Dohoda o cenzuře. Celosvětová. A seznam, co vše nesmíte. Na jednom místě
10.11.2021 12:28 | Komentář
Režisér Jan Tománek, koordinátor skupiny Zdravé fórum, poukazuje na cenzuru, která se rozmohla kolem koronaviru. Na rozdíl od dřívějška, kdy cenzorní opatření prováděly státní orgány, nyní k nim dobrovolně přistoupila média a mezinárodní vysílací organizace.
Foto: Archiv JT
Popisek: Spisovatel, filmový režisér a výtvarník Jan Tománek
Rozdíl je také v tom, že zatímco v minulosti se cenzura snažila tvářit nenápadně, nyní se média příslušností k tomu správnému názoru naopak hlasitě chlubí.
Tománek k tomu doložil článek z britské BBC, která se již na konci roku 2020 chlubila společnou mediální iniciativou Trusted News Initiative, která má chránit občany před dezinformacemi. Původně se zaměřovala hlavně na ochranu voleb před předvolebními manipulacemi, ale v prvním roce pandemie se rozhodla rozšířit portfolio hoaxů i na otázky pandemie.
Na dohodě TNI participuje i Evropská vysílací unie, jejímž místopředsedou je generální ředitel ČT Petr Dvořák. A Česká televize je samozřejmě její součástí.
Kromě médií se práce TNI účastní i internetové korporace jako Facebook, Google nebo Microsoft. I ty se podílejí na „boji s hoaxy“.
Jak takový boj probíhá, o tom velmi výmluvně vypovídá dokument, který společnost Google rozeslala youtuberům, které vyzvala, ať se koukají zapojit do boje o udržení „bezpečnosti“.
„Obracíme se na každého z vás s prosbou o pomoc při ochraně této jedinečné a živé komunity. Je důležité porozumět našim pokynům pro komunitu a roli, kterou hrají v naší společné odpovědnosti za udržení bezpečného YouTubu,“ začíná text medově empatickou výzvou.
Hned poté následuje výčet, co všechno YouTube nepovoluje. Jsou to veškeré „zdravotní dezinformace“, které se poznají tak, že jsou v rozporu s informacemi Světové zdravotnické organizace a státních zdravotnických úřadů.
Že vám v roušce dochází kyslík? Zakázáno říkat
S příkazem „nezveřejňujte“ je pak youtuberům zakázáno prezentovat: „Obsah, který propaguje domácí léčebné postupy, modlitby nebo rituály namísto lékařské péče, jako je konzultace u lékaře nebo hospitalizace“.
Ale také například tvrzení, že existuje spolehlivý lék na covid, nebo jakákoliv propagace léků ivermektin a hydroxychlorochin.
V dalším sáhodlouhém výčtu je zakázáno například i tvrzení, že „vakcíny proti onemocnění covid-19 nesnižují riziko nákazy touto nemocí“.
Zákaz se na YouTubu vztahuje dokonce i na tvrzení, že „schválené testy na covid-19 neumí onemocnění odhalit“.
Následuje množství příkladů obsahu, na který se zákaz vztahuje. Od vyloženého bizáru jako tvrzení, že se covidem můžete nakazit z asijského jídla, až po konstatování, že „nošení roušky způsobuje pokles hladiny kyslíku na nebezpečnou úroveň“. Ani to na YouTubu nesmí zaznít.
Výše vyjmenované informace smějí zaznít, jen pokud jsou ve videu následně vyvráceny. Další možnou výjimkou je, že jsou tyto nepovolené informace „satirizovány“.
Za těchto podmínek se Jan Tománek vlastně ani nediví, že YouTube i Facebook blokují účty skupiny Zdravé fórum.
Pokud jde o česká veřejnoprávní média, Tománek má podezření zejména vůči České televizi a České tiskové kanceláři. Ty obě podle něj prezentují informace klonící se k zásadě „jedné pravdy“, jdoucí v duchu mezinárodní mediální dohody TNI.
„Možná tomu mnozí tleskají, ale před tímto už nelze zavírat oči – toto je čirá cesta do pekel k naprosté diskreditaci jak vědy, tak novinařiny a počátek totálního rozvratu společnosti,“ uzavírá režisér.
Celý text Jana Tománka:
Co ještě může přebít oficiální přiznání naprosto bezprecedentní cenzury velkých agentur a korporací?
Cenzuru téměř vždy dělal přímo stát. Často potají a lidé se jen domýšleli, co se asi smí a nesmí psát a říkat. Ale dnešní doba je zcela jiná – největší tiskové agentury a korporace se rozhodly jít dál. Zkrátka udělaly seznam, o čem se smí psát a dokonce v médiích mluvit a o čem ne.
Například je zakázáno:
– Obsah, který tvrdí, že existuje spolehlivý lék na covid-19
– Obsah, který doporučuje používat Ivermektin nebo Hydroxychlorochin pro léčbu onemocnění covid-19
– Kategorická tvrzení, že Ivermektin účinně léčí covid-19
– Tvrzení o existenci zaručené metody prevence onemocnění covid-19
– Tvrzení, že používání roušky je nebezpečné nebo má negativní účinky na zdraví
– Tvrzení, že roušky nehrají roli v prevenci onemocnění nebo při přenosu onemocnění covid-19
– Tvrzení, že schválená vakcína proti onemocnění covid-19 způsobí smrt, neplodnost, potrat, autismus nebo onemocnění jinými infekčními chorobami
– Tvrzení, že schválená vakcína proti onemocnění covid-19 bude obsahovat látky, které nejsou uvedeny v seznamu ingrediencí vakcíny, jako jsou biologický materiál z plodů (např. tkáň plodu, kmenové buňky zárodku plodu) nebo živočišné produkty
– Tvrzení, že schválená vakcína proti onemocnění covid-19 změní genetickou výbavu člověka
– Tvrzení, že vakcíny proti onemocnění covid-19 nesnižují riziko nákazy touto nemocí
– Tvrzení, že bude po konkrétní populaci vyžadováno (jakýmkoli subjektem s výjimkou vlády), aby se účastnila pokusů s vakcínami, nebo aby dostala vakcínu jako první
– Tvrzení, že schválené testy na covid-19 neumí onemocnění odhalit
– Obsah, který tvrdí, že určitá skupina nebo jednotlivec má imunitu nebo nemůže virus přenášet
K tomuto se oficiálně připojili:? AP, AFP, BBC, CBC/Radio-Canada, European Broadcasting Union (EBU), Facebook, Financial Times, First Draft, Google/YouTube, The Hindu, Microsoft, Reuters, Reuters Institute for the Study of Journalism, Twitter, The Washington Post.
Žádné skrývání cenzury a jiného názoru – pěkně natvrdo.
Co dodat – tak už víme, proč je smazán rozhovor s lékařem, který řekne, jak léčí své pacienty, nebo odborníkem na vakcíny, který poukáže na jejich obsah, vědcem, který ukáže, že existují lidé, kteří mají proti covidu přirozenou imunitu, nebo jiný lékař, který třeba jen upozorní, že po vakcíně někdo zemřel. Protože je zakázáno informovat o tom, že: „Schválená vakcína proti onemocnění covid-19 způsobí smrt“.
Těch 122 zemřelých jen u nás a nahlášených na SÚKL a tisíce po celém světě, zkrátka pro nová média neexistují.
Vítejte v nové době – v době jediné pravdy – ona už to totiž zase není konspirace a je to bohužel oficiální již delší dobu – dohoda je z prosince 2020.
Už tedy zcela rozumím, proč nám mažou a blokují YouTube a Facebook účty Zdravého fóra.
Možná tomu mnozí tleskají, ale před tímto už nelze zavírat oči – toto je čirá cesta do pekel k naprosté diskreditaci jak vědy, tak novinařiny a počátek totálního rozvratu společnosti.
Fórum je určeno zatím hlavně pro diskuse a zveřejňování důležitých článků z důvěryhodných zdrojů nebo z mainstreamu, které by na facebooku brzy zapadly.
Bez sebekázně to však také nejde – vysloveně vulgární příspěvky a ty, které jsou protizákonné – budeme nuceni s přispěvatelem řešit.
U nás na rozdíl od anonymního facebooku se Vám někdo ozve, “co, proč a jak”.
Pokud byste chtěli se stát přispěvateli či redaktory, uvítáme jakoukoliv pomoc a iniciativu. Napište nám
Tanzanský prezident John Magufuli se rozhodl, že své tvrzení o „technicky chybných“ testovacích sadách na přítomnost koronaviru prověří jejich atestací. A to značně netradiční metodou. Do laboratoře nechal zaslat vzorky od kozy, ovce či z papáji. Jak se posléze ukázalo, zřejmě nebyl daleko od pravdy, jelikož se mu zčásti tyto vzorky vrátily pozitivní. Koronavirus dle testovacích sad vykazovala koza i papája.
Foto: Repro YouTube KTN News Kenya
Popisek: Prezident Tanzanie John Magufuli
Atestace však probíhala dosti nezvykle. Místo vzorků od lidí došlo na testování kozy, ovce či papáje. Vzorkům byla přidělena lidská jména a věk, načež putovaly do laboratoře.
V té tanzanští pracovníci netušili, že by se mělo jednat o něco neobvyklého, a vzorky zcela běžně otestovali.
Největším překvapením bylo, když prezidentovi přišly výsledky. Zatímco ovce nejevila přítomnost koronaviru, vzorky odebrané od kozy a z papáji byly pozitivní. To Magufuliho utvrdilo v chybnosti testů. Naznačil, že tak někteří lidé mohli být pozitivně na koronavirus testováni, a přitom jej vůbec neměli.
„Něco se tu děje. Už předtím jsem řekl, že nemůžeme akceptovat, že je jakákoli pomoc pro náš národ dobrá,“ podotkl s tím, že by se testovací sady měly prošetřit.
Testy, kterými se zjistila pozitivita kozy a papáji na koronavirus, byly dle Magufuliho dovezeny ze zahraničí. O přesné zemi původu se ovšem nezmínil.
Během soboty pak Magufuli oznámil, že vydal rozkaz, aby se do jeho země přepravila léčebná rostlinná látka, kterou mu na koronavirus doporučil prezident Madagaskaru. Bylinný lék má obsahovat madagaskarský pelyněk.
Magufuli je prezidentem Tanzanie od roku 2015. Přestože se jeho počínání jeví dosti netradiční, chemii Magufuli zřejmě rozumí, jelikož na univerzitě v Dar es Salaamu právě z ní získal i svůj diplom z doktorského studia.
V Tanzanii je aktuálně 480 pozitivně otestovaných lidí s koronavirem. 167 pacientů se z nemoci covid-19 již vyléčilo a 16 lidí jí podlehlo. Země vykazuje 8 aktivních případů na jeden milion obyvatel.
Jestli jste si mysleli, že je automatický robotický policajt ze scifi filmů zatím vzdálená budoucnost, tak vás zklamu. Umělá inteligence postupuje mílovými kroky k dokonalému neúnavnému bachaři, který nebude potřebovat odesílat mnoho dat, ale za pár korun zvládne základní identifikaci požadovaných informací. Pokud bude třeba požadavek na rozpoznání identity, odešle jen číselné vyjádření obličeje a nemusí posílat celé obrázky nebo videa.
Rozejděte se, neshlukujte se: umělá inteligence v kamerách upozorní na porušování pravidel
Software Smartvid.io umí automaticky rozpoznat hloučky osob i to, jestli používají ochranné prostředky
Bezpečnostní kamery pomáhají odradit zloděje, a pokud se to nepovede, pomohou s jejich identifikací a dopadením, jako se to povedlo v případě, když našim dětem narkoman ukradl koloběžky. Ve firemním prostředí kamery hlídají před zloději, ale mohou také hlídat zaměstnance a přimět je k dodržování bezpečných odstupů.
Malá firma, která využívá strojové učení rizika pracovních úrazů na stavbách, teď ale začala nabízet novou funkci těchto kamer. Nově mohou sledovat, zda lidé v záběru dodržují od sebe dostatečné rozestupy a netvoří hloučky. Umělá inteligence dokáže díky analýze záběrů z bezpečnostních kamer upozornit na vznikající problém a vznik problémů umí navíc i předvídat. Učí se to už pět let.
Pokud chcete celý placený článek, musíte se podívat na zdroj.
Bojí se koronaviru? A pokud ne, má naopak předseda SPD a místopředseda Sněmovny Tomio Okamura obavu z toho, co se děje na řeckých hranicích? A do jaké míry ochrání v této fázi Evropská unie sama sebe, pakliže by se dalo mluvit o invazi?
A co na to NATO?
EU, Turecko, Řecko, Afghánistán, vývoz demokracie, Brexit, … ale také sociální dávky a podpora důchodců.
