VB: Muslim se pokusil koupit devítiletou otrokyni (en)

UK: Muslim convert tried to buy himself a 9-year-old virgin slave girl

Vyšlo:

British Muslim convert ‘who planned to join ISIS wanted to buy himself a nine-year-old virgin slave girl’ 

  • Patrick Kabele from north London kept a diary on his mobile detailing his plans
  • Stopped as he tried to board flight from Gatwick to Istanbul in August with £3k
  • Jury at Woolwich Crown Court heard the 32-year-old wanted to ‘buy a slave girl’

A Muslim convert who tried to join ISIS kept a diary detailing how he wanted to buy a nine-year-old slave girl.

In the diary found on his phone Patrick Kabele, from Willesden in north London, also said he had a ‘death wish’ and wanted to die young.

Jurors at Woolwich Crown Court, where the 32-year-old is on trial for a terrorism offence, heard Kabele was stopped as he tried to board a Pegasus Airlines flight from Gatwick to Istanbul, Turkey on August 20 with £3,000 in cash.

Patrick Kabele (pictured on his passport), was stopped as he tried to board a Pegasus Airlines flight from Gatwick to Istanbul, Turkey

Soudci pod palbou: Nedělejte z obětí znásilnění viníky.

Není nic špatného na tom, požádat ženy, aby se chránily, míní soudkyně, která při přelíčení řekla, že opilé ženy jsou více ohrožené násílníky.

Britská soudkyně Lindsey Kushnerová čelí kritice za své upozornění, že v opilosti se ženy vystavují většímu riziku znásilnění. Podle policie i organizací pracujících s oběťmi sexuálních útoku tak připsala část viny samotným obětem. Kritici argumentují tím, že oběti příště ze strachu trestný čin nenahlásí.

“Nemyslím si, že je na tom něco špatného, požádat ženy, aby se samy chránily,” brání se soudkyně. Kritizovanou poznámku pronesla během soudu s násilníkem, který loni v Manchesteru znásilnil osmnáctiletou ženu, odsoudila ho k šesti letům vězení.

Již dříve bylo soudkyni vyčítáno, že více rozebírá, co dívky mají dělat a co ne, než aby plně uvalila vinu na násilníky. Kushnerová však uvedla, že by bylo nedbalé nepožádat ženy, aby se chránily před predátory, kteří je v jejich opilosti vnímají jako snadný cíl.

Proč jste nedržela nohy u sebe, zeptal se soudce oběti

Kanadská soudní rada v minulých dnech prošetřovala případ federální soudce Robina Campa, který v roce 2014 znevážil u soudu oběť znásilnění. Camp po disciplinárním řízení sám z funkce rezignoval.

“Proč jste nedržela nohy u sebe?” zeptal se soudce oběti. Během soudu také řekl, že sex a bolest jdou často ruku v ruce a že nutně nejde o něco špatného. Camp navíc dotyčného násilníka neodsoudil, dal mu “druhou šanci”.

“Chci, abyste řekl svým přátelům, mužům, že by měli být v jednání se ženami mnohem jemnější. Mnohem trpělivější. A také by měli být opatrní a chránit se, opravdu velmi opatrní,” radil soudce Camp obviněnému.

Během disciplinárního řízení nesouhlasili s odejitím Campa pouze čtyři z 23 členů rady. “Shledali jsme, že Camp naprosto zjevně jednal proti konceptu nestranné, integrované a nezávislé role soudce,” uvedla rada v závěrečné zprávě.

Podobných případů navíc bylo v uplynulých dnech v Kanadě odhaleno vícero. Jeden ze soudců například pod heslem “i opilá přece může dát souhlas” osvobodil řidiče taxíku, jehož klienta byla nalezena v jeho voze opilá, polovysvlečená a v bezvědomí.

Nikto nevie, čo si Francúzi naozaj myslia o migrantoch. Ich identita sa pomaly stráca v moslimskej kultúre. Už sa to zastaviť nedá. Odborníčka o duši aj politike Francúzska

vyšlo 11.3.2017  na http://www.parlamentnelisty.sk/arena/rozhovory/Nikto-nevie-co-si-Francuzi-naozaj-myslia-o-migrantoch-Ich-identita-sa-pomaly-straca-v-moslimskej-kulture-Uz-sa-to-zastavit-neda-Odbornicka-o-dusi-aj-politike-Francuzska-285378

ROZHOVOR Podľa prieskumu agentúr a preferencií by sa Marine Le Penová mala dostať do prvého kola. Ja sa domnievam, že to bude politická hra, ktorú do úspešného konca dovedie jeden z dvojice Macron – Fillon, myslí si odborníčka na Francúzsko a uznávaná expertka na protokol, politologička Mária Holubová.

Nikto nevie, čo si Francúzi naozaj myslia o migrantoch. Ich identita sa pomaly stráca v moslimskej kultúre. Už sa to zastaviť nedá. Odborníčka o duši aj politike Francúzska
Foto: Archív MH
Popis: Mária Holubová

 

Predtým, ako sa budeme podrobnejšie venovať aktuálnej situácii vo Francúzsku pred nadchádzajúcimi prezidentskými voľbami, nezaškodí krátka historická exkurzia do francúzskej minulosti. Kedy a kde sa výraznejšie začala prejavovať v tejto krajine rozmanitosť rôzneho druhu a multikulturalita?

