Zmrzačená příroda, sucho. A naše potraviny? Vyvezeme mléko, obilí a zvířata, dovážíme hotové výrobky! Zato Rakušané… Zkušený sedlák to chce měnit v Senátu

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zmrzacena-priroda-sucho-A-nase-potraviny-Vyvezeme-mleko-obili-a-zvirata-dovazime-hotove-vyrobky-Zato-Rakusane-Zkuseny-sedlak-to-chce-menit-v-Senatu-629685

08.07.2020

ROZHOVOR Jizvy, působené krajině a českému zemědělství už za komunistů, teď doráží klimatická změna. Zemědělec Daniel Pitek, který hospodaří na 600 hektarech v Českém středohoří, mění zmrzačenou přírodu nejen svým příkladem: Chce být slyšet jako senátor za ‚suchý region‘. Se sedlákem od Milešovky jsme mluvili nejen o tůních a chlévské mrvě. „Pijavičky přisáté na stát?“ Vzpomněl, jakým důvodem proti EET šokoval Babiše: Amišové jako příhodný argument. Čtěte, co chce změnit u těch, kteří dávají práci.

Zmrzačená příroda, sucho. A naše potraviny? Vyvezeme mléko, obilí a zvířata, dovážíme hotové výrobky! Zato Rakušané... Zkušený sedlák to chce měnit v Senátu
Foto: archiv D. Pitek
Popisek: Daniel Pitek

 

Pro boj za správné věci dokážete použít netradiční upoutávky – nedávno jste na akci Milionu chvilek přijel do Prahy na traktoru až od Milešovky. Jakou chystáte formu senátorské kampaně?Vedle sociálních sítí, které převažují, se chci s lidmi potkávat osobně, což nyní výrazně „zasekl“ koronavirus. Měl jsem totiž naplánováno – kromě politické kampaně – také seznamování lidí s projektem Pestrá krajina, který propaguji už třetím rokem.

Jeho smyslem je právě uzdravit a zlepšit stav české krajiny a půdy. Propagujeme příklady dobré praxe rodinných farem, sedláků, spíše menších a středních farem, které hospodaří opravdu v souladu s životním prostředím, a kromě toho, že se uživí, tak ještě zlepšují nebo minimálně udržují mimoprodukční funkce krajiny, které jsou důležité pro celou společnost.

Daniel Pitek realizuje postupy na zadržování vody v krajině a zvyšování druhové rozmanitosti. Díky třem desítkám tůní, mozaikové seči, solitérním stromům a agrolesnickým postupům, které na svých pozemcích uplatňuje, se do krajiny vrací řada vzácných a chráněných druhů ptáků, rostlin, hmyzu i plazů.

Přes den pracuji a večer se snažím účastnit přednášek. Chci vést kampaň nenásilnou formou, kdy plánuji mluvit právě o tématech, která mě zajímají a kvůli kterým jsem byl ochotný kývnout na to, že do politiky nějak aktivně vstoupím. Určitě budu rád jezdit na diskuse a besedy.

Přes léto bude potřeba to samozřejmě skloubit s našimi sezónními pracemi, ale to se zvládne, protože se mnou pracují velice dobří kluci. Myslím, že naše povinnosti zvládáme bez problému.

„A takto to k večeru vypadalo, když krávy u Milešova pásla duha,“ napsal Daniel Pitek na facebooku pod tuto svou fotografii před pár dny.
Žijete a hospodaříte pod Milešovkou – na Litoměřicku a Teplicku. Kandidovat budete ale za Lounsko-Žatecko-Rakovnicko: Vybíral jste volební okrsek cíleně, protože jde o zemědělský region, nebo „náhodně“, protože byl pro senátní kandidaturu prostě k dispozici?

Nejde o náhodu, region je vybraný naprosto s rozmyslem. Jednak sousedí s oblastí, v které žiju – Litoměřicko a Teplicko, přímo kolem Milešovky, což je České středohoří, která na Lounsko navazuje. Takže se sem dostávám velice často. Není to oblast, kterou bych neznal a kde bych se nepohyboval.

Do Loun jezdím například i do traktorové stanice. Roky jsem tam také působil jako stráž ochrany přírody pod správou Chráněné krajinné oblasti. Jezdil jsem například na Ranou, na Křížové vršky, na Oblík, Srdov… Věnoval jsem se zde aktivitám souvisejícím s životním prostředím.

Hlavní důvod tkví v tom, že se dlouhodobě zabývám dopady klimatické změny na české lesnictví a zemědělství, adaptací krajiny právě v důsledku klimatické změny, která ve svých projevech způsobila hlavně přívalové deště spojené s povodněmi – oblast Lounska, Žatecka, Rakovnicka je intenzivním suchem postižená velice, protože je ve srážkovém stínu Krušných hor, je tam zčásti nízká nadmořská výška.

Dále jde o intenzivně využívanou zemědělskou krajinu – a já sám jsem zemědělec. Sucho se zde mimochodem podepisuje na nižší úrodě chmele a sladovnického ječmenu.

Jako sedlák a lesník se každý den potýkám s dopady sucha a pozoruji, jak je krajina nefunkční. Česká republika čelí závažné krizi, která se bude stupňovat a která se nevyhne nikomu. A co hůř, na tuto situaci není téměř vůbec připravena. Abychom obstáli tváří v tvář čím dál intenzivnějším extrémním výkyvům počasí, je třeba připravit kvalitní a funkční zákony. Ty by měly občanům, starostům a firmám nabídnout spolehlivá a dostupná řešení a zároveň jim neklást překážky ve snaze se na měnící podmínky připravit.

V té souvislosti bych se rád zabýval i nešvary jako je zástavba zemědělské půdy logistickými halami.

Celý program Daniela Pitka do Senátu si přečtěte zde.

A samozřejmě Křivoklátsko a oblast kolem Berounky je oblast, kterou mám rád a relativně dost jsem se tam najezdil. Mimoto budu iniciovat zápis údolí Berounky na seznam památek Světového dědictví UNESCO. Křivoklátsko a krajina Oty Pavla kolem Berounky je také kulturně cenná natolik, že mohou sloužit jako vzor pro další kouty republiky.

Na Podbořansku a Rakovnicku se nyní připravuje výstavba umělých nádrží, na což jsou různé názory. Ten váš, jako podporovatele přirozeného zadržování vody v krajině, je jaký?

Jde tam o dvě nevelké nádrže. Přiznám se, že tyto menší přehrady mi úplně nevadí. Neberu přehrady jako totální zlo. Na druhou stranu je chápu jen jako doplňkový poslední prostředek k tomu, jak se vyrovnat se suchem. Protože nádrže mají smysl samozřejmě jen tehdy, pokud mají zásobovat pitnou vodou určitou oblast kolem sebe anebo užitkovou vodou zavlažovat něco, co tu vodu potřebuje.

Pak přehrady mají opodstatnění, ale nesmí samozřejmě zasáhnout význačné přírodní lokality ani do vlastnických práv lidí, aby nemusela být velká spousta z nich vystěhovaná nebo vyvlastněna ze svých pozemků. Takovou přehradu bych v žádném případě nepodporoval, ale ty dvě malé, které se v daném území chystají, mi nevadí a vnímám je pozitivně. Vadilo by mi, kdyby se měla stavět přehrada na údolí Berounky.

