliv byl ozbrojen, zůstal za dveřmi. Nic neudělal. Jenom poslouchal vrahovy výkřiky a oběť křičící bolestí.

Soud tohoto policistu odmítl vyslechnout. Ačkoliv Traoré psychiatrům řekl, že při mučení Sarah Halimi telefonoval známým, soud odmítl nechat prozkoumat jeho telefon. Mešita navštěvovaná vrahem byla navštěvovaná také mnoha muslimy, kteří odjeli bojovat do Sýrie.

To, co William Attal řekl, zveřejnily pouze židovské noviny a časopisy.

Vrchní francouzský rabín Haim Korsia požádal v otevřeném dopisu ministryni spravedlnosti Nicole Belloubet, aby zasáhla a “nezbavila občany jednoho z nejcennějších práv v demokracii: práva na odvolání, aby byl objasněn akt násilí a nenávisti.”Řekl, že “soudní rozhodnutí obvykle nekomentuje,” ale tento případ označil za “vážné narušení důvěry.” A dodal“Máme si z toho vyvodit, že jakékoliv zdrogované individuum má právo vraždit Židy?”

Je nepravděpodobné, že mu Nicole Belloubet vůbec někdy odpoví. Soudci a právníci okamžitě prohlásili, že byli otevřeným dopisem Haima Korsii pobouřeni a řekli, že “podkopává nezávislost soudnictví.” Philippe Bilge, známý soudce ve výslužbě Haima Korsiu obvinil z “podněcování k nedodržování základních pravidel, kterými se řídí naše soudnictví.”

V článku publikovaném v izraelském deníku Haaretz Shirli Sitbon napsala:

“Aby se pachatelé antisemitských útoků ve Francii vyhnuli spravedlnosti, tak tvrdí, že jsou psychicky nemocní. Když přijde na zločiny z nenávisti, tak má ochrana duševně nemocných ve Francii přednost. A zdá se, že to funguje.”

Shrnula také předchozí kauzy. Série nešťastných událostí začala vraždou Sebastiena Sellama v roce 2003. Přestože Sellamův vrah Adel Amastaibou policii řekl: “Jsem tak šťastný, že ten z******ý, špinavý Žid je mrtev!” byl prohlášen kvůli “duševním problémům” za nesvéprávného.

V roce 2006 byl unesen 23letý francouzský Žid Ilan Halimi, vzdálený příbuzný Sarah Halimi, 24 dní byl mučen a pak byl zavražděn muslimským antisemitou Youssoufem Fofanem“bandou barbarů”, kterou Fofan vedl. Utrpení Ilana Halimiho a příčina smrti umučením vzbudily ve Francii velký šok. Jeho matka Ruth Halimi v televizi řekla“Přála bych si, aby se smrt mého syna stala varovným signálem.” Varovný signál však, jak se zdá, nebyl vyslyšen.

Podobné případy následovaly:

Méně než rok po smrti Sarah Halimi byla 23. března 2018 zavražděna v Paříži další Židovka Mireille Knoll. Hlavní podezřelý Yacine Mihoub byl obviněn svým komplicem Alexem Carrimbacusem z toho, že Mireille Knoll pobodal nožem za to, že “Židé mají prachy.” a křičel při tom “Alláhu akbar.” Mihoudův právník řekl, že jeho klient nebyl během vykonání zločinu “v normálním stavu mysli”, ale připustil, že to byla antisemitská vražda. Již ale nevysvětlil fakt, že Mihoud byl tak příčetný, že šel po vraždě Mireille Knoll do bytu své matky a požádal ji, aby umyla nůž, který použil k vraždě. (Mihoudova matka je nyní obviněna ze spoluúčasti na této vraždě.)

Muslimský antisemitismus byl ve Francii dlouho ignorován. Jediná kniha věnovaná tomuto tématu – Přehled muslimského antisemitismu: Od jeho počátku do dnešních dní od Philippa Simonnota – vlastně ospravedlňovala muslimský antisemitismus tvrzením, že Židé žijící v muslimském světě podporovali evropské kolonizátory a že Židé podporují Izrael, “nový koloniální podnik založený na loupeži muslimských území.”