Francúzska identita sa od začiatku vyznačovala určitou originalitou, ktorá ju uchránila pred večným provincionalizmom strednej Európy. Táto originalita, podľa francúzskeho historika Andrého Mauraisa spočívala v tom, že francúzska civilizácia vznikla na hranici, kde sa stretávali barbarské prvky s prvkami Stredomoria, na základe ktorého sa dostávala do dôverného styku s gréckym, rímskym a byzantským svetom. Atlantické pobrežie sa otváralo vplyvu severských Normanov, Pyreneje Arabom a rieka Rýn Germánom. Všetky tieto vplyvy iných kultúr francúzska identita spracovala, prijala a vytvorila tak jedinečný národ, ktorý v priebehu historického vývoja ovplyvnil život v celej Európe. Prelomovým medzníkom v dejinách Francúzska a medzinárodných vzťahov bol  rok 843, keď si zmluvou vo Verdune potomkovia Karola Veľkého rozdelili Franskú ríšu a vzniklo Francúzsko, Nemecko a medzi nimi Lotrinsko. Francúzi si nárokovali na titul cisára až do roku 1559, keď sa podpísaním zmluvy v Cateau-Cambrésis oficiálne vzdali nároku na tento titul, ale nevzdali sa nároku na územia a tento spor vyriešila až konferencia v Postupime v roku 1945.

Čiže tam niekde treba hľadať to podhubie tolerovania inakosti?

Francúzska spoločnosť zbožňovala inakosť a bola ňou fascinovaná a možno preto francúzski králi v orientáciách svojej zahraničnej politiky inklinovali k Osmanskej ríši od Františka I. v 16. storočí. V skutočnosti sa za tým skrývala pokračujúca večná rivalita, ktorá vládla medzi nimi a Habsburgovcami. Konflikt vyvrcholil, keď za podpory francúzskeho panovníka Ľudovíta XIV. stála v roku 1683 pred bránami Viedne turecká armáda na čele s Kara Mustafom a nebyť pomocnej ruky Poliakov, tak Turci by boli čochvíľa v západnej Európe. Dejiny Francúzska sú fascinujúce a vyžadujú si určitý priestor, ale mala by som sa vyjadriť k multikulturalite, ktorá sa objavuje až v 20. storočí, keď sa po skončení druhej svetovej vojny začalo rozpadať koloniálne panstvo svetových veľmocí. V 50. a 60. rokoch 20. storočia po strate Vietnamu a Alžíru začali Francúzi zavádzať do života politiku multikulturality, ktorá bola postavená na integrácii migrantov do francúzskej spoločnosti. Už na prelome tisícročia bolo jasné, že tento projekt  nebol úspešný a jeho nezvládnutie si  priznali nielen Francúzi, ale aj Holanďania, Belgičania a Briti. Dôsledky politiky multikulturalizmu sa stali veľkým európskym problémom.

Z toho, čo ste povedali na úvod, možno zrejme vychádzať aj pri charakterizovaní aktuálnej politickej situácie. Ako by ste ju teda charakterizovali?

Súčasný prezident Francúzskej republiky Francois Hollande prezentoval pred médiami svoje obavy z výhry Marine Le Penovej, ktorá by znamenala odchod z eurozóny a Európskej únie, a rozhodol sa,  že tomu zabráni. Jeho päťročné pôsobenie vo funkciu prezidenta vyzdvihlo socialistov do vládnucej pozície po 17 rokoch vlády konzervatívnych pravicových prezidentov, ale prinieslo veľké sklamanie. Francúzi sa vyjadrili, že to bolo „päťročné bezvládie“, s ktorým treba skoncovať a nastoliť VI. republiku, ktorá by dostala Francúzsko z letargie. Ťažko povedať, či by tieto ideály spĺňala práve Marine Le Penová. Fakt je, že prezident Hollande ako osobnosť ďaleko zaostáva za svojimi známymi predchodcami, ktorými nesporne boli de Gaulle, Mitterand, Chirac a Sarkozy. Ak je to pravda, že „oči sú okná do duše“, tak v jeho prípade je nutné sa zamyslieť, lebo vyzerá  ako „nemastný-neslaný služobníček“ v tesnom závese za Angelou Merkelovou a niekedy na nerozoznanie od J. C. Junckera. Presne v takomto duchu sa niesli aj jeho vyhlásenia a reakcie na tragédie, ktoré sa odohrali v Nice a v Paríži. Neschopnosť jeho vlády sa prejavila aj v riešení krízovej situácie v meste Calais. Sympatické na jeho osobnosti je to, že zvážil sebareflexívne svoje možnosti a rozhodol sa nekandidovať. Tento prístup a zhodnotenie svojej činnosti by si mohli osvojiť aj niektorí slovenskí politici.

Známy francúzsky politológ a historik českého pôvodu Jacques Rupnik nedávno vyhlásil, že voľby nemajú jasného favorita. Šance socialistov podľa neho značne znehodnotil doterajší prezident François Hollande, doteraz silný kandidát pravice François Fillon zápasí zasa s nečakanými problémami pre minulosť svojej manželky a nacionalistická kandidátka Marine Le Penová má podľa neho až príliš veľa nepriateľov, aby mohla jasne vyhrať, hoci zatiaľ v prieskumoch vedie. V hre je ešte Emmanuel Macron, bývalý socialista, ktorý najviac konkuruje Le Penovej. Ako vidíte situáciu vy?