Politici, šéfové, ředitelé a vedoucí: Co máte dělat a kdy?
Původní autor: Tomas Pueyo, odkaz na originál v angličtině
Přeložil: Adam Křivka, Vít Černý, Ondřej Zabloudil Pechník
Chyby nebo korekce posílejte na: adam.krivka@skaut.cz. Korektury probíhají.
Aktualizováno 12. 3. 2020
Se vším, co se děje kolem koronaviru, může být velmi obtížné se rozhodnout, jak postupovat — co dělat teď? Měli byste počkat na více informací? Udělat něco dnes? A co?
Tímto se budu zabývat v tomto článku, pomocí mnoha grafů, dat, modelů a spousty zdrojů:
Kolik případů koronaviru bude reálně ve vašem regionu?
Co se stane, když tyto případy vyjdou na povrch?
Co byste měli dělat?
Kdy?
Až dočtete tento článek, tohle je to, co si z něj odnesete:
Koronavirus se k vám blíží. Blíží se exponenciální rychlostí: postupně a pak náhle. Je to otázka dní. Možná týdne nebo dvou. Až přijde, váš zdravotnický systém bude přehlcen. Vaši spoluobčané budou ošetřováni na chodbách. Vyčerpaní zaměstnanci zdravotnických zařízení budou kolabovat. Někteří zemřou. Budou se muset rozhodovat, který pacient dostane kyslík a který zemře. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je sociální odstup. Ne zítra. Dnes. To znamená udržet co nejvíce lidí doma, počínaje tímto okamžikem.
Jako politik nebo jakákoliv osobnost ve vůdčím postavení, máte moc a odpovědnost bránit postupu koronaviru.
Možná teď máte obavy: Co když to přeženu? Nebudou se mi lidé smát? Nebudou na mě naštvaní? Nebudu vypadat hloupě? Nebylo by lepší počkat, až něco podniknou ostatní? Co když příliš poškodím ekonomiku?
Ale za 2–4 týdny, až bude celý svět zavřený doma a kdy několik cenných dnů sociálního odstupu, které jste zavedli, zachrání spoustu lidských životů, vás již lidé nebudou kritizovat: budou vám děkovat za učinění správného rozhodnutí.
Tak jo, pojďme na to.
1. Kolik případů koronaviru bude reálně ve vašem regionu?
Šíření v různých zemích
Graf 1: Celkové světové případy koronaviru
Celkový počet nakažených rostl exponenciálně, dokud to Čína nedostala pod kontrolu. Potom však nákaza unikla do světa a teď je z toho pandemie, kterou nikdo nemůže zastavit.
Graf 2: Celkové případy koronaviru mimo Čínu
Dnes většina případů pochází hlavně z Itálie, Íránu a Jižní Koreje.
Graf 3: Případy koronaviru po zemích (kromě Číny)
V Jižní Koreji, Itálii a Íránu je tolik nakažených, že skoro nejdou vidět ostatní země. Zvětšeme si tedy pravý dolní roh grafu.
Graf 4: Případy koronaviru po zemích (kromě Číny, Jižní Koreje, Itálie a Íránu)
Můžeme vidět mnoho zemí s exponenciálním růstem. Většina z nich jsou západní země.
Graf 5: Denní nárůst případů mezi 5. a 6. 3. Červený text: Země za touto čárou zdvojnásobí počet svých případů každé 2 dny (Pozn.: 1,4*1,4=1,96)
Pokud se budeme držet takového tempa růstu pouze jeden týden, tohle nás nemine:
Graf 6: Předpověď případů koronaviru po zemích (kromě Číny, Jižní Koreje, Itálie a Íránu)
Pokud chcete pochopit, co se stane a jak tomu předejít, musíte se podívat na země, které si tím již prošly: Čína, východní státy dotčené SARSem 2003 a Itálie.
Čína
Graf 7: Časová osa událostí v Hubei
Toto je jeden z nejdůležitějších grafů.
Oranžové sloupky ukazují oficiální denní počet nových případů v provincii Hubei (česky Chu-pej, tady ale pro udržení mezinárodního kontextu uvádíme Hubei), tj. kolik lidí bylo ten den diagnostikováno jako pozitivní.
Šedé sloupky označují skutečný počet denních nových případů koronaviru. Čínští odborníci je vyvodili tak, že se ptali pacientů při diagnóze na to, kdy se u nich začaly projevovat příznaky nemoci.
Tato čísla tehdy nebyla známa. Můžeme je vyvodit pouze při zpětném pohledu: úřady nevědí, že se u člověka projevují příznaky nemoci, vědí, že člověk šel k doktorovi a byl diagnostikován.
To znamená, že oranžové sloupky ukazují, co úřady věděly, a šedé co se reálně dělo.
21. ledna počet nových diagnostikovaných případů (oranžová) prudce roste: je asi 100 nových případů. Ve skutečnosti bylo ten den ale nových případů 1500; a rostly exponenciálně. Úřady to však nevěděly. Jediné, co věděly bylo to, že ten den přibylo 100 nových případů této nové choroby.
Dva dny potom, úřady uzavřely město Wuhan (česky Wu-chan, podobná situace jako s Hubei). Počet nových diagnostikovaných případů denně v ten moment byl asi 400. Zapamatujte si toto číslo: rozhodli se zavřít město s pouze 400 novými případy denně. Ve skutečnosti ale ten den bylo ve Wuhanu asi 2500 nových nakažených, ale to nevěděli.
Dalších 15 měst v provincii Hubei se uzavřelo následující den.
Do 23. ledna, kdy Wuhan vydal zákaz veškerého pohybu, můžeme říct, že šedý graf roste exponenciálně. Skutečné případy rostly prudce každý den. Hned jak se Wuhan ”vypnul”, nárůst se zpomalil. 24. ledna, kdy se dalších 15 měst uzavřelo, nárůst nových skutečných případů zvolnil až zastavil. Maximální počet případů byl dosažen dva dny poté a od té doby se pouze snižoval.
Všimněte si, že oranžové (potvrzené) případy stále rostly exponenciálně: celých dalších 12 dní to vypadalo, že se nemoc stále prudce šíří. Ale nebylo tomu tak. Lidé jen měli čím dál silnější symptomy a chodili více k doktorovi. Systém diagnózy byl také čím dál efektivnější.
Tento koncept potvrzených a skutečných případů je důležitý. Ponechme si ho v paměti na později.
Zbytek Číny byl dobře řízen centrální vládou, takže podnikli okamžitá a drastická opatření. Toto je výsledek:
Graf 8: Případy koronaviru (čínské regiony kromě Hubei vs. Itálie, Írán a Jižní Korea)
Téměř ploché čáry jsou čínské oblasti s případy koronaviru. Každá měla potenciál naskočit na exponenciálu, ale díky opatřením zavedeným na konci ledna dokázaly všechny zastavit virus ještě před tím, než se stihl rozšířit.
Východní státy
Koronavirus se v Jižní Koreji rapidně rozšířil, ale proč ne v Japonsku, Tchaj-wanu, Singapuru, Thajsku nebo Hong Kongu?
Graf 9: Celkové případy koronaviru mimo Čínu (země s >50 případy ke dni 7. 3. 2020)
Všechny zmíněné země byly zasažené SARSem v roce 2003; a všechny se poučily. Věděly, jak nakažlivý a smrtelný takový virus může být, a tak braly situaci velmi vážně. Z toho důvodu nevypadají jejich křivky, přestože začínají růst mnohem dřív, jako exponenciály.
Zatím jsme slyšeli jen o prudce se šířícím koronaviru, o vládách uvědomujících si tuto hrozbu a o jejím úspěšnému potlačení. V jiných zemích je to však úplně jiný příběh.
Předtím, než o nich řeknu něco víc, malá poznámka o Jižní Koreji: tato země je výjimka. Koronavirus byl zastaven již při prvních 30 případech. Pacient číslo 31 byl však super-šířič, který nakazil tisíce dalších lidí. Protože virus se stihne rozšířit dřív, než hostitel pocítí příznaky, choroba byla utržená z řetězu dřív, než si úřady problém uvědomily. Nyní čelí následkům tohoto jediného nakaženého. Jejich snahy zamezit šíření však nesou ovoce. Zatímco taková Itálie již předběhla Jižní Koreu v počtu případů, Írán ji předběhne zítra (ke dni 10. 3. 2020).
Stát Washington
Už jste viděli, jak vypadá šíření v západních zemí a jak špatné jsou předpovědi v pouhém týdenním horizontu. Teď si představte, že neproběhnou opatření k zamezení šíření jako ve Wuhanu nebo v ostatní asijských zemích. Máte tu kolosální epidemii.
Podívejme se na pár příkladů: stát Washington, San Francisco a okolí, Paříž a Madrid.
Graf 10: Případy ve státu Washington a smrtnost
Stát Washington je americký Wuhan. Počet případů roste exponenciálně. Právě teď je na 140.
Něco zajímavého se však stalo na začátku. Smrtnost (= procento lidí nakažených koronavirem, kteří zemřou; úmrtnost je podíl v celé populaci) byla neuvěřitelně vysoká. V jeden okamžik byly ve státě 3 případy a 1 mrtvý.
Z jiných míst víme, že smrtnost koronaviru se pohybuje mezi 0,5% a 5% (více o tom později). Jak by mohla být smrtnost 33%?
Ukazuje se, že virus se tajně šířil týdny a týdny. Nebyly pouze 3 případy. Pouze úřady věděly o třech; a jeden z nich byl po smrti, protože čím závažnější stav, tím pravděpodobněji je člověk testován.
Je to trochu jako oranžové a šedé sloupky v Číně: úřady znaly oranžové sloupky (oficiálně potvrzené případy) a ty vypadaly dobře, jen 3! Ale skutečných případů bylo ve skutečnosti stovky, možná tisíce.
Tohle je problém: znáte pouze potvrzené případy, ale ne ty skutečné. Potřebujete však znát ty skutečné. Jak je můžete odhadnout? Existuje pár způsobů. Vytvořil jsem model, se kterým si můžete zkusit pohrát.
První způsob: pomocí počtu úmrtí. Pokud je ve vaší oblasti alespoň jeden mrtvý, můžete toto číslo použít k odhadu skutečného počtu případů. Víme přibližně, jaká doba uplyne průměrně od nakažení po úmrtí — 17,3 dne. To znamená, že ten člověk, co zemřel 29. 2. ve státu Washington, se pravděpodobně nakazil někdy kolem 12. 2.
Dále znáte smrtnost. Pro tento scénář použijeme 1% (budeme se o tom bavit podrobněji později). Můžeme tedy říct, že kolem 12. 2. bylo v této oblasti nakažených již přibližně 100 lidí (ze kterých pouze jeden skončil po smrti o 17,3 dní později).
Teď použijme průměrnou dobu zdvojení pro koronavirus (čas, ve kterém se zdvojnásobí počet případů). Je to 6,2. Z toho plyne, že v těch 17 dnech mezi nakažením a úmrtím se počet případů stihl zosminásobit (8~=2^(17/6)). To znamená, že pokud nediagnostikujete všechny případy, jedno úmrtí dnes odpovídá celkovým 800 nakažených.
Washington má dnes 22 úmrtí. Našim rychlým výpočtem dojdeme k přibližně 16 000 skutečných případů koronaviru dnes. Stejně jako je potvrzených případů v Itálii a Íránu dohromady!
Pokud se na to podíváme podrobněji, zjistíme, že 19 z těchto úmrtí bylo z jednoho shluku, což může znamenat, že se virus nešířil tak daleko. Pokud budeme brát těchto 19 úmrtí jako 1, celkový počet úmrtí ve Washingtonu je 4. Po novém výpočtu dostaneme pořád přibližně 3000 aktuálně nakažených.
Tento postup od Trevora Bedforda se dívá na viry samotné a jejich mutace, za účelem odhadnutí stávajícího počtu případů.
Závěr je, že ve státu Washington je pravděpodobně kolem 1100 případů koronaviru.
Žádný z těchto postupů není dokonalý, ale všechny ukazují k jednomu a tomu samému: neznáme skutečný počet případů, ale víme, že je mnohem vyšší než počet potvrzených případů. Nejsou to stovky. Jsou to tisíce, možná víc.
San Francisco a okolí
Až do 8. 3., sanfranciský záliv neměl žádné úmrtí. To činilo odhadování počtu skutečných případů náročné. Potvrzených případů bylo 86. Spojené státy americké však těžce nestíhají testování, protože nemají testovací soupravy. Velmoc se rozhodla vytvořit si vlastní, které ale nefungovaly.