Ani ne měsíc po vraždě Mireille Knoll byl v deníku Le Parisien 21. dubna 2018 publikován“Manifest proti novému antisemitismu” novináře Philippe Vala podepsaný 250 politiky, spisovateli a umělci. Napsání manifestu bylo pravděpodobně motivováno touhou obhajovat islám a přitom zastírat, že současnými obětmi muslimského antisemitismu jsou Židé. Val napsal“Muslimský antisemitismus je pro islám 21. století největší hrozbou.”

O pár dní později vyšel ve večerníku Le Monde článek podepsaný třiceti imámy, ve kterém se tvrdí, že “není vinen islám,” a že problémy vycházejí ze “škodlivé nevzdělanosti.” Článek dodává, že existuje řešení: “Číst Korán.”

Od té doby se nic nezměnilo. V nedávno vydané knizeFrancie bez Židů sociolog Danny Trom analyzoval vzrůstající pocit ohrožení Židů ve Francii, úmyslnou slepotu vlád a soudů, a každým rokem se zvyšující počet Židů odcházejících z Francie:

“Každý Žid bez ohledu na to, jak vnímá sám sebe či jaký má vztah k sionismu, má před sebou jedinou perspektivu – že bude muset jednoho dne odejít. Emigrace Židů ze země odráží nejen rostoucí a velmi reálný pocit ztráty bezpečnosti, ale také pocit osamělosti a opuštěnosti tváří v tvář vzrůstajícím problémům.”

Celine Pina v článku v deníku Le Figaro nedávno napsala:

“Když někdo vraždí ve jménu Alláha, tak je nesmysl omlouvat ho jeho nepříčetností. Tyto krvavé události jsou důsledkem nasazení islamistů do naší země a jejich propagandy šířené prostřednictvím jejich mešit, knih, satelitů a proslovů. Islamisté tak ukazují svoji sílu… situace se vymkla kontrole.”

 

„Když se ve francouzských školách vyučuje dějepis, muslimské děti mohou odejít na chodbu a neposlouchat.“ Kulturoložka popsala dění v muslimském světě i přímo v Evropě

vyšlo 16.03.2018 zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Kdyz-se-ve-francouzskych-skolach-vyucuje-dejepis-muslimske-deti-mohou-odejit-na-chodbu-a-neposlouchat-Kulturolozka-popsala-deni-v-muslimskem-svete-i-primo-v-Evrope-528320

REPORTÁŽ „Mnoho současných komentátorů říká, že situace, kterou prochází současný muslimský svět, je srovnatelná s třicetiletou válkou v Evropě, kdy mocenské entity zneužily dvou znesvářených křesťanských táborů – katolického a protestanského – a šikovným manipulováním, různými zákulisními hrami způsobily boje trvající třicet let, které zpustošily Evropu. Totéž dle nich dnes zažívá muslimský svět v podobě sunnitsko-šíitské války,“ konstatovala na přednášce v Liberci kulturoložka a hebraistka Terezie Dubinová a zmínila i názor, že tato válka potrvá ještě dlouho a příštích deset let se dá očekávat velký chaos.