Vo francúzskej politike sa ťažko orientujú aj samotní Francúzi a vždy to bol veľký problém, stačí si pozrieť politické spektrum počas Veľkej francúzskej revolúcie. Jedno je už isté, že Francois Fillon na základe obvinení, že zamestnával svojich rodinných príslušníkov, neodstúpi a ohlási 17. marca 2017 kandidatúru a Alain Juppé ako náhradný kandidát, ktorému sa v prieskumoch dávali veľké šance, sa to rozhodol 50 dní pred voľbami neriskovať a kandidovať nebude. Podľa agentúry Odoxa by centrista E. Macron získal 27 % a porazil krajne pravicový Národný front na čele s Marine Le Penovou v prvom kole, ktorá by získala 25,5 %. Na treťom mieste by skončila republikánska pravica s F. Fillonom s 19 %. Zaujímavé sú aj verejné vyhlásenia ministra zahraničných vecí Jeana Marca Ayraulta, ktoré sa týkajú jeho podozrenia, že Rusko sa snaží ovplyvniť hlasovanie v prospech kandidátov, ako je F. Fillon a M. Le Penová, kým E. Macron je podľa neho silno proeurópsky.

Emmanuel Macron (TASR)

Čo by bolo dobré pre Francúzov a čo pre Európu? Aký výsledok?

Ja som silný frankofil a frankofón z presvedčenia a cez túto prizmu sa na Francúzsko v kontexte Európy pozerám.  Myslím si, že pre Francúzov by bolo najlepšie zostať v Európskej únii a v eurozóne a systematicky riešiť otázku migrantov, ktorá sa im vymkla z rúk. Toto riešenie by bolo dobré pre nich aj pre nás. Keď sa štáty V4 rozhodli odmietnuť kvóty na stretnutí v Prahe, tak okrem Bulharska a Rakúska vyjadrilo podporu aj Francúzsko. Tým nechcem povedať, že je to jediný argument preto, aby zostali, len chcem podotknúť, že majú záujem riešiť veci iným spôsobom ako napríklad Nemecko.

V prípade víťazstva Marine Le Penovej sa mnohí politológovia obávajú, že po brexite by bol práve takýto výsledok francúzskych volieb začiatkom konca Európskej únie. Súhlasíte?

Obávam sa vytvorenia páru: brexit – frexit. Všetko je možné, tá rivalita o prvenstvo v Európe a potom vo svete rezonuje medzi Veľkou Britániou a Francúzskom už stáročia. Veľká Británia sa na brexit pripravila veľmi dobre a dovedie ho do úspešného konca a, samozrejme, bude to práve ona, ktorá získa najviac, ako to vždy v histórii aj bolo. Angličania sa od určitého obdobia zameriavali na imperiálnu politiku, Francúzi vždy inklinovali ku kontinentálnej politike. Viaže sa k tomu dobový aforizmus, ktorý charakterizuje vzťah vnútornej a zahraničnej politiky obidvoch štátov. Angličania si vždy najprv urobili poriadok doma a potom obťažkaní plnými mešcami išli dobyť svet. Francúzi boli leniví a utekali od problémov do sveta, kde po počiatočných úspechoch dostali facku a s pokorou sa vrátili predsa len ten poriadok domov urobiť.

Je politická orientácia Marine Le Penovej fašistická, xenofóbna, šovinistická a nacionalistická v takom ponímaní, ako to bolo za predsedania Národného frontu pod vedením jej otca? Sama vyhlasuje, že má podporu Donalda Trumpa, Theresy Mayovej či krajín V4. Existuje vôbec reálne takáto podpora?

Marine Le Penová sa vyjadrila, že politika jej otca a funkcia predsedu Národného frontu ju v detstve a v mladosti izolovala od rovesníkov, bola nenávidená a ťažko si hľadala priateľov. Priznala sa, že v určitých momentoch sa vzťah jej spolužiakov k nej podobal šikane. Neskôr to vyhodnotila ako tvrdú skúšku, ktorá ju mala pripraviť na jej poslanie a schopnosť pokračovať tam, kde jej otec skončil. Myslím si, že si je dobre vedomá svojej nacionálno-šovinistickej orientácie. S ostatnými pojmami by som narábala jemnejšie.

Marine Le Penová (TASR)

A ako to je teda s prívlastkom fašistická strana?

Mne osobne pojem fašizmus symbolizuje Taliansko 20. rokov, kde vznikol, a Nemecko, kde bol fašizmus postavený na xenofóbii, rasizme, antisemitizme a nacionalizme v tej najhoršej podobe. Máme plné ústa fašizmu, ale vieme, aká je jeho etymologicko-nocionálno-historická podstata? Čo sa týka medzinárodnej podpory francúzskej političke, tak tiež platí, že niet dymu bez ohňa a na všetkom je vždy zrnko pravdy. Štáty V4 sa zdráhajú prijať kvóty, ktoré sa týkajú migrantov, a s tým môže súvisieť aj paralela s Donaldom Trumpom, ale Teresou Mayovou si nie som istá. Britská premiérka je erudovaná politička a profesionálka a takto jasne a verejne by sa v prospech Marine Le Penovej nevyjadrila.

Ako sa vy osobne pozeráte na multikulturalizmus vo Francúzsku? Jedna časť obyvateľstva ho uznáva a akceptuje, iná, čoraz väčšia časť ho odmieta, pretože ho spája s terorizmom, rastúcim vplyvom islamu v krajine, a dokonca aj ohrozením francúzskej identity, ako sme ju poznali v dávnej minulosti. Ako by ste teda charakterizovali túto situáciu vy?

Veľký francúzsky diplomat a politik M. Talleyrand povedal, že človek dostal dar reči, aby dokázal zakryť myšlienky. V tomto sú Francúzi naozaj majstri. Vyjadrujú sa v prospech prijímania migrantov aj ich kultúry a tvrdia, že tento proces s terorizmom nesúvisí, ale čo si naozaj myslia, to nevie nikto. Možno aj z tohto dôvodu je politická situácia vo Francúzsku spletitá a nepriehľadná. Ale domnievam sa, že tá ich pôvodná dominujúca identita sa začína pomaly strácať v moslimskej kultúre a tento proces sa už zastaviť nedá.