Toto jsou počty testů provedené v různých zemích do 3. 3.:
Tabulka: Země; Provedené testy; Test na milion občanů; Procento pozitivních případů
Turecko, bez jediného případu koronaviru, mělo 10krát větší testovací kapacitu na obyvatele než USA. Dnešní situace není o moc lepší, Amerika zatím stihla otestovat jen 4000 lidí.
Graf 10b: Testy koronaviru na milion obyvatel v různých zemích
Můžeme tady využít poměr mezi potvrzenými a skutečnými případy. Jak na něj ale přijít? V San Franciscu a okolí byli otestováni všichni, kdo cestovali nebo byli v kontaktu s cestovatelem, což znamená, že se přišlo na všechny případy spojené s cestováním, ale nebyly žádné informace o šíření v komunitách. Pokud přijdeme na vztah mezi komunitním a cestovním šířením, můžeme odhadnout, kolik máme skutečných případů nyní.
Podíval jsem se na poměr Jižní Koreje, která má skvělá data. Když měli 86 případů, bylo 86% z nich nakaženo komunitním šířením (86 a 86% je náhoda).
Pomocí tohoto čísla můžeme vypočítat počet skutečných případů v San Franciscu a okolí: pokud je tam nyní 86 potvrzených případů, pohybuje se počet skutečných případů pravděpodobně kolem 600.
Francie a Paříž
Francie hlásí 1400 potvrzených případů a 30 úmrtí. Pomocí dvou výše použitých metod dostáváme rozpětí možných počtů případů: 24 000 až 140 000.
Skutečný počet případů koronaviru ve Francii dnes je pravděpodobně mezi 24 000 a 140 000.
Radši to ještě zopakuji: počet skutečných případů ve Francii je nejspíš 10 až 100krát větší než je oficiálně hlášeno.
Nevěříte mi? Podívejte se znovu na graf vývoje Wuhanu.
Když na sebe postavíte všechny oranžové sloupky do 22. 1., dostanete 444 případů. Teď si sečtěte šedé sloupky. Ty činí asi 12 000 případů. Takže když si ve Wuhanu mysleli, že mají 444 nakažených, měli doopravdy 27krát víc. Pokud si Francie myslí, že má 1 400 nakažených, může jich mít ve skutečnosti klidně desítky tisíc.
Stejná matematika platí i pro Paříž. S cca 30 případy uvnitř města, skutečný počet případů bude nejspíš v řádu stovek, možná tisíců. 300 potvrzených případů v oblasti Ile-de-France může znamenat, že počet skutečných případů již může přesahovat desítky tisíc.
Španělsko a Madrid
Situace ve Španělsku je velmi podobná jako ve Francii (1 200 případů vs. 1 400 případů a obě země zaznamenaly 30 úmrtí). Tudíž platí stejná pravidla: Španělsko má již pravděpodobně více než 20 tisíc případů.
V oblasti Comunidad de Madrid se nachází 600 potvrzených případů koronaviru a došlo k 17 úmrtím. Skutečný počet případů je tedy nejspíš mezi 10 a 60 tisíci.
Pokud se díváte na tato čísla a říkáte si: “Nemožné, tohle nemůže být pravda”, vzpomeňte si na tohle: s tímto počtem nakažených byl ve Wuhanu už dávno zákaz vycházení.
S takový počtem potvrzených případů jako v USA, Španělsku, Francii, Íránu, Německu, Japonsku nebo Švýcarsku, byl Wuhan již dávno uzavřen.
A pokud namítáte: “Hubei byla jenom jedna oblast”, jemně vám připomenu, že v ní žije téměř 60 milionů lidí, více než ve Španělsku a přibližně stejně jako ve Francii.
2. Co se stane, když tyto případy vyjdou na povrch?
Takže, koronavirus je tady. Schovává se a exponenciálně roste.
Co se stane v našich zemích, až choroba dorazí? To se dá lehce zjistit, protože už existuje několik míst, kde se nemoc šíří. Nejlepší příklady jsou Hubei a Itálie.
Smrtnost
Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí 3,4 % jako smrtnost koronaviru. Tohle číslo si vyžaduje trochu kontextu, pojďme si jej vysvětlit.
Graf 12: Smrtnost: úmrtí / celkové případy
Čísla se hodně liší stát od státu: od 0,6 % v Jižní Koreji po 4,4 % v Íránu. Tak co se děje? Abychom na to přišli, použijeme jeden trik.
Smrtnost lze spočítat dvěma způsoby: “úmrtí děleno celkový počet případů” nebo “úmrtí děleno počet uzavřených případů”. Výsledkem prvního způsobu výpočtu bude spodní odhad, protože mnoho neuzavřených případů ještě vyústí v úmrtí. Výsledek druhého způsobu výpočtu bude naopak nadhodnocený, protože případy končící smrtí jsou většinou uzavřeny rychleji než zotavení se.
Podíval jsem se na vývoj obou hodnot v čase. Tato čísla k sobě konvergují (přibližují se), až se nakonec úplně rovnají (všechny případy jsou uzavřeny). Můžete tedy stávající trendy promítnout do budoucnosti a učinit odhad konečné hodnoty smrtnosti.
Co můžeme z dostupných dat vyčíst? Smrtnost v Číně je teď mezi 3,6 a 6,1 %. Pokud promítnete jejich vývoj do budoucnosti, uvidíte, že konečná hodnota konverguje někde mezi 3,8 a 4 %. To je dvakrát víc než aktuální odhady a 30krát horší než standardní chřipka.
Jedná se však o data ze dvou úplně jiných realit: Hubei a zbytku Číny.
Graf 13: Smrtnost v provincii Hubei, Čína
Smrtnost v Hubei pravděpodobně skončí na 4,8 %, zatímco ve zbytku Číny spíše na přibližně 0,9 %.
Graf 14: Smrtnost v Číně, vyjma Hubei
Zanesl jsem na graf také data pro Írán, Itálii a Jižní Koreu, jediné země s dostatečným počtem úmrtí, aby byl tento náhled vůbec užitečný.
Graf 15: Promítnutí smrtnosti koronaviru v Íránu
Graf 16: Promítnutí smrtnosti koronaviru v Itálii
Graf 17: Promítnutí smrtnosti koronaviru v Jižní Koreji
Poměr úmrtí ku celkovým případům v Íránu a Itálii se přibližuje k rozmezí 3 až 4 %. Můj odhad je, že tam také skončí.
Jižní Korea je velmi zajímavý případ, protože tyto dva údaje jsou úplně oddělené: “úmrtí děleno celkový počet případů” činí pouze 0,6 %, zatímco “úmrtí děleno počet uzavřených případů” činí monstrózních 48 %. Můj pohled je ten, že tato země je pouze extrémně opatrná: testují všechny (s tolika neuzavřenými případy se smrtnost zmenšuje) a neuzavřené případy nechávají otevřené po delší dobu (jenom když pacient zemře, uzavřou případ rychleji). Co je relevantní je to, že poměr úmrtí ku celkovému počtu případů se od začátku pohyboval kolem 0,5 %, což značí, že by tam i mohl zůstat.
Poslední důležitý příklad je zaoceánská loď Diamond Princess: s 706 případy, 6 úmrtími a 100 zotavenými se smrtnost pohybuje mezi 1 a 6,5 %.
Tohle z toho všeho můžeme vyvodit:
Země, které jsou připravené, budou mít smrtnost od 0,5 (Jižní Korea) do 0,9 % (Čína bez Hubei).
Země, které budou přehlcené, dosáhnou spíše až k 3 až 5 % smrtnosti.
Jinými slovy: země, které budou konat rychle, mohou snížit počet úmrtí až 10krát. A to se pouze bavíme o smrtnosti. Rychlé činy také snižují celkový počet případů, což z rozhodnutí o opatřeních dělá úplně jasnou věc.
Země, které konají rychle, mohou snížit počet úmrtí až 10krát.
No a co taková země potřebuje, aby se připravila?
Jaký bude tlak na systém
Přibližně 20 % případů vyžaduje hospitalizaci, 5 % případů si žádá JIPku (jednotka intenzivní péče) a asi 1 % potřebuje velmi intenzivní léčbu pomocí specializovaných plicních ventilátorů nebo ECMO (extra-corporeal oxygenation = mimotělní okysličení).
Většina nákaz je mírná. Sloupce: mírná (jako chřipka, zůstaňte doma), závažné (hospitalizace), kritické (intezivní léčba)
Graf 18: Slide z webináře Americké nemocniční asociace, vykládající nejlepší odhady dopadu koronaviru na americký zdravotní systém v roce 2020
Problém je, že pomůcky jako jsou plicní ventilátory a ECMO se nedají jednoduše vyrobit ani koupit. Ještě před pár lety bylo v celých USA jen 250 ECMO přístrojů.
Pokud najednou máte 100 000 lidí s nákazou, mnozí z nich budou chtít být otestováni, 20 000 z nich bude vyžadovat hospitalizaci, 5 000 bude potřebovat JIPku a 1 000 bude potřebovat přístroje, kterých dnes prostě nemáme dostatek. A to je pouze 100 000 případů.
A to ani nebereme v úvahu otázky jako jsou ochranné masky. Země jako USA má pouze 1 % počtu masek, které by potřebovala, aby pokryla veškeré potřeby svých pracovníků zdravotnických zařízení (12 milionů N95 masek a 30 milionů chirurgických vs. 3,5 miliardy, které jsou reálně potřeba). Pokud se vyskytne mnoho případů zároveň, bude dostatek masek pouze na dva týdny.
Země jako Japonsko, Jižní Korea, Hong Kong, Singapur a také čínské provincie mimo Hubei byly připravené a poskytly pacientům léčbu, kterou potřebovali.
Západní se však ubírají spíš cestou Hubei nebo Itálie. Tak co se děje?
Jak vypadá zahlcený systém
Příběhy, které se staly v Hubei a v Itálii, se začínají sobě navzájem nebezpečně podobat. V Hubei byly postaveny dvě nemocnice v 10 dnech, přesto byl systém kompletně přetížen.
Pracovníci zdravotnických zařízení tráví hodiny v jednom kusu ochranného oblečení, kterých je prostě málo. Nemohou pak dlouhou dobu opustit infikovanou oblast. Co se s nimi děje? Sesypou se. Dehydrovaní a vyčerpaní. Směny už dávno neexistují. Lidé v důchodu jsou hnáni zpátky do služby. Lidé bez ošetřovatelského vzdělání jsou narychlo školení a pracují na klíčových pozicích. Všichni jsou v pozoru a na telefonu, pořád.
Francesca Mangiatordi, italská sestra, která se zhroutila uprostřed války s koronavirem
Tedy, do té doby, než onemocní. To se děje často, protože jsou v neustálém kontaktu s virem bez dostatečné ochrany. Jakmile onemocní, musí na 14 dní do karantény a během této doby nemohou pomáhat. Nejlepší možnost: dva týdny v háji. Nejhorší možnost: zemřou.
Nejhorší to je na JIPkách, kde pacienti musí sdílet ventilátory a ECMO, což je vlastně technicky nemožné, takže musí o tom, kdo bude léčen, rozhodovat pracovníci nemocnice. Kdo bude žít, kdo zemře.
“Po několika dnech jsme se museli začít rozhodovat. […] Ne každý může dostat dýchací trubici. Rozhoduje se podle věku a aktuálního zdraví.” — Christain Salaroli, italský lékař
Zdravotní pracovníci s ochranným oblečením se starají o lidi nakažené novým koronavirem na jednotce intenzivní péče v nemocnici ve Wuhanu v Číně dne 6. února. (China Daily/Reuters), zdroj: Washington Post
Tohle všechno táhne smrtnost systému ke 4 % místo 0,5 %. Pokud chcete, aby vaše město nebo stát aspirovaly na 4 %, neměňte dnes vůbec nic.
Už je to pandemie. Nezbavíme se jí. Můžeme však snížit její dopad.
Některé státy mohou jít příkladem. Nejlépe je na tom Tchaj-wan, který se i přes úzké spojení s Čínou může dnes chlubit s méně než 50 infikovanými. Tento nedávný článek popisuje všechna opatření k zamezení šíření, která Taiwan velmi brzy zavedl.
Taiwan to zvádl a virus zkrotil, ale většina zemí postrádá odborné znalosti a tak viru podléhá. Teď už proto musí hrát jinou hru: zmírnění. Musí co nejvíce snížit škody, které tento virus může napáchat.
Čím více snížíme počet infekcí, tím lépe bude náš zdravotní systém zvládat, čímž se sníží smrtnost. Když tohle prodloužíme v čase, dosáhneme bodu, ve které bude možné zbytek populace naočkovat, čímž úplně eliminujeme risk koronaviru. Našim cílem tedy není zbavit se přenositelů koronaviru, nýbrž pozdržet je.