„Když se ve francouzských školách vyučuje dějepis, muslimské děti mohou odejít na chodbu a neposlouchat.“ Kulturoložka popsala dění v muslimském světě i přímo v Evropě
Foto: Vít Hassan
Popisek: Přistěhovalecká čtvrť Neukölln v Berlíně
Židé, křesťané, muslimové. Co se děje v dnešním světě? Pod tímto názvem uspořádala ve čtvrtek liberecká krajská knihovna přednášku Terezie Dubovské. Ta na úvod seznámila přítomné s historií tří hlavních náboženství světa. Nejstarší je judaismus. „Dva tisíce let byli v postavení trpěné menšiny a to nepochybně zkrotilo jejich mocenské ambice. Neměli ani armádu, ani policii. Vůdci jejich komunit dávali důraz na vzdělání a diplomatickou komunikaci, protože se museli domluvit s těmi vládami,“ upozornila. Jedním z prvních zákonů, které rabíni formulovali, když odcházeli do vyhnanství, říká, že zákon země, do které přijdeš, nechť je tvým zákonem. „Jinými slovy, ať jste kdekoliv, buďte loajálními občany. Což je pro židy typické. Kde žili, tam byli loajálními občany,“ uvedla. Judaismus odlišuje od islámu i křesťanství skutečnost, že to není misijní náboženství, že tedy nemá ambice přesvědčovat o své pravdě okolní svět. „To, že byli v křehké situaci postavení menšiny, nutilo rabíny, aby měli náboženské právo dostatečně pružné. Měli veliký rozptyl, kde žili. A ty podmínky byly pochopitelně různé. Jiný život byl v islámských zemích, jiný v křesťanských, jiný v koloniích, kam potom odcházeli, do Ameriky. Tam museli své náboženské právo přizpůsobit neustále měnícím se podmínkám. Což zdůrazňuji proto, že je to něco, co například islám neměl a v dnešní době se to projevuje,“ upozornila. Tato pružnost židům velice pomohla v moderní době, měli mechanismus přizpůsobování se změnám doby. „V 19. století to vedlo k tomu, že vznikaly jiné směry judaismu a ty byly různou měrou i reformní. Byly schopné adaptovat práva žen a podobně,“ vysvětlila. Židé si prošli i vlastním osvícenstvím, průkopníkem byl učenec Moše Mendelsson v Německu. „Říkal, buď doma židem, a na ulici Evropanem. Náboženství je tvoje věc a buď loajální. Přeložil i hebrejskou bibli do němčiny a propagoval bohoslužby v národních jazycích. To je něco, čím muslimové neprošli. To se týkalo křesťanské a židovské společnosti, které se snažily tradici přizpůsobit změnám, kterými procházely v předmoderní a moderní době,“ konstatovala.

Nejstarší křesťané jsou dnes nejohroženější

Poté se věnovala křesťanství, jeho vzniku i historii. „Křesťanství se velice brzy začalo rozdělovat na různé proudy. Skupinky, které se odštěpily jako první po prvních koncilech, jsou vlastně ti nejstarší křesťané, kteří jsou dnes nejohroženější. To jsou nestoriáni, koptové v Egyptě, syrská a etiopská církev. Pro nás je to něco jako vzácná archeologická vykopávka, protože je to zakonzervovaný způsob toho nejstaršího křesťanství. A protože žijí v té bouřlivé oblasti, jsou velmi ohroženi muslimskými útoky,“ objasnila. Evropu nejvíce poznamenalo takzvané velké schisma v 11. století, kdy došlo k rozštěpu na západní a východní křesťanství. „Ze západního křesťanství se poté oddělil protestantismus. Něčím podobným, jako byla reformace, muslimská společnost neprošla,“ upozornila. Ve 14. století přicházejí první vzpoury, které protestují proti bohatství a církevní moci, která odporuje duchu Ježíšova učení. „Z těchto protestů vznikají pak reformní hnutí, ať už je to české husitství, Martin Luther, John Wycliffe, který byl předchůdcem husitství. První protestantské církve vznikají v 16. století,“ vyjmenovala.

Důležitá pak byla třicetiletá válka (1618–1648). „Mnoho současných komentátorů říká, že situace, kterou prochází současný muslimský svět, je srovnatelná s třicetiletou válkou v Evropě, kdy mocenské entity, králové, církevní představitelé zneužili dvou znesvářených křesťanských táborů – katolického a protestanského –  šikovným manipulováním, různými zákulisními hrami způsobili boje trvající třicet let, které zpustošily Evropu. Existuje názor, že totéž dnes zažívá muslimský svět v podobě sunnitsko-šíitské války,“ konstatovala. „Důležité je, že další stádia, kterými prošla křesťansko-židovská společnost – racionalismus, osvícenství, renesance – tím hromadně muslimská společnost neprošla,“ uvedla. Velká francouzská revoluce a potom další vytýčily požadavek svobody vyznání a oddělení církve od státu, občanských práv, svobodnou volbu náboženství. „Bereme to dnes jako samozřejmost, ale není to všude tak, jsou země, kde svoboda vyznání a oddělení náboženských struktur od státu není,“ zmínila PhDr. Terezie Dubinová. „Mám tady citát, který oceňuje ten pohyb, který říká, že muslimové potřebují Mendelssona nebo Luthera čili židovského osvícence, nebo křesťanského reformátora,“ sdělila.