Bez ohľadu na to, kto bude víťazom francúzskych prezidentských volieb, akú úlohu zohráva pre Európu a svet táto krajina?

Francúzsko bolo už od čias Ľudovíta XIV. arbitrom noblesy, elegancie a špecifického životného štýlu, ktorý napodobňovala celá Európa, a dokonca aj panovníci v Osmanskej ríši a v Perzii. Francúzsky jazyk unifikoval európske elity až do začiatku 20. storočia. Výraz commeilfaut a faux pas sa používa aj v protokole, ktorý si Francúzi privlastnili, lebo nezniesli pomyslenie, že niečo také dokonalé mohli vymyslieť Burgunďania. Prezentácia ich kultúry a značiek je na vysokej úrovni a neexistuje, aby sa pri slove Francúzsko neobjavil v tvárach ľudí na celom svete zasnený sentimentálny výraz. Kto by si nechcel aspoň raz v živote  dopriať luxus, aký poskytuje kaviár a šampanské a výhľad na rarity svetovej metropoly Paríža, ktorého sláva vrcholila v období BelleEpoque. Je pravda, že na svetovej výstave v roku 1867 v Paríži predstavili túto pochúťku vo svojom pavilóne Rusi a Francúzi kaviár zhnusene vypľúvali a pomenovali „la cochonerierusse“… Svet by nemohol existovať bez vína z Bordeaux, Anjou a Burgundska, bez rokfortu a camembertu, zámkov na Loire, Versailles, Louvru, módnych domov Chanel,  Dior, Yves Saint-Laurant, automobiliek Peugeot, Citroen a Renault a šansónov Edith Piaf. Pre veľkú časť sveta symbolizuje Francúzsko dodnes krásu, šťastie a radosť zo života, ktorú si, dúfam, jej obyvatelia nenechajú zobrať.

Vráťme sa ešte k súčasnej francúzskej identite. Ako by ste charakterizovali typického Francúza?

Latinský typ, snedá pokožka, vždy upravené vlasy, uhrančivé čierne a hnedé oči, niekedy aj modré. Francúzi vedia žiť a vedia si život vychutnať. Majú klasický rituál stolovania, ktorý nám Slovákom chýba. Francúzska móda hýbe svetom, ale na prvý pohľad to tak nevyzerá. Nosia jednoduché oblečenie vo všetkých odtieňoch modrej a sivej, ako doplňujúca farba je biela a červená. Samozrejme, dominuje čierna farba, ktorou nič nepokazia, trochu sa za ňu aj schovávajú, lebo predstavuje pre nich určitú istotu na parkete neistoty. My považujeme čiernu farbu za farbu smútku, u nich je to farba noblesy a nosia ju s takou neskutočnou nedbalou eleganciou, že máte pri nich pocit ťažkopádnosti. Francúzi vedia žiť a vedia si život vychutnať. Majú klasický rituál stolovania, ktorý nám Slovákom chýba. Nežijú izolovane, často sa stretávajú s priateľmi, bežne chodia spolu na obedy a večere, ktoré podávajú aj v súkromí a trvajú niekedy neskutočné štyri hodiny. Kvalita jedla je vynikajúca a vedú sa pri ňom siahodlhé diskusie o všetkom možnom, napríklad aj o sebe, čo sa u nás považuje za neslušné. Všetko robia naplno, večne sú v pohybe, ale vedia aj relaxovať. Veľa času trávia v parkoch, bežne ich vidíte čítať na lavičke, čo sa mi veľmi páči. Ich základnou charakteristickou črtou je irónia, niekedy jemná, niekedy ostrá, ale v každom prípade pre človeka, ktorý si nie je sám sebou istý, nepríjemná. Bohužiaľ, pre Slovákov je poznávanie krás francúzskej identity veľmi drahé… Škoda.

Vidíte nejaké spoločné znaky a črty medzi francúzskou a slovenskou identitou?

Naše identity sú diametrálne odlišné, čo sa týka politického a spoločenského vývoja, medziľudských vzťahov, osobných a národných priorít. Vyjadrovať sa v rovine absolútnej istoty by nebolo logické, ale konečný verdikt je: nemáme žiadne spoločné črty a znaky. V historickom kontexte by sa možno našli priesečníky, keď sa naše osudy spojili zhodou náhod, aj keď náhoda praje tomu, kto je na ňu pripravený (Louis Pasteur). O ovládnutie stredoeurópskeho priestoru a jeho unifikáciu mala na základe dynastickej politiky záujem francúzska rodina Anjouovcov, ktorá si bola vedomá, že v mocensko-politickom zápase v západnej Európe nemá proti dynastii Kapetovcov žiadnu šancu. Do značnej miery sa im tento cieľ podaril a ich vláda bola požehnaním  pre Slovensko. Uhorský panovník Karol Robert z Anjou, podľa vzoru svojho príbuzného francúzskeho kráľa Filipa IV. Pekného, podporoval rozvoj stredovekých miest a zameral sa hlavne na Kremnicu, kde sa za jeho vlády začali raziť zlaté florény s najvyšším obsahom zlata a platilo sa nimi v celej Európe. Garantom stredoeurópskeho priestoru sa stali Francúzi po prvej svetovej vojne a po vytvorení versaillesko-washingtonskej sústavy, kde podporovali politiku Malej dohody, ale túto podporu sme stratili, keď aj oni začali mať problém s Nemeckom pri ochrane svojej východnej hranice a I. ČSR s ochranou svojej západnej hranice. V roku 1935 sme sa snažili podpísaním zmluvy so ZSSR vývoj situácie zastaviť, spolu s dodatkom o francúzskej pomoci, ale v roku 1938 už Francúzi neboli v pozícii, keď nám mohli pomôcť, a Stalin nám tiež odmietol podporu, lebo nechcel ísť proti politike appeasementu a odôvodňoval to tým, že nechcel, aby sa Československo stalo druhým Španielskom… A tak prišiel Mníchov.

