Otázka – Odpověď V.V.Pjakina ze dne 06.04.2017

Rozhovor  Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 06.04.2017
Titulky CZ Irena Aneri

Všechna videa najdete zde: http://leva-net.webnode.cz/videa2/v-pjakin/

Materiály Koncepce sociální bezpečnosti v češtině a slovenštině naleznete na adrese: leva-net.webnode.cz

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím vážené diváky, posluchače

i kolegy zde ve studiu.

Dnes je 06.04.2017.

Začínáme odpovídat na otázky a začneme aktuální

otázkou na teroristický útok v petrohradském metru.

A konkrétně Alexandr se ptá: Valeriji Viktoroviči, ten výbuch v metru připravili speciálně k setkání Putina s Lukašenkem? Udělala to americká státní elita, pro kterou pracuje Lukašenko, aby byla jeho vyjednávací pozice s Putinem pevnější? Ve smyslu: „Jen se podívej, co můj pán dokáže, takže se raději s námi dohodni za našich podmínek.“

Tady není úsměv na místě.

Především bych chtěl vyjádřit svou soustrast všem obětem tohoto teroristického útoku.

Usmál jsem se z jiného důvodu.

Lukašenko je úplná nula.

To není jeho úroveň, aby organizoval nebo i jen měl něco společného s takovým teroristickým útokem.

On je v politice jenom takový, jak se říká,

užitečný idiot, který dělá svoji práci

a vůbec si neuvědomuje, že není nic víc než opice vytahující horké kaštany z ohně pro svého pána.

A jestliže je bude vytahovat špatně,

tak mu zařídí majdan.

Ten majdan mu mohou zařídit, i když je bude vytahovat poslušně,

pokud se úkoly řešené

prostřednictvím toho objektu,

který je řízen prostřednictvím Lukašenka, tedy Běloruska, změní.

Jestliže bude potřebný majdan,

tak ho zorganizují a Lukašenka nechají zařvat

stejně jako Kaddáfího, Janukoviče, Mubaraka, v jakékoliv variantě.

On je nula, úplná nula.

Není třeba ho spojovat s takovou symbolickou událostí. Ne, tak to není.

Proto to také u mne vyvolalo úsměv, přestože ta událost je velmi tragická a jde opravdu o teroristický útok.

Při každém takovém útoku,

k jakému došlo v Petrohradě,

při každém takovém teroristickém útoku je třeba se hned zeptat,

zjistit, kdo za to

na sebe vzal odpovědnost?

K danému okamžiku se

k tomuto útoku nikdo nepřihlásil.

Ale hned první den byl britský tisk z nějakého důvodu přesvědčen, že toho útoku se dopustil ISIL, DAIŠ.

A teď je ta linie, že ten sebevražedný atentátník náležel ke spící buňce ISIL, DAIŠ předkládána veřejnosti.

Ve skutečnosti se k tomu však nikdo nepřihlásil. To je zvláštní.

Proč by se k tomu nemohla

nějaká skupina hned přihlásit?

Nějaká skupina by mohla, třeba právě ISIL by mohl prohlásit: „Vtrhli jste do Sýrie, a tohle je naše odplata.“

Ten teroristický útok byl bezesporu připravován k Putinovu příjezdu do Petrohradu.

S Lukašenkem to nemá vůbec nic společného.

Vůbec nic, ten do světové politiky sám nezasahuje.

Je to ve stylu: Jak loutky na nitkách poskakují, loutkářům úsměvy naskakují.

To je vše, tahají za jeho nitky a on…

Je jen loutkou, totální.

Zato Putin je subjektem světové globální politiky, se kterým je třeba počítat.

A pokaždé narazíme na to, že jestliže se k teroristickému útoku nikdo nepřihlásí,

tak to jednoznačně směřuje

ke globální úrovni řízení,

na kterou státní elity, včetně státní elity USA, dosáhnout nemohou.

Ano, oni realizují nadnárodní řízení, jsou schopné organizovat teroristické útoky a podobně,

ale dostat se na globální úroveň

řízení nedokážou.

Vzniká otázka. Tak s čím tedy

souvisí ten teroristický útok?

Je třeba si uvědomit ještě jednu věc.

Žádná skupina, vůbec žádná skupina žádného hnutí nemá na to, aby zorganizovala teroristický útok.

Jakýkoliv teroristický útok organizují vždy státní tajné služby, rozhodně státní tajné služby,

ale rukama užitečných idiotů.

A to již může být kdokoliv z členů těch různých teroristických nebo fundamentalistických skupin.

To už není tak důležité. Kdo se jim hodí do scénáře, toho do toho také zapojí.

A dále… Je také možné hodit to na zcela nevinného člověka,

kterého na základě schématu řízení lídra požádali, aby někam převezl náklad a nechal ho tam.

Proto samozřejmě s těmi důkazy, že se toho dopustil nějaký sebevražedný atentátník, nebudou žádné problémy.

Je třeba si povšimnout jedné věci. Byla to celkem nepříhodná doba k provedení toho útoku.

To znamená, že zvláštností

okolo něj je celkem dost.

Ta nálož připravená k výbuchu nebyla moc velká, byla poměrně nevelká.

A co je velmi důležité. Na další zastávce metra zanechaný batůžek nevybuchnul.

– Zastávka Náměstí povstání.

– Ano.

A dnes ještě zneškodnili výbušné

zařízení v obytném domě.

To znamená, že to někdo oznámil,

někdo jim to ukázal.

Tak co mohou znamenat tyto události?

Jestliže je budeme posuzovat v rovině vnitřní, vnější politika, tak se ničeho nedobereme.

Jestliže je budeme posuzovat z úrovně globální politiky, tak bude vše očividné.

V dané situaci je třeba si vzpomenout, co jsem říkal v minulém pořadu Otázka odpověď

o situaci Trumpa uvnitř USA.

Střetnul se s velice tvrdým odporem, a v oblasti justice s organizovanou, s OZS – s organizovanou zločineckou skupinou, tedy s OZS státní elity.

Oni si neuvědomují, že řežou větev, na které sedí, pro ně je důležitější, aby z ní spadnul Trump.

Jenže po Trumpovi se rozsypou celé USA. Už jsme o tom mluvili.

Říkal jsem, že Trump je ve velice složité, katastrofální situaci.

Je to ten nejzávažnější, první a nejzávažnější okamžik za celou dobu,

kdy směřoval k prezidentské funkci v USA a za dobu, kdy tu funkci prezidenta USA již vykonává.

A potom se to rozvinulo ještě více.

Ta situace je teď následující.

On prakticky bez boje vzdal svůj trumf, který mu pomohl vyhrát volby – ObamaCare.

Prý je s tím konec, vzdal to.

A co se dělo dále?

Z Rady národní bezpečnosti propustili poradce…

Byl nucen propustit poradce, kterého si tam dosadil, a proti kterému brojila státní elita – Stephena Bannona.

O čem to vypovídá? To vypovídá o velice závažné situaci v USA.

A mluvili jsme o tom,

že jakékoliv síly, které řídí USA,

mají zájem na tom, aby řešily své problémy na úkor ruských zdrojů.

Putin je takříkajíc politickým hráčem globální úrovně odpovědnosti, realizuje globální politiku.

A proto musí své jednání přizpůsobovat dalším globálním hráčům.

Přizpůsobovat neznamená, že by se začlenil do jejich vektoru cíle.

Přizpůsobovat znamená, že se musí vyhýbat

konfrontaci, která by mohla vést ke katastrofě

a snažit se vše řešit

prostřednictvím jednání.

Vysvětlovat: „Jestli uděláte tohle, bude následovat toto, když my uděláme tohle, povede to k tomuto.

A jestliže společně uděláme tohle, bude to odpovídat jak našim zájmům, tak i těm vašim.“

Ovšem se směřováním k tomu,

aby Rusko získalo plnou suverenitu

a řekněme to takto,

aby jiné národy byly ochráněny před sebevražedným řízením globálního prediktoru.

Skutečnost, že je řízení globálního prediktoru sebevražedné, ukazuje situace v celém světě.

Teď všichni jen sedí a čekají, že začne 3. světová válka. Svět stojí na hraně ekologické…

Všichni vědí, že ekologie je v zoufalém stavu. Tedy ekologické katastrofy, ekonomické…

Co u nás probíhá? Ekonomická krize!

A ta krize přece není způsobená nedostatkem zdrojů, výrobních sil… Všeho je dost.

Konstruktérů, závodů, všeho…

Probíhá krize řízení ekonomiky!

A na hraně vojenskopolitické katastrofy.

To je… Opakuji, že svět stojí na hraně ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy.

Je třeba to změnit.

To je třeba vysvětlovat globálnímu prediktoru,

aby souhlasil s těmi variantami řízení světa,

které nabízí Rusko prostřednictvím Putina.

Tyto varianty však neponechávají místo

pro existenci samotného globálního prediktoru,

protože současně s tím, jak se vzdá svých principů a cílů řízení, přestane existovat jako struktura…

Ne struktura, omlouvám se,

ne jako struktura.

Struktury ty už řídí, to jsou ty loutky na provázcích. – Subjekt.

Jako subjekt řízení globální úrovně odpovědnosti. Jenže je to třeba dělat jemně.

Měnit vše s rozmyslem, aby nedošlo k velké, aby nedošlo k vůbec žádné katastrofě.

No, jak vidíme, tak krize

je u globalistů pořádná.

USA, které byly vybrány jako nástroj nadnárodního řízení,

prostřednictvím kterých bylo realizováno strukturní řízení,

a ze kterých byla poskládána kádrová sestava strukturního řízení,

tak toto strukturní řízení, tento jejich kádrový sbor se jim začíná vymykat zpod kontroly,

a to z jednoho jednoduchého důvodu.

Když se hroutí Pax Americana,

tak současně s pádem impéria

přijdou o své dominantní postavení právě ti úředníci,

kterým je jakákoliv politika vřele ukradená,

ať už jde o vnitřní, vnější či nadnárodní.

Jediné, co je pro ně důležité, je uchovat si své funkce a dál okrádat jiné národy

a parazitovat na tom, jak byli zvyklí za existence Pax Americana.

A o to se poperou

s veškerou svou silou.

Takže co dále pozorujeme?

Došlo k velice zajímavé události.

Hned po tom teroristickém útoku Trump volal Putinovi a navrhnul mu

spolupráci a pomoc.

Oni oba vědí, oč jde.

Oba vědí, že v dané situaci

bude potom zveřejněn ten,

kdo se dopustil

toho teroristického útoku.

A bezesporu se bude jednat o strukturu,

která je pod kontrolou státní elity USA,

které globální řízení dovolilo realizovat daný teroristický útok.

Proč to dovolilo? Státní elita nepřemýšlí ve vyšších prioritách zobecněných prostředků řízení,

ona přemýšlí stylem:

Moc je na konci pušky.

My teď něco necháme vybuchnout, zvýšíme napětí, zaplatíme Navaľnému, a všechno půjde jako na drátkách.

Přece jsme zorganizovali nejednu

barevnou revoluci.

Jenže oni dokázali zařídit třeba oranžovou revoluci,

protože pracovali na základě technologií,

které globální prediktor vypracoval na základě svých metodologií řízení. Své metodologie řízení!

A oni metodologii řízení neovládají.

V každém konkrétním případě, v každém konkrétním státu musí být ta technologie přizpůsobena,

a potom je to řízení úspěšné.

To se potom podaří vyprovokovat

  1. světovou válku, 2. světovou válku…

A oni? Nad Ukrajinou sestřelili boeing,

ale válka z toho z nějakého důvodu nebyla.

Mimochodem, to rok 2014 byl tím nejkritičtějším rokem s ohledem na organizaci horké 3. světové války.

To, co teď probíhá,

to jsou jen zábleskové petardy,

které mohou někoho zranit, jako třeba toho starostu francouzského městečka, ale nic víc.

Protože na rozsáhlé katastrofě nikdo zájem nemá, a to ani státní elita USA.

Oni fakticky nemají s čím bojovat.

USA jsou teď v takovém napětí, že prostě nemají kde vzít zdroje, aby s někým bojovaly.

Ale vytvářet rozruch a platit nařezanými papírky zrádce uvnitř státu,

kteří jsou připraveni svůj stát zničit,

aby se zavděčili páníčkovi, to dokážou.

A u nás takových zrádců máme dost a dost.

Není to jen Navaľnyj. Hodně je jich i ve vládě.

Je jich dost a slouží svému páníčkovi za ty nařezané papírky a za možnost dojídat zbytky z jeho stolu.

To je vrchol jejich snů.

Protože být pánem ve svém

vlastním státu nedokážou,

psychologicky to nezvládnou:

„To přece není možné!“

Být slouhou, na to jim rozum stačí a přináší jim to uspokojení.

Jsou to prostě lidé lokajského založení, jak o nich bylo řečeno. (Někrasov – Komu na Rusi blaze?)

Přestože o sobě prohlašují,

že jsou elitou a podobně.

Takže když Trump zatelefonoval

Putinovi a nabídl…

To už je, jestliže víme, že Trumpa dosadili globalisté do čela USA,

aby provedl přestavbu USA a odříznul USA od globálního řízení…

Až teď analytici, a to včetně těch amerických, rozkládají ruce: „Jak je to možné?

USA svýma vlastníma rukama

předávají řízení světa Číně.

A my jsme to neviděli.“

To co bylo vidět z pozic Koncepce sociální bezpečnosti, díky znalosti Dostatečně všeobecné teorie řízení už dávno,

uviděli současní analytici až teď.