Obrázek: Proč je tak důležité jednat brzo ohledně COVID-19
—
K obrázku: Na ose x je zobrazen čas, na ose y počet lidí potřebujících lékařskou pomoc.
Legenda (odshora dolů):
– špatně ošetření pacienti (vysoká smrtnost)
– dobře ošetření pacienti (nízká smrtnost)
– případy bez opatření
– případy se zpožděním
– ošetřovací kapacita bez opatření
– ošetřovací kapacita se zpožděním —
Čím dále budeme moct odkládat nové případy, tím lépe bude moct zdravotní systém fungovat, tím menší bude smrtnost a tím vyšší bude podíl populace, který bude mít šanci získat vakcínu předtím, než se vůbec infikuje.
Jak ale vyrovnáme křivku?
Sociální odstup
Existuje jedna velmi jednoduchá věc, kterou můžeme aplikovat a která funguje: sociální odstup.
Když se vrátíte k grafu Wuhanu, vzpomenete si, že jakmile byl vyhlášen zákaz vycházení, počty případů rychle spadly. To je proto, že lidé se spolu nescházeli, takže se virus nešířil.
Vědci se aktuálně shodují na tom, že virus může být šířen už ze vzdálenosti dvou metrů, pokud někdo zakašle. Jinak kapičky kašle spadnou na zem a nenakazí vás.
Nejhorší je tak nákaza přes povrchy: virus totiž přežívá na různých površích hodiny nebo i dny. Pokud bychom brali, že se chová jako chřipka, mohl by vydržet až týdny na železe, keramice a plastu. To znamená, že věci jako kliky dveří, stoly, tlačítka ve výtahu mohou účinně šířit nákazu.
Jediný způsob, který doopravdy zamezí šíření je sociální odstup: udržet lidi doma jak nejvíc to jde, dokud nemoc nepřejde.
Tohle se už v minulosti ukázalo jako efektivní, konkrétně při pandemii chřipky v roce 1918.
Lekce z pandemie chřipky v roce 1918
Graf 19: Úmrtnost při pandemii chřipky v roce 1918 v městech s různými opatřeními sociálního odstupu
Můžete vidět, že Filadelfia zaspala a měla obrovský vrchol v úmrtnosti. Porovnejte to s bystřejším St. Louis.
Teď se podívejme na Denver, který zavedl opatření a pak je zase uvolnil. Vrcholy úmrtnosti byly podle očekávání dva, přičemž ten druhý byl dokonce vyšší než ten první.
Graf 20: Přebytná úmrtnost v Denveru během pandemie chřipky v roce 1918
Pokud to zobecníme, zjistíme následující:
Graf 21: Celková přebytná úmrtnost na zápal plic a chřipku podle doby reakce zdravotního systému
Tento graf ukazuje, kolik při pandemii chřipky v roce 1918 zemřelo navíc lidí ve městech podle toho, jak rychle byla zavedena opatření. Například město jako St. Louis podniklo kroky 6 dnů před Pittsburgem a mělo proto asi jen polovinu počtu úmrtí na občana. Průměrně, jednání 20 dnů předem zmenší úmrtnost na půlku.
Itálie si tohle konečně uvědomila. Nejprve uzavřeli Lombardii v neděli a hned v pondělí celou zemi. Uvědomili si plný rozsah jejich chyb.
Doufejme, že v příštích dnech uvidíme slibné výsledky. Bude to však trvat jeden až dva týdny. Pamatujte na graf Wuhanu: mezi uzavřením města a momentem, kdy potvrzené případy (oranžová) začly klesat, bylo 12denní zpoždění.
Jak mohou politikové přispět k sociálnímu odstupu?
Otázka, kterou si dnes každý politik klade není, jestli vůbec něco dělat, nýbrž jaká opatření zavést.
Je několik stupňů zacházení s epidemií, počínaje předpovědí a konče vyhubením. Na většinu kroků už je však dnes příliš pozdě. S tímto počtem případů zbývají politikům už pouze dvě možnosti: zamezení šíření a zmírnění.
Zamezení šíření
Zamezení šíření znamená identifikovat, kontrolovat a izolovat všechny případy. Singapuru, Hongkongu, Japonsku nebo Tchaj-wanu se to daří: velmi rychle omezují vstup do země, identifikují nemocné a okamžitě je izolují; používají těžké ochranné pomůcky k ochraně svých zdravotnických pracovníků, sledují všechny jejich kontakty, dávají je do karantény… Tohle funguje velmi dobře, když jste připraveni a jednáte brzy, a nemusíte ani moc brzdit svou ekonomiku, aby to fungovalo.
Již jsem vyzdvihoval tchajwanský postup. Ale čínský bych měl taky. Dimenze, do kterých šli, aby zamezení šíření dosáhli, jsou ohromující. Pro ilustraci: měli až 1800 pětičlenných týmů, které sledovaly každou jednu infikovanou osobu, všechny osoby, s nimiž se setkala, a všechny osoby, se kterými se setkaly tyto osoby, načež byla do karantény umístěná celá skupina. Takto dokázali virus zadržet v zemi s miliardou obyvatel.
Tohle západní země neudělaly. A teď už je na to příliš pozdě. Nedávné americké oznámení, že většina cest z Evropy byla zakázána, je opatření v momentě, kdy USA má asi 3krát více nakažených než provincie Hubei, když nařídila uzavření, a tato propast roste exponenciálně. Jak můžeme vědět, že děláme dost? Můžeme se podívat například na zákaz pohybu v městě Wuhan.
Graf 21.b: Zpoždění v šíření koronaviru v Číně podle zákazu pohybu, odkaz na zdroj
Tento graf znázorňuje dopad zákazu pohybu ve Wuhan na zpoždění epidemie. Velikosti bublin označují počet nových případů denně. Vrchní řádek ilustruje scénář s žádnými opatřeními, další dva řádky pak scénář s 40% a 90% eliminací pohybu. Tento model byl vytvořen epidemology.
Pokud nevidíte moc velký rozdíl, vidíte správně. Jen těžko lze vidět jakýkoliv rozdíl ve vývoji epidemie.
Graf 21.c: Zpoždění šíření koronaviru v Číně podle omezení pohybu a poklesu rychlosti přenosu
Horní blok je stejný jako v předchozím grafu. Další dva bloky znázorňují klesající rychlost přenosu. Pokud se rychlost přenosu, díky sociálnímu odstupu, sníží o 25 %, dopady nákazy se rozmělní a vrchol se opozdí o celých 14 týdnů. Při 50% rychlosti přenosu už nelze vidět nástup epidemie ani v rámci jednoho čtvrtletí.
Zákaz cestování do Evropy vydaný americkou vládou je krok správným směrem: dalo nám to pravděpodobně pár hodin, možná den či dva. Víc ne. Prostě to není dost. Je to zamezení šíření když to, co potřebujeme, je zmírnění dopadů.
Jakmile v populaci přibývají stovky nebo tisíce případů, bránit dalším nakaženým v příchodu, sledovat stávající a izolovat jejich kontakty už nestačí. Následuje tedy fáze zmírnění dopadů.
Zmírnění dopadů
Zmírnění dopadů vyžaduje silný sociální odstup. Lidé se musí přestat vídat tak, aby rychlost přenosu (R) klesla z R = 2–3, kterých virus dosahuje bez opatření, pod hodnotu R = 1, což snad nakonec povede k jeho úplnému vymizení.
Tato opatření vyžadují zavření firem, obchodů, hromadné dopravy, škol… Čím horší situace, tím větší sociální odstup je potřeba. Čím dřív zavedete tato tvrdá opatření, tím kratší dobu je budete muset udržovat, tím snáze identifikujete vznikající nákazy a tím méně lidí se infikuje.
To je to, co muselo udělat město Wuhan. To je to, co byla Itálie donucena akceptovat. Protože když začne virus roztahovat ramena, jediné, co infikované oblasti zmůžou, je zamezit okamžitě jakémukoliv šíření dál.
To je to, co s tisíci potvrzenými případy — a desetitisíci pravými případy — musí státy jako Írán, Francie, Španělsko, Německo, Švýcarsko nebo USA udělat.
Ale ony to nedělají.
Některé firmy nařídily home office, což je skvělé.
Některé hromadné akce jsou rušeny.
Některé dotčené oblasti se uzavírají do karantény.
Všechna tato opatření zpomalí šíření viru. Ale to dost na to, aby se rychlost šíření, tohle číslo R, dostalo z 2,5 na 2,2 nebo na 2,0. Musíme jej zatlačit až pod 1 na dostatečně dlouho dobu, abychom virus kompletně přemohli. A pokud ani tohle nezmůžeme, musíme se k té jedničce alespoň co nejvíc přiblížit na jak nejdéle to jde, abychom vyrovnali křivku.
Otázkou se tedy stává: Jaké jsou kompromisy, které budeme muset udělat, abychom snížili R? Tohle je seznam věcí, které nám předložila Itálie:
Nikdo nemůže vstoupit do uzavřené oblasti ani ji opustit, pokud nemá urgentní rodinné nebo pracovní důvody.
Pohyb v těch oblastech by měl být taktéž omezen, pokud k němu nejsou urgentní rodinné nebo pracovní důvody, které nemohou být odloženy.
Lidem s příznaky (dýchací problémy a horečka) je “výrazně doporučeno” zůstávat doma.
Dovolená pro zdravotní pracovníky je dočasně zrušena.
Uzavření všech vzdělávacích institucí (školy, univerzity…), tělocvičen, muzeí, lyžařských středisek, kulturních a společenských center, plaveckých bazénů a divadel.
Bary a restaurace mají omezenou otevírací dobu mezi 6:00 a 18:00 a musí zaručit alespoň metrovou vzdálenost mezi lidmi.
Všechny hospody a kluby se musí zavřít.
Všechny komerční aktivity musí dodržovat alespoň metrovou vzdálenost mezi zákazníky. Ti, kteří toto nedokážou zařídit, musí zavřít. Kostely mohou zůstat otevřené, pokud dodrží toto pravidlo.
Rodinné a přátelské návštěvy v nemocnicích musí být omezeny.
Pracovní setkání musí být odložena. Je doporučena práce z domu.
Všechny sportovní události a soutěže, veřejné či soukromé, musí být zrušeny. Důležité události se mohou dít za zavřenými dveřmi.
Dva dny posléze k tomu ještě přidali: “No, ve skutečnosti musíte zavřít úplně všechny podniky, které nejsou stěžejní. Takže teď končíme všechny komerční aktivity, kanceláře, kavárny a obchody. Pouze doprava, lékárny a potraviny můžou zůstat otevřené.”
Jedním ze scénářů je postupné zavádění opatření. To dává však viru cenný čas k rozšíření. Pokud si chcete být jisti, udělejte to po Wuhansku.
Jak mohou firemní manažeři přispět k sociálnímu odstup?
Pokud jste firemní manažer a chcete vědět, co dělat, nejlepším zdrojem je pro vás Staying Home Club.
Who’s staying home because of COVID-19?
A list of all the companies WFH or events changed because of covid-19
stayinghome.club
Jde o seznam zásad sociálního odstupu, které zavedly americké technologické společnosti — zatím jich je 138.
Pohybují se od tolerantních po nařizující práci z domova; také omezující návštěvy, cestování a události.
Firmy si musí rozhodnout mnohé další věci, například jak naložit se zaměstnanci placenými podle hodin a jestli ponechat kanceláře otevřené nebo ne, jak provádět pohovory a co s bufety… Pokud chcete vědět, jak moje firma vyřešila některé z těchto problémů, můžete si přečíst popis našeho postupu (spolu s modelovým oznámením pro vaše zaměstnance).
4. Kdy?
Možná jste se mnou souhlasili od úplného začátku a jen vás zajímalo, kdy provést jaké rozhodnutí. Jinými slovy, jaké spouštěče jsou pro jaká opatření.
Coronavirus – When Should You Close Your Office? – Google Drive
Edit description
docs.google.com
Umožňuje vám vyhodnotit předpokládaný počet případů ve vaší oblasti, pravděpodobnost, že některý z vašich zaměstnanců je již infikován, jak se to bude vyvíjet a jak z toho všeho vyvodit, jestli byste měli zavřít.
Konkrétně vám model může říct:
Pokud má vaše společnost 100 zaměstnanců ve státu Washington, který má již 11 úmrtí kvůli koronaviru, je 25% šance, že některý z vašich zaměstnanců je nakažený, a tudíž byste měli okamžitě zavřít.
Pokud má vaše společnost 250 zaměstnanců převážně v jižní části zátoky San Francisca, kde je dohromady jen 22 potvrzených případů, tedy přibližně 54 pravých případů, již 9. 3. budete mít asi 2% šanci, že jeden z vašich zaměstnanců je nakažený.