Z toho, čo ste už povedali, tak Francúzi inakosť tolerujú v značnej miere, na rozdiel od Slovákov. Prečo je vnímanie Slovákov voči inakosti také negatívne?

Vyjadrila by som sa v duchu našej slovenskej letory: my za to predsa nemôžeme a dačo na tom pravda bude. Jeden holandský politológ sa vyjadril (parafráza), že keby územie Európy zničila nejaká prírodná katastrofa alebo zbraň, verí tomu, že Slováci budú presne na tom svojom mieste pod Tatrami. Prežijeme naozaj všetko… K tomu nám dopomôže Boh a pasivita. Naši predkovia prišli do karpatského priestoru v období 6. až 7. storočia a pred ich príchodom bolo na tomto území dosť rušno. Dunaj tvoril hranicu Limes Romanus, ale pečať rímskej kultúry sa na našej kultúre vôbec neprejavila. Žili tu Kelti, Skýti, a dokonca Kvádi založili pod gesciou Rimanov v roku 21 Vanniovo kráľovstvo, Regnum Vanium.  My sme neboli schopní nič z tohto kultúrneho a politického odkazu  absorbovať ako napríklad Česi. Narážam na to, že v Čechách sa v súčasnosti vedú odborné diskusie o teórii, že ich identita viac inklinuje ku keltskej identite ako k slovanskej. Keď si zoberieme, že Srbi a Chorváti sú pôvodom iránsko-alanské kmene, Bulhari turko-tatárske, Poliaci inklinujú viac k baltskej identite, Rusi k normanskej a s Maďarmi našli spoločné turkické črty svojej identity, tak v tej slovanskej rodine toho veľa nezostalo.

Znamená to teda, že Slováci sú voči inakosti oveľa menej tolerantní?

Vytesňovanie inakosti je prejavom nášho sformovaného genotypu, ktorý sa vyvíjal v čase a priestore, keď v susedstve slovenských sídiel vznikol avarský kaganát a vypukli slovansko-avarské vojny. Ako to už v permanentných vojnách býva, nezaobišlo sa to bez ataku na nežné pohlavie so živými následkami. Slovania avarsko-slovanských potomkov nazvali befulkovia a vyčlenili ich na okraj spoločnosti. Z chlapcov vytvorili elitné vojenské jednotky, ktoré nasadzovali na priamy boj proti ich otcom, dedom, strýkom a bratom v Avarskom kaganáte. Pekná pomsta… Rozhodne sme neboli v histórii holubičí národ, čoho dôkazom je aj to, že my sme, ale Avari nie. Dokázali sme si zachovať svoju celistvosť a integritu aj ako súčasť Uhorska a neskôr Rakúska. S inakosťou sme sa mali možnosť stretnúť v čase tatárskych nájazdov, ktoré, našťastie, trvali len jeden rok, invázie Turkov, ktorí žili v Budínskom pašalíku a znepokojovali naše územie niekoľko storočí, a to je asi všetko. Jedna z mála kultúr, ktorú sme prijali za svoju, bola valašská kultúra, ktorú na naše územie priniesli Valasi v rámci kolonizácie po tatárskom vpáde.

Často sa u nás prirovnáva politika Kotlebovej strany Kotleba  Ľudová strana – Naše Slovensko s politikou Marine Le Penovej. Dá sa to vôbec porovnať a ak áno, tak v čom?

Podľa môjho názoru je to línia porovnávania neporovnateľného z hľadiska naplnenia ambícií politických aktérov a aj diametrálne odlišných problémov, ktoré sú aktuálne pre súčasné Francúzsko a Slovensko. Marine LePenová kandiduje na post prezidentky Francúzska a Marian Kotleba bol úspešný v župných a parlamentných voľbách. Zatiaľ… Otázka znie, či sú jeho ambície naplnené alebo ide pokračovať ďalej… Ťažko povedať, keďže je to viac muž zákulisia ako verejného fóra. Obidvaja vystupujú s radikálnym riešením, ktorým je vystúpenie z Európskej únie a z eurozóny. Styčné body by sa možno našli v spoločnej rétorike, ktorá je postavená na teórii, treba hľadať vinníka a všetko sa potom vyrieši, a všetci sú naši nepriatelia, ktorým sa treba postaviť. V ich vystúpeniach absentuje sebareflexia smerom dovnútra a stavajú na sebaklame. Ich rečnícky prejav sa pohybuje v mantineloch  radikálnosti a razantnosti, čo niekedy hraničí s ťažkou simplicitnosťou, na základe ktorej aj politický laik vycíti, že je to fiktívna cesta mimo realitu. Z ich prejavu cítiť silné presvedčenie bez logickej argumentácie, neohrozenosť a istotu a možno to je ten faktor, na základe ktorého získavajú voličov. Starí Gréci, ako sa tradične zvykne hovoriť, mali tento druh rečníckeho prejavu zaradený a pomenovaný: demagógia.

Máte svoj tip na výsledok prvého kola francúzskych prezidentských volieb?