Je to jako v tom vtipu: „Synku podívej, moře!“ „Kde ho vidíš, táto?“

Znáte ho ano? Stojí s ním už po pás ve vodě a říká mu: “Tohle je to moře…“

Mnozí analytici až do své smrti nepochopí, že probíhá globální přestavba.

Pořád si budou myslet, že světovým vládcem jsou USA, jinak to přece být nemůže.

Mám na mysli „analytiky“ v uvozovkách,

a jiné u nás v médiích nějak nevidím.

Takže Trump zavolal Putinovi a navrhl mu spolupráci, což byla nabídka od globálního prediktoru,

který nabídl svou pomoc.

A co bylo dál? Najednou vystoupil zástupce ISIL, DAIŠ a prohlásil,

že Trump je idiot a USA se brzy zhroutí, protože je řídí tento idiot.

Trump jim nezůstal nic dlužen. A hned slíbil,

že zlikviduje ISIL, DAIŠ a zachrání civilizaci.

Když se na to všechno podíváte…

„Vždyť nedokáže ochránit ani své vlastní lidi,

a tady si s někým vyměňuje jedovatosti?“

Ve skutečnosti probíhá veřejný dialog mezi státní elitou a globálním prediktorem.

Státní elita nemá v dané situaci

žádnou šanci vyhrát.

A otázka toho, že ISIL bude zlikvidován, není už dokonce ani otázkou času, je to otázka řiditelnosti USA. Jakmile budou konkrétně ti, kteří řídí ISIL v Pentagonu, v CIA a v dalších strukturách, úřadech, nahrazeni lidmi pracujícími pro globální řízení, pro globálního prediktora, bude ISIL zlikvidován jedním škrtem pera.

A hotovo, tuto strukturu dále nepotřebujeme.

Končíme s jejím financováním. Tyto velitele převelet sem, tyhle tam

a ten nepotřebný zbytek, ať klidně syrská armáda převálcuje svými tanky.

A tím ta věc bude okamžitě uzavřena.

Státní elita vidí v ISIL svůj nátlakový prostředek na státy.

Nedaří se jí to, ale ona se o to stále pokouší, a proto skutečnost, že ISIL bude prohlášen za viníka, že na sebe jako vezme odpovědnost za tento teroristický útok, znamená, že USA a Rusko, ne jako státy, ale jako takříkajíc dva určité póly řízení, ruská globální politika a globální politika globálního prediktoru došly k určitému konsensu, jak vše řešit.

A teď tento dialog probíhá.

Globální prediktor chce díky úsilí Ruska, tedy spíše na úkor ruských zdrojů vyřešit úkoly své vlastní stability.

Ale když na úkor Ruska řeší úkoly své stability v řízení, tak tím zároveň vystavuje Putina…

No, oslabuje jeho pozice a oslabuje pozice Ruska, takže snižuje naši stabilitu.

A v tomto ohledu je třeba

si uvědomovat následující.

Cíle globálního prediktoru a ruské konceptuální moci uchovat mír jsou stejné.

Jenže ten mír, který je třeba uchovat,

se v našich představách liší.

A dohodnout se za podmínek Ruska se zatím nedaří…

Přestože jsou zahnáni do kouta

a stojí před nimi závažný problém.

Takže třetího došlo k teroristickému útoku a šestého představitelka USA v OSN

učinila velice zajímavé prohlášení.

Ona řekla, že „Trump prý vidí v Rusku problém.“

A co je zajímavého. Dnes je šestého, takže ověřit jsem si to zatím nestihnul, jak to přesně znělo v originále, ale TASS informuje o Rusku:

„Jestli se nebudou chovat náležitým způsobem, budeme poukazovat na jejich chyby.“

A Interfax prohlašuje, že USA nejednou dávalo Rusku pohlavky,

a že k tomu docházelo vždy v případě,

kdy bylo zapotřebí mu naznačit,

že nepostupuje správně.

Ať už byl překlad těchto věcí jakkoliv nepřesný, vyplývá z toho jedno,

že globalisté slibují Rusku nové teroristické útoky, jestliže se s nimi Rusko nedohodne.

Takto se tedy realizuje globální politika.

A my víme… Mimochodem právě šestého našli tu bombu v obytném domě.

Vezměte si to. Provedli teroristický útok s minimálními následky a dali najevo: “Vaše situace je taková.

A tyhle bomby, ty jsme zatím

vybuchnout nenechali,

ale můžeme to udělat v jakékoliv chvíli a k teroristickým útokům začne docházet v celém vašem státě.

Jak se tedy dohodneme?”

Teď probíhá velice složitá hra,

jak nepřijít o ruskou suverenitu,

jak vyřešit problém stability USA,

protože jestliže se USA zhroutí, nebude to lehké ani pro Rusko, také budeme mít problémy.

Přitom je však třeba vyřešit úkol boje státní elity USA s Trumpem, s globální elitou

a zajistit, aby u nás

nedocházelo k výbuchům.

Probíhá velice složitá hra.

A když nějací analytici ohrnují nos nad Putinem, že vzdal tohle, vzdal tamto,

tak jednoduše nejsou schopni

uvidět celkový obrázek.

Nechápou, jak je někde zajišťována větší stabilita díky ústupu z druhořadých pozic.

Ano, do určité míry mohou být dost významné, ale zůstává zachováno to hlavní.

Víte, je to jako v roce 1941, kdy se jim povedlo ubránit Moskvu na úkor jiných směrů.

Udrželi ji a tím rozhodli všechno.

A kdyby tu Moskvu tenkrát vzdali,

tak by o ten politický okamžik přišli.

Ano, válku by vyhráli, ale politické…

Jak bych to řekl.

Politické následky by vedly k tomu, že ta válka by byla vyhrána s daleko většími ztrátami.

Je tedy třeba vědět, kde se ustupovat nedá, a kde je možné ty pozice oželet, protože je stejně dobydete nazpět.

Teď probíhá takový dialog.

Děkuji. Dále tu je několik

dotazů na Ukrajinu.

Uživatel Magistr prosí okomentovat

ohlas vyvolávající vraždu bývalého poslance Státní dumy Denise Voroněnkova.

Nechápu na tom jednu takovou věc.

Voroněnkov vypovídal proti Janukovičovi,

proč tedy bylo nutné ho zabíjet?

Celá ta věc se má tak, že nehledě na to,

že Voroněnkov byl zavražděn veřejně,

není vůbec jisté,

že byl opravdu zabit.

Taková publicita včetně pohřbu je plně schopna vytvořit iluzi vraždy,

po které se provede plastická operace a člověk se vypaří i s penězi.

Ukrajina je to nejideálnější místo

pro podobný manévr.

Proto ta podivnost, že Voroněnkov utekl právě na Ukrajinu, může být vysvětlena i takto.

A proč byla nezbytná vražda Voroněnkova? Tak on byl pro ukrajinské…

Těm se ani nedá říkat vládní úřady,

pro ta ukrajinská šestispřeží, které řídí Ukrajinu…

Ta šestispřeží jsou americká.

Takže pro ně a pro Američany byl něco jako kufr bez držadla,

který se nese velice špatně,

ale zahodit je ho líto.

Všechno protiruské, co z něho mohli vymačkat, z něho už vymačkali,

takže mohl zemřít, protože jeho smrt se dala s určitostí aktivně zužitkovat proti Rusku.

Proto také Porošenko hned prohlásil,

že to Rusko ho zavraždilo.

Jenže to ho právě potřebovalo

živého na lavici obžalovaných.

A Ukrajina, kyjevská banda, Washington – státní elita stejně jako globalisté, ho potřebovali mrtvého.

Proto opakuji, že v tomto případě není jisté, že byl opravdu zavražděn.

Podívejte se na filmy.

Iluze smrti je vždy veřejná,

vždy je to organizováno veřejně a mnohé podivnosti spojené s tou vraždou,

s jejím vykonavatelem, jsou

potom dobře pochopitelné.

Je plně možné, že ten diletant byl speciálně angažován pro vraždu Voroněnkova, to je zcela možné.

I to, že byl doopravdy zabit,

protože ještě jednou opakuji, že jak iluze vraždy,

tak reálná vražda odpovídají cílům kyjevské bandy

i Washingtonu.

Anastasie prosí okomentovat reakci představitelky našeho ministerstva zahraničí Marie Zacharovové

na zadržení ukrajinského

novináře Romana Cimbaljuka

v budově Moskevské státní Lomonosovovy univerzity kvůli vyšetřování.

A uvádí citát Marie Zacharovové:

„Romane, drž se, my tě nedáme.“

S čím podle vás souvisí takový starostlivý postoj představitelky našeho ministerstva zahraničí

k zahraničnímu novináři ze státu,

který je vůči nám v daný okamžik nepřátelský.

Tak zaprvé Ukrajina není stát

a nikdy státem ani nebyla.

Určitou státnost měla, ale jen v rámci Svazu sovětských socialistických republik.

Poté už jde výlučně o failed state,

tedy zhroucený stát.

Co se týká té reakce Marie Zacharovové, tak je to v tomto případě bez jakýchkoliv jiných variant,

bezvýhradně a absolutně

správná a přesná reakce.

Jaká byla první informace?

Cimbaljuk byl zadržen za plnění svých novinářských povinností.

On tedy plnil své povinnosti novináře

a za to ho zadrželi.

Samozřejmě, že musela následovat zcela precizní reakce našeho ministerstva zahraničí a naší policie.

Tady u nás není žádná Ukrajina, kterou řídí americká šestispřeží. Tady u nás máme normální stát.

V každém případě se o to snažíme. A u nás má každý právo se ozvat a svobodně vyjadřovat své názory.

Novináři u nás svou práci

vykonávají bez překážek.

To na Ukrajině umlčují nejen novináře, zbavují je akreditace a podobně,

protože mají strach z alternativních

názorů, bojí se jich.

U nás mohou novináři v klidu pracovat. A Cimbaljuk, nehledě na to, že se chová jako…

No jako Ukrajinec, proč to popisovat jinak „svidomý“ Ukrajinec. A jak se „svidomí“ Ukrajinci chovají?

Podle přísloví. Posaď svini za stůl,

dá si na stůl i nohy.

Je to tedy absolutní hulvát, mizera,

ale jeho profese je novinář

a vykonávat tu práci mu

musí být umožněno.

Proto ho také zvou na Putinovy tiskové konference, na ty každoroční.

A povšimněte si, že pokaždé

dostane slovo, pokaždé!

Nehledě na to, že se, opakuji,

chová tak, jak se nesluší pro „člověka“.

Jenže jestliže jde o „svidomého“ Ukrajince,

tak co se divíte? Je „svidomý“!

Takže pokud jde o to, že byl zatčen za svou novinářskou činnost, tak:

„Romane, drž se, my tě nedáme.

Náš stát je svobodný.“

Když se pak ukázalo, že byl zadržen za výtržnictví, tak to promiňte, to je potom něco úplně jiného.

To je něco úplně jiného.

Tady ti žádná tvoje novinářská profese nepomůže, není žádným krytím.

To je vše. Dopustil ses výtržnictví?

Tak za to pykej.

V novinářské činnosti ti nikdo nebrání.

Ještě jednou opakuji, že dokonce i na Putinových konferencích neustále dostává slovo. Neustále.

Mnozí novináři mu jen mohou závidět.

To však opět souvisí s tím,

že se prý někoho jako obáváme.

Nikoho se nebojíme. Všichni u nás mohou pracovat a všem vždy odpovíme. Naše pozice je silná.

Jenom ten, kdo je slabý,

zakazuje svým protivníkům mluvit.

Jenom ten, kdo je slabý, nenechá

vysílat nikoho jiného na svém území.

A když někdo požaduje,

aby bylo nějaké médium zakázáno,

tak to znamená, že on osobně

je v informační válce slabý.

Nemá… Jestliže v normální válce vítězí ten,

kdo má lepší pušku a lépe ji ovládá,

obrazně řečeno, tak ve studené informační válce vítězí ten, kdo má lepší a mocnější informace,

a kdo s nimi umí lépe pracovat.

A když někdo požaduje, aby nějaké médium bylo zakázáno, tak to znamená,

že v informační válce nemá pušku, nic, tak mu nezbývá než kňučet.

A tak kňučí a požaduje něco zakázat. A to se právě teď děje na Ukrajině, tam to přece můžeme pozorovat v reálu.

Tam je teď alternativní svět. Vytvořili si svůj vlastní svět, do kterého cizí nepouštějí,

jiné alternativní názory znít nesmějí,

a proto když se z něj nakonec dostanou do reálií jiného světa, do jakéhokoliv jiného státu, nejen do Ruska,

tak jsou v šoku: „Co to je? Nám tvrdili, že je to tu úplně jiné.“

Díky tomu ještě dokáže být kyjevská banda trochu stabilní, trochu stabilní.

A zde jsme jasně předvedli, jaký tu máme stát, že se nebojíme,

a že nedovolíme, aby ani zřejmý nepřítel Ruska utrpěl, aby utrpěla jeho profesionální novinářská činnost,

aby přišel o svou akreditaci, nebo mu někdo v něčem bránil.

Ale on přece byl zadržen za výtržnictví. A tak ministerstvo zahraničí řeklo,

že to už není nic, co by bylo v jeho kompetenci. Ale co se týká novinářské činnosti, té bránit nedovolí.

Předvedli jsme, že jsme normální stát na rozdíl od Ukrajiny, nebo nějakého jiného státu,

kde platí zákazy vykonávat

nějaké profese.

Otázka od Vjačeslava Tichonova: Anglický soud nařídil Ukrajině uhradit její dluh Rusku.

V souvislosti s tím začala média a analytici diskutovat o tom, jak a čím bude tento svůj dluh Rusko vymáhat.

Ale vy jste kdysi tvrdil, že ty peníze musí vrátit burza a ne ukrajinský stát, takže si nemusí dělat žádné starosti.