[Aktualizování 12. 3.] A pokud je vaše firma v Paříži a má 250 zaměstnanců, máte 95% pravděpodobnost, že jeden z vašich zaměstnanců má koronavirus, a měli byste do zítřka zavřít kanceláře.
Tento model používá pojmy jako “firma” a “zaměstnanec”, ale může být použitý stejný způsobem také pro cokoliv jiného: školy, hromadnou dopravu… Takže pokud máte v Paříži jen 50 zaměstnanců a všichni pojedou do práce metrem, přičemž narazí asi na tisíc dalších lidí, pravděpodobnost, že jeden z nich se nakazí, je mnohem vyšší a měli byste zavřít hned.
Tahle matematika je sebestředná. Kouká se na riziko každé společnosti zvlášť, která zůstane beztak otevřená co nejdéle bude moct, dokud ji kladivo koronaviru stejně nemilosrdně nezavře.
Ale když jste součástí skupiny firemních manažerů nebo politiků, nevztahují se vaše výpočty pouze na jednu firmu, ale na všechny. Z kalkulací se stává: Jaká je pravděpodobnost, že se jedna z našich společností nakazí? Pokud jste součástí skupiny 50 firem v okolí San Francisca, které mají každá průměrně 250 zaměstnanců, je 35% šance, že alespoň jedna z firem má nakaženého zaměstnance; 97% pokud se na situaci podíváme příští týden. Přidal jsem na to záložku v modelu.
Závěry: Cena čekání
Může být děsivé udělat hned teď velké rozhodnutí, ale takto byste o tom neměli přemýšlet.
Graf 22: Model nových případů koronaviru denně s opatřením sociálního odstup zavedeného jeden den od sebe
Toto je teoretický model ukazující různé skupiny: jedna vůbec nerespektuje opatření sociálního odstupu, druhá je zavede v den n ode dne vypuknutí a třetí je zavede den n + 1. Všechna čísla jsou vymyšlená, ale vybral jsem je, aby pasovala na to, co se stalo v Hubei, kde bylo v nejhorším okamžiku 6 tisíc nových případů denně. Jsou tu jen proto, aby ilustrovaly, jak důležitý může být jeden den v něčem, co roste exponenciálně. Můžete vidět, že skupina s jednodenním zpožděním má vrchol později a výše, obě skupiny se sociálním odstupem však nakonec konvergují k nule nových případů.
Ale co kumulativní grafy?
Graf 23: Kumulativní model případů koronaviru s opatřením sociálního odstup zavedeného jeden den od sebe
V tomto teoretickém modelu, který volně připomíná Hubei, vytváří čekání jeden den o 40 % více případů. Takže možná, kdyby úřady provincie Hubei nařídily uzavření 22. 1. a ne 23. 1., mohly by snížit počet případů o ohromných 20 tisíc.
A pamatujme, to jsou jen nakažení. Smrtnost by byla mnohem vyšší, nejen proto, že by bylo přímo o 40 % více úmrtí, ale také by došlo k ještě závažnějšímu kolapsu zdravotního systému, což by vedlo k smrtnosti až o 10 % větší, než co jsme viděli předtím. Takže jednodenní rozdíl v opatřeních sociálního odstup může vést až k 10násobku případů koronaviru ve vaší komunitě a mnohem vyšší smrtnosti.
Toto je exponenciální hrozba. Každý den se počítá. Pokud odkládáte rozhodnutí o jeden den, nepřispíváte tím pouze k několika dalším případům. Nejspíš jsou ve vašem okolí už stovky nebo tisíce případů. Každý den, kdy není zaveden sociální odstup, roste množství těchto případů exponenciálně.
Šiřte povědomí
Toto je pravděpodobně ten jediný čas v poslední dekádě, kdy sdílení (a překládání, pozn. překladatelů :-P) článku může reálně zachraňovat životy. Lidé musí tohle chápat, aby odvrátili tuto katastrofu. Musíme jednat hned.
Volkswagen rozhodně neudělal chybu, když nový Golf
představil až dlouho po skončení frankfurtského autosalonu na
samostatné akci. Osmá generace ikonického kompaktu si ukradla veškerou
mediální pozornost, kvůli čemuž zůstaly upozaděny premiéry několika
dalších aut. Mezi ně spadá i Toyota Yaris čtvrté generace, která se
dočkala zbrusu nové modulární platformy TNGA-B. To jí prodloužilo rozvor
o 50 milimetrů, zatímco hmotnost vozu klesla o 50 kilogramů.
Kromě
architektury přišla japonská automobilka také s novými agregáty, kdy
základ nabídky tvoří litrový a 1,5litrový tříválec. Vrcholem ovšem bude
hybridní ústrojí Dynamic Force, které je složeno ze zmíněné jedna-pětky a
elektromotoru. Souprava přitom dává k dobru 115 koní, tedy o patnáct
procent více než u současné generace. Spotřeba oproti tomu klesla o
dvacet procent, vůz by tak měl jezdit za 4,2 litru na sto kilometrů dle
relativně reálné metodiky WLTP.
Toyota uvádí, že hybridní ústrojí
převzalo samodobíjecí systém z modelů Corolla, Camry a RAV4, v jejichž
případě je užíván dvoulitrový a 2,5litrový čtyřválec. Souběžně s tím
dorazily i větší a lehčí lithium-iontové baterie. Yaris tak zvládá
urazit část cesty čistě na elektřinu. Technický guru Stefan Ramaekers
ale přidal jednou zajímavou informací, která říká hodně o skutečné
ekologičnosti ryzích elektromobilů.
Ramaekers uvedl, že na výrobu jednoho elektromobilu je třeba tolik vzácných kovů, s kolika si vystačí šedesát exemplářů Yarisu. A to je takový rozdíl, že jej relativně malé zlepšení provozní efektivity elektrického auta nedokáže přebít. Proto také Toyota navzdory své pozici ve světě bateriové elektromobily prakticky ignoruje.
Oněmi prvky jsou např. neodym, který je těžen způsobem zcela neohleduplným vůči životnímu prostředí v čínských dolech. Ve výsledku tak jejich ekologická stopa ani nemůže být „bezemisní“, jak se často tvrdí. Stejně jako lze Číně těžko přičíst nějaký kredit, pokud snahy o elektrifikaci neguje neekologickými způsoby těžby vzácných kovů.
Znovu tak lze jen dodat, že současná elektrifikace je pouhým přesouváním emisí z ulic na jiná místa planety, konkrétně pak do elektráren či dolů. Tímto způsobem ale Zemi zachráníme jen stěží. Proto také Toyota říká, že její hybridy jsou „nejatraktivnějšími a nejdostupnějšími elektrifikovanými hnacími ústrojími“ v prodeji.
Celý článek je zde: na http://www.autoforum.cz/zajimavosti/seftechnik-toyoty-popsal-smutnou-pravdu-o-ekologicnosti-elektrickych-aut/
Dodatek:
Optimistická návratnost elektromobilů podle spotřeby dle HN: * není zahrnut reálný provoz a náklady ** obrázek si zvětšete v samostatném okně nebo na zdroji HN.cz
Když se setkali Trump a Merkelová a pak vidíte některé záběry, Angela byla zděšená… Expert odhaduje další vývoj kolem USA a přidává pojem „černá labuť“
vyšlo 16.03.2018 zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kdyz-se-setkali-Trump-a-Merkelova-a-pak-vidite-nektere-zabery-Angela-byla-zdesena-Expert-odhaduje-dalsi-vyvoj-kolem-USA-a-pridava-pojem-cerna-labut-528321
REPORTÁŽ Je Donald Trump nevypočitatelný a nebezpečný? Význam Evropy slábne a starý kontinent „končí“. Zájem Ameriky se obrací do indicko-pacifické oblasti. To zaznělo na veřejné besedě s PhDr. Pavlem Hlaváčkem z Katedry politologie a mezinárodních vztahů Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Přítomní se seznámili s pojmem „černá labuť“ a při příležitosti ročního působení nového amerického prezidenta byli obeznámeni s tím, proč si Američané obrazně řečeno sypou popel na hlavu a jak daleko jsou jejich elity vzdálené od reality a běžných obyvatel.
Foto: White house
Popisek: Donald Trump
„George Friedman napsal knihu Příštích sto let, kde predikuje, co se stane, a na svět se dívá z pohledu geopolitika,“ uvedl na začátku besedy Hlaváček.
Z minulosti do současnosti, a naopak
„Zaujalo mne tam toto. Představte si, že jsme v Americe v roce 1905. Prezidentem je Theodore Roosevelt, prudce se zlepšuje životní úroveň USA, velice intenzivně posilují na světové scéně. Svět používá termín „Belle Époque“, krásná epocha. A představte si, že jsme v roce 1925. Představte si dvě postavy, které k nám přišly, jedna z roku 1905, druhá z roku 1925. Ten z roku 1925 by vám pověděl o tom, jak Spojené státy ztratily více než 100.000 vojáků, proběhla první světová válka, která by v roce 1905 byla pro každého nemyslitelná. Pověděl by vám o tom, jak je Evropa v hospodářské krizi a patrně by kritizoval zapojení USA do I. světové války, protože se v té době objevily první kritické hlasy, že Spojené státy byly do války zataženy nějakými koncerny, které na tom chtěly vydělat. Prostě byste cítili ten obrovský pesimismus, který byste v roce 1905 neviděli.“
„Představte si, že pokročíme o dvacet let, do roku 1945,“ pokračoval Hlaváček. „A zase by vám někdo začal vyprávět příběh, který by byl naprosto, ale naprosto nepochopitelný pro oba předešlé. Řekl by vám, že končíme další světovou válku, ve které zemřelo bezmála čtyřikrát tolik amerických vojáků než v té předešlé. A říkal by vám, že abychom tu válku dotáhli do konce, použili jsme jaderné zbraně, které by první i druhé osobě vůbec nedávaly smysl. Jako že přiletí jedno letadlo, shodí jednu bombu a zmizí celé město. Ale v roce 1945 byste možná cítili určitý optimismus z toho, že válka končí. Přesuňme se o dalších pětadvacet let. Svět je zas úplně, ale od základu jiný. Je rozdělený mezi dvě supervelmoci, bývalá koloniální impéria neexistují a svět má za sebou další zkušenost, kdy téměř vypukla další světová válka, to, co se odehrálo na počátku šedesátých let. Ať už v případě berlínské krize, nebo kubánské raketové krize, kde konfliktu bylo zabráněno doslova na poslední chvíli. Ten Američan by vám mohl jen tak mezi řečí říci – a teď posíláme vojáky do Vietnamu. Kdybyste se potkali s Američanem v roce 1980, tak by vám pověděl, že my, Američané, jsme prohráli ve Vietnamu. Nevěřili byste mu. Nemohli byste mu věřit,“ konstatoval odborník na Spojené státy.
Dojdete do roku 2000 a svět je opět od základu jiný. „Celé to bipolární uspořádání skončilo a Spojené státy se ocitly v tom, co připomíná unipolaritu. Teoretici téměř popírali, že něco jako unipolarita jako reálný koncept může existovat, že Sovětský svaz už neexistuje, úplně se rozpadl. Když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že vývoj světa běží strašně rychle a během dvaceti let se stane něco totálně zásadního, co úplně mění to, jak svět vypadá. Pak můžeme pokračovat, že přišly teroristické útoky. Že Spojené státy vysílají vojáky do Iráku nebo Afghánistánu. Pamatuji se, jak jsme kdysi s kamarády, když bylo mistrovství světa v kopané na Ukrajině a v Polsku, sledovali záběry nově vybudovaného letiště v Doněcku a tamní kompletně zrekonstruovaný stadión. Kdybych tehdy začal tvrdit, že během několika měsíců se Rusko a Ukrajina dostanou do vzájemného sporu, tak by mne nejspíš poslali do psychiatrické léčebny,“ uvedl doktor Hlaváček.
Černá labuť
Podle vysokoškolského pedagoga žijeme ve světě, kde se totálně mění způsob našeho chápání světa. To, co se zdá neuvěřitelné, tak se skutečně děje. „Nazývá se to ‚černá labuť‘. Evropané totiž vždy byli přesvědčeni, že labutě jsou bílé. Co tady jsme, tak vždy byly bílé. Pak přišli cestovatelé z Austrálie a říkali – tam jsou černé labutě. Co na to odpovíte? Je to nesmysl! Popírá to veškerou vaši zkušenost, vaše znalosti a vůbec předpoklady, s jakými se díváte na labutě. Prostě blbost. Nějaká pověra. Pak přijede druhý cestovatel a tu černou labuť přiveze. Černá labuť je symbol nejen toho, že musíte přijmout názor, že jste se zmýlili, že černé labutě neexistují, ale celkově musíte přehodnotit svůj způsob, jakým poznáváte svět,“ konstatoval Hlaváček.