Část chmelnic má být stavbou zabraná, ale zřejmě to vykompenzuje budoucí užitek z toho, že chmelnice budou z nádrže zavlažovány v době sucha…

Zabrané území nebude nijak velké, a pokud budou vlastníci chmelnic ochotní je odprodat nebo dojde k výměně, kdy za ně dostanou náhradní pozemky, tak nevidím zásadní problém.

Jsem pro, aby se postavily, protože sucho se doopravdy prohlubuje a bude se zvyšovat dál. To, že jsme teď měli deštivý měsíc, kdy napadlo relativně hodně vody, je z pohledu dlouhodobého trendu jen malé vychýlení ze současného normálu. Sucha ale budou pokračovat, jelikož jde o důsledek klimatické změny, která tady jasně postupuje.

Přesně tato chmelnice, která vede podél silnice z Černčic do Kryr a za kterou teče Podvinecký potok, ustoupí výstavbě nádrže. Foto: Lucie Bartoš

Na půdě Lounska, Žatecka a Rakovnicka hojně hospodaří podniky zemědělského koncernu Agrofert, které často nezapadají do představy farem, které udržují a respektují mimoprodukční funkce krajiny. To s vámi dělá co, když víte, že se budete potkávat se zemědělci, kteří mají zcela jinou vizi vašeho oboru?

Infobox

Daniel Pitek

Jako soukromý zemědělec se zabývá především sadařstvím, chovem krav, ovcí a koní. Přírodě blízkým způsobem a podle tradičních postupů předchozích generací založil a obnovil celkem 130 hektarů sadů starých odrůd.

Organizuje pravidelně osvětové a vzdělávací akce pro děti, vysokoškolské studenty i seniory.

Věnuje se problematice hospodaření s vodou v krajině – za tvorbu vodních prvků v krajině obdržel Cenu Josefa Vavrouška: Zaměřuje se obecně na témata jako sucho, povodně, masivní rozpad lesů, neúroda klíčových plodin, zástavba zemědělské půdy, podpora regionálních výrobků a malých a středních živnostníků.

Usilovat hodlá také o zápis Berounky na seznam Světového dědictví UNESCO.

Je to samozřejmě o diskusi a debatě, které dlouhodobě vedu s lidmi z Agrární komory či Zemědělského svazu, kde právě tyto podniky zastupují zmíněné velké agrárníky. Dlouhodobě poukazuji, co intenzivní velkoplošné hospodaření „přináší“ krajině a venkovu, kde se praktikuje. Za mě je v tom mnohem víc negativ oproti přínosům.Když se podíváte na sociologická data venkova, kde hospodaří zmíněné velké agrární podniky a nejsou tam místní sedláci a osoby samostatně výdělečně činné například na rodinných farmách, tak nikdy ten venkov není tak životaschopný a pestrý. Na rozdíl od oblastí, kde je zemědělců víc, kde působí rodinné farmy, a produkce i výroba se vlastně děje diverzifikovaněji a pestřeji. Je to pak samozřejmě lepší jak pro krajinu, tak životaschopnost venkova.

Dá se totiž říci, že pestrost rovná se stabilita. A to je pravidlo, které platí u všeho – ať jde o přírodu nebo společnost.

To, že na daném území hospodaří Agrofert, beru na vědomí. Tak to prostě je, ale když se dneska podíváte po republice, tak Agrofert už dnes hospodaří i na Teplicku, Litoměřicku… Velcí agrárníci dnes obhospodařují něco kolem  70 procent země. A jde o velký rozdíl mezi námi a vyspělou západní Evropou, anebo dokonce mezi námi, Poláky a Maďary.

Současný stav bychom pochopitelně měli co nejdřív změnit. Je to dnes i předmětem kritiky v rámci usnesení, které přijal Evropský parlament k Andreji Babišovi a Agrofertu. Působení Agrofertu není ideální cesta, kterou bychom chtěli a potřebovali v našem regionu, a nejen v něm.Ještě s tím souvisí jedna věc: Práce senátora není věcí čistě volebního obvodu, za který je zvolen, ale pracuje pro celou Českou republiku. A toto je zrovna otázka obecně celé země.

Nedávno jsem se dočetla, že třeba Belgie měla v době nouzového stavu zájem o biopotraviny právě z Čech – to mě překvapilo, když z druhé strany čteme, jak my sami jsme v mnohém závislí na dovozu… Tedy alespoň ministerstvo zemědělství tvrdí, že nejsme „potravinově soběstační“

Závislí na dovozu? A co je vlastně potravinová soběstačnost? Potravinová soběstačnost České republiky je pojem, který je zcela nesmyslný. Protože byste mohla mluvit o potravinové soběstačnosti Ústeckého kraje nebo potravinové soběstačnosti Lounska či Rakovnicka.

Pokud máme spojený evropský trh, jsme součástí Evropské unie a máme tady bezbariérový a bezcelní prostor v rámci EU, tak můžeme mluvit o potravinové soběstačnosti Evropské unie.

Aha, chápu…

My samozřejmě můžeme mluvit o tom, kolik procent produkce v určitých komoditách máme oproti potřebě na daném území, kolik čeho spotřebováváme ročně – kolik čeho dané území spotřebovává a kolik tam vyrábíme.Když to vezmu od hovězího masa, obilí, mléka a další spousty komodit, tak v drtivé většině vyrábíme víc, než kolik na našem území spotřebujeme. Jediné, v čem jsme ve velkém minusu a dovážíme toho hodně pro naši potřebu, je kuřecí maso a vepřové maso.

My máme jiný problém…

Jaký?

Většinu zemědělské produkce vyprodukujeme v prvovýrobě, prvoprodukt – například obilí, mléko nebo zvířata. Vyvezeme je, v zahraničí se komodita zpracuje a pak nám to z ostatních států přivážejí nazpátek jako hotový výrobek: My vyvezeme mléko a oni nám dovážejí jogurt. My vyvezeme obilí a nazpátek nám dodají pečivo. My dodáme zvířata a z ostatních zemí nám přivezou salám a další zpracované masné výrobky.

Která země by pro nás mohla být vzorem?

V tomhle je krásné srovnání Rakouska, které hodně rád připomínám – ať ve vztahu k půdě a ke krajině, tak je to patrné i na produkci. Nedávno vyšel článek jednoho našeho zástupce, který v Rakousku působil dlouhodobě. Jde o analytika, který tamní poměry zná výborně včetně přesných čísel.

Rakousko je na tom s produkcí mnohem lépe proto, že oni vytvářejí produkci s nejvyšší možnou přidanou hodnotou: Všechno se snaží dostat až do podoby toho finálního výrobku, který jde rovnou ke spotřebiteli. A ještě je tam jedna záležitost – a to si myslím, že je idea zemědělství, kterou nikdo nemůže zpochybnit jako nejlepší:

Aby i samotná cesta od prvovýrobce ke konečnému spotřebiteli byla bez řady mezičlánků – aby ve své podstatě lidé kupovali přímo ze dvora anebo se velká část produkce prodávala například na farmářských trzích. K tomu je právě lepší zmíněná rozdrobená výroba, menší firmy, což pak vytváří tu akceschopnost a pružnost zemědělské výroby

Na Rakousku je to krásně vidět, daří se to i Polákům a Maďarům. Naše strnulá velkovýroba je schopná jen vypěstovat prvoprodukty, což je nepružné a ne příliš konkurenceschopné. Proto se také začalo mluvit o potravinové soběstačnosti a například v rámci novely zákona o dvojí kvalitě potravin se objevila skupina poslanců, kteří chtějí, aby 85 procent prodávaných produktů v supermarketech bylo českého původu.