– A kdo měl tedy pravdu, ano?

– Ano. Valeriji Viktoroviči, kdo nám lže?

Ruská televize a analytici, nebo vy?

Nu, s ohledem na ruskou televizi a analytiky to musíte posoudit sami,

zda jste tam slyšeli hodně pravdy

a hlubokomyslných názorů na řídící procesy.

A s ohledem na mě vám to řeknu jinak.

Vrchní londýnský soud si jen tak z ničeho nic

po uplynutí více než tří let najednou začal dělat starosti,

kdo vlastně by měl uhradit ten dluh?

Mlčeli a mlčeli, mlčeli a mlčeli a najednou z ničeho nic rozhodnou, že Ukrajina.

Co to znamená? Jsou v úzkých.

Klidná a metodická práce našeho státu při vymáhání toho dluhu přivedla k tomu,

že Velkobritové, Malobritové

najednou vyjekli:

„My a platit? Ten kdo si ty peníze

vzal, ať je taky zaplatí.“

Ano, zatím nejsou mechanismy.

Jenže promiňte, “fabergé” jsou skřípnuty mezi dveřmi a my budeme ty dveře dál přivírat.

Dále k dalším otázkám. Irina se ptá, proč Marine Le Penová přijela do Moskvy? Proč? Jestliže se teď jakéhokoliv analytika zeptám, kdo vyhraje volby, tak mi určitě řeknou: „V prvním kole bezesporu zvítězí Marine Le Penová a druhý bude Macron, ale ve druhém kole ona prohraje.“

A já řeknu něco úplně jiného.

Marine Le Penová nemá v daném okamžiku žádnou šanci vyhrát ani v prvním kole.

A myslím tím, že nemá ani tu nejmenší šanci.

Boj probíhá mezi jinými lídry a těmi jsou Macron, zástupce státní elity USA, a Fillon, zástupce globalistů.

To mezi nimi probíhá boj.

A Marine Le Penová v daném okamžiku,

protože ta situace se může změnit,

už jsem o tom i mluvil, ale v daném okamžiku nemá žádnou šanci.

Marine Le Penová je teď ledoborec, který probíjí cestu Fillonovi.

A proč k nám přijela? Aby občané Západu, kterým Rusko vůbec nevoní, a vůbec nejsou žádnými jeho přívrženci,

vždyť ani v postsovětském prostoru a ve slovanském světě k nám vždy nemají právě vřelý vztah,

ale tam Rusko považují přímo za svého nepřítele.

A najednou, jen si to představte, se ve volbách prosadí a vyhraje „agentka Kremlu“,

kterou osobně do prezidentské funkce dosadil Putin

a navíc jí na to, aby se tou prezidentkou mohla stát, dal i peníze.

Dovedete si to představit?

Ale ty ideje, které ona prosazuje, přece ten stát určitým způsobem stabilizují.

Proto tam také je Fillon, který má z hlediska západních a přesněji francouzských občanů na všechno vyvážené názory.

Ano, přátelit se s Ruskem, ale za francouzských podmínek.

Udělat v zemi pořádek, ale ne takový tvrdý, protože to by byl velice ostrý manévr, který navrhuje Le Penová.

„My to uděláme jinak, tak, tak a tak, ale výsledek bude stejný.

Dosáhneme ho však mírnějšími metodami, které nebudou tak radikální.“

Le Penová teď děsí voliče a v celých houfech je nadhání Fillonovi,

protože život je nutí řešit ty úkoly, o kterých mluví Le Penová.

Ale Le Penovou, opakuji, v očích francouzských voličů

se jí do funkce francouzské prezidentky snaží dosadit Putin.

Le Penovou tak fakticky odepisují.

Ona musí splnit roli ledoborce pro Fillona a zůstat stát stranou.

A celá ta věc spočívá pouze na tom,

jaké bude mít dál vyhlídky Fillon,

a jak se to odrazí na jeho předvolební kampani,

a jak budou prosazovat Macrona.

Tam probíhá ten hlavní souboj.

To jsou dva reální lídři,

kteří spolu budou bojovat.

A co se týká všech těch anket.

Zdalipak se ty ankety, ty ratingy s ohledem na Clintonovou a Trumpa trefily?

Trump vyhrál s ohromnou

převahou. To věděli všichni.

Tam kde Clintonová nahrabala

několik mrzáků…

Mám na mysli mrzáky jako z Lišky Alisy a kocoura Basilia, takové ty podvodníky.

Tak tam Trump táhl normální voliče,

kteří plnili celé stadiony.

A stále je dokáže přitáhnout,

když tam znovu přijede.

Teď však je nucen jezdit méně, protože je zavalen prací a odpor je velice silný.

Ale když přijel na Floridu, tak nehledě na to, že již prezidentem zvolen byl,

se tam opět shromáždily zástupy lidí.

Zde je tedy situace stejná.

Lidé se orientují na Fillona.

Ano, ty ideje, které ohlašuje Le Penová,

se v mnohém shodují s tužbami obyčejných lidí,

jenže jsou radikální a tím je děsí.

Chápete? Radikální! To znamená v „tolerantní“ společnosti střet! Na to nesmíte zapomínat.

Tam, kde byla ta tolerance neustále prosazována.

A lidé se jen tak na obrtlíku neotočí,

a nepřeorientují jinam.

To je také ten úkol Le Penové

v předvolební kampani,

aby potom hlasovali pro Fillona,

který ty úkoly potom bude muset řešit.

Macron by znamenal zhroucení francouzské státnosti, protože USA, státní elita, využívá USA…

Tedy USA využívají Francii proti samotné Francii, aby si vyřešily vlastní úkoly.

A problém Macrona a Fillona

není ve Francii, ale v USA.

Jakmile se tam pevně chopí řízení,

tak Macronovi řeknou: „Stáhni se, chlapče.“

Nebo prostě: „To stačí.“

A on zmlkne.

Šidítko dohraje svou roli

a Fillon v klidu vyhraje.

Opět však opakuji, že v USA je situace velmi vážná. Velmi vážná.

Proto u nás došlo k výbuchu v metru, proto ta hrozba od globalistů prostřednictvím Nikki Haley,

představitelky USA v OSN, že oni i nadále umožní státní elitě v tom pokračovat,

jestliže se nedohodneme

za jejich podmínek.

Jde o velice závažný politický problém jak nepřijít o ruskou suverenitu a přitom nedopustit další výbuchy.

Otázka od Viktora Kolesnikova.

Proč na federálních kanálech neukazovali nedělní mýtinky organizované Provaľnym (Břídilem), má na mysli samozřejmě Navaľného.

Mnozí lidé jsou pobouřeni úplným mlčením Kremlu i médií. Proč to nelze komentovat, nebo to má být speciální metoda řízení?

Je to speciální metoda řízení, ale vy jí připisujete jiný význam.

Pokud se omezím ve svém komentáři tímto, tak byste si mohli pomyslet, že se jedná o státní politiku.

Ve skutečnosti je to úplně jinak. Co je možné a nutné říci o těchto mítincích?

Ve vojenství se používá taková

metoda, jako je průzkum bojem.

A tyto mítinky, to byl průzkum bojem.

Oni prověřovali, jak budou reagovat státy, jak budou reagovat struktury řízení

a ještě měl tento průzkum bojem další úkol.

Proč se vlastně dělá takový průzkum bojem?

V roce 2018 budou volby

ruského prezidenta

a všichni podpindosníci v Rusku, protože si to nepřeje jejich páníček, nesmí dopustit, aby byl znovu zvolen Putin.

A tak se k tomu připravují už teď.

Jedním z klíčových okamžiků při realizaci majdanu v Rusku, provedení státního převratu

a nepřipuštění nového Putinova zvolení

je informační válka.

Je zapotřebí diskreditovat státní média, aby se jim nedalo věřit.

Je zapotřebí předem vytvořit svou strukturu vysílání a šíření informací,

která by lidi dokázala přitáhnout a zaměřit potřebným směrem.

Proto se jedná o speciální metodu řízení, která má diskreditovat státní média.

To znamená, že šéfové médií, kteří zakázali informovat o Navaľného mítincích,

přímo prohlásili: „Já jsem účastníkem,

aktivním účastníkem realizace,

přípravy a realizace státního převratu v Rusku a organizace občanské války v Rusku.“

To znamená, že tento konkrétní zákaz znamená právě tohle a nic jiného.

Protože až přijde čas,

musí být již funkční jiné systémy.

Musíte věřit televizní stanici Dožď, nějakým těm blogerům v Živom žurnale…

Komukoliv, jenom ne státním

médiím. Těm se věřit nedá.

“Pamatujete si přeci, jak tehdy byla spousta mítinků a nic nám neukázali, o ničem neinformovali.

To znamenají, že nejen lžou,

ale navíc ještě zamlčují.”

A tam, kde nejsou informace, vyrůstá bodláčí. To je potom možné tvrdit:

„Nás tam byly bilióny! Vidíte, jak se nás zalekli? Ani média o tom raději neinformovala.“

Přitom tam nemusel být vůbec nikdo, nebo to byla taková akce,

jakou si zorganizoval sám Navaľnyj v Barnaulu, když ho polili zelenou barvou.

Kdyby ho nikdo tou barvou nepolil, tak by o tom neinformovalo jediné médium, ani západní, ani naše.

Ale politého zelenou barvou

ho ukazují na Západě i u nás,

a když potom přiletí do dalšího města, tak se k němu hned sbíhají:

„Povězte…“ „Já budu vystupovat klidně i zelený, mně se jim z cesty odklidit nepodaří.“

Chápete? Jeho vlastní provokace, jeho placený nohsled ho polil zelenou barvou a je to.

Média mají konkrétní informační záminku.

Takže se nestalo nic, co by se nedalo čekat.

Probíhá plánovaná příprava k realizaci státního převratu a rozpoutání občanské války v Rusku.

Příprava, kterou realizuje státní elita USA rukama podpindosníků uvnitř Ruska

a ti šéfové, kteří zakázali o tom informovat, ti se sami podepsali pod to,

že jsou aktivními účastníky přípravy a realizace státního převratu.

Takže ano, jedná se o řídící metodu.

Děkuji. Na konci programu

otázky týkající se teorie.

Stanislav prosí odpovědět

na následující otázky.

Je přímá prezidentova linka

nástrojem moci v rukou lidu?

Vy neustále tvrdíte, že lidé mají brát moc do vlastních rukou,

proto by se neměli k Putinovi obracet jako kolektivní nevolník ke svému milostpánovi,

ale jako ke zvolenému nebo najatému

manažerovi, který má realizovat moc lidu.

Mohou lidé na přímé lince požadovat

kádrové změny ve vládě?

Vždyť současná vláda ničí stát a vy, Jefimov, Starikov a další ho můžete kolektivně zachránit.

Teoreticky víte jak, ale my bychom

to chtěli vidět v praxi.

A smích nad tímto nápadem se rovná tomu, jak se Asad smál Kaddáfímu na summitu Ligy arabských států.

Ne, to není smích nad touto idejí.

Jenže aby lid mohl něco požadovat, musí ten lid vědět, co požadovat

a uvědomovat si následky

realizace svých požadavků.

To znamená, že aby lid něco požadoval a hlava státu to realizovala,

musí mít lid znalosti z teorie řízení, alespoň, řekněme to takto: v oblasti její praktické aplikace.

Mají u nás lidé takové znalosti? Nemají.

Takže je to tak, že každý v míře, jak říkají pravidla Dostatečně všeobecné teorie řízení.

Každý v míře svého chápání řídících procesů pracuje pro sebe

a v míře své nevědomosti pro ty,

kteří toho vědí a chápou více.

V souladu s tím ten požadavek na výměnu vlády v nevhodnou dobu

povede pouze k tomu, že se zhorší kvalita řízení a to se potom zhroutí.

Už jsme to jednou viděli v únoru roku 2017 a následovat bude občanská válka.

A to vše díky požadavku lidu!

Proto…

První, co je třeba poznamenat: přímá prezidentova linka je skutečně nástrojem řízení,

prostřednictvím kterého Putin navazuje zpětnou vazbu s lidem.

Navíc je to velmi mocný nátlakový nástroj na elity, které také sledují tyto přicházející otázky,

které se ani nemusí dostat do vysílání, ale díky tomu pochopí, že ten manévr, který hodlaly udělat, nebude možné provést.

Bude zapotřebí ho korigovat.

Ale co se týká toho druhého manévru, lidi nic nechápou,

ten můžeme udělat bez problémů, lidé to spolknou.

A čím více lidé budou znát Dostatečně všeobecnou teorii řízení, a budou schopni bránit zájmy své i své rodiny,

tím méně bude moci elita řešit něco

ve svých kořistnických cílech na úkor lidí

a bude se dostávat do situace…

Teď zemřel básník Jevtušenko, ano? Jaký to byl správný člověk!

Jak horoval pro sovětskou

moc a komunisty, ano?

A jakmile se vyskytla příležitost, utekl do USA a žil tam. To je celá jeho reálná mravnost.

Ale proč psal ty správné básně?

Protože byl v situaci, kdy se jeho básnický dar mohl realizovat pouze v jednom směru, ve službě lidu.

V té míře, v jaké to realizovala komunistická strana po Stalinovi.

Ale svojí mravností se nelišil.

Když elitu dostanete do postavení, v jakém se nacházel Jevtušenko a vůbec elita sovětského svazu…

To je ten úkol lidu odpovídající jeho míře chápání.

Je třeba Putinovi pomáhat a ne od něj něco vymáhat.

Požadovat můžete cokoliv, jenže každý požadavek dopadne podle toho úsloví:

– Máš na to právo?