„Když se podíváte na historii nejen dvacátého století, tak vidíte, že je plné černých labutí. Každých plus minus dvacet let se objevuje nějaký fenomén, který změní svět. Nám jen spadne čelist a říkáme – jak je to možné? Kdybyste v roce 2001 s nástupem prezidenta Bushe řekli, že během několika měsíců Spojené státy přepadnou jacísi teroristé v několika osobních letadlech, tak si budete myslet, že ten člověk je blázen. Anebo alespoň pesimista. Kdybyste v roce 1960 řekli, že Američané budou do deseti let staženi z Vietnamu, že bude 58.000 mrtvých a že budou ze země odcházet jako poražení – úplně stejná reakce. To je ta černá labuť. Vy máte veškeré dostupné informace, které vás mohou vést k tomu, že se něco takového stane. Myslíte si, že v roce 2000 nebo 2001 CIA nevěděla, že existuje al-Káida a že se v USA pohybují její příslušníci?“ uvedl dále za naprostého ticha Hlaváček a pokračoval. „Nebo myslíte si, že v roce 1965, kdy prezident nařídil bombardování severního Vietnamu a pak tam poslal příslušníky námořní pěchoty, samozřejmě s podporou drtivé většiny Američanů a samozřejmě členů vlády a Kongresu – jen dva senátoři hlasovali proti bombardování – všichni přece věděli, jak dopadli Francouzi, když bojovali v Indočíně. Ti, kteří tam na přelomu čtyřicátých a padesátých let bojovali, byli vyzbrojeni americkými zbraněmi, tím nejlepším, co Američané mohli dodat Francouzům, prostě všechny informace, jak to může dopadnout ve Vietnamu, jste v roce 1965 měli. Tak proč tam Američané ty vojáky posílali? To samé Pearl Harbor. Samozřejmě, že se Japonci připravovali, a když se na to dnes díváme, tak zpravodajské informace existovaly, přesto to byla černá labuť. A to se opakuje plus minus každých dvacet let. Přijde nějaká úplná bomba.“
Bezpečnostní strategie (téměř) naruby
Je tedy Donald Trump tou černou labutí? „Má teze je, že ne. Myslím, že dělá věci, které odpovídají černé labuti, ale toto není o Donaldu Trumpovi, ale o cyklu, který probíhal ještě před Trumpem. Záměrně jsem vybral dvě bezpečnostní strategie USA. Záměrně jsem vybral cyklus dvaceti let. Takže národní bezpečnostní strategie Billa Clintona z roku 1997 a pak Národní bezpečnostní strategie Donalda Trumpa z roku 2017. Oba pánové mají cosi společného v tom smyslu, že národní bezpečnostní strategii by měl každý prezident vydávat každý rok, co je v úřadu. Ono se to tak neděje, třeba Barack Obama nebo George Bush za celou tu dobu, co byli v úřadu, tedy osm a osm let, vydali jen dvě bezpečnostní strategie. Bill Clinton ji vydával každý rok, v tom je unikátní. A Donald Trump je unikátní v tom, že ji vydal ještě v době, kdy se stal prezidentem v roce 2017,“ konstatoval Hlaváček.
„Moje pointa je, že když si tyto strategie čtete, tak zaznamenáte zásadní rozdíl mezi tím, s čím přicházel Bill Clinton, George Bush a do jisté míry i Barack Obama, a tím, s čím přichází Donald Trump. Bill Clinton říká, že musíme mít vůli a kapacity, abychom pokračovali ve vytváření globálního leadershipu a zůstávali preferenčním bezpečnostním partnerem pro komunitu států, které sdílejí naše zájmy. Ve zkratce, jsou vitální pro naši bezpečnost a pro svět a svět se v tom důsledku stává bezpečnějším. Bill Clinton uvádí – my musíme vést. Když se podíváte na Donalda Trumpa, tak je to úplně jiné. Ten říká, že Amerika, která je bezpečná, svobodná a prosperující doma, je Amerika se sebedůvěrou a odhodláním vést zahraničí. Je to Amerika, která může udržet mír, pozvednout svobody a udržet trvající výhody pro americký lid. Stavět Ameriku na první místo je povinnost naší vlády a základ pro americké vedení světa.“ Toto jsou podle pedagoga úplně odlišné dokumenty.
V době mezi Billem Clintonem a Donaldem Trumpem se prostě něco zásadního stalo. „Protože to je úplně jiný přístup ke světu. Zatímco jeden prezident říká, že my se musíme aktivně snažit a prosazovat ten leadership a být tím lídrem, abychom zajistili, že svoboda a demokracie budou mít úspěch, tak Donald Trump říká, že náš úspěch je především, když se zaměříme sami na sebe. Protože my si musíme udělat jasno sami nad sebou, musíme zařídit, abychom tady sami prosperovali. Pokud se nám bude dařit tady doma, tak my můžeme být silní i v zahraničí. To je úplně jasný obrat od preferencí. Bill Clinton představuje prezidenta, který prosazoval aktivní, asertivní zahraniční politiku, zdůrazňuje přednosti idejí, které reprezentují Spojené státy americké. Donald Trump se zaměřuje především na situaci doma a světová politika jej tolik nezajímá. Spojené státy budou silné, pokud budou silné doma.“ Oba představují podle Hlaváčka dva zcela odlišné světy.
Jeden článek odborníků na analýzu národních bezpečnostních zpráv kvantitativně vypočítává jednotlivá slova. „Tak jsem se třeba dočetl, že strategie Donalda Trumpa je skutečně výjimečná. Veškeré národní bezpečnostní strategie od roku 1997 až do roku 2015 používaly termíny jako kooperace přibližně 50krát v každém dokumentu a termín soutěž asi 8krát v průměru. A najednou přijde Donald Trump a ten termín kooperace používá 35krát a soutěživost 22krát. On také daleko více zdůrazňuje soutěživost, konflikt s vnějším světem. Daleko více reflektuje to, že vývoj světa asi už Americe nenahrává, jako si to mysleli jeho předchůdci.“
Věci se mění. Ovšem, bude lépe?
„Zůstávám optimistou, ale věci se mění způsobem, ze kterého nemusíme plakat, ale štěstí nám to asi také nepřinese,“ konstatoval ne zrovna optimisticky Hlaváček. „Bill Clinton tam dával vždy nějaký dovětek, to je unikátní, za jiných prezidentů se tak nedělo. Od chvíle, kdy se Spojené státy staly světovou mocností, a můžeme hovořit buď od roku 1944 nebo dříve, vždy považovaly Evropu za prioritní oblast. Vždy to tak bylo. Donald Trump v podstatě jinými slovy říká – pro nás nejpodstatnější je „Indopacifik“. To nikdy nebylo. Zkrátka toto je důkaz toho, že se mění regionální orientace americké zahraniční politiky. Přinejmenším od začátku studené války, kdy vznikla Severoatlantická aliance a kdy se začalo hovořit o euroatlantismu. Vždy Spojené státy měly prioritní zájmy v Evropě a na druhém místě bylo Japonsko.“ Už za druhé světové války podle Hlaváčka prezident Roosevelt říkal, že v první řadě musí zajistit, aby Německo nevyhrálo válku v Evropě. „Že když Němci vyhrají válku v Evropě, tak se z nich stane světová velmoc. Když Japonci budou dále válčit v Pacifiku, tak se z nich stane maximálně regionální velmoc. Toto se vědělo už za druhé světové války. A nyní Američané říkají, že je pro ně nejdůležitější indicko-pacifická oblast. Takže Japonsko a Čína, a je zajímavé, že se tam přidalo to „indo“. To je narážka na Indii, jižní Asii.“
Jižní Asie a jihovýchodní Asie jsou nyní pro Spojené státy prioritní. „Nemůžeme se jim divit. Když se podíváte na Čínu, a jak to vypadá s Evropou. Jeden z důvodů, proč dochází k rozmělnění zaměření na Evropu, je měnící se populace. Atlantismus vytvářely stejné politické elity. Západ tvořili Evropané, kteří se vystěhovali do Ameriky a zůstávali na východním pobřeží. Když se podíváte, jak se stěhuje obyvatelstvo a jak se mění struktura obyvatelstva, dochází k tomu, že se obyvatelstvo stěhuje na jih a západ, zatímco populace na východním pobřeží relativně klesá. Navíc do USA přichází obrovská masa Latinoameričanů. A víme, jak to s bílou populací vypadá. V roce 2050 už nebude tvořit ani padesát procent. Toto nutně musí něco udělat. Obyvatelé, kteří se stěhují z východu na jih a na západ, navíc jsou to ti, kteří přicházejí z jihu, mají jiné preference, chtějí řešit jiné problémy. Chtějí řešit problémy, které se týkají především západní hemisféry. A ty priority, které jsou vytvořeny politickými elitami na východním pobřeží, už nejsou tak hlasité.
Evropa končí! Mocnost? Pche…
Něco podobného se dle Hlaváčka děje i s Evropou. „Když se podíváte na demografickou křivku, je těžké býti optimistou. Co jsou dějiny dějinami a lidstvo lidstvem, tak žádná civilizace nikdy a nikde nepřežila, pokud neměla porodnost alespoň statisticky vzato 2,15 dítěte na ženu. Ukažte mi evropskou zemi, která toto delší dobu přesahuje. Když pak desítky let porodnost dosahuje 1,1 až 1,4 dítěte na ženu, tak to nemůže dlouhodobě vydržet. Tady jsou jasné, těžko zpochybnitelné věci. To prostě přijde. Ono to přichází pomalu. To je jako žába, pod kterou se vaří voda. Biolog by řekl, že vyskočí. Ale voda se otepluje pomalu a pomalu, až tam žába zůstane.“
Rozvolňují se vazby na Evropu. „V jistém smyslu je to přirozený proces. Když se díváte na mapu světa a vidíte, kde se koncentruje moc. Kde dochází k nárůstu moci? Evropa to není! Nebudeme si nic namlouvat, že se v Evropě koncentruje nějaká závažná moc a všichni se s obavou dívají na Evropu, co s tou mocí udělá. Ne. Čína roste zásadním způsobem. Nevíme, co to udělá, ale logicky to upoutává pozornost Spojených států, protože krom toho, že jsou atlantickou, tak jsou též pacifickou mocností. Rostou další státy. Indie. Když si sečtete, jak velký počet obyvatel žije v jižní a v jihovýchodní Asii, k jakému růstu HDP a zbrojení tam dochází, prostě je nevyhnutelné, že se USA budou obracet stále více do této oblasti. To neznamená, že se Evropa a Amerika pohádají a že se ocitneme v konfliktu. Ale není to, co to bývalo,“ konstatoval suše Pavel Hlaváček.
„Když se setkal Donald Trump s Angelou Merkelovou a když vidíte některé záběry, i když nikdy neřekli, co přesně proběhlo na té schůzce, tak komentáře byly takové, že Angela Merkelová byla zděšena a nechtěla o tom moc mluvit. V podstatě Donald Trump říkal – budete platit jako mourovatí. Protože tady v Evropě nezůstaneme, musíte zaplatit a my tu zůstaneme. Anebo nazdar. Ona z něj byla zděšena, jak ostře mluví. Nikdo z amerických prezidentů takto nemluvil. Je třeba říct, že výjimečné vztahy, které do této doby byly, již nebudou. Nedávalo by to smysl. Bylo by to divné, kdyby USA zdůrazňovaly, jak je pro ně strašně důležitá Evropa, když její význam v kontextu měnící se rovnováhy moci ve světě oslabuje,“ uzemnil mnohé přítomné Hlaváček.