Je to možné?

Otázka je, jak by toto prošlo v rámci legislativy Evropské unie. Za prvé zde máme volný trh, a druhá věc je, že by to bylo nebylo ve prospěch spotřebitele, ale ve prospěch velkých potravinářských výrobců, kteří by si tím zajistili jakousi formu monopolu.

Ale když si pojedu nakoupit třeba do Ústí nad Labem a v obchodě bude výrobek z Olomouce, tak jde o mnohem větší dálku, než když ho přivezete z Drážďan. My samozřejmě v ekologické rovině nechceme, aby se převážely potraviny a produkty příliš na dálku, ale ve zmíněném příkladu je tedy lepší je přivézt z Drážďan než od Přerova nebo z Brna.

Prostě smysluplně – aby šlo o podporu lokálních producentů, kterým se budeme snažit zabezpečit co nejlepší legislativu i motivační podmínky k tomu, aby byli co nejvíc motivováni vyrábět výrobky z toho, co produkují na svých zemědělských plochách. Aby se snažili je pak prodat ve svém místě a lidé si navykli od nich kupovat, tedy lokálně, v místě bydliště. Nádherně to funguje právě v Rakousku, kde většinu rozprodají v místě a co mají navíc, pak úspěšně vyvážejí.

Návaznost má pak ještě potravinová bezpečnost, která je ještě trošičku o něčem jiném než potravinová soběstačnost, byť se v souvislosti s ní zmiňuje.

„Přehnali jsme společně stádo krav z jedné pastviny na druhou, ukázali jsme si v lese, jak se věší ptačí budky jako jedna z forem biologické ochrany lesa, jak se dá les pěstovat přírodě blízkým výběrným způsobem hospodaření a také škody způsobené spárkatou zvěří na lesní obnově.“  Takto vypadají exkurze u milešovského sedláka (foto: Daniel Pitek).

To máme chápat tedy přesně jak?

Může například přijít další koronavirová krize, může přijít válka nebo jakákoli krize, kdy nebude možné vozit potraviny na větší vzdálenosti. V ten moment bychom měli být schopni vyrábět, co potřebujeme k životu, abychom mohli žít a přežít.

Zajištění potravinové bezpečnosti chápu, že si udržujeme krajinu a zemědělské plochy v životaschopné a plodné úrovni, abychom věděli, že naše půda je schopná produkovat – že neztratí svou schopnost, že nezdegradovala a neskončila možnost výnosů, které potřebujeme.

Proto se musíme starat, aby půda a krajina byla živá. Aby ve chvíli, kdyby nastal problém, jsme byli schopni na ní vypěstovat vše zásadní. Jenže hospodaření na velkých plochách, které převažuje, poškozuje půdu, působí erozi jak větrnou, tak vodní – tedy poškozuje potravinovou bezpečnost.

Do senátorské kanceláře by za vámi mnozí chodili s prosbou o radu. Ohledně zadržování vody v krajině spustila vláda dotační program Dešťovka. Je to prospěšná věc nebo je jiný způsob, který byste lidem s rodinnými domy doporučil?

Řeknu to takto: Samozřejmě každá věc, kterou můžete udělat, a jakákoli aktivita, kterou vyvinete, abyste se dokázala se suchem vypořádat, je důležitá. I Dešťovka.

Je mimo jiné i důležitým propagačním nástrojem, díky němuž si lidé uvědomí, že zde problém existuje. Spousta lidí pochopitelně totiž dopady úplně nevnímá. A když je zle a nastanou velké nesnáze, jsou najednou velmi překvapení, že máme nějaký problém.

Na druhou stranu – pokud by naším opatřením proti suchu byla především Dešťovka, tak je to legrační, protože jde o opatření asi tak, jako kdyby proti vám jel tank a vy jste na něj vytáhla pistoli a chtěla se ubránit. Podobně účinná je Dešťovka v rámci celého boje se suchem. Je potřeba mnohem víc…

Co je tedy nejzásadnější a co budete prosazovat?

Nejzásadnější je adaptace samotné krajiny a změna hospodaření v ní. Znamená to diverzifikovat krajinu, aby se stala pestřejší, nedominovaly v ní velké jednolité celky. Aby nechyběla organická hmota v půdě, které se jí teď nedostává a vymizely i mikroorganismy – ty  právě v půdě pracují a vytvářejí fyzikální vlastnosti, které umožňují, aby půda byla schopná absorbovat vodu po dešti. Vytvářejí pórovitost půdy, díky čemuž ona nasákne vodu.

A pokud mikroorganismy chybí, je půda příliš kompaktní a nejsou v ní póry. Deště z ní pak stečou stejně, jako stečou po asfaltu. Zvláště když půdu ještě udusá těžká zemědělská technika, která po ní jezdí.

Samozřejmě je vhodná spousta krajinných prvků – různé mokřádky, tůně, meze, zasakovací příkopy, stromy, keře… Velkou funkci budou mít agrolesnické systémy, které se na západě používají a u nás stále ne.

Daniel Pitek ukazuje rád veřejnosti třeba takovéto snímky, které ukazují výsledky jeho „krajinotvorby“, kdy své pozemky šperkuje množstvím pestrých vodních prvků.

Velká pole se jednoduše dají předělit alejemi stromů, a ony už pomáhají zabraňovat vodní erozi, větrné erozi. Pomáhají ochlazovat mikroklima a zadržovat vodu, která v místě naprší. Tohle vše je možné udělat.Samozřejmě dalším opatřením v rámci adaptace krajiny v rámci klimatické změny je snaha snižovat emise skleníkových plynů. A když vezmu současnou vládu, která tedy přišla s Dešťovkou… Na druhou stranu v minulém období se prolomily limity pro těžbu hnědého uhlí a teď ČEZ prodal Počerady firmě pana Tykače, který tam dál bude spalovat hnědé uhlí, což je velká produkce oxidu uhličitého…

Četl jsem, že Počerady vyprodukují tolik oxidu uhličitého jako všechna nákladní auta v České republice.

To jsou velmi nevyrovnané věci, když na jednu stranu přijdeme s Dešťovkou, abychom bojovali se suchem, ale na druhou stranu spoustu věcí, které bychom měli dělat – a to těch zásadních (Dešťovka je jen doplňková stejně jako přehrady), tak ty už neděláme…

Jak je možné, že jsme do takového stavu vůbec dospěli? Vždyť už hodně dávno před revolucí tohle fungovalo – fungovali sedláci, farmy, pak se najednou nesmyslně narovnávala koryta řek a dnes je potřebujeme navracet přirozeného stavu s meandry, pak „každá vesnice měla JZD“…

Před revolucí to nefungovalo, to jsme časově někde jinde. Krajina byla v ideálním stavu ještě asi někdy po druhé světové válce do 50. let minulého století.

V době, kdy došlo k přetržení kontinuity zemědělského hospodaření v  tradičních hospodářstvích, tak sedláci, kteří na pozemku působili celé roky, je předávali z generace na generaci – z děda na otce a z otce na syna.

Tam potom vznikla JZD a státní statky. Začalo se hospodařit velkoplošně intenzivním způsobem, kdy oni změnili tvář krajiny, její strukturu. Její pestrost tím zlikvidovali a krajina začala být fádní.