Za zakladatele islámu je považován Muhammad. „Měl se setkat s andělem Gabrielem, který ho označil za proroka, jehož úkolem je pronášet boží slovo. Proto se Muhammad rozhodl opustit své rodné město Mekku a vydal se do Medíny. Tento krok udělal v roce 622, pro muslimy je to rok nula jejich lunárního kalendáře,“ vysvětlila. Muhammad neměl mužského potomka, jeho smrtí zjevení Koránu skončilo. „Nástupci potom byli jeho příbuzní, a to byl kámen úrazu mezi hlavními dvěma směry islámu,“ konstatovala. Pak vyjmenovala, co muslimové odsuzují na naší západní společnosti – materialismus, rozpad rodin, sexuální promiskuitu, pornobyznys, vstřícnost k homosexuálům, drogy, odkládání dětí do jeslí a starých lidí do domovů důchodců, větší lásku ke zvířatům než k dětem. „Přičítají to odklonu od náboženství, racionalismu a feminismu. Ale když se vydá mládež na Západ, zjistí, že to není tak hrozné, jak to slyšeli. Celkově k nám mají muslimové – což vím z vlastní zkušenosti ze života na Blízkém východě – ambivalentní vztah. Zároveň nás obdivují i cítí odpor,“ řekla Dubinová. Muslimové přicházeli do Evropy v historii v několika vlnách, jedna z největších byla po druhé světové válce. „Jejich druhá a třetí generace čelí mnoha výzvám. Jednak tomu, že často není úplně integrovaná. Zajímavý je i pohled psychologů. Podle některých z nich druhá generace se často ujímá nevědomých potlačených částí první generace a vyvíjí vlastní strategii odporu. Chtějí tím říci, že pro první generaci bylo hlavním zájmem, aby se měli dobře, měli co jíst, měli práci. A často potlačili své přání, sny a touhy. Taková krizová situace, kdy řeší základní přežití a zajištění. Druhá generace nevědomě přebírá tyto potlačené obsahy a má už jiný pohled a jiné nároky,” upozornila. „Touto strategií odporu může být i připojení k nějaké radikální skupině. Případně se z nich rekrutují ti mladí lidé, kteří odcházeli do Sýrie bojovat,“ konstatovala.

Papaláši z Arabské ligy se zmůžou jen na to, že nadávají Evropě, že nepřijímá uprchlíky

Sunnité tvoří 75 procent muslimů. „Za pravého následovníka Muhammada považují jeho tchána a následovníka Abú Bakra. Zatímco šíité za něj považují jeho bratrance Alího. Rozdíl by laik nepoznal,“ sdělila. „Někteří politologové, jak už jsem říkala, považují dnešní konflikt za takovou muslimskou třicetiletou válku. Jeden z pracovníků jednoho německého think thanku říká – válka potrvá ještě dlouho, příštích deset let očekávám velký chaos,“ uvedla. Kde se stala chyba? „Islám neprošel reformními procesy typu renesance a osvícenství. Od 11. století vnitřně stagnuje. Teologická strnulost je pro vývoj společnosti velmi nešťastná,“ zmínila. Přísná teologie podle ní ovlivňuje i postavení žen ve společnosti, vztah k sexuálním menšinám, svobodu vyznání i shromažďování. V muslimských společnost je velký přírůstek obyvatel. „Pro každého muslima je první víra v boha a hned potom rodina. Pro muže je věcí prestiže, že má hodně dětí. Samozřejmě, když ženy nejsou emancipované, nemohou rozhodovat o svém osudu, tak plní roli manželek a matek,“ upozornila. „Jeden z našich předních odborníků na to, co se děje v muslimském světě, Karel Černý, říká, že schopnost elit vládnout v tomto světě je obecně nízká. Po arabském jaru se to ještě zhoršilo. Lidé jsou v situaci, kdy je jim jedno, jestli žijí v demokracii nebo ne, hlavně aby sehnali něco k jídlu, fungovala elektřina a byly odvezeny odpadky. A najednou diktatura, proti které se předtím bouřili, pro ně znamená řád, jistotu a alespoň nějaké fungování. Což je důležité pochopit,“ uvedla. Růst demografické křivky přerostl tempo růstu hospodářství. „Ve všech arabských zemích s určitými výjimkami je ekonomika slabá, teď nemluvíme o těch ropných velmocech,“ řekla Dubinová.