– Mám.

– A dokážeš si ho vymoci?

Jestliže si ho dokážete vymoci,

jestliže máte takové možnosti…

Protože…

Proč se bolševici jednoznačně rozhodli,

že budou spolupracovat se všemi starými odborníky, kteří budou spolupracovat se sovětskou mocí?

Protože si uvědomovali, že řídící kádrová základna nemůže být celá vyměněna najednou,

že je třeba se k tomu připravovat, že umění pást krávy a umění řídit fabriku,

vesnici, město, se absolutně liší.

A to všechno je třeba se naučit.

Tyto schopnosti jsou potřebné všechny, ale každé z nich je třeba se naučit.

Ale pást krávy se naučíte

daleko rychleji, než řídit město.

A jak by to dopadlo v této situaci? Jedny by odklidili, a odkud bychom doplňovali kádrový sbor?

Z těch, které připravovali v sovětské době?

Ty přece připravovali celou dobu pro přestavbu.

To tenkrát vychovali Čubajse, Kocha a další, Gajdara, v sovětské době!

A koho připravovali

v devadesátých letech 20. století?

Jaké řídící pracovníky,

mám na mysli z hlediska mravnosti?

Ti teď sedí v různých funkcích.

Pro koho budou pracovat?

Oni přece dostali důvěru a dostali se k moci:

Moc už byla dobyta, užij si jí dosyta!

Vždyť kdy je někdo dokáže skřípnout?

„Já jsem přece do té funkce sotva nastoupil, co po mně chcete, za všechno mohou ti přede mnou.“

Pravidlo tří obálek.

Proto je třeba si uvědomovat, že není úkolem některých z nich se zbavit.

Otázkou je, kdo nastoupí po nich!

A jak to bude odpovídat zájmům lidu.

Teď a výhledově nadlouho, mimochodem, je úkolem začlenit elitu do plnění zájmů lidu

na principu, podle kterého byl začleněn Jevtušenko v sovětské době.

Ještě otázka od Leonida.

Vyzýváním posluchačů studovat Koncepci SB, DV teorii řízení, a brát moc do vlastních rukou odporujete známé tezi Mao Ce-tunga:

Moc je na konci pušky.

Vždyť to právě ozbrojení lidé, zdvořilí lidé, zelení mužíčkové rozhodli výsledek boje na Krymu.

Ne. Oni ho nerozhodli, oni ho zajistili.

Co mohu říci? Jestli je pro toho člověka autoritou Mao s jeho kulturní revolucí

a faktickou genocidou vlastního národa, tak to promiňte.

Musím však říci, že “moc je na konci pušky”, ale jaká je to moc?

Moc vynucená. Je to 6. priorita a nad ní je ještě dalších pět priorit!

Je třeba si nastudovat

Dostatečně všeobecnou teorii řízení.

Asi jste viděli nějaké filmy, kde na člověka míří zbraní, tak co mu zbývá? Musí poslechnout.

Ale jakmile pozornost člověka

se zbraní poleví,

tak ten neozbrojený člověk okamžitě nějak zareaguje a o zbraň ho připraví,

nebo ho příhodným předmětem, nějakou lopatou, klackem praští po hlavě a hotovo.

A kde je potom moc té pušky?

Nebo třeba jen uteče. A zase je ten s puškou a svou mocí nahraný.

Končívá to tak, že ten ozbrojený skončí na lavici obžalovaných a přemýšlí:

„Co jsem udělal špatně?

Neměl jsem to dělat.“

Mnozí kolaboranti, kteří se dali

do Hitlerových služeb, si také mysleli,

že moc je na konci pušky,

a že jsou všemohoucí.

Jenže Hitler prohrál a museli se zodpovídat ze svých zločinů.

Jedná se o nižší prioritu řízení

a nad ní jich je ještě celých pět.

Jsou to zbraně genocidy, je to ekonomická priorita, faktologická, chronologická a ta nejvyšší metodologická.

Takže si nastudujte teorii řízení, abyste neopakovali hlouposti, které říkal Mao.

Tak jsme dospěli k obvyklému

závěru našeho programu.

– To byla poslední otázka.

– Tím jsem právě skončil.

Abyste uchránili zájmy své i své rodiny, musíte vědět, jak jsou řízeny sociální supersystémy,

jak je realizovaná globální politika,

jakou roli máte v této globální politice,

a jak vy sami můžete tuto globální politiku ovlivnit v zájmu svém i své rodiny,

abyste se nestali trávou na bojovém poli, nebo obětním beránkem.

Studujte proto Dostatečně všeobecnou teorii řízení a Koncepci sociální bezpečnosti.

Buďte šťastní.

Do příštích setkání. Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině,

slovenštině naleznete na leva-net.webnode.cz

nebo můžete zakoupit na KSBPRESS.cz

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině,

slovenštině naleznete na leva-net.webnode.cz

 

nebo můžete zakoupit na KSBPRESS.cz

 

Potraviny z dovozu – máme se za co stydět?

Pokud zatoužíte po potravinách, o kterých si myslíte, že jsou lepší, než ty nabízené v našich běžných obchodech, můžete se podívat na tento  seznam stránek, které jsem našel v diskusi na Streamu:

Nákupy z Německa
https://www.igut.cz/
https://www.nemeckyeshop.cz/
http://www.kuptoznemecka.cz/
http://www.pipishop.cz/
http://www.nemeckobezhranic.cz/
http://123znemecka.cz/
http://www.mv-shop.cz/
https://www.drogeriezde.cz/
http://www.nemecka-kvalita.cz/
http://www.mojenemeckadrogerie.cz/
http://www.zbozi.de/
http://www.germanymarket.cz/
http://www.malechas.cz/
http://www.kuliskove.cz/
https://www.dadaplenky.cz/
https://www.zambro.cz/
http://www.nakupzrakouska.cz/
http://www.nakupsivnemecku.eu/
http://www.theuerland.cz/
https://www.lacinadrogerie.cz/
https://www.topmarkt.cz/
http://www.nakupsizezapadu.cz/
http://www.chezamis.cz/
http://www.obchudekveronika.cz/
https://www.hygi-market.cz/
http://www.levnezbozieu.cz/
http://www.strycekital.cz/
http://fajnkos.cz/
http://rajdelikates.cz/
http://www.eshopdrogerie.cz/
http://www.nakupyznemecka.cz/
https://www.la-vin.cz/
http://www.nakupyvnemecku.eu/cs/
https://www.zboziznemecka.eu/
http://www.ecmarket.cz/
http://www.xantea.cz/
http://www.nakupznemecka.cz/
http://www.orient-food.cz/
https://www.peonia.cz/
https://eshop.voracek-ffd.cz/
https://www.froseshop.cz/
http://www.biomana.cz/
http://www.cano.cz/
http://test.italyshop.cz/
http://www.specialitydiana.cz/
http://www.chanar.cz/
http://www.zahranicnihokynarstvi-eshop.com/
https://www.mptoner.cz/?gclid=CPD4rufc7NICFcEp0wodzqME1A
https://www.drogistika.cz/
http://www.belon.cz/
http://www.xedo.cz/
http://www.arome.cz/
https://pemi.cz/
http://www.obchod-erli.cz/
https://www.ruzovakosmetika.cz/Ruzove-delikatesy-c9_0_1.htm
http://www.reny-shop.cz/
http://bio-pharma.cz/index.php
http://www.darr.cz/
http://shop.uklid-pulito.cz/cs/
http://www.milex.cz/
http://www.madeinbulgaria.cz/
http://www.bulharskyobchod.cz/
https://www.tureckesladkosti.cz/
http://www.uterezky.cz/
http://www.cokolada-recepty.cz/
https://lepefoods.cz/
http://www.sab-hc.cz/
http://www.zapolovinu.com/

Stropnický zveřejnil smlouvu s Bundeswehrem. Je to jak v 1939?

Stropnický zveřejnil smlouvu s Bundeswehrem na důkaz toho, že česká brigáda nespadá pod německé velení, jenže celé je to jinak a ještě mnohem horší. Co jsme zjistili?

Stropnický zveřejnil smlouvu s Bundeswehrem na důkaz toho, že česká brigáda nespadá pod německé velení, jenže celé je to jinak a ještě mnohem horší. Co jsme zjistili?

Redakce AE News před časem přinesla článek [1] o informaci z německého mainstreamového tisku, že jedna česká a jedna rumunská brigáda budou nově spadat pod německé velení. K podpisu dohody, která byla připravována už delší dobu mezi štáby Bundeswehru a AČR, nakonec opravdu došlo, ovšem bez jakéhokoliv zájmu českých MSM médií. Teprve po našem článku se začala i mainstreamová média v ČR zajímat o celou záležitost a ministr obrany Stropnický byl v podstatě donucen předhodit mainstreamovým novinářům znění smlouvy a tím je prý všechno vysvětleno. Česká 4. Brigáda ze Žatce prý zůstane pod českým velením.

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen a český ministr obrany Martin Stropnický.

Toto stanovisko hned převzal mainstream a na serveru iDnes.cz došlo dokonce k tomu, že redaktor Jan Wirnitzer označil Martina Kollera, který o věci psal na Parlamentních listech, za udavače komunistické kontrarozvědky [2]. Tolik jedu, že napsal pravdu? Nevídané. V článku na iDnesu je to prostoupené poznámkami o prokremelských webech, což nemá smysl komentovat. AE News si tuto informaci nevymyslel, převzali jsme ji od německého mainstream serveru Frankfurter Allgemaine Zeitung, viz. zde. Znamená to snad, že tento list s napojením na vládní stranu Merkelové CDU je prokremelský? Pan Wirnitzer by se měl dát na hlavu froté ručník namočený do studené vody, protože plácá nesmysly.

Žádná smlouva! Českým vojákům se bude velet na základě dopisu!

Nicméně to nejzajímavější nás čeká, když se na tu smlouvu české armády s Bundeswehrem [3] podíváme. K velkému úžasu zjistíme, že nejde vůbec o smlouvu, ale o pouhý dopis o záměru, což je naprosto nevídaný skandál. To, co je v tomto dopise napsané, to pouze potvrzuje, že česká 4. Brigáda bude pod velením Bundeswehru, ovšem nikoliv na základě smlouvy, ale pouhého dopisu o záměru, který nemá právní vymahatelnost. Dopis jsme dali k posouzení našemu redakčnímu právníkovi v New Yorku, aby potvrdil naše obavy. A opravdu potvrdil. Podle něho nejde o smlouvu (contract) s náležitými parametry smluvních stran a záruk, ale jde o pouhý dopis o záměru ve smyslu dopisu o porozumění, kterým česká strana dává německé najevo, že souhlasí se začleněním české 4. Brigády do 10. obrněné divize německého Bundeswehru. V dopise se jasně hovoří o začlenění české brigády do obrněné německé 10. divize a na konci se správně uvádí, že podpisem dopisu nevyplývají pro strany žádná práva nebo závazky podle mezinárodního práva. WTF?

28 let po revoluci a Němci sa tu proháňajů jako za války…

Podle našeho právníka tak Bundeswehr získává velení nad brigádou, ale bez jakýchkoliv limitů a právních omezení, což je naprostá katastrofa a diletantismus (anebo „záměr“). To není smlouva, ale jen dopis o záměru, který začleňuje brigádu pod německý Bundeswehr na základě „porozumění“. Dopis pouze slouží jako bianco šek na potvrzení toho, že česká strana je srozuměna s tím, že brigáda bude začleněna pod 10. obrněnou divizi Bundeswehru v rámci struktur NATO. Takže pokud to shrneme, situace je nejenom taková, jak jsme o ní psali, ale dokonce je ještě mnohem horší z právního hlediska. Podle názoru našeho amerického právníka je to stejné, jako kdybyste půjčili bez jakýchkoliv záruk cizí osobě svůj dům, aniž byste si pojistili právně vymahatelné mechanismy, pokud by osoba dům poškodila nebo využila k věcem, se kterými nesouhlasíte. Pokud by šlo o dům, nic takového byste nepodepsali, nechtěli byste dopis o záměru, ale poctivou regulérní smlouvu. Je o to hrozivější, že někdo je schopný toto udělat ne s domem, ale rovnou s brigádou a českými vojáky.

Co se v dopise vlastně píše?

  • Through this Letter of Intent which is focused on peacetime training and exercises(within the framework of the affiliation of the 4th (CZE) Rapid Deployment  Brigadeto the 10th (DEU) Armoured Division, participants are seeking to lay down their common set of objectives regarding the evolution of both their land forces‘ interoperability and their ambitions to harmonize capability development.

Tímto dopisem o záměru, který je zaměřen na trénink v míru a cvičení (v rámci začlenění 4. Brigády rychlého nasazení do 10. Obrněné německé divize),  se účastníci snaží stanovit společný soubor cílů, pokud jde o vývoj interoperability svých pozemních sil a jejich ambici harmonizovat rozvoj schopností.

  • The affiliation of the 4th  (CZE)  Rapid Deployment Brigade to the  10th  (DEU) Armoured Division is to be organized at the tactical  level of the division and of the brigade,  aiming  to  quickly  set  a  dynamic  with  which  training  and  exercise programs  already  laid out for  2017 can be  used as entry  points for  practical cooperation.

Začlenění 4. české brigády rychlého nasazení do 10. německé obrněné divize má být organizováno na taktické úrovni divize a brigády, jejímž cílem je rychle nastavit dynamiku, se kterou školení a cvičební programy, již dříve předložené pro rok 2017, mohou být použity jako vstupní body pro praktickou spolupráci.