…ano, vybavuji si vykonstruované procesy se sedláky a vyhánění z jejich pozemků…

… a to bylo za komunismu. K tomu právě na Západě nedošlo, protože se tam dlouhodobě drží tradice, kdy hospodaří rodinné farmy. Proto když se podíváte na leteckou mapu na ČR, tak vidíte velké celky, ne moc mozaikovité. Zato Rakušáci tam mají spoustu malých „proužků“ a malých políček. Když si vezmete, že v Rakousku se na 80 procentech orné půdy hospodaří na polích do dvou hektarů velikosti, tak jasně vidíte rozdíl.

Bohužel začátek destrukce české krajiny spadá právě do doby socialismu za vlády komunistů. Alarmující je, že máme více než 30 let po převratu, kdy měl socialistický systém být pryč, a nebyli jsme schopni dosud zemědělství restrukturalizovat.

Nadále zde působí velké podniky a právě JZD, státní statky, které se hodně přetransformovaly do různých akciových společností a hospodaří bohužel stále stejným nebo podobným způsobem jako za socialismu.

Naopak se to i zhoršilo, protože například v 80. letech pěstovali hodně pícnin na polích, měli dostatek dobytka, což oproti socialismu nyní ještě ubylo.

Ano, to jsem trochu měla na mysli…

Dneska se pěstují čtyři nejekonomičtější plodiny, což je pšenice – jak ozimá, tak jarní, potom ječmen – většinou sladovnický, kukuřice a řepka. A chybí organická hmota, protože nemáme zdaleka tolik dobytka, aby se dostal do půdy dostatek chlévské mrvy.

Mimoto nevyužíváme zelené hnojení, což jsou meziplodiny: osevní postup neprobíhá, jak by měl – tedy že se plodiny vhodně střídají a ponechává se úhor (část pole leží dočasně ladem a tyto části se cyklicky střídají). Dnes se takto nepostupuje, pěstují se jen tržní plodiny.

Tomu se říká „důsledek kapitalismu“, bohužel…

Ale když se podíváte do řady zemí, kdy kapitalismus nikdy nebyl přerušen, nikdy tam neměli komunisty a socialismus, tak tam kapitalismus v zemědělství funguje trochu jinak. S rozmyslem.

To máte pravdu.

Samozřejmě že legitimním cílem podnikání je vytvořit zisk a podnikatelé se snaží jej mít co možno nejvyšší.

U nás se zapomnělo, že zemědělství je podnikání na půdě, tedy na něčem, co zemědělští podnikatelé nevytvořili, ale má to sloužit všem… Zemědělské podnikání je zároveň veřejná služba, že ano?

Pokud podnikáte v rámci zemědělství nebo lesnictví, musíte brát na zřetel, že podnikáte s živým prostředím, tudíž musí jít spíše o hospodaření a nelze se zaměřit na maximální zisk v konkrétním roce. Musíte jej rozložit na dlouhé období, postupně si brát jen nějaký přijatelný „desátek“, abyste si nezničili „výrobní nástroj“, který vám zisky přináší.

Krajina, živá půda, životní prostředí – když je zničíte, tak vám prostě pak žádný zisk přinášet nebude.

Podobné je lesnictví. Když vlastníte les, také jej nemůžete celý pokácet a vyprodat všechno dříví, které z něj v danou chvíli máte. Každý rok můžete vytěžit pouze tolik, kolik vám přiroste. Když vím, že mám například tisíc hektarů lesa a každý rok mi přirostou čtyři kubíky dřeva na hektar, tak ročně, abych les nepoškodil, mohu pokácet maximálně čtyři tisíce kubíků dřeva.

Když pokácím víc, už do lesního prostředí zasahuji nepřiměřeným způsobem.

V naší rodině máme rovněž kus lesa jako součást pozemku a teď se těží v podstatě „jen“ to, co je poškozené kůrovcem. Nemíváte pocit, že řady změn si všimnou více lidé právě na vesnici než ve městě?

To ano, ale dneska si přírodních změn už všímají i naprostí laici.

Pokud je les podél silnice někde, kudy lidé jezdí třeba na chatu, už samozřejmě vidí: Když jdou na houby a les je „sežraný“ od kůrovce.

Stromy jsou kvůli němu oslabené a nedokážou se mu v současném suchu bránit. Kůrovci naopak sucho a teplo vyhovuje a zvládne rozšířit za rok víc generací než v dřívějších podmínkách.

To vidí všichni. A že se sníží produkce, protože se periodicky nestřídají zlepšující plodiny, a že není dostatek vody, to už dnes vidí také všichni. Nebo že studna je prázdná a vyschl potok. Jde o signály, kterých si všimne i naprostý laik.

V loňském roce se konala řada akcí v souvislosti s klimatickou změnou – i čeští mladí lidé se zapojili do kampaní spojených s „pověstnou“ Gretou Thunberg. Co byste poradil mladým: K čemu se mají přimknout, co podpořit, do čeho se smysluplně zapojit, chtějí-li k nápravě přispět a neví jak, a ještě navíc jsou třeba z města?

Myslím, že hlavně mohou změnit způsob života. Začnou žít tak, aby změnili nepříznivé návyky a žili stylem, který je lepší pro společnost i krajinu. Například se snažíme přecházet na „čisté technologie“ – lidé upřednostní tepelná čerpadla, aby nezatěžovali příliš životní prostředí, a podobně. Aby měli auta, která neprodukují tolik emisí – mnoho řidičů dnes přechází na kombinované motory, takzvané hybridy.

Samozřejmě by mě těšilo, kdyby se snažili vstoupit do zemědělského hospodaření – v tom by jim právě měl pomoci stát, aby jim poskytl motivační podmínky, že budou chtít a také budou mít možnost.

Možnost v tom smyslu, že je těžké sehnat volnou půdu?

Znám několik lidí, kteří se mě ptali, že by rádi, ale nemají možnost pozemku. Začít dneska hospodařit ve stávajících podmínkách není vůbec jednoduché, protože proti nim stojí velká konkurence agrárních podniků, které mají propachtovanou většinu zemědělské půdy. Kdo chce začít, nemá se v podstatě jak k půdě dostat.

Tohle všechno by se mělo změnit. Právě i proto, aby byl prostor také pro mladé lidi.

Činnost v různých aktivistických skupinách je samozřejmě rovněž důležitá, ale i jejich přístup v rámci voleb: Podporovat politické strany, které se snaží s tímto neblahým stavem něco doopravdy udělat, aktivně, a ne téma jen využívat jako „pí ár“.

Vy se chcete zabývat i nepřímo zemědělskými tématy, byť téma podpory středního a drobného podnikání s ním úzce souvisí. Zajímá však samozřejmě mnohem širší skupinu voličů. Ve vašem programu do senátorských voleb máte uveden například bod „snížení zdanění práce“ – co tím přesně myslíte a proč?

Je to jednoduché. Když dneska na hlavní pracovní poměr zaměstnáte člověka, který vás nákladově vyjde na 40 tisíc korun měsíčně, dostane na ruku něco přes dvacet tisíc. Zdravotní a sociální odvody a daň je tak velké daňové břímě, že je to jedno z největších zatížení práce v Evropské unii.

Pak se kritizuje, že zde bují švarcsystém… Ale když si vezmete sněmovnu, tak asistenti poslanců fungují na švarcsystém! Místo abychom si lhali do kapsy, je lepší být sami k sobě upřímní a nastavit pravidla, aby se lidem – jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům – vyplatilo je dodržovat a nabízet úvazky na hlavní poměr. Když je zaměstnávání přespříliš zatíženo daněmi, snaží se je pochopitelně někteří obcházet.