Mám… a budem zase vychádzať z historického exkurzu. Vo Francúzsku platil zákonník sálskych Frankov, ktorého legitimita bola postavená na zákone mužov, to znamenalo, že po dedičnej línii prevzal vládu v štáte muž (ženy panovníčky sa dostali na trón v Anglicku, v Rusku, v Španielsku, v Rakúsku, v severských monarchiách, ale Francúzsko, Nemecko a Poľsko boli výnimkou. V súčasnosti sa to Poľska a Nemecka už netýka). Tomuto historickému faktu nahráva aj realita, že vo Francúzsku, ktoré  stálo na čele európskeho pokroku a demokracie, nikdy nevládla žena – panovníčka a v  dejinách piatich francúzskych republík zatiaľ nevykonávala funkciu prezidenta žena. Podľa prieskumu agentúr a preferencií by sa Marine Le Penová mala dostať do prvého kola. Ja sa domnievam, že to bude politická hra, ktorú do úspešného konca dovedie jeden z dvojice Macron – Fillon.

PhDr. Mária Holubová, PhD. je zamestnanec FPV a MV UMB od roku 1999.  Je absolventka Filozofickej fakulty UMB v Banskej Bystrici v odbore história – jazykoveda (predtým Pedagogická fakulta v Banskej Bystrici). V prvej fáze svojho pôsobenia sa venovala politickej kultúre slovenskej identity a prezentácii Slovenskej republiky v zahraničí na predmetoch verbálna a neverbálna komunikácia, čo bolo aj témou jej rigoróznej a dizertačnej práce. V súčasnosti vyučuje predmety dejiny veľmocí I., II., a politické dejiny štátov V4. Problematiku spracovala vo vysokoškolských učebniciach: Dejiny európskych veľmocí do roku 1914, Dejiny veľmocí v rokoch 1914 – 1945 a v monografii: Od Cateau-Cambrésis po Versailles. Momentálne pracuje na monografii Štáty V4 a Rusko v mozaike histórie. Na základe štúdia dejín medzinárodných vzťahov a dynastickej politiky sa zaoberá problematikou diplomatického protokolu  a vyučuje predmety základy protokolu I., II., a biznisprotokol (profesijná etiketa). Svoju publikačnú činnosť prezentuje v Akademickom repozitári SAV. V rovine populárno-náučného štýlu publikovala v časopise Historická revue články o dynastickej politike: Burgundsko – symbol moci a vznešenosti a Veľká vojna vo veľkej rodine. Je odborníčkou na Francúzsko a jeho dejiny.

Osm mešit ve vesnici, fanatičtí kazatelé vyškolení u Saúdů, ničení hřbitovů. Takto rázně proniká islám do Ruska. Co potom liberální Evropa?

Vesnice s 3000 obyvateli, kde najdete 8 mešit. To není pohled na Blízký východ, ale do Ruska, dokonce jen 600 kilometrů nedaleko od Moskvy. Muži a ženy se zbraněmi, školení v Saúdské Arábii, dokonce jednoznačně prokázaná účast na teroristických útocích v Ruské federaci. Přitom si s tím kremelská vláda nemůže poradit. Bývalý zpravodaj Mladé fronty Milan Syruček v těchto dnech zpracoval reportáž pro časopis „EUROjournal pro management“, který v Norimberku vydává Evropská společnost pro komunikaci (FEK), v jejímž čele stojí lichtenštejnský princ. Syruček je členem redakční rady. V reportáži vychází z podkladů Komsomolské pravdy o tomto chalifátu. A nechal ParlamentniListy.cz nahlédnout „pod pokličku“…

Osm mešit ve vesnici, fanatičtí kazatelé vyškolení u Saúdů, ničení hřbitovů. Takto rázně proniká islám do Ruska. Co potom liberální Evropa?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Syruček

 

Reportáž s titulkem Ruský chalifát: Do školy s hidžábem a samopalem je z vesnice Bělozerje v Povolží v ruské autonomní republice Mordovija. „Před novým rokem jedenáct učitelek společně prohlásilo, že odmítají splnit příkaz nového ředitele školy, který zakazoval v budově nosit náboženský oděv,“ píše Syruček v úvodu. „Takzvané ‚šátkové povstání‘ přeskočilo na islámské internetové stránky, kde se příhoda vykládala jako útok na víru.“

Prozřeli?!

V učebnách jedenáct učitelek vede vyučování v bílých šátcích a stejné zakrývají hlavy studentek. Když se jedné z nich reportér Komsomolské pravdy Alexej Ovčinnikov zeptal, proč to nosí i proti příkazu ředitele, odpověděly, že to je tradice. „Ale taková tradice tu nikdy nebyla!“ oponuje ředitelka Věra Lipatovová, která tu učí od roku 1985. Arabské hidžáby tu ani v devadesátých letech vůbec neznali, dokud se mladí vesničané nezačali vracet ze Saúdské Arábie a z Kataru, kde pobývali, aby získali zvláštní duchovní vzdělání, které jim ruské školství nedopřávalo. Ředitelka vypráví, jak se tato „móda“ najednou rozšířila v Bělozerje, když ženy začaly chodit zahalené od vlasů po paty nohou.

V roce 2014 mordovská vláda  přijala usnesení, že podobný styl je na školách zakázán, ale úředníci se s obyvateli vesnice alespoň domluvili, že žákyně a studentky nebudou nosit hidžáb, nanejvýš jen tradiční tatarské šátky. Tuto domluvu však dívky a ženy porušily a přišly do školy v hidžábech. Nikoliv klasických, ale vlasy jim zakrývá bílý šátek, který doplňuje vysoký límec.

(Mordovie je jedna z 21 ruských autonomních republik s méně než milionem obyvatel a rozlohou asi jako Belgie, smutně proslavená z komunistické éry gulagy, neboť klima tu je dosti nehostinné. S ruským pasem v kapse sem v roce 2013 zavítal Gérard Depardieu, neboť mu navrhli, aby se tu stal ministrem kultury. Původní mordovští obyvatelé jsou ugrofinského původu – poznámka M.S.)