Tady si všimněte poslední věty o vstupním bodu pro praktickou spolupráci vyplývající z těchto cvičení. Praktickou spoluprací je logicky myšlen ostrý konflikt na bojišti a zahraniční mise, kde česká brigáda bude podle tohoto dopisu o záměru už předem připravena plnit rozkazy velitelů německé 10. obrněné divize.

Německý voják se nejspíš má stát vzorem pro toho českého. Je to tak správně?

Účastníci se shodují, že začlenění 4. české brigády rychlého nasazení do 10. německé obrněné divize v rámci FNC se zaměří na následující oblasti, které nejsou vyčerpávající, a které nejsou uvedeny v pořadí důležitosti:

  • Společné aktivity částí personálu a přidružených jednotek
  • Analýza, zpracování a výměna minulé a současné doktríny
  • Společný výcvik a cvičení
  • Vzdělávání odborníků na důležité záležitosti
  • Vývoj koncepcí, včetně vývoje budoucích společných projektů a jejich začlenění do procesu plánování obrany státu a případné společné vize
  • Spolupráce s ohledem na zadávání veřejných zakázek a logistické podpory při používání materiálů, systémů a zařízení v oblasti ochrany sil (včetně ochrany CBRN), signálního velení a řízení a lékařské pomoci
  • Harmonizace v oblasti vojenských potřeb
  • Testování systémů a zařízení

Účastníci usilují o začlenění 4. české brigády rychlého nasazení do 10. německé obrněné divize, které má být vyhodnoceno na úrovni velení pozemních sil (NATO) v roce 2019.

Tento dopis o záměru nezavádí žádná práva ani povinnosti vyplývající z mezinárodního práva a vnitrostátních právních předpisů účastníků mezi účastníky. — Tímto končí překlad dokumentu.

Příslušníci německé 10. obrněné divize Bundeswehru.

Frankfurter Allgemaine Zeitung měl pravdu. Je to snad prokremelský list?

Celý dokument nemá smysl překládat, protože se v něm hovoří stále o tom samém, tzn. o začlenění 4. brigády z Žatce do struktur německé 10. obrněné divize. I když nikde není v dopise napsáno, kdo bude nebo nebude velet, každému vojákovi je jasné, že když je brigáda začleněna do většího útvaru, do divize, tak řetěz velení (chain of command) je zkrátka pevně daný a vojáci z Žatce budou pod velením 10. německé obrněné divize tak, jak o tom poprvé informoval německý list Frankfurter Allgemaine Zeitung. Nikdo nám v redakci našeho serveru nemusí vysvětlovat, co je to Letter of Intent a jak funguje vojenské velení. Nejde o smlouvu a z hlediska mezinárodního práva jde o kus papíru, který nic nezaručuje, ovšem naopak dává Německu najevo, že česká armáda nemá problém tady vzít svojí elitní brigádu a támhle ji začlenit pod divizi Bundeswehru. Je smutné, že je to pouze alternativa, která na toto upozorňuje, zatímco lživá fake news media jako iDnes.cz kolem sebe plivou urážky a pomluvy, tuhle na pana Kollera, támhle na servery alternativy označované za prokremelské.

Vy, občané, máte na podzim možnost u voleb vyházet z parlamentu všechny současné strany a provést masivní Czexit ze struktur EU a NATO. Máte možnost odstavit lživá a nečestná mainstreamová média a vymazat je z pozice těch, kdo určují svojí agendu pro celý národ. Už dnes se nestydí vám předkládat dokumenty a tvrdit o nich, že jde o smlouvy, když přitom o žádné smlouvy ani nejde, ale pouze o dopisy o porozumění. Jak dlouho lidé nechají se sebou manipulovat? Jak dlouho budou ještě věřit mainstreamu? Nenechte se tahat za nos a sledujte alternativu. Mainstream vám svoji vylhanou pravdu nevnutí, pokud mu to nedovolíte!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Televizní reklama: Holka, která neš… s muslimskými vetřelci, tak jako by ani nebyla

Televizní reklama: Holka, která neš… s muslimskými vetřelci, tak jako by ani nebyla

Televizní reklamu zná každý. To je přece to nepříjemné, periodicky se opakující intermezzo, vkládané do nejzajímavějších míst filmu.

Když o ně nikdo ani kolo neopře a jsou nadržení, tak i ten vetřelec je dobrej...Když o ně nikdo ani kolo neopře a jsou nadržení, tak i ten vetřelec je dobrej… Čas, kdy si normální člověk odběhne uvařit kávu, otevřít lahváč anebo, my starší, odskočit. Většina z nás pak přitom zcela automaticky vypíná zvuk. Proč by také měli na sebe nechat křičet, nota bene ve vlastním obyváku, nepříjemným, zvýšeným hlasem (například) jakéhosi zeleného skřeta o výhodné nabídce toho či onoho, že.

O něco tím možná v poslední době přicházíme. O jedno důležité sdělení, které se ovšem netýká nabízeného sortimentu zboží. Ostatně, podívejte se na takový reklamní blok sami a pozorně. Na jakýkoli, náhodně vybraný. Stačí sledovat obrázky, zvuk nezapínejte. Ty hloupé hlášky fakt nemáte zapotřebí….

Multikulti poselství

Co uvidíte? Tak třeba skupinku mladých, která se jde někam bavit. Co by na ní mohlo být zajímavého? Normálně nic, ale… v té skupince musí vždycky být alespoň jeden člověk výrazně odlišného etnika. Anebo vzápětí: jiní mladí, dynamičtí lidé hrají jakousi napínavou hru a hle. Zas je tu zapojen nejméně jeden člověk s typicky africkými rysy.

Někdy to podivné, násilné a nepřirozené promíšení etnik zajde až do groteskních poloh. V jedné reklamě, lhostejno na jakou pitomost, veze bílý otec odněkud dva chlapce, zhruba podobného věku. Jakože veze syny ze školy. Ale jeden je Evropan, druhý jakoby z právě Konga vypadl….

No a co má být, mávnete rukou. To možná jen nějaký nadnárodní koncern zkoušel ušetřit a natočil pro svůj výrobek reklamu použitelnou ve více zemích. Anebo je to z Ameriky. Tam přece mají těch, no, afroameričanů, jako když naseje, ne? Chyba lávky!

Do krajnosti

Na správnou stopu vás uvede jedno reklamní video firmy Ikea. Jeho podstatou je vášnivé, sexuální podlehnutí typické Evropanky urostlému muslimovi, který jakoby z reklamních prospektů ISIS vystoupil. V kuchyni Ikea.

Přitom je z kontextu zřejmé, že o tu kuchyň až tak moc nejde. O jejích parametrech ani o ceně tam není zmínky. Je to o něčem jiném. O nezvladatelné sexuální přitažlivosti typických zástupců Evropy a islámu. O tom, že tohle je přece normální. A teď už i preferované, žádoucí a doporučované chování.

Myslíte si, že takováto reklama může pomoci zvednout prodej inkriminovaných kuchyní? Opravdu? Asi ani v ultrakorektním, multikulturalismem už docela zpitomělém Švédsku ne. Natož pak jinde. Tak proč to natočili? Výroba musela stát majlant – a ten čas, v prime-time televizního vysílání taky není za hubičku…

Zlověstné otazníky

Tak proč soukromá firma, která byla přece kdysi dávno vytvořena za účelem zisku, jde dobrovolně do takovéto ztrátové, a možná i sebediskreditační akce? Odpověď může znít, že třeba musí. Že je tu třeba někdo mocnější, než zákazník a jeho preference. Někdo důležitější, než obchodní bilance. Někdo, jehož příkazy se musí plnit i za cenu ztráty.

Třeba banky, nadnárodní korporace, megakoncerny, v nichž je taková zdánlivě obří Ikea jen drobnou a v zásadě postradatelnou položkou portfolia. A za nimi jejich skrytí majitelé. Ti, kteří právě probíhající destrukci Evropy naplánovali a kteří ji zpovzdálí řídí. Ti, kteří už nějakou dobu tlačí do všech sdělovacích kanálů, reklamu nevyjímaje, podprahové sdělení – promiste se. S jinými. S těmi, s nimiž nemáte a ani nechcete mít nic společného. Prolněte se a utvořte jediné spojené lidstvo. Je to cool. Je to in. Je to trendy…

Gender nesmí chybět

A mimochodem, když už se budete na ten reklamní blok dívat, povšimněte si ještě jedné věci, která se, oproti třeba devadesátým letům, zásadně změnila. Role muže a ženy. Žena je nyní, jak uvidíte, představována jako akční, rozhodná, cílevědomá a rázná bytost, která (aby byla nějaká legrace) z času na čas s úsměvem ztrapní a znemožní přítomné muže – trouby, bačkory a hlupce.

To jemné, ale tisíckrát opakované podprahové sdělení takovýchto reklam zní: Ženy a děvčata, vykašlete se na evropského muže! Na toho utahaného, pracujícího troubu, kterého se nám už konečně podařilo psychicky zcela vykastrovat. Buď za to feminismu dík. Nevažte se a zvolte dobrodružství! Zvolte si pravé, nefalšované a nezkažené mužství. Přímo z Afriky. Nebraňte se divokým vzplanutím a oddejte jižnímu temperamentu…

Proč? Protože muslimovi, jak je v šaríji kodifikováno, budete rodit už jen další a další muslimy. A tak se zkáza (a islamizace) Evropy urychlí. Tak je to naplánováno. Děs.

Buďme pozorní a čtěme mezi řádky

Naší nadějí je, že žádný plán nikdy úplně nevyjde. A tenhle má, alespoň pro použití a fungování v našich končinách jednu podstatnou vadu. Nepočítá s citlivostí postkomunistických, východoevropských zemí na propagandu. Nereflektuje imunitu vypěstovanou více než čtyřiceti lety totality, která se taky pokoušela svou ujetou „pravdu“ nacpat všude. A nedokáže si připustit, že i „vědecky“ dokonale vypracovaná propaganda může vzbudit alergickou reakci a divoký odpor.

Právě proto, že se Češi a ostatní východní národy naučili, už kdysi dávno, propagandu vycítit. Že zvládli umění číst mezi řádky a dovozovat, proč se nám někdo pokouší právě tohle vnutit. A v poslední době tuto, na čas zapomenutou dovednost, rychle resuscitují.

Podívejte se proto občas na reklamu. Je to poučné. Možná že v ní zahlédnete nejasné obrysy toho, co pro vás mocní naplánovali. A takové varování může být k nezaplacení.

VB: Muslim se pokusil koupit devítiletou otrokyni (en)

UK: Muslim convert tried to buy himself a 9-year-old virgin slave girl

Vyšlo:

British Muslim convert ‘who planned to join ISIS wanted to buy himself a nine-year-old virgin slave girl’ 

  • Patrick Kabele from north London kept a diary on his mobile detailing his plans
  • Stopped as he tried to board flight from Gatwick to Istanbul in August with £3k
  • Jury at Woolwich Crown Court heard the 32-year-old wanted to ‘buy a slave girl’

A Muslim convert who tried to join ISIS kept a diary detailing how he wanted to buy a nine-year-old slave girl.

In the diary found on his phone Patrick Kabele, from Willesden in north London, also said he had a ‘death wish’ and wanted to die young.

Jurors at Woolwich Crown Court, where the 32-year-old is on trial for a terrorism offence, heard Kabele was stopped as he tried to board a Pegasus Airlines flight from Gatwick to Istanbul, Turkey on August 20 with £3,000 in cash.

Patrick Kabele (pictured on his passport), was stopped as he tried to board a Pegasus Airlines flight from Gatwick to Istanbul, Turkey

Soudci pod palbou: Nedělejte z obětí znásilnění viníky.

Není nic špatného na tom, požádat ženy, aby se chránily, míní soudkyně, která při přelíčení řekla, že opilé ženy jsou více ohrožené násílníky.

Britská soudkyně Lindsey Kushnerová čelí kritice za své upozornění, že v opilosti se ženy vystavují většímu riziku znásilnění. Podle policie i organizací pracujících s oběťmi sexuálních útoku tak připsala část viny samotným obětem. Kritici argumentují tím, že oběti příště ze strachu trestný čin nenahlásí.

“Nemyslím si, že je na tom něco špatného, požádat ženy, aby se samy chránily,” brání se soudkyně. Kritizovanou poznámku pronesla během soudu s násilníkem, který loni v Manchesteru znásilnil osmnáctiletou ženu, odsoudila ho k šesti letům vězení.

Již dříve bylo soudkyni vyčítáno, že více rozebírá, co dívky mají dělat a co ne, než aby plně uvalila vinu na násilníky. Kushnerová však uvedla, že by bylo nedbalé nepožádat ženy, aby se chránily před predátory, kteří je v jejich opilosti vnímají jako snadný cíl.

Proč jste nedržela nohy u sebe, zeptal se soudce oběti

Kanadská soudní rada v minulých dnech prošetřovala případ federální soudce Robina Campa, který v roce 2014 znevážil u soudu oběť znásilnění. Camp po disciplinárním řízení sám z funkce rezignoval.

“Proč jste nedržela nohy u sebe?” zeptal se soudce oběti. Během soudu také řekl, že sex a bolest jdou často ruku v ruce a že nutně nejde o něco špatného. Camp navíc dotyčného násilníka neodsoudil, dal mu “druhou šanci”.

“Chci, abyste řekl svým přátelům, mužům, že by měli být v jednání se ženami mnohem jemnější. Mnohem trpělivější. A také by měli být opatrní a chránit se, opravdu velmi opatrní,” radil soudce Camp obviněnému.

Během disciplinárního řízení nesouhlasili s odejitím Campa pouze čtyři z 23 členů rady. “Shledali jsme, že Camp naprosto zjevně jednal proti konceptu nestranné, integrované a nezávislé role soudce,” uvedla rada v závěrečné zprávě.