Celkově podpora drobného podnikání je u nás malá. Věc, která mi hodně vadí, je elektronická evidence tržeb. Je podle mě úplně nesmyslná. Ukazuje se to nyní i v rámci opatření kvůli COVID-19. Šlo o první věc, která byla zrušená.

Vy jste proti EET protestoval výrazně (zavřel kvůli ní i hospodu, kterou převzal po předešlém provozovateli, jenž končil se ztrátami. Pohostinství nechala kdysi vybudovat obec Velemín v objektu bývalé armádní ubytovny)

…Mě dokonce ministerstvo financí vyzvalo, abych se setkal s ministrem, což byl tenkrát Andrej Babiš. Seděl jsem s ním přes dvě hodiny v Litvínově a dohadovali jsme se o EET. Oni neměli argumenty, neměli odpovědi na hromadu otázek, které jsem jim pokládal.

Můj dojem byl, že celé EET vzniklo proto, aby získali body u skupiny lidí, kterým lze namluvit, že tímto způsobem bojují proti malým a středním podnikům – že živnostníci jsou ti, kteří tady kradou a žijí na úkor ostatních jako nějaké pijavičky, přisáté na stát. To samozřejmě není pravda, že ano. Naopak! Když funguje střední třída, pak se ekonomický systém – pokud se jí daří – o ni opírá nejvíc.

Velké podniky naopak, když sem přišly, získávaly „daňové prázdniny“, různé investiční pobídky a pozemky za pár korun. Někdy jsem až kroutil hlavou. A tohle drobní podnikatelé nedostali, ti se vždy museli sami prát s realitou. A ještě se na ně uvalí elektronická evidence tržeb a spousta další byrokracie.

Jaké hlavní argumenty máte proti EET?

EET je pro mě nepřijatelná proto, že firmy zatěžuje zbytečně, také ovlivňuje jejich výkon, protože se někdo musí zabývat těmi dalšími povinnostmi.

Navíc lidé ručí za přenos dat nějakou sítí, která jim nepatří. To je vlastně šílené.

A ještě jedna důležitá věc – já ten zákon považuji za protiústavní. I kdyby lidí, kteří nejsou schopni nebo ochotni splnit podmínky EET, bylo jen pár, tak stát je k tomu nemůže nutit.

Proč přesně? Myslíte kvůli nutnosti internetu?

Právo na obživu je základní právo občanů této země. Jestliže někdo neumí na počítači nebo není on-line připojený nebo toho není schopen – a takových lidí znám hodně, tesaři, zedníci a mnozí další, kteří se dlouhé roky živí „sami na sebe“, a přitom nikdy neměli zapnutý počítač. Je jim třeba 60 let a ten svůj obor ale umí… Není důvod, proč by najednou museli být on-line, v rámci nějaké technologie, které nerozumějí, které se bojí a která jim vadí.

Pak je zde ještě druhá skupina lidí, která toto není ochotna dělat z nějakých náboženských nebo názorových důvodů. Například v Americe žijí Amišové, kterých je několik desítek tisíc. Normálně podnikají, přestože v rámci své víry nepoužívají automobily, elektřinu, počítače… Vše vyrábějí ručním nářadí, své produkty vozí v povozech s koňmi.

(Mají zakázáno používat například i telefon. Odmítají militarismus a násilí. Žijí na venkově, živí se zemědělstvím či malým obchodováním a výrobou nábytku. Nepřijímají vládní pomoc, jakožto i pojištění; o své členy se společenství stará po celý život. Platí federální, státní i místní daně s výjimkou starobního pojištění.)

Podobné skupiny, které z názorových důvodů nepoužívají moderní technologie, jsou i u nás. Tímto zákonem jsme daným lidem řekli: My vás posíláme do ilegality. Protože vy se tady nemůžete legálně živit.

To je zajímavý úhel pohledu…

A je to pravda a nikdo o tomto nemluvil. Když jsem toto Babišovi a spol. říkal, tak na mě koukali, jako kdybych spadl z oblak.


Daniel Pitek je mimo jiné předsedou hodnoticí komise Pestrá krajina, která každoročně oceňuje nejšetrnější statkáře z téměř osmi tisíc členů Asociace soukromého zemědělství ČR, dále členem republikové rady ASZ ČR a místopředsedou oblastní organizace ASZ ČR Litoměřicko. Je členem čestné rady Českého svazu ochránců přírody a zasedá v radách Agentury pro ochranu přírody a krajiny a Fakulty životního prostředí na České zemědělské univerzitě v Praze. V roce 2016 obdržel ekologického „Českého lva“ – cenu Josefa Vavrouška za svůj mimořádný přínos pro životní prostředí.

Pietní akt u pomníku Mistra Jana Husa 6.7.2020

 

Pietní akt parašutistům v den svátku sv. Cyrila a Metoděje

Několik lidí ovlivňuje celý český mainstream – supermani nebo podvodné spolčení?

vyšlo 2020-05-25 zde: https://pravyprostor.cz/vite-komu-ve-skutecnosti-verite-jak-je-to-s-temi-nezavislymi-medii/

Víte, komu ve skutečnosti věříte? Jak je to s těmi “nezávislými” médii?

NATÁLIE VACHATOVÁ

Natálie VachatováNejsou všechny ty fondy, nadace a ústavy, které mají podporovat nezávislost, kvalitu a serióznost médií jen velkou chobotnicí stále dokola se opakujících stejných jmen a neziskovek, co si mediálně, finančně a politicky pomáhají?

Nedávno se mé jméno dostalo do monitoringu tzv. Českých elfů mapujícího českou dezinformační scénu poté, co můj příspěvek kritizující zoufalého starostu MČ Praha 6 Ondřeje Koláře neschopného důstojně čelit následkům svého jednání, když nechal odstranit sochu Koněva, přesdílelo několik serverů. Mezi nimi i ty, které byly tímto hnutím označeny za dezinformační. Ocitla jsem se tak rázem na jedné úrovni mimo jiné i s Vladimírem Putinem, Sergejem Lavrovem, Andrejem Babišem, Ivanem Davidem nebo Václavem Klausem ml. To se mi nestává zas tak často, takže jsem si řekla, že se podívám na to, kdo u nás vytváří veřejné mínění, dostává mediální prostor a bere si právo rozhodovat o tom, která média jsou ta seriózní, a která nikoliv. A rovnou předběhnu – to, co lze z veřejných zdrojů zjistit, vypadá na zajímavou chobotnici dokola se opakujících neziskovek a jmen.

 

Když jsem se pustila do zkoumání toho, kde leží „pravda“ a kdo by o ní měl rozhodovat, netušila jsem, že narazím na nepřehlednou pletenici vzájemně propojených subjektů, které se vzájemně financují a v jejichž radách sedí často lidé, kteří si jsou blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Napojení na jednotlivé neziskovky, novináře a lobbisty je zarážející, ptám se proto, kde je nezávislost? Kde končí fakta, a začínají dezinformace? Sama za sebe doufám, že nekončí tam, kde začínají zájmy těch, kteří je financují. A jaká je šance, že nadace, fondy a neziskovky budou objektivně přistupovat k činnostem jednotlivých subjektů, když jsou často na sobě vzájemně závislé? Ve světle těchto informací nemůžeme očekávat, že například projekt o jednom zaměstnanci s pompézním názvem Ústav nezávislé žurnalistiky a podporovaný nadací, jež zakládal Soros a v jejímž předsednictvu seděl zakladatel Člověka v tísni, by snad objektivně informoval o odebírání dětí v Norsku Barnevernetem, o Rusku, Číně, Trumpovi nebo nedej bůh samotném Sorosovi. A tak je to s největší pravděpodobností i s těmi ostatními „nezávislými“ subjekty volajícími po demokracii, seriózní novinařině a rovných právech. Tak nejspíš zde končí ta „pravda“.