Co s tím? „Evropu nepochybně čeká revize přistěhovaleckých zákonů,“ domnívá se. Dle jejího názoru bychom měli rozlišovat islám a radikální islám, takzvaný islamismus. „Islámské právo v drtivé většině nepodporuje to, co islamističtí teroristé provádějí. Někdo mluví i o únosu islámu ze strany islamistů. Většina evropské populace, když se řekne islám, tak si představí radikální islám. A nevidí ty miliony umírněných muslimů. Na druhou stranu je třeba říci, že umírnění muslimové velice často žijí v obrovském strachu a neozvou se. Znám to z palestinské společnosti, která je opravdu sevřená strachem, protože metody islamistů jsou takové, že si tam nikdo netroufne ani pípnout. Což nahrává tomu, že islamisté jsou pak tak vidět a slyšet,“ konstatovala. Upozornila také na neuvěřitelnou praxi ve francouzských školách. „Když se tam vyučuje dějepis, občanská nauka, muslimské děti mají právo odejít na chodbu a neposlouchat, jak se vyučuje o Velké francouzské revoluci, nebo holokaustu. To je naprosto nepřijatelné. Jestli žijí v Evropě a jsou součástí evropské kultury, tak musejí znát evropské dějiny. Musí znát dějiny, v nichž vyrůstají,“ sdělila. Při promítání obrázků se na jednom z nich objevili představitelé Arabské ligy. „Tady máme vrchní papaláše – Arabskou ligu. Ti se zmůžou akorát na to, že vynadají Evropě, že nepřijímá uprchlíky. Přitom ropné arabské země, které by na to měly přijmout Syřany, tak je střílejí na hranicích. To není žádné tajemství,“ posteskla si Terezie Dubinová, která v závěru ještě odpověděla několik dotazů přítomných.

Žárovky, igelitky, vysavače i máslo. Co vše nám EU zakázala?

Členství v Evropské unii přináší řadu výhod a pro Českou republiku zejména těch ekonomických a finančních. Má ale i své stinné stránky, z nichž některé pociťují občané více, než jiné. A mezi ty, které rezonují společností nejvíce, patří především zákazy.

Pomazánkové máslo

Ačkoliv si to mnozí neuvědomují, s dopady členství v Evropské unii se setkáváme dnes a denně. Řada projektů, služeb a institucí je přímo dotována pomocí dotačních programů Evropské unie a i mnoho podnikatelů by na členství v ní mohlo pět ódy.

Každá mince má ale dvě strany a platí to i v tomto případě. Nejčastěji totiž Češi bojují proti členství v Unii kvůli údajně byrokratizaci a zákazům. Podívejme se tedy na to, o co vše jsme díky členství v Unii přišli.

Zřejmě nejviditelnější a mediálně nejprobíranější kauzou byla pomazánkové máslo. Podle EU ve skutečnosti nešlo o máslo, protože neobsahuje potřebné množství tuku. Místo něj tedy není kupujeme “tradiční pomazánkové”.

Stejně tak jsme se museli rozloučit s marmeládou. Ta totiž může být vyráběna pouze z citrusů, což ta česká nesplňovala. Místo toho si nyní můžeme koupit džem.

Přísná pravidla dopadla také na alkohol. V zájmu ochrany spotřebitelů bylo zavedeno nařízení, podle nějž může označení rum používat pouze nápoj vyrobený z cukrové třtiny a melasy. Český Tuzemský rum se ale vyrábí z brambor, a proto i on byl nucen se přejmenovat na tuzemák.

Velkou vlnu nevole vzedmul také zákaz klasických žárovek. Zářivky s wolframovým vláknem ale zakazoval postupně celý svět a nešlo tedy o výmysl, který by se dotknul pouze nás. K dostání jsou nyní tak většinou pouze úsporné žárovky či halogenová a jiná světla.

Z věcí každodenního používání nelze nezmínit ani igelitové tašky, Evropské unii se nelíbilo, že je spotřebitelé dostávali zdarma, což lze vzhledem k ochraně životního prostředí lehce pochopit. Konečně nařízení si ale Česká republika oproti tomu evropskému zpřísnila sama.

Konec je také s rtuťovými teploměry. K dostání jsou pouze jejich variace založené na jiné měřící bázi, například digitální. Stejně tak se dočkaly zákazu cigarety, resp. byla omezena délka jejich hoření tak, aby se minimalizovalo riziko, že odhozený nedopalek nedopatřením něco zapálí. Unie ale už nyní zvažuje, že zakáže i prodej krátkých a ochucených cigaret.