Podobných případů navíc bylo v uplynulých dnech v Kanadě odhaleno vícero. Jeden ze soudců například pod heslem “i opilá přece může dát souhlas” osvobodil řidiče taxíku, jehož klienta byla nalezena v jeho voze opilá, polovysvlečená a v bezvědomí.

Nikto nevie, čo si Francúzi naozaj myslia o migrantoch. Ich identita sa pomaly stráca v moslimskej kultúre. Už sa to zastaviť nedá. Odborníčka o duši aj politike Francúzska

vyšlo 11.3.2017  na http://www.parlamentnelisty.sk/arena/rozhovory/Nikto-nevie-co-si-Francuzi-naozaj-myslia-o-migrantoch-Ich-identita-sa-pomaly-straca-v-moslimskej-kulture-Uz-sa-to-zastavit-neda-Odbornicka-o-dusi-aj-politike-Francuzska-285378

ROZHOVOR Podľa prieskumu agentúr a preferencií by sa Marine Le Penová mala dostať do prvého kola. Ja sa domnievam, že to bude politická hra, ktorú do úspešného konca dovedie jeden z dvojice Macron – Fillon, myslí si odborníčka na Francúzsko a uznávaná expertka na protokol, politologička Mária Holubová.

Nikto nevie, čo si Francúzi naozaj myslia o migrantoch. Ich identita sa pomaly stráca v moslimskej kultúre. Už sa to zastaviť nedá. Odborníčka o duši aj politike Francúzska
Foto: Archív MH
Popis: Mária Holubová

 

Predtým, ako sa budeme podrobnejšie venovať aktuálnej situácii vo Francúzsku pred nadchádzajúcimi prezidentskými voľbami, nezaškodí krátka historická exkurzia do francúzskej minulosti. Kedy a kde sa výraznejšie začala prejavovať v tejto krajine rozmanitosť rôzneho druhu a multikulturalita?

Francúzska identita sa od začiatku vyznačovala určitou originalitou, ktorá ju uchránila pred večným provincionalizmom strednej Európy. Táto originalita, podľa francúzskeho historika Andrého Mauraisa spočívala v tom, že francúzska civilizácia vznikla na hranici, kde sa stretávali barbarské prvky s prvkami Stredomoria, na základe ktorého sa dostávala do dôverného styku s gréckym, rímskym a byzantským svetom. Atlantické pobrežie sa otváralo vplyvu severských Normanov, Pyreneje Arabom a rieka Rýn Germánom. Všetky tieto vplyvy iných kultúr francúzska identita spracovala, prijala a vytvorila tak jedinečný národ, ktorý v priebehu historického vývoja ovplyvnil život v celej Európe. Prelomovým medzníkom v dejinách Francúzska a medzinárodných vzťahov bol  rok 843, keď si zmluvou vo Verdune potomkovia Karola Veľkého rozdelili Franskú ríšu a vzniklo Francúzsko, Nemecko a medzi nimi Lotrinsko. Francúzi si nárokovali na titul cisára až do roku 1559, keď sa podpísaním zmluvy v Cateau-Cambrésis oficiálne vzdali nároku na tento titul, ale nevzdali sa nároku na územia a tento spor vyriešila až konferencia v Postupime v roku 1945.

Čiže tam niekde treba hľadať to podhubie tolerovania inakosti?

Francúzska spoločnosť zbožňovala inakosť a bola ňou fascinovaná a možno preto francúzski králi v orientáciách svojej zahraničnej politiky inklinovali k Osmanskej ríši od Františka I. v 16. storočí. V skutočnosti sa za tým skrývala pokračujúca večná rivalita, ktorá vládla medzi nimi a Habsburgovcami. Konflikt vyvrcholil, keď za podpory francúzskeho panovníka Ľudovíta XIV. stála v roku 1683 pred bránami Viedne turecká armáda na čele s Kara Mustafom a nebyť pomocnej ruky Poliakov, tak Turci by boli čochvíľa v západnej Európe. Dejiny Francúzska sú fascinujúce a vyžadujú si určitý priestor, ale mala by som sa vyjadriť k multikulturalite, ktorá sa objavuje až v 20. storočí, keď sa po skončení druhej svetovej vojny začalo rozpadať koloniálne panstvo svetových veľmocí. V 50. a 60. rokoch 20. storočia po strate Vietnamu a Alžíru začali Francúzi zavádzať do života politiku multikulturality, ktorá bola postavená na integrácii migrantov do francúzskej spoločnosti. Už na prelome tisícročia bolo jasné, že tento projekt  nebol úspešný a jeho nezvládnutie si  priznali nielen Francúzi, ale aj Holanďania, Belgičania a Briti. Dôsledky politiky multikulturalizmu sa stali veľkým európskym problémom.

Z toho, čo ste povedali na úvod, možno zrejme vychádzať aj pri charakterizovaní aktuálnej politickej situácie. Ako by ste ju teda charakterizovali?

Súčasný prezident Francúzskej republiky Francois Hollande prezentoval pred médiami svoje obavy z výhry Marine Le Penovej, ktorá by znamenala odchod z eurozóny a Európskej únie, a rozhodol sa,  že tomu zabráni. Jeho päťročné pôsobenie vo funkciu prezidenta vyzdvihlo socialistov do vládnucej pozície po 17 rokoch vlády konzervatívnych pravicových prezidentov, ale prinieslo veľké sklamanie. Francúzi sa vyjadrili, že to bolo „päťročné bezvládie“, s ktorým treba skoncovať a nastoliť VI. republiku, ktorá by dostala Francúzsko z letargie. Ťažko povedať, či by tieto ideály spĺňala práve Marine Le Penová. Fakt je, že prezident Hollande ako osobnosť ďaleko zaostáva za svojimi známymi predchodcami, ktorými nesporne boli de Gaulle, Mitterand, Chirac a Sarkozy. Ak je to pravda, že „oči sú okná do duše“, tak v jeho prípade je nutné sa zamyslieť, lebo vyzerá  ako „nemastný-neslaný služobníček“ v tesnom závese za Angelou Merkelovou a niekedy na nerozoznanie od J. C. Junckera. Presne v takomto duchu sa niesli aj jeho vyhlásenia a reakcie na tragédie, ktoré sa odohrali v Nice a v Paríži. Neschopnosť jeho vlády sa prejavila aj v riešení krízovej situácie v meste Calais. Sympatické na jeho osobnosti je to, že zvážil sebareflexívne svoje možnosti a rozhodol sa nekandidovať. Tento prístup a zhodnotenie svojej činnosti by si mohli osvojiť aj niektorí slovenskí politici.

Známy francúzsky politológ a historik českého pôvodu Jacques Rupnik nedávno vyhlásil, že voľby nemajú jasného favorita. Šance socialistov podľa neho značne znehodnotil doterajší prezident François Hollande, doteraz silný kandidát pravice François Fillon zápasí zasa s nečakanými problémami pre minulosť svojej manželky a nacionalistická kandidátka Marine Le Penová má podľa neho až príliš veľa nepriateľov, aby mohla jasne vyhrať, hoci zatiaľ v prieskumoch vedie. V hre je ešte Emmanuel Macron, bývalý socialista, ktorý najviac konkuruje Le Penovej. Ako vidíte situáciu vy?

Vo francúzskej politike sa ťažko orientujú aj samotní Francúzi a vždy to bol veľký problém, stačí si pozrieť politické spektrum počas Veľkej francúzskej revolúcie. Jedno je už isté, že Francois Fillon na základe obvinení, že zamestnával svojich rodinných príslušníkov, neodstúpi a ohlási 17. marca 2017 kandidatúru a Alain Juppé ako náhradný kandidát, ktorému sa v prieskumoch dávali veľké šance, sa to rozhodol 50 dní pred voľbami neriskovať a kandidovať nebude. Podľa agentúry Odoxa by centrista E. Macron získal 27 % a porazil krajne pravicový Národný front na čele s Marine Le Penovou v prvom kole, ktorá by získala 25,5 %. Na treťom mieste by skončila republikánska pravica s F. Fillonom s 19 %. Zaujímavé sú aj verejné vyhlásenia ministra zahraničných vecí Jeana Marca Ayraulta, ktoré sa týkajú jeho podozrenia, že Rusko sa snaží ovplyvniť hlasovanie v prospech kandidátov, ako je F. Fillon a M. Le Penová, kým E. Macron je podľa neho silno proeurópsky.

Emmanuel Macron (TASR)

Čo by bolo dobré pre Francúzov a čo pre Európu? Aký výsledok?

Ja som silný frankofil a frankofón z presvedčenia a cez túto prizmu sa na Francúzsko v kontexte Európy pozerám.  Myslím si, že pre Francúzov by bolo najlepšie zostať v Európskej únii a v eurozóne a systematicky riešiť otázku migrantov, ktorá sa im vymkla z rúk. Toto riešenie by bolo dobré pre nich aj pre nás. Keď sa štáty V4 rozhodli odmietnuť kvóty na stretnutí v Prahe, tak okrem Bulharska a Rakúska vyjadrilo podporu aj Francúzsko. Tým nechcem povedať, že je to jediný argument preto, aby zostali, len chcem podotknúť, že majú záujem riešiť veci iným spôsobom ako napríklad Nemecko.

V prípade víťazstva Marine Le Penovej sa mnohí politológovia obávajú, že po brexite by bol práve takýto výsledok francúzskych volieb začiatkom konca Európskej únie. Súhlasíte?

Obávam sa vytvorenia páru: brexit – frexit. Všetko je možné, tá rivalita o prvenstvo v Európe a potom vo svete rezonuje medzi Veľkou Britániou a Francúzskom už stáročia. Veľká Británia sa na brexit pripravila veľmi dobre a dovedie ho do úspešného konca a, samozrejme, bude to práve ona, ktorá získa najviac, ako to vždy v histórii aj bolo. Angličania sa od určitého obdobia zameriavali na imperiálnu politiku, Francúzi vždy inklinovali ku kontinentálnej politike. Viaže sa k tomu dobový aforizmus, ktorý charakterizuje vzťah vnútornej a zahraničnej politiky obidvoch štátov. Angličania si vždy najprv urobili poriadok doma a potom obťažkaní plnými mešcami išli dobyť svet. Francúzi boli leniví a utekali od problémov do sveta, kde po počiatočných úspechoch dostali facku a s pokorou sa vrátili predsa len ten poriadok domov urobiť.

Je politická orientácia Marine Le Penovej fašistická, xenofóbna, šovinistická a nacionalistická v takom ponímaní, ako to bolo za predsedania Národného frontu pod vedením jej otca? Sama vyhlasuje, že má podporu Donalda Trumpa, Theresy Mayovej či krajín V4. Existuje vôbec reálne takáto podpora?

Marine Le Penová sa vyjadrila, že politika jej otca a funkcia predsedu Národného frontu ju v detstve a v mladosti izolovala od rovesníkov, bola nenávidená a ťažko si hľadala priateľov. Priznala sa, že v určitých momentoch sa vzťah jej spolužiakov k nej podobal šikane. Neskôr to vyhodnotila ako tvrdú skúšku, ktorá ju mala pripraviť na jej poslanie a schopnosť pokračovať tam, kde jej otec skončil. Myslím si, že si je dobre vedomá svojej nacionálno-šovinistickej orientácie. S ostatnými pojmami by som narábala jemnejšie.

Marine Le Penová (TASR)

A ako to je teda s prívlastkom fašistická strana?

Mne osobne pojem fašizmus symbolizuje Taliansko 20. rokov, kde vznikol, a Nemecko, kde bol fašizmus postavený na xenofóbii, rasizme, antisemitizme a nacionalizme v tej najhoršej podobe. Máme plné ústa fašizmu, ale vieme, aká je jeho etymologicko-nocionálno-historická podstata? Čo sa týka medzinárodnej podpory francúzskej političke, tak tiež platí, že niet dymu bez ohňa a na všetkom je vždy zrnko pravdy. Štáty V4 sa zdráhajú prijať kvóty, ktoré sa týkajú migrantov, a s tým môže súvisieť aj paralela s Donaldom Trumpom, ale Teresou Mayovou si nie som istá. Britská premiérka je erudovaná politička a profesionálka a takto jasne a verejne by sa v prospech Marine Le Penovej nevyjadrila.

Ako sa vy osobne pozeráte na multikulturalizmus vo Francúzsku? Jedna časť obyvateľstva ho uznáva a akceptuje, iná, čoraz väčšia časť ho odmieta, pretože ho spája s terorizmom, rastúcim vplyvom islamu v krajine, a dokonca aj ohrozením francúzskej identity, ako sme ju poznali v dávnej minulosti. Ako by ste teda charakterizovali túto situáciu vy?

Veľký francúzsky diplomat a politik M. Talleyrand povedal, že človek dostal dar reči, aby dokázal zakryť myšlienky. V tomto sú Francúzi naozaj majstri. Vyjadrujú sa v prospech prijímania migrantov aj ich kultúry a tvrdia, že tento proces s terorizmom nesúvisí, ale čo si naozaj myslia, to nevie nikto. Možno aj z tohto dôvodu je politická situácia vo Francúzsku spletitá a nepriehľadná. Ale domnievam sa, že tá ich pôvodná dominujúca identita sa začína pomaly strácať v moslimskej kultúre a tento proces sa už zastaviť nedá.

Bez ohľadu na to, kto bude víťazom francúzskych prezidentských volieb, akú úlohu zohráva pre Európu a svet táto krajina?