Kdybych měla vyjmenovat všechny vzájemně propojené subjekty, byl by to nekonečný seriál na pokračování. Zaměřila jsem se tedy na ty, které cituje a s nimiž operuje zpravodajství České televize či Český rozhlas. Tedy veřejnoprávní média, která by ze své podstaty měla být objektivní a vyvážená. Posuďte sami:

Ústav nezávislé žurnalistiky

Nezávislá, svobodná a seriózní média či nezávislý, svobodný a seriózní dohled nad nimi nevzniká tak, že si tato slova dáte do názvu nebo popisu činnosti. I když musím uznat, že název neziskovky Ústav nezávislé žurnalistiky zní důvěryhodně, ačkoli sídlí někde v chatové oblasti, o ústavu v místě sídla skoro nikdo neslyšel a Ústav má jednoho jediného zaměstnance (Luboš Xaver Veselý o Ústavu informoval zde https://www.youtube.com/watch?v=Njh6EH2iigk). Přesto se touto neziskovkou, zejména jejím projektem hlídacípes.cz zaštiťuje například zpravodajství České televize. Ústav spolupracuje s časopisem Reportér (nejspíš zcela nezávisle) a podporuje ho například Nadace Open Society Fund Praha (Nadace OSF) nebo Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistiky je pan Ondřej Neumann, který byl šéfredaktorem České televize a zástupcem šéfredaktora časopisu Týden a který se mimo jiné zapojil do projektu Jeden svět na školách Člověka v tísni.

Nadační fond nezávislé žurnalistiky

Tento nadační fond má podle vlastních slov pomáhat při šíření svobodných, názorově pluralitních a společensky důležitých informací. A podle mého názoru jim nejvíc chybí jeden z hlavních pilířů tvrzení, tedy názorová pluralita. Když se totiž podíváme na podpořené projekty, jsou vcelku tendenční, a ačkoli jsem se opravdu moc snažila, pluralitu jsem nenalezla. Fond podporuje například projekty Deníku NČlověka v tísni, Hlídacího psa Ústavu nezávislé žurnalistiky, Společnost Ferdinanda Peroutky, jejíž místopředsedkyně správní rady je Terezie KaslováReportéra, České centrum pro investigativní žurnalistiku a již zmiňovanou Nadaci OSF. Zajímavé je, že jedním ze zakladatelů fondu je Silke Horáková z Nadace Albatros. A i Nadace Albatros posílá peníze Nadaci OSF nebo také Člověku v tísni.

To, že právě paní Horáková, která je jedním ze zakladatelů Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a působí současně v Nadaci Albatros, poslala spolu se svým manželem Jaroslavem dva miliony korun na Drahošův účet při prezidentské kampani, je určitě věc čistě náhodná, která nesouvisí s ničím.

České centrum pro investigativní žurnalistiku

Centrum založila Pavla Holcová, novinářka, která pracovala dlouhodobě pro Člověka v tísni. Je vůbec zajímavé, kde všude se lidé od Člověka v tísni pohybují a kam až zasahují. Když otevřu zakládající listiny téměř jakékoli politické neziskovky, která má za úkol šířit demokracii, poučovat o dezinformacích či vést nás k ještě větší toleranci často na úkor našich vlastních práv, nalezneme tam stále stejné firmy. Zpravidla sedí v správních radách někdo z Člověka v tísni, někdo s napojením na Nadaci OSF, nějaký velký podnikatel či právník a nějaký novinář z těch médií, která zde uvádím. Nejinak je tomu i u tohoto centra. Členka dozorčí rady Českého centra pro investigativní žurnalistiku je například Marie Němcová, která je současně předsedkyní správní rady Nadace OSF. Toto centrum například podporuje Deník N, kde pracuje Jakub Šimák původně také od Člověka v tísni nebo Veronika Divišová, která pracovala (jak jinak) tamtéž. Je to krásný kruh, co říkáte?

Nadace Open Society Fund Praha (Nadace OSF)

Tato nadace byla součástí mezinárodní sítě Open Society Foundations založené Georgem Sorosem a podle toho, co hlásá, má usilovat mimo jiné i o kvalitní českou žurnalistiku. Bez zajímavosti není, že předsedou správní rady od samotného vzniku byl po několik let samotný Šimon Pánek, který stojí za Člověkem v tísni, členy správní rady jsou nebo byli také Daniela Drtinová (DVTV), Jiří Pehe (Deník N), Terezie Kaslová (vnučka F. Peroutky, manželka Jana Kasla, bývalého primátora Prahy), Igor Blaževič (novinář, Člověk v tísni), Ivana Bursíková (neziskovka Agora, exmanželka Martina Bursíka) nebo dříve zmiňovaná Marie Němcová (členka dozorčí rady Českého centra pro investigativní žurnalistiku). Nadace podle výroční zprávy přijala za rok 2018 celkem 20 043 495 Kč a mezi podpořené projekty patří milé drobky, jako například záchrana místní klubovny, dílna pro děti, sousedské snídaně (neptejte se) a následně také ve velkém projekty věnující se ruskému vlivu na slovenskou a českou politiku, sledování ruské ambasády a vyzdvihování Norska jako země, jež nám má jít příkladem. Nevím, jak vy, ale když se řekne Norsko, první, co mě napadne krom fjordů, je Barnevernet a Norské fondy. A ani jedno tu mít nechci. Nadace přitom štědře podporuje projekty s návazností na Norsko Člověka v tísni, nejrůznějších genderových neziskovek a sdružení pro integraci a migraci nebo také Prague Security Studies Institute (projekt Chování dezinformačních platforem během prezidentských voleb 2018), v jehož mezinárodní dozorčí radě sedí třeba Alexandr Vondra, Michael Žantovský, Karel Schwarzenberg, Jiří Schneider nebo třeba Madeleine Albrightová. A podporuje i mnoho dalších projektů týkajících se inkluze, xenofobie, rovnosti, vzdělání apod.

—-

Je to jen zlomek subjektů, které utvářejí naši mediální scénu a ovlivňují veřejné mínění. Mají k tomu prostředky, mediální prostor, moc a navíc vyšperkované názvy, co vyvolávají důvěru.

Babišova vláda zakázala Rusku dostavět jaderné elektrárny

vyšlo 17.5.2020 zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vlada-schvalila-bezpecnostni-pravidla-dostavby-dukovan-106217

Vláda schválila bezpečnostní pravidla dostavby Dukovan

Doklument obsahuje bezpečnostní záruky.

Článek

Vláda nedávno v režimu tajné schválila bezpečnostní pravidla pro výběr dodavatele nového jaderného bloku v Dukovanech. Uvedl to dnes Deník N na základě čtyř na sobě nezávislých zdrojů. Podle zdroje blízkého přípravě tendru dokument obsahuje bezpečnostní zájmy, které by měly garantovat, že zakázku nedostane někdo, kdo je strategickým rizikem. Zmínil konkrétně Rusko a Čínu.

Vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) na tiskové konferenci po jednání vlády v pondělí 27. dubna uvedl, že kabinet ANO a ČSSD přijal návrhy dvou smluv mezi vládou a energetickou skupinou ČEZ o stavbě nového bloku pro jednání o notifikaci s Evropskou komisí. Vedle zastřešující dohody vláda schválila smlouvu, která definuje územní povolení k umístění stavby i výběr dodavatele do roku 2024, uvedl tehdy. Stát v ní podle Havlíčka dává možnost společnosti ČEZ odprodat mu celý projekt.

Český jaderný projekt má v rukou Brusel. Záleží na tom, jak se postaví k atomu

28. 4. 18:55

Pro Deník N Havlíček upřesnil, že vláda schválila základní parametry a teze dvou smluv, finální znění bude ještě upravováno. Konečný text by měl být předložen ke schválení 30. června, řekl ministr. Kontrakty by tak měl prodiskutovat i Stálý výbor pro výstavbu nových jaderných zdrojů. Jeho členka Helena Langšádlová (TOP 09) Deníku N řekla, že se tak dosud nestalo.

Kromě těchto tezí ale vláda podle serveru v režimu tajné schválila bezpečnostní pravidla pro výběr dodavatele. Havlíček se Deníku N přímo k věci nevyjádřil, potvrdil ale, že kabinet o jádru jednal i v režimu tajné. „Jsou tam bezpečnostní zájmy, které by měly garantovat, že při zadávání zakázky to nedostane někdo, kdo by byl strategickým rizikem,“ řekl Deníku N zdroj blízký přípravě tendru. Podle něj jde o Rusko a Čínu.

O stavbu jaderného bloku v ČR se podle dřívějších informací zajímá šest společností – ruská státní společnost Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power, americká Westinghouse a společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea.

Komentář: Energetické žonglování s miliardami a bezpečností

28. 4. 16:15

Dokument podle dřívějších informací týdeníku Respekt pracovní skupina, která má na starosti bezpečnostní zájmy státu v oblasti jaderné energetiky, vypracovala před rokem a půl. Podmínky by podle něj v zásadě vyřadily Rusko a Čínu, ačkoli je dokument přímo nezmiňuje. „Takovou specifickou podmínkou například je, zda domovská země některého z dodavatelů označuje ve svých oficiálních dokumentech někoho za nepřítele. Takové označení Rusko použilo ve své doktríně pro Severoatlantickou alianci, a tedy přeneseně i pro Českou republiku,“ uvedl Deník N.

Podle dalších dvou zdrojů Deníku N se podoba schváleného textu od původního zásadně neliší, přestože podle dřívějších informací serveru byli členové komise pod tlakem, aby podmínky změnili. Podle jednoho ze zdrojů má materiál tři verze lišící se mírou podrobnosti a stupněm utajení.

Robert Vašíček – Den vítězství 8.-9.5.2020, Koněv

Dovolte, abych vám představil můj film o oslavách Dne vítězství 8. – 9. května 2020. Žijeme ve zvláštní době. Jako malé dítě jsem za komunistů zažil propagandu proti USA. Dnešní děti žijí v propagandě proti Rusku. V životě by mě nenapadlo, že v Praze bude nacistický pomník. Vrátili jsme proto Praze pamětní desku maršála Koněva. Všechno jsem natočil a zdokumentoval #konev #marsalkonev #robertvasicek #jaroslavfoldyna #jiriovcacek #denvitezstvi #stopfasismu

8.5.2020 Praha

00:00 cesta na oslavy
03:15 přivítání Roberta Vašíčka
04:00 představení kopie pamětní desky maršála Ivana Stěpanoviče Koněva
09:25 pietní akt na Olšanských hřbitovech za účasti Nočních vlků
11:59 rozhovor s poslancem Jaroslavem Foldynou (klub SPD)
12:36 setkání u bývalého pomníku maršála Koněva na Praze 6
16:24 happening a pietní akt instalace pamětní desky maršála Ivana Stěpanoviče Koněva na Staroměstském náměstí
26:45 rozhovor s mluvčím prezidenta Jiřím Ovčáčkem k historii pietní desky maršála Koněva
27:56 happeningu pomníku nacistické organizace ROA v Řeporyjích
32:45 zakrytí znaku nacistické organizace ROA
33:22 rozhovor pro Sputnik
34:23 cesta domů

9.5.2020 Plzeň

36.19 cesta do Plzně k pomníkům americké armády
36:39 pietní akt u pomníku Díky, Ameriko (Thank you, America) v Plzni
39:35 pietní akt u pomníku amerického generála George Smithe Pattona

9.5.2020 Praha
45:10 happening „instalace sochy maršála Koněva“ na Praze 6
45:36 pietní akt za oběti 1. a 2. světové války u pomníku na Starém Chodově
46:54 vyznání křesťana

Věřím v třetí cestu namísto nenávisti a tou je mír!

Koza nakažená koronavirem? A kus ovoce také. Tady něco nehraje, testy na virus se chovají divně

Vyšlo 06.05.2020 zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Koza-nakazena-koronavirem-A-kus-ovoce-take-Tady-neco-nehraje-testy-na-virus-se-chovaji-divne-623066
Pozn. redakce: Tento článek je asi první v Česku na téma podezření, že testy jsou „cinknuté“ už od výrobce. Že je něco podezřelého se dá dozvědět už několik týdnů, kdy v symotných USA se řešil skandál o kontaminovaných sadách.

Tanzanský prezident John Magufuli se rozhodl, že své tvrzení o „technicky chybných“ testovacích sadách na přítomnost koronaviru prověří jejich atestací. A to značně netradiční metodou. Do laboratoře nechal zaslat vzorky od kozy, ovce či z papáji. Jak se posléze ukázalo, zřejmě nebyl daleko od pravdy, jelikož se mu zčásti tyto vzorky vrátily pozitivní. Koronavirus dle testovacích sad vykazovala koza i papája.

Koza nakažená koronavirem? A kus ovoce také. Tady něco nehraje, testy na virus se chovají divně
Foto: Repro YouTube KTN News Kenya
Popisek: Prezident Tanzanie John Magufuli

Tanzanský prezident nejprve přesnost testů na koronavirus zpochybnil a tvrdil, že jsou „technicky chybné“. Aby svá slova dokázal, obrátil se na bezpečnostní složky, aby testy prověřily.

Atestace však probíhala dosti nezvykle. Místo vzorků od lidí došlo na testování kozy, ovce či papáje. Vzorkům byla přidělena lidská jména a věk, načež putovaly do laboratoře.

V té tanzanští pracovníci netušili, že by se mělo jednat o něco neobvyklého, a vzorky zcela běžně otestovali.

Největším překvapením bylo, když prezidentovi přišly výsledky. Zatímco ovce nejevila přítomnost koronaviru, vzorky odebrané od kozy a z papáji byly pozitivní. To Magufuliho utvrdilo v chybnosti testů. Naznačil, že tak někteří lidé mohli být pozitivně na koronavirus testováni, a přitom jej vůbec neměli.

„Něco se tu děje. Už předtím jsem řekl, že nemůžeme akceptovat, že je jakákoli pomoc pro náš národ dobrá,“ podotkl s tím, že by se testovací sady měly prošetřit.

Testy, kterými se zjistila pozitivita kozy a papáji na koronavirus, byly dle Magufuliho dovezeny ze zahraničí. O přesné zemi původu se ovšem nezmínil.

Během soboty pak Magufuli oznámil, že vydal rozkaz, aby se do jeho země přepravila léčebná rostlinná látka, kterou mu na koronavirus doporučil prezident Madagaskaru. Bylinný lék má obsahovat madagaskarský pelyněk.