Američané dostávají „na zadek“
„Ono to není o Donaldu Trumpovi. On je pouze symbolem celkové změny mezinárodních vztahů, které se odehrávají,“ vysvětloval dále pedagog. „Jestliže Bill Clinton a George Bush byli takoví aktivní, kteří chtěli šířit americké hodnoty, kteří chtěli podporovat demokracii ve světě, tak minimálně od Baracka Obamy tady vidíme jasný posun. Ten kritizuje George Bushe za válku v Afghánistánu i v Iráku a v jistém slova smyslu používá velmi podobný slovník – musíme si zamést sami před sebou, nemůžeme všem radit, co mají dělat. Nemůžeme pořád očekávat, že my budeme stále vést a ostatní nás budou následovat. Je to Barack Obama, který stahuje jednotky jak z Afghánistánu, tak z Iráku. A tam to nedopadá dobře. Poté, co se stáhly americké jednotky z Iráku, tak se tam totálně zhroutila situace, nastoupil Islámský stát. A v Afghánistánu je situace, když vládní vojska ztrácejí další a další území, vláda nabízí, že propustí všechny bojovníky Islámského státu a al-Káidy výměnou za to, že se podepíše příměří. Nemohu říci, že by Afghánistán dopadl dobře. To je příznak té proměny, kdy Amerika po skončení studené války chrlila energii a snažila se rozšířit svůj vliv a svoji moc k obrazu svému. Tak volně řečeno dostala ‚na prdel‘ a stahuje se zpátky.“ To předchází Donalda Trumpa. „On není iniciátor. Je jenom produkt toho širšího cyklu.“
„V roce 2004 Američané začínají cítit, že stabilizace Iráku a Afghánistánu nefunguje, jak by měla. Ještě nějaký rok to trvá a když se dostává k moci Barack Obama, tak je trend již nastolený. Stále více Američanů je přesvědčeno, že jsou méně důležití a méně mocní, než byli před deseti lety. Rok 1964, jeden z vrcholů amerického internacionalismu. Vzpomeňte na inaugurační projev Johna Kennedyho. To je tak úžasný projev, rétoricky vzato, který nikdy žádný prezident nemohl zopakovat.“ – „Nechť všechny státy světa vědí, ať již vůči nám mají dobré či špatné úmysly, že zaplatíme jakoukoliv cenu, poneseme jakkoliv břímě, podpoříme všechny naše přátele a postavíme se všem našim nepřátelům, abychom svobodně zajistili budoucnost a úspěch.“ Není to krásné?“ zasnil se poněkud přednášející. „Ale to mohl říci jen Kennedy na začátku šedesátých let. Od té doby to jenom klesá. Samozřejmě Vietnam se na tom velice podepsal. Další vrchol je v roce 2002, kdy vypuká válka proti terorismu a Američané říkají – jsme silní, jdeme do toho, protože tady jsou všude teroristé. V době, kdy přichází Barack Obama, tak už jen roste skepse. My bychom si měli hledět svého, nechte ty ostatní, ať si to udělají podle sebe. Ten trend je úplně jasný. Barack Obama také není iniciátor. Prostě se jen svezl v nějakém cyklu.“
Veřejnost versus politici. Lidé versus establishment
Poté Hlaváček porovnával z dostupných amerických zdrojů celkové veřejné mínění a názory členů rady pro zahraniční politiku. Tedy kontrast, co si myslí lidé, a co říkají nějaké elity nebo odborníci na zahraniční politiku. „Podklady jsou z roku 2013. Najdeme shodu, že Spojené státy by se měly bránit teroristickým útokům. Zásadní rozpor: Veřejné mínění říká, že by se měly chránit pracovní místa amerických dělníků. To je druhá nejvyšší priorita. A co říkají členové rady pro zahraniční politiku? Zásadní propast! Konflikt mezi tím, co si myslí prostí Američné, kteří díky globalizaci nebohatnou, naopak, populace bílých mužů střední třídy začíná trpět problémy, které měly dříve jen menšiny – alkoholismus, drogy, rozvodovost. Američané chtějí chránit pracovní místa, ale představitelé toto neslyší. Shoda je třeba na dovozu energetických surovin. Konflikt se projevuje ale třeba v boji proti drogám. Američané cítí, jak Amerika chudne a stále více lidí je závislých na drogách, ale toto odborníci pro zahraniční politiku nevidí vůbec jako problém.“
Další ekonomická záležitost konfliktu, která se odehrává v USA. „Omezit ilegální imigraci. Politické elity to ale vůbec nereflektují – stále jedou v tom cyklu globalizace, že Amerika bude tím silnější a tím více bude prosperovat, že otevře dveře globalizaci. Ale Američané to vnímají jinak. A to už v roce 2013. Již tehdy statistiky říkají, že Američané cítí, že se děje něco špatně, a to vede ke zvolení Donalda Trumpa.“ Politici nedokážou rozeznat, co trápí obyčejné Američany. „Také je vidět, která ze zemí je hospodářskou a ekonomickou velmocí. Rok 2008 – finanční a hospodářská krize, která Spojené státy výrazně poznamenala. Vidíme jednoznačný nárůst vnímání Číny jako ekonomické velmoci. Těch, kteří říkají, že je to USA, zaznamenáváme pokles a do dnešní doby by byl ještě znatelnější. Japonsko je ztracené, o EU raději nemluvě. Je zajímavé, že Američané se stále vnímají jako vojenská mocnost. V tomto směru i ta Čína pokulhává, Rusko téměř neexistuje. Země EU také nikdo nebere vážně,“ uvedl Hlaváček a řada přítomných z toho byla jistě přinejmenším konsternována.
„V roce 2013 si většina Američanů myslí, že pro svět dělají mnoho, ale naopak představitelé to tak nevidí, tam je to zcela obrácené. Ve srovnání s dobou před deseti lety se Amerika i politicky začíná štěpit nejen v zahraniční politice, ale i vnitřně. Republikáni vidí problémy daleko intenzivněji než demokraté.“
Radujte se. Nebo smutněte. To je realita…
Poté Hlaváček zhodnotil rok úřadu nového amerického prezidenta: „Nemyslím si, že Donald Trump za rok udělal nějaký zásadní přehmat, který by nelegitimizoval moc. Domnívám se, že věrohodně sleduje hlubší cyklus v americké zahraniční politice. Neoznačoval bych to jako návrat do izolace. Začínáme cyklus, kde se mění perioda od aktivní do pasivní politiky. Jsme ve fázi přechodu od extroverze do introverze. Jak to přijmout? Pokud máte pocit, že Američané udělali ve světě víc škody než užitku, tak se v podstatě můžete radovat, protože se nyní Američané opravdu stahují ze světové politiky. Pokud to vnímáte tak, že je potřeba nějaké světové velmoci, která bude zdůrazňovat otázky demokracie a lidských práv a je eventuálně ochotna intervenovat ve jménu těchto hodnot, tak to můžete vnímat jako negativní vývoj. Ať to vnímáte tak nebo onak, všechno jednou přebolí. Tento přechod od aktivní zahraniční politiky k pasivní jsme už jednou zažili. Stalo se to po první světové válce a na přelomu 60. a 70. let. Je to cyklus, který bude trvat nějakých 20 nebo 25 let, takže v polovině třicátých let 21. století budeme zase volat – Ameriko, vrať se zpátky,“ uvedl Hlaváček.
„Daří se mu to?“ zněl jeden z dotazů starších přítomných občanů. „Co se týče zahraniční politiky, kromě jedné věci tam nevidím nic ultrachybného,“ odpověděl Hlaváček. „Nic zásadního, co by snížilo roli USA ve světě. Ta jedna věc, vysoce kontroverzní, je, že se rozhodl přesunout americkou ambasádu do Jeruzaléma a ten uznat jako hlavní město Izraele. V tom vidím, že je styl politiky, rozhodl se, udělá to, nemá rád velké analýzy, velké řeči… V diplomacii se nikdy nedělá nic zadarmo. A když něco děláte zadarmo, tak přestáváte být čitelní. On vyšel izraelské vládě vstříc, ale neřekl, co za to. Vyšel vstříc na úkor Palestinců, a to je chyba, to se nedělá. Z hlediska diplomacie je to nečitelný krok.“
K Severní Koreji dodal: „Kim je na dně, už musí omezovat i výtisky novin, své propagandy, protože nemají ani papír,“ uvedl za smíchu přítomných děvčat Hlaváček. „Tady to tedy Trumpovi může vycházet.“
Masochismus Ameriky, aneb katastrofa, kam se podíváš
Hlas z lidu upozornil: „Hrozí celní válka…“ A Hlaváček reagoval: „To, co se teď děje, to je potenciálně velmi nebezpečné. Z mého pohledu opět dochází k rozmělnění vazeb mezi Evropou a Amerikou. Samotného mne to překvapilo. Neřešilo se to na WTO, zavedl cla a EU si to nenechá líbit. Něco hrozného se vždy stane z nějaké blbosti. To vidím jako potenciálně vývojově nebezpečné. Amerika se dostává do doby, kdy Američané daleko intenzivněji prožívají své chyby a přehmaty. Je to podobné, jak prožívala dobu po vietnamské válce. S nadsázkou – Amerika prožívá masochistickou fázi, sype si popel na hlavu. Říká, že jsme nejen nedokonalí, ale i špatní. Američané byli opití vlastním vítězstvím ve studené válce. A nyní přichází generace, která zjišťuje, že v Iráku byla katastrofa, v Afghánistánu katastrofa, v Sýrii prakticky nejsme, odtamtud nás vystrčili Rusové, v Libyi jsme se přidali k Evropanům, kteří nás k tomu vyprovokovali a výsledkem je katastrofa. Jaký zahraniční úspěch Amerika zaznamenala při šíření svobody a demokracie v posledních deseti letech? Je to jeden neúspěch za druhým. A tak dochází k tomu, že se zamýšlejí, zda jsou tyto hodnoty správné a tak do sebe šijí. Že Trump zrušil projekt TTIP, to je krásná ilustrace toho, že Amerika nebude tak štědrá a že se bude primárně zaměřovat sama na sebe,“ zhodnotil situaci Pavel Hlaváček.
„Co říkáte na démonizování a přeceňování Trumpa?“ zněl hlas ze studentského auditoria. „Spojené státy jsou demokratický režim, to není o jednom muži. Vždy se musí opřít o Kongres, je tam nějaký systém brzd a protivah,“ uklidnil přítomného studenta pedagog, ale pak stejně přitvrdil: „Věci se dějí z toho, o čem víme, ale nepřikládáme tomu takový význam. Když vidím, co se děje Evropě, tak ty cykly probíhají nejen v Americe…“
Nechyběl ani dotaz na Trumpův vztah k Rusku. Podle Hlaváčka je zvláštní: „Po bezpečnostní stránce je velmi tvrdý, hovoří o tom, že Rusko a Čína jsou revizionistické státy a ohrožují americký způsob života. Dodržuje tvrdou linii, ale jeho vyjadřování neodpovídá strategickým dokumentům americké zahraniční politiky.“
Plán nahradenia európskeho obyvateľstva migrantmi odhalený
zveřejněno na http://www.hlavnespravy.sk/plan-nahradenia-europskeho-obyvatelstva-migrantmi-odhaleny/1078848
New York 24. júla 2017 (HSP/Foto:TASR/AP//Darko Bandic)
„Fundamentálnou otázkou našej doby je, či Západ má vôľu prežiť. Veríme našim hodnotám, aby sme ich bránili za každú cenu? Rešpektujeme svojich občanov natoľko, aby sme chránili ich hranice? Máme túžbu a odvahu, aby sme ubránili našu civilizáciu pred tými, ktorí ju chcú rozvrátiť a zničiť? Môžeme mať najväčšie ekonomiky a najrozvinutejšie zbrane na svete, ale keď nebudeme mať silné rodiny a silné hodnoty, budeme slabí a neprežijeme.“
Posledné tri roky zaplavili Európu milióny migrantov väčšinou z Afriky a Blízkeho východu, čo bolo podľa svetových lídrov dôsledkom „utečeneckej krízy“ spôsobenej vojnami. Napriek tomu dokument Organizácie spojených národov, pripravený ešte v roku 2000 dokazuje, že OSN už v tom čase presadzovala tzv. „výmennú migráciu“ v Európe. Samozrejme, s podporou mimovládnych organizácií bojujúcich za otvorené hranice a „progresívnych“ politikov, informuje americký, konzervatívny portál World Net Daily.
Ilustračné foto
Dokument s názvom „Replacement migration – Is It a Solution to Decline and Aging Populations?“, podrobne opisuje znižujúcu sa pôrodnosť v Európe a nachádza riešenie – masovú migráciu.
17-ročný dokument tvrdí, že masová migrácia je potrebná na nahradenie starnúceho obyvateľstva rozvinutých krajín a argumentuje, že bez migrácie z rozvojových krajín, budú ekonomiky rozvinutých štátov trpieť nedostatkom pracovných síl a klesajúcim daňovým príjmom. „Preto pod tlakom demografických zmien jediným riešením poklesu počtu obyvateľstva a jeho starnutia je – či už z krátkodobého alebo dlhododobého horizontu – masová migrácia.“
Správa sa zamierava najmä na krajiny ako USA, Nemecko, Veľká Británia, Francúzsko, Taliansko, Japonsko, Južná Kórea a Rusko ako hlavné cieľové krajiny migrácie. Pritom nejde o žiadnu nejasnú a neskôr zabudnutú štúdiu. Naopak, ide o základnú časť promigračnej agendy, ktorú aj dnes presadzuje OSN, Americká obchodná komora a všetci obhajcovia otvorených hraníc.