Francúzsko bolo už od čias Ľudovíta XIV. arbitrom noblesy, elegancie a špecifického životného štýlu, ktorý napodobňovala celá Európa, a dokonca aj panovníci v Osmanskej ríši a v Perzii. Francúzsky jazyk unifikoval európske elity až do začiatku 20. storočia. Výraz commeilfaut a faux pas sa používa aj v protokole, ktorý si Francúzi privlastnili, lebo nezniesli pomyslenie, že niečo také dokonalé mohli vymyslieť Burgunďania. Prezentácia ich kultúry a značiek je na vysokej úrovni a neexistuje, aby sa pri slove Francúzsko neobjavil v tvárach ľudí na celom svete zasnený sentimentálny výraz. Kto by si nechcel aspoň raz v živote  dopriať luxus, aký poskytuje kaviár a šampanské a výhľad na rarity svetovej metropoly Paríža, ktorého sláva vrcholila v období BelleEpoque. Je pravda, že na svetovej výstave v roku 1867 v Paríži predstavili túto pochúťku vo svojom pavilóne Rusi a Francúzi kaviár zhnusene vypľúvali a pomenovali „la cochonerierusse“… Svet by nemohol existovať bez vína z Bordeaux, Anjou a Burgundska, bez rokfortu a camembertu, zámkov na Loire, Versailles, Louvru, módnych domov Chanel,  Dior, Yves Saint-Laurant, automobiliek Peugeot, Citroen a Renault a šansónov Edith Piaf. Pre veľkú časť sveta symbolizuje Francúzsko dodnes krásu, šťastie a radosť zo života, ktorú si, dúfam, jej obyvatelia nenechajú zobrať.

Vráťme sa ešte k súčasnej francúzskej identite. Ako by ste charakterizovali typického Francúza?

Latinský typ, snedá pokožka, vždy upravené vlasy, uhrančivé čierne a hnedé oči, niekedy aj modré. Francúzi vedia žiť a vedia si život vychutnať. Majú klasický rituál stolovania, ktorý nám Slovákom chýba. Francúzska móda hýbe svetom, ale na prvý pohľad to tak nevyzerá. Nosia jednoduché oblečenie vo všetkých odtieňoch modrej a sivej, ako doplňujúca farba je biela a červená. Samozrejme, dominuje čierna farba, ktorou nič nepokazia, trochu sa za ňu aj schovávajú, lebo predstavuje pre nich určitú istotu na parkete neistoty. My považujeme čiernu farbu za farbu smútku, u nich je to farba noblesy a nosia ju s takou neskutočnou nedbalou eleganciou, že máte pri nich pocit ťažkopádnosti. Francúzi vedia žiť a vedia si život vychutnať. Majú klasický rituál stolovania, ktorý nám Slovákom chýba. Nežijú izolovane, často sa stretávajú s priateľmi, bežne chodia spolu na obedy a večere, ktoré podávajú aj v súkromí a trvajú niekedy neskutočné štyri hodiny. Kvalita jedla je vynikajúca a vedú sa pri ňom siahodlhé diskusie o všetkom možnom, napríklad aj o sebe, čo sa u nás považuje za neslušné. Všetko robia naplno, večne sú v pohybe, ale vedia aj relaxovať. Veľa času trávia v parkoch, bežne ich vidíte čítať na lavičke, čo sa mi veľmi páči. Ich základnou charakteristickou črtou je irónia, niekedy jemná, niekedy ostrá, ale v každom prípade pre človeka, ktorý si nie je sám sebou istý, nepríjemná. Bohužiaľ, pre Slovákov je poznávanie krás francúzskej identity veľmi drahé… Škoda.

Vidíte nejaké spoločné znaky a črty medzi francúzskou a slovenskou identitou?

Naše identity sú diametrálne odlišné, čo sa týka politického a spoločenského vývoja, medziľudských vzťahov, osobných a národných priorít. Vyjadrovať sa v rovine absolútnej istoty by nebolo logické, ale konečný verdikt je: nemáme žiadne spoločné črty a znaky. V historickom kontexte by sa možno našli priesečníky, keď sa naše osudy spojili zhodou náhod, aj keď náhoda praje tomu, kto je na ňu pripravený (Louis Pasteur). O ovládnutie stredoeurópskeho priestoru a jeho unifikáciu mala na základe dynastickej politiky záujem francúzska rodina Anjouovcov, ktorá si bola vedomá, že v mocensko-politickom zápase v západnej Európe nemá proti dynastii Kapetovcov žiadnu šancu. Do značnej miery sa im tento cieľ podaril a ich vláda bola požehnaním  pre Slovensko. Uhorský panovník Karol Robert z Anjou, podľa vzoru svojho príbuzného francúzskeho kráľa Filipa IV. Pekného, podporoval rozvoj stredovekých miest a zameral sa hlavne na Kremnicu, kde sa za jeho vlády začali raziť zlaté florény s najvyšším obsahom zlata a platilo sa nimi v celej Európe. Garantom stredoeurópskeho priestoru sa stali Francúzi po prvej svetovej vojne a po vytvorení versaillesko-washingtonskej sústavy, kde podporovali politiku Malej dohody, ale túto podporu sme stratili, keď aj oni začali mať problém s Nemeckom pri ochrane svojej východnej hranice a I. ČSR s ochranou svojej západnej hranice. V roku 1935 sme sa snažili podpísaním zmluvy so ZSSR vývoj situácie zastaviť, spolu s dodatkom o francúzskej pomoci, ale v roku 1938 už Francúzi neboli v pozícii, keď nám mohli pomôcť, a Stalin nám tiež odmietol podporu, lebo nechcel ísť proti politike appeasementu a odôvodňoval to tým, že nechcel, aby sa Československo stalo druhým Španielskom… A tak prišiel Mníchov.

Z toho, čo ste už povedali, tak Francúzi inakosť tolerujú v značnej miere, na rozdiel od Slovákov. Prečo je vnímanie Slovákov voči inakosti také negatívne?

Vyjadrila by som sa v duchu našej slovenskej letory: my za to predsa nemôžeme a dačo na tom pravda bude. Jeden holandský politológ sa vyjadril (parafráza), že keby územie Európy zničila nejaká prírodná katastrofa alebo zbraň, verí tomu, že Slováci budú presne na tom svojom mieste pod Tatrami. Prežijeme naozaj všetko… K tomu nám dopomôže Boh a pasivita. Naši predkovia prišli do karpatského priestoru v období 6. až 7. storočia a pred ich príchodom bolo na tomto území dosť rušno. Dunaj tvoril hranicu Limes Romanus, ale pečať rímskej kultúry sa na našej kultúre vôbec neprejavila. Žili tu Kelti, Skýti, a dokonca Kvádi založili pod gesciou Rimanov v roku 21 Vanniovo kráľovstvo, Regnum Vanium.  My sme neboli schopní nič z tohto kultúrneho a politického odkazu  absorbovať ako napríklad Česi. Narážam na to, že v Čechách sa v súčasnosti vedú odborné diskusie o teórii, že ich identita viac inklinuje ku keltskej identite ako k slovanskej. Keď si zoberieme, že Srbi a Chorváti sú pôvodom iránsko-alanské kmene, Bulhari turko-tatárske, Poliaci inklinujú viac k baltskej identite, Rusi k normanskej a s Maďarmi našli spoločné turkické črty svojej identity, tak v tej slovanskej rodine toho veľa nezostalo.

Znamená to teda, že Slováci sú voči inakosti oveľa menej tolerantní?

Vytesňovanie inakosti je prejavom nášho sformovaného genotypu, ktorý sa vyvíjal v čase a priestore, keď v susedstve slovenských sídiel vznikol avarský kaganát a vypukli slovansko-avarské vojny. Ako to už v permanentných vojnách býva, nezaobišlo sa to bez ataku na nežné pohlavie so živými následkami. Slovania avarsko-slovanských potomkov nazvali befulkovia a vyčlenili ich na okraj spoločnosti. Z chlapcov vytvorili elitné vojenské jednotky, ktoré nasadzovali na priamy boj proti ich otcom, dedom, strýkom a bratom v Avarskom kaganáte. Pekná pomsta… Rozhodne sme neboli v histórii holubičí národ, čoho dôkazom je aj to, že my sme, ale Avari nie. Dokázali sme si zachovať svoju celistvosť a integritu aj ako súčasť Uhorska a neskôr Rakúska. S inakosťou sme sa mali možnosť stretnúť v čase tatárskych nájazdov, ktoré, našťastie, trvali len jeden rok, invázie Turkov, ktorí žili v Budínskom pašalíku a znepokojovali naše územie niekoľko storočí, a to je asi všetko. Jedna z mála kultúr, ktorú sme prijali za svoju, bola valašská kultúra, ktorú na naše územie priniesli Valasi v rámci kolonizácie po tatárskom vpáde.

Často sa u nás prirovnáva politika Kotlebovej strany Kotleba  Ľudová strana – Naše Slovensko s politikou Marine Le Penovej. Dá sa to vôbec porovnať a ak áno, tak v čom?

Podľa môjho názoru je to línia porovnávania neporovnateľného z hľadiska naplnenia ambícií politických aktérov a aj diametrálne odlišných problémov, ktoré sú aktuálne pre súčasné Francúzsko a Slovensko. Marine LePenová kandiduje na post prezidentky Francúzska a Marian Kotleba bol úspešný v župných a parlamentných voľbách. Zatiaľ… Otázka znie, či sú jeho ambície naplnené alebo ide pokračovať ďalej… Ťažko povedať, keďže je to viac muž zákulisia ako verejného fóra. Obidvaja vystupujú s radikálnym riešením, ktorým je vystúpenie z Európskej únie a z eurozóny. Styčné body by sa možno našli v spoločnej rétorike, ktorá je postavená na teórii, treba hľadať vinníka a všetko sa potom vyrieši, a všetci sú naši nepriatelia, ktorým sa treba postaviť. V ich vystúpeniach absentuje sebareflexia smerom dovnútra a stavajú na sebaklame. Ich rečnícky prejav sa pohybuje v mantineloch  radikálnosti a razantnosti, čo niekedy hraničí s ťažkou simplicitnosťou, na základe ktorej aj politický laik vycíti, že je to fiktívna cesta mimo realitu. Z ich prejavu cítiť silné presvedčenie bez logickej argumentácie, neohrozenosť a istotu a možno to je ten faktor, na základe ktorého získavajú voličov. Starí Gréci, ako sa tradične zvykne hovoriť, mali tento druh rečníckeho prejavu zaradený a pomenovaný: demagógia.

Máte svoj tip na výsledok prvého kola francúzskych prezidentských volieb?

Mám… a budem zase vychádzať z historického exkurzu. Vo Francúzsku platil zákonník sálskych Frankov, ktorého legitimita bola postavená na zákone mužov, to znamenalo, že po dedičnej línii prevzal vládu v štáte muž (ženy panovníčky sa dostali na trón v Anglicku, v Rusku, v Španielsku, v Rakúsku, v severských monarchiách, ale Francúzsko, Nemecko a Poľsko boli výnimkou. V súčasnosti sa to Poľska a Nemecka už netýka). Tomuto historickému faktu nahráva aj realita, že vo Francúzsku, ktoré  stálo na čele európskeho pokroku a demokracie, nikdy nevládla žena – panovníčka a v  dejinách piatich francúzskych republík zatiaľ nevykonávala funkciu prezidenta žena. Podľa prieskumu agentúr a preferencií by sa Marine Le Penová mala dostať do prvého kola. Ja sa domnievam, že to bude politická hra, ktorú do úspešného konca dovedie jeden z dvojice Macron – Fillon.

PhDr. Mária Holubová, PhD. je zamestnanec FPV a MV UMB od roku 1999.  Je absolventka Filozofickej fakulty UMB v Banskej Bystrici v odbore história – jazykoveda (predtým Pedagogická fakulta v Banskej Bystrici). V prvej fáze svojho pôsobenia sa venovala politickej kultúre slovenskej identity a prezentácii Slovenskej republiky v zahraničí na predmetoch verbálna a neverbálna komunikácia, čo bolo aj témou jej rigoróznej a dizertačnej práce. V súčasnosti vyučuje predmety dejiny veľmocí I., II., a politické dejiny štátov V4. Problematiku spracovala vo vysokoškolských učebniciach: Dejiny európskych veľmocí do roku 1914, Dejiny veľmocí v rokoch 1914 – 1945 a v monografii: Od Cateau-Cambrésis po Versailles. Momentálne pracuje na monografii Štáty V4 a Rusko v mozaike histórie. Na základe štúdia dejín medzinárodných vzťahov a dynastickej politiky sa zaoberá problematikou diplomatického protokolu  a vyučuje predmety základy protokolu I., II., a biznisprotokol (profesijná etiketa). Svoju publikačnú činnosť prezentuje v Akademickom repozitári SAV. V rovine populárno-náučného štýlu publikovala v časopise Historická revue články o dynastickej politike: Burgundsko – symbol moci a vznešenosti a Veľká vojna vo veľkej rodine. Je odborníčkou na Francúzsko a jeho dejiny.

Osm mešit ve vesnici, fanatičtí kazatelé vyškolení u Saúdů, ničení hřbitovů. Takto rázně proniká islám do Ruska. Co potom liberální Evropa?