Zákazy se dotkly také spotřebičů. Všechny musí mít povinně energetické štítky, některé spotřebiče ve třídě B a horší ani nekoupíte, a naposledy se Čechů dotklo omezení prodeje vysavačů s příkonem nad 900 W. Ty už zkrátka také nekoupíte.

Jiné zákazy se netýkají přímo výroby či prodeje, ale používání samotného. Nafukovací balonek například nesmějí nafukovat děti do osmi let bez přítomnosti dospělé osoby. To stejné platí pro frkačky, které jsou dětem zapovězeny do 14 let.

Z pera Evropské unie přišlo mnohem víc nařízení a zákazů, ne všechny jsou ale natolik omezující, a hlavně je většina z nich ku prospěchu. Z pohledu spotřebitele se to nemusí jevit natolik zřetelně, ale řada těchto omezení má svůj význam v globálním měřítku.

Evropská unie pomocí nich bojuje proti znečišťování planety, za lepší informovanost a ochranu spotřebitelů nebo zvyšuje jejich bezpečnost. I v tomto případě totiž platí, že každá mince má dvě strany a jakýkoliv zákaz může mít své velmi dobré opodstatnění.

Byl odhalen plán OSN na nahrazení evropského obyvatelstva migranty

Plán nahradenia európskeho obyvateľstva migrantmi odhalený

zveřejněno na http://www.hlavnespravy.sk/plan-nahradenia-europskeho-obyvatelstva-migrantmi-odhaleny/1078848

New York 24. júla 2017 (HSP/Foto:TASR/AP//Darko Bandic)

„Fundamentálnou otázkou našej doby je, či Západ má vôľu prežiť. Veríme našim hodnotám, aby sme ich bránili za každú cenu? Rešpektujeme svojich občanov natoľko, aby sme chránili ich hranice? Máme túžbu a odvahu, aby sme ubránili našu civilizáciu pred tými, ktorí ju chcú rozvrátiť a zničiť? Môžeme mať najväčšie ekonomiky a najrozvinutejšie zbrane na svete, ale keď nebudeme mať silné rodiny a silné hodnoty, budeme slabí a neprežijeme.“

Posledné tri roky zaplavili Európu milióny migrantov väčšinou z Afriky a Blízkeho východu, čo bolo podľa svetových lídrov dôsledkom „utečeneckej krízy“ spôsobenej vojnami. Napriek tomu dokument Organizácie spojených národov, pripravený ešte v roku 2000 dokazuje, že OSN už v tom čase presadzovala tzv. „výmennú migráciu“ v Európe. Samozrejme, s podporou mimovládnych organizácií bojujúcich za otvorené hranice a „progresívnych“ politikov, informuje americký, konzervatívny portál World Net Daily.

Ilustračné foto
Dokument s názvom „Replacement migration – Is It a Solution to Decline and Aging Populations?“, podrobne opisuje znižujúcu sa pôrodnosť v Európe a nachádza riešenie – masovú migráciu.

17-ročný dokument tvrdí, že masová migrácia je potrebná na nahradenie starnúceho obyvateľstva rozvinutých krajín a argumentuje, že bez migrácie z rozvojových krajín, budú ekonomiky rozvinutých štátov trpieť nedostatkom pracovných síl a klesajúcim daňovým príjmom. „Preto pod tlakom demografických zmien jediným riešením poklesu počtu obyvateľstva a jeho starnutia je – či už z krátkodobého alebo dlhododobého horizontu – masová migrácia.“

Správa sa zamierava najmä na krajiny ako USA, Nemecko, Veľká Británia, Francúzsko, Taliansko, Japonsko, Južná Kórea a Rusko ako hlavné cieľové krajiny migrácie. Pritom nejde o žiadnu nejasnú a neskôr zabudnutú štúdiu. Naopak, ide o základnú časť promigračnej agendy, ktorú aj dnes presadzuje OSN, Americká obchodná komora a všetci obhajcovia otvorených hraníc.