Nenávisť voči Západu medzi intelektuálmi v OSN
Politický komentátor a bývalý poradca Bieleho domu, Patrick Buchanan, hovorí, že „podpora masovej migrácie národov tretieho sveta do Európy a Ameriky a nahradenie ich pôvodného obyvateľstva, je zo strany OSN v súlade s ich proti-západnou ideológiou, a preto nie je prekvapujúca.“
„Nie dlho po svojom založení začali OSN ovládať delegáti a diplomati, ktorí Západ vinili z historických zločinov proti ľudskosti, a preto požadovali opätovný prenos nezákonne získaného bohatstva zo Západu späť do krajín tretieho sveta, ktoré ultáčali,“ hovorí Buchanan.
„Ak však chceme, aby Západ aj naďalej zostal významnou a veľkolepou civilizáciou, musíme kalichu trpkosti, závisti a nenávisti voči Západu medzi intelektuálnymi kruhmi v OSN, aj v samotných západných krajinách, odolávať ako zákernej chorobe,“ dodáva tento bývalý poradca prezidentov Nixona, Forda a Reagana.
Pred islamskou hrozbou varovala na minulotýždňovom guvernérskom fóre v Minnesote aj bývalá republikánska kongresmanka, Michele Bachmann, a označila ju za jednu z najväčších hrozieb západnej civilizácie. „Ide o hrozbu, o ktorej musíme vedieť, a ktorej sa nemôžeme báť. Pretože je to práve strach, ktorý dnes vidím v Minnesote – priveľa ľudí sa bojí nálepky rasistov, fanatikov, islamofóbov. Ja si naopak myslím, že je našou povinnosťou nazývať problémy pravým menom.“ (Minulý týždeň zastrelil v Minnesote zo zatiaľ neznámych dôvodov muslimský policajt Mohamed Noor neozbrojenú Austrálčanku, Justine Damond, ktorá len privolala políciu kvôli údajnému znásilneniu pri jej dome. Policajt bol utečencom zo Somálska a prešiel zrýchleným policajným tréningom v rámci tzv. integračného programu propagovanom ľavicovou primátorkou Betsy Hodges. Okrem toho mal na konte tri sťažnosti a súd za údajné brutálne napadnutie ženy. Prípad vyvolal v USA búrlivé diskusie, pozn. redakcie)
Michele Buchanan okrem iného uviedla, že USA by mali ihneď deportovať ľudí, ktorí nie sú ochotní začleniť sa, zastaviť migráciu z moslimských krajín a zabrániť vytvoreniu paralelných spoločností.
Najmä muži
Ale vráťme sa späť do Európy. V roku 2015 požiadalo v Európe o azyl viac ako 1,3 milióna migrantov, čo je podľa prieskumu spoločnosti Pew Research Center, doposiaľ rekordné číslo pre európsky kontinent.
Odhaduje sa, že až 75% z nich boli muži bez relevantného vzdelania alebo iného školenia – z Gambie (97% mužov), Pakistanu (95% mužov), Afganistanu (80% mužov), Iraku (75% mužov) a Sýrie (71% mužov).
Nemecký komisár pre prisťahovalectvo, utečencov a integráciu, Aydan Özoğuz, pre noviny The Financial Times uviedol, že iba 25% migrantov, ktorí prišli do Nemecka v posledných rokoch, sa zamestná do piatich rokov.
Vo Švédsku zasa vláda v roku 2015 prijala 163 000 žiadateľov o azyl. O rok neskôr však len 500 z nich bolo zamestnaných. Nehovoriac o tom, že migranti stoja švédsku vládu milióny eur vo forme sociálnych dávok a podpory na bývanie…
V Holandsku je až 90% sýrskych a eritrejských žiadateľov o azyl, ktorí prišli do tejto krajiny za posledné roky, na sociálnych dávkach. Takmer žiadni sa nezamestnali po 18 mesiacoch pobytu v krajine.
Navyše vysoké percento tzv. žiadateľov o azyl nie sú skutoční utečenci, ale ekonomickí migranti, ktorí sa snažia dostať do Európy za vidinou ľahko získaných finančných prostriedkov.
Dokonca aj podľa posledných správ samotnej OSN len 2,65% migrantov, ktorí v roku 2016 prišli do Talianska cez Stredozemné more, boli skutoční utečenci. Zo 181 436 migrantov len 4 808 získalo azyl v Taliansku. Tá istá správa OSN konštatuje, že až 90 334 migrantov ani nepožiadalo o azyl, ale okamžite splynulo s čiernou trhovou ekonomikou…
Niektorí európski politici už vyzývajú k ráznemu zakročeniu proti ilegálnej migrácii, pričom vinia mimovládne organizácie a samotnú EÚ, ktorá spolu s OSN patrí k jej najväčším podporovateľom. „Už sa nedá hovoriť o migrácii, ale o invázii, ktorá je organizovaná, financovaná a plánovaná Bruselom a Rímom,“ vyjadril sa v máji vodca talianskej, národne orientovanej strany Lega Nord, Matteo Salvini.
Migrácia „nevyhnutná, potrebná a žiadaná“?
Napriek tomu, väčšina lídrov EÚ ostáva naďalej hluchá a slepá. V júli vydala OSN propagačné video so slovami: „244 miliónov migrantov je v pohybe. Migrácia je nevyhnutná. Migrácia je potrebná. Migrácia je žiadaná.“
Constantinos Fotakis, ktorý pôsobí ako poradca Európskej komisie pre zamestnanosť a sociálne otázky vo svojej štúdii tvrdí, že „výmenná migrácia“ je prospešná pre celú EÚ. „Reštriktívna migračná politika posledných 25 rokov už nie je relevantná pre hospodársku a demografickú situáciu, v ktorej sa EÚ momentálne nachádza. Preto si niektorí európski politici myslia, že sa treba zamyslieť nad potrebami EÚ, definovať nakoľko vie EÚ splniť tieto potreby a doplniť dané medzery obyvateľmi z tretieho sveta.“
Napriek tomu mnohí veria, že kroky OSN, EÚ a mimovládnych organizácií vedú k tomu, čo francúzsky spisovateľ Renaud Camus nazval „veľká výmena“. Znamená to, že počas niekoľkých generácií ostanú miesta rovnaké, ale ľudia a hodnoty sa zmenia.
Rímsko-katolícky arcibiskup, Luc Ravel, pôsobiaci v Štrasburgu nedávno pre francúzsky časopis Valeurs Actuelles uviedol, že Francúzsko už prechádza týmto procesom, poukazujúc na príliv muslimských prisťahovalcov a ich vysokú pôrodnosť v porovnaní s domácim obyvateľstvom.
Ako ďalší dôkaz „veľkej výmeny“ označuje sklon liberálnych, ľavicových médií a politikov odcudzovať a znevažovať pôrodnosť domáceho obyvateľstva, podporovať interupcie a, naopak, deklarovať potreby migrácie k zvýšeniu pôrodnosti. Jedným z príkladov bol aj nedávno publikovaný článok britského ultra-ľavicového denníka The Guardian s názvom „Chcete bojovať proti klimatickým zmenám? Majte menej detí.“ Samozrejme, s obrázkom bielych batoliat…
Bez rodiny neexistuje nič – národ ani kontinent
Už v roku 2007 na 4. svetovom kongrese rodín, na ktorom sa zúčastnilo 3 300 zákonodarcov a aktivistov, varoval poľský vicepremiér Roman Geirtych pred blížiacou sa „demografickou zimou“. „Návrat k rodine a manželstvu je jediným spôsobom ako sa vyhnúť civilizačnej katastrofe“, tvrdil, pričom nazval „rodinu ako nádej pre Poľsko, nádej pre Európu, nádej pre svet“.
„Bez rodiny neexistuje národ, neexistuje kontinent, neexistuje žiadna civilizácia. Nie je nič,“ povedal.
Aj prezident Trump na začiatku tohto mesiaca hovoril vo svojom prejave na Krasinskom námesti v Poľsku o demografickom vývoji, pričom spomenul, že prežitie západnej civilizácie nie je založené na armáde a hospodárstve, ale na „silnej rodine a hodnotách.“
„Fundamentálnou otázkou našej doby je, či Západ má vôľu prežiť. Veríme našim hodnotám, aby sme ich bránili za každú cenu? Rešpektujeme svojich občanov natoľko, aby sme chránili ich hranice? Máme túžbu a odvahu, aby sme ubránili našu civilizáciu pred tými, ktorí ju chcú rozvrátiť a zničiť? Môžeme mať najväčšie ekonomiky a najrozvinutejšie zbrane na svete, ale keď nebudeme mať silné rodiny a silné hodnoty, budeme slabí a neprežijeme.“
MAGAZÍN – Krize v Jemenu je bez velkého přehánění důsledkem politiky USA a zemí NATO, tvrdí americký historik Gerard Horne, který přednáší na Houstonské univerzitě. V rozhovoru pro server RT poukazuje, že přístup Spojených států k uvedené blízkovýchodní zemi je nekoherentní a působí podobně zmatečně jako postoj k Sýrii, kde Washington vede podobně zbrklou politiku.
O uplynulém víkendu v ulicích jemenské metropole San’á demonstrovaly tisíce lidí proti bombardování země Saudskou Arábií, které trvá již více než dva roky. Podle OSN si konflikt v Jemenu vyžádal na 10 tisíc životů, 40 tisíc zraněných a 3 miliony lidí přinutil odejít z jejich domovů, což představuje přes 11% celkové populace země. Červený kříž navíc vydal varování, že pokud se válku nepodaří zastavit, v Jemenu mohou v horizontu nadcházejících 4 měsíců dojít potraviny.
Stupňující se hlad, který svírá Jemen, má podle historika obzvláště ničivý dopad na děti, mládež a těhotné ženy. “To je přímý důsledek Saúdy vedeného zásahu do vnitřních záležitostí Jemenu,” dodává Horne.
Dle odborníkova názoru je vojenská intervence Saudské Arábie součástí širší hry. “Stejně jako v Sýrii, kde vidíme, jak se USA a Saúdové snaží destabilizovat v Damašku sídlící režim prezidenta Asada, v Jemenu Saúdové a jejich američtí spojenci záměrně vedou zástupnou válku s Húsii, etnickou jemenskou skupinou, kterou podporují Íránci, stejně jako je Asadův režim v Damašku podporován Íránci,” vysvětluje akademik.
Expert také předkládá myšlenku, že Saudské Arábii se její vojenská intervence v Jemenu v delším časovém horizontu vymstí, jelikož již nyní doslova vysává finance této bohaté, ropu těžící země.
Hladomor je přitom dle historika v tomto případě ryze politickou otázkou. “To je důvod, proč bych ostatně jako každý humanista podpořil dodávky potravin strádajícím a hladovějícím (lidem) v Jemenu,” konstatuje Horne. Domnívá se, že pokud se má hladomor zastavit, je třeba jednoznačně politické řešení.
To je jeden z důvodů proč odborník doufá, že zainteresované strany vezmou v potaz slova zvláštního zmocněnce generálního tajemníka OSN pro Jemen, Ismaila Ahmeda, který volá po urychlených rozhovorech o řešení tohoto velmi znepokojivého problému.
Jemen jako Sýrie
“Bez velkého přehánění, (problém v Jemenu) je dílem Spojených států a jejich severoatlantických spojenců,” deklaruje Horne. V té souvislosti dodává, že je třeba mít na paměti, že před několika dekádami existoval Jižní Jemen, nebo-li Jemenská lidová demokratická republika s hlavním městem v přístavu Adenu, kde fungovala socialistická vláda.
“Ale spojené státy kvůli své studenoválečné psychóze nedokázaly vystát existenci takového režimu,” píše historik. Doplňuje, že USA začaly Jižní Jemen destabilizovat a v důsledku této destabilizace se mimo jiné zrodila organizace Al-Káida na Arabském poloostrově.
Washington se následně – dle očekávání – proti vzestupu a vlně uvedené teroristické sítě postavil, pokračuje expert. Připomíná, že z nějakého důvodu však Spojené státy nyní podporují Saudskou Arábií vedenou vojenskou intervenci, která je paradoxně vedena ve prospěch bojující strany, na které se nachází právě i Al-Káida na Arabském poloostrově.
“Jako vždy, americká zahraniční politika v Jemenu je neucelená,” tvrdí Horne. Situaci závěrem přirovnává k jiné blízkovýchodní zemi zmítané občanskou válkou, Sýrii, kde Washington dle jeho názoru vede podobně nesourodou a unáhlenou politiku.