Šátek je právo i povinnost

V reportáži pro přední německý tisk, která vyjde v nejbližších dnech, se dále píše: „Byl pátek a žáci vyšších tříd nepřišli vůbec do školy. Ve vesnici je tři tisíce obyvatel, Tatarů, a nikdo z nich v pátek nepracuje. Jsou na bohoslužbách. Hlava náboženské obce Nail Chabibullov vede novináře po točitých schodech na vrchol minaretu, aby se porozhlédl po vesnici a podíval se na ostatních sedm minaretů. Poté sestupují a společně jdou na bohoslužbu, kde je plno vousatých mužů. Zouvají si boty, pokleknou na koberec a vyslechnou imámův výklad o moci, dané Bohem, o změkčení zlých srdcí, usmíření… „U nás je klid, kde tu vidíte teroristy?“ říká poté novináři imám Nail Kadějev. A dodává, že nosit šátek je povinností, a také právem všech islámských dívek a žen.

„Problém není v šátcích,“ říká ministr kultury a národností Mordovie Anatolij Čuškin. „Je to podbízení se cizí kultuře. Prostřednictvím těchto šátků se u mordovských Tatarů vytváří zvyk stavět normy šárijí výš než ruské zákony. Pravidelně organizujeme kulaté stoly s imámy. Ruští muftíové oddělovali víru a šátek, tvrdili, že islám nežádá nezbytně nosit šátek, ale v Bělozerje odmítají se tomu podrobit. Říkali jsme jim: Stavte si své chrámy a choďte si tam, v čem chcete. Jenže oni nechtějí…“ Ministr ukazuje fotku, převzatou ze sociální sítě: Je na ní dívka oblečená podle islámského předpisu, ale v rukou drží samopal. Za ní je školní tabule. Snímek byl pořízen v Bělozerje.

Může za to lhostejnost…

Po dlouhé roky funkcionáři zakrývali oči nad tím, co se v této vesnici dělo, nevyšetřovali ani případy, když se někdo nezákonně napojil na plynovod nebo svévolně zabral půdu. Poprvé se o vesnici dověděla celá země, když se v roce 1999 místní obyvatel Ravil Achmjarov podílel na výbuchu bomby v moskevském domě na Kašširské třídě. V roce 2011 Fail Nevljutov se třemi spoluvěřícími vyhodil do povětří ruský vysokorychlostní vlak Sapsan. V roce 2015 byl souzen Ravil Abdullov za to, že poslal svému příbuznému, bojujícímu v Sýrii, 1335 dolarů na to, aby si koupil samopal. Podle ruských tajných služeb bojuje v současné době za Islámský stát více než dvacet mužů z této vesnice. Z toho důvodu už dlouho nazývají v Rusku Bělozejre „mordovským chalifátem“.

… a zase Saúdi…

„Celá tato historie začala uprostřed devadesátých let, když se ve vesnici objevil Rus Oleg Maruškin z Astracháně, který přestoupil na radikální islám a přejmenoval se na Abuzarova. Přivedl s sebou stejně smýšlející, kteří začali všem vykládat, aby se modlili a vůbec aby žili jako praví muslimové z Kataru, jinak prostě nejsou muslimy. Až po prvních atentátech v Moskvě se úředníci probudili a Abuzara s jeho přáteli přinutili odjet. Prý se usídlili někde v Belgii a nikoho by zde neudivilo, kdyby neměli prsty v jiných evropských atentátech,“ pokračuje dále Milan Syruček.

„Víra se šíří dál. Stalo se v sousední Ljambirji, že v pátek přišli k mešitě věřící, aby se jako obyčejně pomodlili. Imám jim však odmítl mešitu otevřít, protože na základě telefonátu ze Saúdské Arábie měsíc dosud nevyšel tak, jak je požadováno a bohoslužba se přesouvá na druhý den. V další vesnici se měl konat křesťanský pohřeb, ale příbuzní, kteří vyznávají ‚pravý‘ islám, nebožtíka pohřbili o den dříve, a podle arabského zvyku. V jiné vesnici dokonce na hřbitově zničili obrázky a nápisy pochovaných a část náhrobků rozbili, přesně tak, jak si vedou ti z Islámského státu.“

Islámský posel v srdci pravoslaví

Vesnice Bělozerje se podle autora textu vyznačuje rovněž tím, že lidé jsou zde poměrně velmi bohatí, jejich domy jsou vznešenější dokonce v porovnání s těmi sídly statkářů a šlechty, které kdysi maloval Andrej Rublev. Proto si mohli dovolit postavit zde pro tři tisíce obyvatel osm mešit! Pomáhá jim v tom i vlastní produkce, která se posílá do celé Evropy: pražená slunečnicová semínka, koňské salámy a další produkty. Jediné, co tu nedostanete, je alkohol, vůbec se neprodává a tím spíše nevyrábí. To jen potvrzuje starostův údaj, že nejméně každý pátý obyvatel vesnice věří v islám, jaký se provozuje v arabských zemích.

Proč se tak stalo? Protože v Ruské federaci neexistovalo islámské vzdělání, mladí odsud odjeli do Saúdské Arábie a dalších arabských států, aby ho získali. A vrátili se nejen s vědomostmi, ale rovněž s úkolem šířit tuto „pravou“ víru všude, kde to je možné. Tak i dnes řada z nich je „islámským poslem“, který přenáší toto učení do dalších tatarských vesnic a narušuje mnohasetletou tradici místních věřících proměnou v jiný, mírnější a přizpůsobivější islám.