Vesnice s 3000 obyvateli, kde najdete 8 mešit. To není pohled na Blízký východ, ale do Ruska, dokonce jen 600 kilometrů nedaleko od Moskvy. Muži a ženy se zbraněmi, školení v Saúdské Arábii, dokonce jednoznačně prokázaná účast na teroristických útocích v Ruské federaci. Přitom si s tím kremelská vláda nemůže poradit. Bývalý zpravodaj Mladé fronty Milan Syruček v těchto dnech zpracoval reportáž pro časopis „EUROjournal pro management“, který v Norimberku vydává Evropská společnost pro komunikaci (FEK), v jejímž čele stojí lichtenštejnský princ. Syruček je členem redakční rady. V reportáži vychází z podkladů Komsomolské pravdy o tomto chalifátu. A nechal ParlamentniListy.cz nahlédnout „pod pokličku“…

Osm mešit ve vesnici, fanatičtí kazatelé vyškolení u Saúdů, ničení hřbitovů. Takto rázně proniká islám do Ruska. Co potom liberální Evropa?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Syruček

 

Reportáž s titulkem Ruský chalifát: Do školy s hidžábem a samopalem je z vesnice Bělozerje v Povolží v ruské autonomní republice Mordovija. „Před novým rokem jedenáct učitelek společně prohlásilo, že odmítají splnit příkaz nového ředitele školy, který zakazoval v budově nosit náboženský oděv,“ píše Syruček v úvodu. „Takzvané ‚šátkové povstání‘ přeskočilo na islámské internetové stránky, kde se příhoda vykládala jako útok na víru.“

Prozřeli?!

V učebnách jedenáct učitelek vede vyučování v bílých šátcích a stejné zakrývají hlavy studentek. Když se jedné z nich reportér Komsomolské pravdy Alexej Ovčinnikov zeptal, proč to nosí i proti příkazu ředitele, odpověděly, že to je tradice. „Ale taková tradice tu nikdy nebyla!“ oponuje ředitelka Věra Lipatovová, která tu učí od roku 1985. Arabské hidžáby tu ani v devadesátých letech vůbec neznali, dokud se mladí vesničané nezačali vracet ze Saúdské Arábie a z Kataru, kde pobývali, aby získali zvláštní duchovní vzdělání, které jim ruské školství nedopřávalo. Ředitelka vypráví, jak se tato „móda“ najednou rozšířila v Bělozerje, když ženy začaly chodit zahalené od vlasů po paty nohou.

V roce 2014 mordovská vláda  přijala usnesení, že podobný styl je na školách zakázán, ale úředníci se s obyvateli vesnice alespoň domluvili, že žákyně a studentky nebudou nosit hidžáb, nanejvýš jen tradiční tatarské šátky. Tuto domluvu však dívky a ženy porušily a přišly do školy v hidžábech. Nikoliv klasických, ale vlasy jim zakrývá bílý šátek, který doplňuje vysoký límec.

(Mordovie je jedna z 21 ruských autonomních republik s méně než milionem obyvatel a rozlohou asi jako Belgie, smutně proslavená z komunistické éry gulagy, neboť klima tu je dosti nehostinné. S ruským pasem v kapse sem v roce 2013 zavítal Gérard Depardieu, neboť mu navrhli, aby se tu stal ministrem kultury. Původní mordovští obyvatelé jsou ugrofinského původu – poznámka M.S.)

Šátek je právo i povinnost

V reportáži pro přední německý tisk, která vyjde v nejbližších dnech, se dále píše: „Byl pátek a žáci vyšších tříd nepřišli vůbec do školy. Ve vesnici je tři tisíce obyvatel, Tatarů, a nikdo z nich v pátek nepracuje. Jsou na bohoslužbách. Hlava náboženské obce Nail Chabibullov vede novináře po točitých schodech na vrchol minaretu, aby se porozhlédl po vesnici a podíval se na ostatních sedm minaretů. Poté sestupují a společně jdou na bohoslužbu, kde je plno vousatých mužů. Zouvají si boty, pokleknou na koberec a vyslechnou imámův výklad o moci, dané Bohem, o změkčení zlých srdcí, usmíření… „U nás je klid, kde tu vidíte teroristy?“ říká poté novináři imám Nail Kadějev. A dodává, že nosit šátek je povinností, a také právem všech islámských dívek a žen.

„Problém není v šátcích,“ říká ministr kultury a národností Mordovie Anatolij Čuškin. „Je to podbízení se cizí kultuře. Prostřednictvím těchto šátků se u mordovských Tatarů vytváří zvyk stavět normy šárijí výš než ruské zákony. Pravidelně organizujeme kulaté stoly s imámy. Ruští muftíové oddělovali víru a šátek, tvrdili, že islám nežádá nezbytně nosit šátek, ale v Bělozerje odmítají se tomu podrobit. Říkali jsme jim: Stavte si své chrámy a choďte si tam, v čem chcete. Jenže oni nechtějí…“ Ministr ukazuje fotku, převzatou ze sociální sítě: Je na ní dívka oblečená podle islámského předpisu, ale v rukou drží samopal. Za ní je školní tabule. Snímek byl pořízen v Bělozerje.

Může za to lhostejnost…

Po dlouhé roky funkcionáři zakrývali oči nad tím, co se v této vesnici dělo, nevyšetřovali ani případy, když se někdo nezákonně napojil na plynovod nebo svévolně zabral půdu. Poprvé se o vesnici dověděla celá země, když se v roce 1999 místní obyvatel Ravil Achmjarov podílel na výbuchu bomby v moskevském domě na Kašširské třídě. V roce 2011 Fail Nevljutov se třemi spoluvěřícími vyhodil do povětří ruský vysokorychlostní vlak Sapsan. V roce 2015 byl souzen Ravil Abdullov za to, že poslal svému příbuznému, bojujícímu v Sýrii, 1335 dolarů na to, aby si koupil samopal. Podle ruských tajných služeb bojuje v současné době za Islámský stát více než dvacet mužů z této vesnice. Z toho důvodu už dlouho nazývají v Rusku Bělozejre „mordovským chalifátem“.

… a zase Saúdi…

„Celá tato historie začala uprostřed devadesátých let, když se ve vesnici objevil Rus Oleg Maruškin z Astracháně, který přestoupil na radikální islám a přejmenoval se na Abuzarova. Přivedl s sebou stejně smýšlející, kteří začali všem vykládat, aby se modlili a vůbec aby žili jako praví muslimové z Kataru, jinak prostě nejsou muslimy. Až po prvních atentátech v Moskvě se úředníci probudili a Abuzara s jeho přáteli přinutili odjet. Prý se usídlili někde v Belgii a nikoho by zde neudivilo, kdyby neměli prsty v jiných evropských atentátech,“ pokračuje dále Milan Syruček.

„Víra se šíří dál. Stalo se v sousední Ljambirji, že v pátek přišli k mešitě věřící, aby se jako obyčejně pomodlili. Imám jim však odmítl mešitu otevřít, protože na základě telefonátu ze Saúdské Arábie měsíc dosud nevyšel tak, jak je požadováno a bohoslužba se přesouvá na druhý den. V další vesnici se měl konat křesťanský pohřeb, ale příbuzní, kteří vyznávají ‚pravý‘ islám, nebožtíka pohřbili o den dříve, a podle arabského zvyku. V jiné vesnici dokonce na hřbitově zničili obrázky a nápisy pochovaných a část náhrobků rozbili, přesně tak, jak si vedou ti z Islámského státu.“

Islámský posel v srdci pravoslaví

Vesnice Bělozerje se podle autora textu vyznačuje rovněž tím, že lidé jsou zde poměrně velmi bohatí, jejich domy jsou vznešenější dokonce v porovnání s těmi sídly statkářů a šlechty, které kdysi maloval Andrej Rublev. Proto si mohli dovolit postavit zde pro tři tisíce obyvatel osm mešit! Pomáhá jim v tom i vlastní produkce, která se posílá do celé Evropy: pražená slunečnicová semínka, koňské salámy a další produkty. Jediné, co tu nedostanete, je alkohol, vůbec se neprodává a tím spíše nevyrábí. To jen potvrzuje starostův údaj, že nejméně každý pátý obyvatel vesnice věří v islám, jaký se provozuje v arabských zemích.

Proč se tak stalo? Protože v Ruské federaci neexistovalo islámské vzdělání, mladí odsud odjeli do Saúdské Arábie a dalších arabských států, aby ho získali. A vrátili se nejen s vědomostmi, ale rovněž s úkolem šířit tuto „pravou“ víru všude, kde to je možné. Tak i dnes řada z nich je „islámským poslem“, který přenáší toto učení do dalších tatarských vesnic a narušuje mnohasetletou tradici místních věřících proměnou v jiný, mírnější a přizpůsobivější islám.

Itálie: Grillovo hnutí Islamizuje Turín. Starostka chce přizpůsobit město šaríe.

Itálie: Grillovo hnutí Islamizuje Turín. Starostka chce přizpůsobit město šaríe.

Turin Islamic Economic Forum – TIEF. Ze dvou samostatných sálů zřízených pro polední modlitbu se to rojí muži v saku a dámy se závojem. Projekt starostky: Halal jídelny a léky, speciální nemocniční oddělení, rozdělení dle pohlaví

K obrázku: Starostka Appendino podepsala 12.10.2016 dohodu – Dubai Green Economy Partnership, ag. Emirate.

ITÁLIE : TURÍN 2017

Vůně kávy je jediná vůně, která se line halal bufetem, bez vepřového masa, jak chce muslimský diktát. Alkohol je zakázán. V řadě lahví, vedle džbánů s ovocnou šťávou, jsou jedině nealkoholická vína. Italská společnost, která je produkuje, zde sponzoruje jejich náboženskou certifikaci Alláhova formátu. Hotely v této oblasti byly důkladně vyškoleni co se týče islámské konference: Korán na pokojích, koberce a muslimské “friendly” menu. Nejsme pod praporem Půlměsíce, ale pod posvátným Grillovským blogem, v obci pod vládou M5S – Hnutí 5 hvězd. Konferenční centrum Turína, třetí fórum islámského finančnictví se starostkou z Grillova hnutí , Chiarou Appendino. První a druhé fórum se konalo v letech 2014 a 2015 za starosty Piero Franco Rodolfo Fassino z vládnoucí levicové Demokratické strany (PD).

3. Turin Islamic Economic Forum – TIEF se konal v tomto roce ve dnech 6 a 7 března.

Dva dny full immersion do finančního a kulturního islámského slovníku za účelem přizpůsobit vlastní město ŠARÍE, ve jménu “integrace” a “ekonomických příležitostí”.

“Je to jediná konference svého druhu pořádaná obcí,” uvedla starostka … “Díváme se s velkým zájmem na tento svět nejen pro nepochybné obchodní dovednosti, ale pro tendencíi k sociálnímu začleňování.” Toto to je cesta k šíření ” jména Turína v Orientě “, shrnuje radní Alberto Sacco (rovněž M5S).

Pozornost se obrátila na elitní cestovní ruch a investiční fondy. Ale to není všechno. Po pravdě řečeno, Turínský “vzor”, jak je definován místní islámskou komunitou, se již mění k potřebám 50 tisíc imigrantů většinou z Maroka a ostatních severozápadních Arabských zemí, žijících v Turíně. Více než 5.400 halal jídel podávané každý den ve školních jídelnách, muslimské kurzy vaření ve třídách odborných škol, kde studují budoucí italští kuchaři. A pak, dohody o spolupráci v oblasti zdraví, ke stanovení oddělení, které splňují přísné požadavky na promiskuitu a na oddělování pohlaví, vysvětluje profesor Pietro Biancone, profesor islámských financí na univerzitě v Turíně. Jedná se také s lékárnami, aby se dali na pulty léky , které obsahují složky kompatibilní s vyznáním. Zbývá poslední prvek. Finance. A trh s bydlením.

Islamisté “nekupují domy,” protože hypotéky jsou zakázány etickými principy islámského finančnictví, což vylučuje jakýkoli finanční nástroj, který zahrnuje úroky. To je důvod, proč v očekávání, že se splní sen o první italské islámské bance právě v Turíně, tak obec, jak potvrdil Biancone a Alderman Sacco, diskutuje se soudy o protokolu, aby kupující mohl zaplatit ve splátkách nemovitostí prodávané ve dražbě. “Pokud se jim nabídne možnost přístupu k úvěru bez porušení požadavků koránu a umožnil se nákup nemovitostí nebo zahájit podnikání, bude to krok směrem k sociálnímu začleňování”, uvádí starostka Appendino.

http://www.ilgiornale.it/news/politica/case-rate-e-sessi-separati-i-grillini-islamizzano-torino-1372552.html

To, že si Hnutí 5 hvězd absolutně nezaslouží být jmenováno hnutím hájící zájmy občanů, jsem již psala několikrát. Jejich vstřícný postoj k invazivní imigraci a islamizaci je více než jasný. V tomto postoji si Grillovci notují i s vládnoucí Demokratickou stranou a společně se postarali o to, aby tato invaze byla umožněna, viz. Mare Nostrum atd.

Další důkaz o jejich vstřícném postoji k islamizaci je nedávné rozhodnutí o zakázu nošení burky na veřejných úřadech regionu Liguria, kdy Hnutí 5 hvězd a levice ruku v ruce protestovali proti tomuto rozhodnutí. Zákaz burky znamená “snížení práv žen.” Řekla to Alice Salvatore, mluvčí Hnutí 5 hvězd (M5S) Liguria.

http://www.ilpopulista.it/news/8-Marzo-2017/11575/quel-velo-islamico-simbolo-della-sottomissione-femminile.html

V neposlední řadě ještě poukáži na fakt, že pod vedením takto naladěné administrace se to islámskými aktivitami jen hemží.

Další na řadě je ještě tento měsíc a to 26. března:

Účast a duchovnost Muslimů – Islám a obnova

(PSM – Partecipazione e Spiritualità Musulmana)

http://www.psm-italia.it/convegno-psm-2017-islam-e-rinnovamento-al-lingotto-di-torino/

Autor: Monika Pilloni | sobota 11.3.2017 9:39 | karma článku: 38.82 | přečteno: 2677x

Zdroj: http://pilloni.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=591937

1 6 7 8 9 10 12