Nenávisť voči Západu medzi intelektuálmi v OSN

Politický komentátor a bývalý poradca Bieleho domu, Patrick Buchanan, hovorí, že „podpora masovej migrácie národov tretieho sveta do Európy a Ameriky a nahradenie ich pôvodného obyvateľstva, je zo strany OSN v súlade s ich proti-západnou ideológiou, a preto nie je prekvapujúca.“

„Nie dlho po svojom založení začali OSN ovládať delegáti a diplomati, ktorí Západ vinili z historických zločinov proti ľudskosti, a preto požadovali opätovný prenos nezákonne získaného bohatstva zo Západu späť do krajín tretieho sveta, ktoré ultáčali,“ hovorí Buchanan.

„Ak však chceme, aby Západ aj naďalej zostal významnou a veľkolepou civilizáciou, musíme kalichu trpkosti, závisti a nenávisti voči Západu medzi intelektuálnymi kruhmi v OSN, aj v samotných západných krajinách, odolávať ako zákernej chorobe,“ dodáva tento bývalý poradca prezidentov Nixona, Forda a Reagana.

Pred islamskou hrozbou varovala na minulotýždňovom guvernérskom fóre v Minnesote aj bývalá republikánska kongresmanka, Michele Bachmann, a označila ju za jednu z najväčších hrozieb západnej civilizácie. „Ide o hrozbu, o ktorej musíme vedieť, a ktorej sa nemôžeme báť. Pretože je to práve strach, ktorý dnes vidím v Minnesote – priveľa ľudí sa bojí nálepky rasistov, fanatikov, islamofóbov. Ja si naopak myslím, že je našou povinnosťou nazývať problémy pravým menom.“ (Minulý týždeň zastrelil v Minnesote zo zatiaľ neznámych dôvodov muslimský policajt Mohamed Noor neozbrojenú Austrálčanku, Justine Damond, ktorá len privolala políciu kvôli údajnému znásilneniu pri jej dome. Policajt bol utečencom zo Somálska a prešiel zrýchleným policajným tréningom v rámci tzv. integračného programu propagovanom ľavicovou primátorkou Betsy Hodges. Okrem toho mal na konte tri sťažnosti a súd za údajné brutálne napadnutie ženy. Prípad vyvolal v USA búrlivé diskusie, pozn. redakcie)

Michele Buchanan okrem iného uviedla, že USA by mali ihneď deportovať ľudí, ktorí nie sú ochotní začleniť sa, zastaviť migráciu z moslimských krajín a zabrániť vytvoreniu paralelných spoločností.

Najmä muži

Ale vráťme sa späť do Európy. V roku 2015 požiadalo v Európe o azyl viac ako 1,3 milióna migrantov, čo je podľa prieskumu spoločnosti Pew Research Center, doposiaľ rekordné číslo pre európsky kontinent.

Odhaduje sa, že až 75% z nich boli muži bez relevantného vzdelania alebo iného školenia – z Gambie (97% mužov), Pakistanu (95% mužov), Afganistanu (80% mužov), Iraku (75% mužov) a Sýrie (71% mužov).

Nemecký komisár pre prisťahovalectvo, utečencov a integráciu, Aydan Özoğuz, pre noviny The Financial Times uviedol, že iba 25% migrantov, ktorí prišli do Nemecka v posledných rokoch, sa zamestná do piatich rokov.

Vo Švédsku zasa vláda v roku 2015 prijala 163 000 žiadateľov o azyl. O rok neskôr však len 500 z nich bolo zamestnaných. Nehovoriac o tom, že migranti stoja švédsku vládu milióny eur vo forme sociálnych dávok a podpory na bývanie…

V Holandsku je až 90% sýrskych a eritrejských žiadateľov o azyl, ktorí prišli do tejto krajiny za posledné roky, na sociálnych dávkach. Takmer žiadni sa nezamestnali po 18 mesiacoch pobytu v krajine.

Navyše vysoké percento tzv. žiadateľov o azyl nie sú skutoční utečenci, ale ekonomickí migranti, ktorí sa snažia dostať do Európy za vidinou ľahko získaných finančných prostriedkov.