Itálie: Grillovo hnutí Islamizuje Turín. Starostka chce přizpůsobit město šaríe.

Itálie: Grillovo hnutí Islamizuje Turín. Starostka chce přizpůsobit město šaríe.

Turin Islamic Economic Forum – TIEF. Ze dvou samostatných sálů zřízených pro polední modlitbu se to rojí muži v saku a dámy se závojem. Projekt starostky: Halal jídelny a léky, speciální nemocniční oddělení, rozdělení dle pohlaví

K obrázku: Starostka Appendino podepsala 12.10.2016 dohodu – Dubai Green Economy Partnership, ag. Emirate.

ITÁLIE : TURÍN 2017

Vůně kávy je jediná vůně, která se line halal bufetem, bez vepřového masa, jak chce muslimský diktát. Alkohol je zakázán. V řadě lahví, vedle džbánů s ovocnou šťávou, jsou jedině nealkoholická vína. Italská společnost, která je produkuje, zde sponzoruje jejich náboženskou certifikaci Alláhova formátu. Hotely v této oblasti byly důkladně vyškoleni co se týče islámské konference: Korán na pokojích, koberce a muslimské “friendly” menu. Nejsme pod praporem Půlměsíce, ale pod posvátným Grillovským blogem, v obci pod vládou M5S – Hnutí 5 hvězd. Konferenční centrum Turína, třetí fórum islámského finančnictví se starostkou z Grillova hnutí , Chiarou Appendino. První a druhé fórum se konalo v letech 2014 a 2015 za starosty Piero Franco Rodolfo Fassino z vládnoucí levicové Demokratické strany (PD).

3. Turin Islamic Economic Forum – TIEF se konal v tomto roce ve dnech 6 a 7 března.

Dva dny full immersion do finančního a kulturního islámského slovníku za účelem přizpůsobit vlastní město ŠARÍE, ve jménu “integrace” a “ekonomických příležitostí”.

“Je to jediná konference svého druhu pořádaná obcí,” uvedla starostka … “Díváme se s velkým zájmem na tento svět nejen pro nepochybné obchodní dovednosti, ale pro tendencíi k sociálnímu začleňování.” Toto to je cesta k šíření ” jména Turína v Orientě “, shrnuje radní Alberto Sacco (rovněž M5S).

Pozornost se obrátila na elitní cestovní ruch a investiční fondy. Ale to není všechno. Po pravdě řečeno, Turínský “vzor”, jak je definován místní islámskou komunitou, se již mění k potřebám 50 tisíc imigrantů většinou z Maroka a ostatních severozápadních Arabských zemí, žijících v Turíně. Více než 5.400 halal jídel podávané každý den ve školních jídelnách, muslimské kurzy vaření ve třídách odborných škol, kde studují budoucí italští kuchaři. A pak, dohody o spolupráci v oblasti zdraví, ke stanovení oddělení, které splňují přísné požadavky na promiskuitu a na oddělování pohlaví, vysvětluje profesor Pietro Biancone, profesor islámských financí na univerzitě v Turíně. Jedná se také s lékárnami, aby se dali na pulty léky , které obsahují složky kompatibilní s vyznáním. Zbývá poslední prvek. Finance. A trh s bydlením.

Islamisté “nekupují domy,” protože hypotéky jsou zakázány etickými principy islámského finančnictví, což vylučuje jakýkoli finanční nástroj, který zahrnuje úroky. To je důvod, proč v očekávání, že se splní sen o první italské islámské bance právě v Turíně, tak obec, jak potvrdil Biancone a Alderman Sacco, diskutuje se soudy o protokolu, aby kupující mohl zaplatit ve splátkách nemovitostí prodávané ve dražbě. “Pokud se jim nabídne možnost přístupu k úvěru bez porušení požadavků koránu a umožnil se nákup nemovitostí nebo zahájit podnikání, bude to krok směrem k sociálnímu začleňování”, uvádí starostka Appendino.

http://www.ilgiornale.it/news/politica/case-rate-e-sessi-separati-i-grillini-islamizzano-torino-1372552.html

To, že si Hnutí 5 hvězd absolutně nezaslouží být jmenováno hnutím hájící zájmy občanů, jsem již psala několikrát. Jejich vstřícný postoj k invazivní imigraci a islamizaci je více než jasný. V tomto postoji si Grillovci notují i s vládnoucí Demokratickou stranou a společně se postarali o to, aby tato invaze byla umožněna, viz. Mare Nostrum atd.

Další důkaz o jejich vstřícném postoji k islamizaci je nedávné rozhodnutí o zakázu nošení burky na veřejných úřadech regionu Liguria, kdy Hnutí 5 hvězd a levice ruku v ruce protestovali proti tomuto rozhodnutí. Zákaz burky znamená “snížení práv žen.” Řekla to Alice Salvatore, mluvčí Hnutí 5 hvězd (M5S) Liguria.

http://www.ilpopulista.it/news/8-Marzo-2017/11575/quel-velo-islamico-simbolo-della-sottomissione-femminile.html

V neposlední řadě ještě poukáži na fakt, že pod vedením takto naladěné administrace se to islámskými aktivitami jen hemží.

Další na řadě je ještě tento měsíc a to 26. března:

Účast a duchovnost Muslimů – Islám a obnova

(PSM – Partecipazione e Spiritualità Musulmana)

http://www.psm-italia.it/convegno-psm-2017-islam-e-rinnovamento-al-lingotto-di-torino/

Autor: Monika Pilloni | sobota 11.3.2017 9:39 | karma článku: 38.82 | přečteno: 2677x

Zdroj: http://pilloni.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=591937

Kocáb ze sebe udělal šaška…

1 2