Dokonca aj podľa posledných správ samotnej OSN len 2,65% migrantov, ktorí v roku 2016 prišli do Talianska cez Stredozemné more, boli skutoční utečenci. Zo 181 436 migrantov len 4 808 získalo azyl v Taliansku. Tá istá správa OSN konštatuje, že až 90 334 migrantov ani nepožiadalo o azyl, ale okamžite splynulo s čiernou trhovou ekonomikou…

Niektorí európski politici už vyzývajú k ráznemu zakročeniu proti ilegálnej migrácii, pričom vinia mimovládne organizácie a samotnú EÚ, ktorá spolu s OSN patrí k jej najväčším podporovateľom. „Už sa nedá hovoriť o migrácii, ale o invázii, ktorá je organizovaná, financovaná a plánovaná Bruselom a Rímom,“ vyjadril sa v máji vodca talianskej, národne orientovanej strany Lega Nord, Matteo Salvini.

Migrácia „nevyhnutná, potrebná a žiadaná“?

Napriek tomu, väčšina lídrov EÚ ostáva naďalej hluchá a slepá. V júli vydala OSN propagačné video so slovami:  „244 miliónov migrantov je v pohybe. Migrácia je nevyhnutná. Migrácia je potrebná. Migrácia je žiadaná.“

Constantinos Fotakis, ktorý pôsobí ako poradca Európskej komisie pre zamestnanosť a sociálne otázky vo svojej štúdii tvrdí, že „výmenná migrácia“ je prospešná pre celú EÚ. „Reštriktívna migračná politika posledných 25 rokov už nie je relevantná pre hospodársku a demografickú situáciu, v ktorej sa EÚ momentálne nachádza. Preto si niektorí európski politici myslia, že sa treba zamyslieť nad potrebami EÚ, definovať nakoľko vie EÚ splniť tieto potreby a doplniť dané medzery obyvateľmi z tretieho sveta.“

Napriek tomu mnohí veria, že kroky OSN, EÚ a mimovládnych organizácií vedú k tomu, čo francúzsky spisovateľ Renaud Camus nazval „veľká výmena“. Znamená to, že počas niekoľkých generácií ostanú miesta rovnaké, ale ľudia a hodnoty sa zmenia.

Rímsko-katolícky arcibiskup, Luc Ravel, pôsobiaci v Štrasburgu nedávno pre francúzsky časopis Valeurs Actuelles uviedol, že Francúzsko už prechádza týmto procesom, poukazujúc na príliv muslimských prisťahovalcov a ich vysokú pôrodnosť v porovnaní s domácim obyvateľstvom.

Ako ďalší dôkaz „veľkej výmeny“ označuje sklon liberálnych, ľavicových médií a politikov odcudzovať a znevažovať pôrodnosť domáceho obyvateľstva, podporovať interupcie a, naopak, deklarovať potreby migrácie k zvýšeniu pôrodnosti. Jedným z príkladov bol aj nedávno publikovaný článok britského ultra-ľavicového denníka The Guardian s názvom „Chcete bojovať proti klimatickým zmenám? Majte menej detí.“ Samozrejme, s obrázkom bielych batoliat…

Bez rodiny neexistuje nič – národ ani kontinent

Už v roku 2007 na 4. svetovom kongrese rodín, na ktorom sa zúčastnilo 3 300 zákonodarcov a aktivistov, varoval poľský vicepremiér Roman Geirtych pred blížiacou sa „demografickou zimou“. „Návrat k rodine a manželstvu je jediným spôsobom ako sa vyhnúť civilizačnej katastrofe“, tvrdil, pričom nazval „rodinu ako nádej pre Poľsko, nádej pre Európu, nádej pre svet“.

„Bez rodiny neexistuje národ, neexistuje kontinent, neexistuje žiadna civilizácia. Nie je nič,“ povedal.

Aj prezident Trump na začiatku tohto mesiaca hovoril vo svojom prejave na Krasinskom námesti v Poľsku o demografickom vývoji, pričom spomenul, že prežitie západnej civilizácie nie je založené na armáde a hospodárstve, ale na „silnej rodine a hodnotách.“

„Fundamentálnou otázkou našej doby je, či Západ má vôľu prežiť. Veríme našim hodnotám, aby sme ich bránili za každú cenu? Rešpektujeme svojich občanov natoľko, aby sme chránili ich hranice? Máme túžbu a odvahu, aby sme ubránili našu civilizáciu pred tými, ktorí ju chcú rozvrátiť a zničiť? Môžeme mať najväčšie ekonomiky a najrozvinutejšie zbrane na svete, ale keď nebudeme mať silné rodiny a silné hodnoty, budeme slabí a neprežijeme.“

Liam Clancy