Magufuli je prezidentem Tanzanie od roku 2015. Přestože se jeho počínání jeví dosti netradiční, chemii Magufuli  zřejmě rozumí, jelikož na univerzitě v Dar es Salaamu právě z ní získal i svůj diplom z doktorského studia.

V Tanzanii je aktuálně 480 pozitivně otestovaných lidí s koronavirem. 167 pacientů se z nemoci covid-19 již vyléčilo a 16 lidí jí podlehlo. Země vykazuje 8 aktivních případů na jeden milion obyvatel.

Klikař Novotný a ,,koště Foldyna“: Expert to nevydržel a…

Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov okomentoval slovní bitku v aréně Jaromíra Soukupa mezi poslancem Jaroslavem Foldynou a starostou pražských Řeporyjí Pavlem Novotným (ODS). Ozval se také aktivista Tomasz Peszynski a v diskusi pod jeho příspěvkem poté padala slova jako „ha*zlové“ a „Soukupova stoka“.

Novotný a ,,koště Foldyna": Expert to nevydržel a...
Foto: TV Barrandov
Popisek: Pavel Novotný, Jaroslav Foldyna, Jaromír Soukup
V Aréně Jaromíra Soukupa na televizi Barrandov to ve středu večer místy vypadalo jak v boxerském ringu. Vzhledem k tomu, že do pořadu dorazil poslance Jaroslav Foldyna, jenž momentálně hájí barvy SPD Tomia Okamury a miluje box, nebylo se co divit. Tím spíš, že proti němu stál v pomyslném druhém rohu starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný (ODS), jenž neváhal Foldynu nazvat „koštětem“. V těch chvílích Foldyna hrozil, že nechá ve studiu zhasnout a s Novotným si to vyřídí. V tě chvílích by se napětí dalo krájet.

Chovejte se slušně, nebuďte drzej, není tu tak velká vzdálenost mezi náma,“ otočil se Foldyna v jednu chvíli od stolečku na vedle stojícího starostu Novotného. „Nevyhrožuj mi tady, z tebe si můžu dělat akorát tak srandu, ty koště,“ kontroval Novotný.

Přeli se např. o osvobození Prahy v závěru druhé světové války a o roli hitlerovských Vlasovců, kteří tehdy pomohli účastníkům Pražského povstání proti Němcům.

Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov konstatoval, že podobnou „rvačku“ si zřejmě lid žádal. Zvláště v době karanténních opatření, kdy bylo společenské vyžití celého národa notně utlumeno. Prozradil však, že jeho šálek čaje to nebyl.

„Jako Kotel, Jílková…. Je jedno jaké padají argumenty. Je to taková ta atmosféra těsně před ranou pěstí. Hospodský rvačky uvolňují frustraci. Asi to potřebujeme. Zvláště teď po koronaviru. Sledovanost bude velká. Ale já jsem to dal jen chvilku. Nedělá mi to dobře,“ uvedl Petrov na sociální síti Facebook.

Vedle Novotného dorazil do vysílání také pražský pirátský primátor Zdeněk Hřib a komunistický poslanec Leo Luzar. Na pořad upozorňoval také aktivista Tomasz Peszyňski.

„U Jaromíra Soukupa zleva Novotný, Hřib, Soukup a pak Foldyna a Luzar. Všimněte si barvy roušek u Foldyny a Luzara. Náhoda? Nemyslím si,“ napsal.

V diskusi pod jeho příspěvkem zaznělo, že „Novotný je šašek, ale Hřib by tam chodit neměl. Legitimizuje se tím ta Soukupova stoka“.

 

Francie: Zahul si trávu, zabij Žida, vykašli se na soud, jsi volný

Vyšlo 2020-05-06 zde: https://pravyprostor.cz/francie-zahul-si-travu-zabij-zida-vykasli-se-na-soud-jsi-volny/

Rasista musí být bílý

GUY MILLIÉRE

  • “Aby se pachatelé antisemitských útoků ve Francii vyhnuli spravedlnosti, tak tvrdí, že jsou psychicky nemocní. Když přijde na zločiny z nenávisti, tak má ochrana duševně nemocných ve Francii přednost. A zdá se, že to funguje.” – Shirli Sitbon, deník Haaretz.
  • Muslimský antisemitismus byl ve Francii dlouho ignorován.
  • “Situace se vymkla kontrole.” – Cilone Pina, deník Le Figaro.

Paříž, 4. dubna 2017. 66letá Židovka Sarah Halimi byla vyhozena z okna nebo balkonu svého bytu ve třetím patře. Její tělo dopadlo na dvůr. Její vrah ji před zavražděním mučil. Sousedi slyšeli křik a zavolali policii. Přijelo devět policistů, ale když přes dveře bytu slyšeli mužský hlas křičet“Alláhu Akbar”, a tak utekli dolů a čekali na posily. Když se Kobili Traoré nakonec vzdal, tak prohlásil“Zabil jsem šejtana” (arabsky satan). Během mučení své oběti recitoval verše z Koránu a Korán mu “poručil zabít Žida.” Řekl, že předchozí den strávil v blízké mešitě. Byl umístěn do psychiatrické léčebny, kde při vyšetření psychiatrovi řekl, že kouřil marihuanu.

V novinách se o vraždě nepsalo. Jedna francouzská židovská organizace tuto vraždu označila za “děsivý antisemitský zločin” a zorganizovala tichou demonstraci před domem, kde žila paní Halimi. Až teprve poté vyšlo o události několik článků. Právě se schylovalo k francouzským prezidentským volbám a tradiční média zjevně nechtěla informovat o antisemitské vraždě spáchané muslimem.

Soudkyně Anne Ihuelou, které byl případ přidělen, nejdříve odmítla uznat, že tato vražda byla zločinem z nenávisti. Právníkům rodiny Halimi trvalo více než šest měsíců, než soudkyně 27. února 2018 připustila, že motivem vraždy byl ve skutečnosti antisemitismus.

Soudkyně také odmítla uspořádat rekonstrukci činu a souhlasila jen s krátkým výslechem Traorého. Povolala experta v oblasti psychologie Daniela Zaguryho, který řekl, že v čase činu byl vrah díky konzumaci konopí ve stavu “akutníhodeliria, ale plně “trestně odpovědný za své činy.” Zjevně nespokojená se závěry doktora Zaguryho požádala soudkyně Ihuellou o dva další odborné posudky – oba dva nové posudky na rozdíl od závěru doktora Zaguryho, prohlásily Traorého za nezpůsobilého čelit soudnímu řízení.

12. července 2019 soudkyně odmítla zprávu doktora Zaguryho a prohlásila, že existují “přijatelné důvody pro závěr, že vrah není trestně odpovědný” a že útok nebyl antisemitský.

Když si právníci rodiny Halimi uvědomili, že Traoré může být brzy propuštěn bez soudu, tak požádali, aby byl případ okamžitě předán odvolacímu soudu.

Tento odvolací soud vynesl 19. prosince 2019 tento rozsudek: Kobili Traoré “zavraždil úmyslně” Sarah Halimi a tak spáchal vraždu. Tento soud také uznal “antisemitismus jako přitěžující okolnost,” ale dodal, že kvůli “dočasně sníženým rozlišovacím schopnostem” není vrah “trestně odpovědný”, nemůže být souzen a musí být propuštěn.

Prezident Rady židovských institucí ve Francii (CRIF, Conseil Représentatif des Institutions juives de France) Francis Kalifat poznamenal, že “antisemitská vražda se tak může stát jediným typem vraždy, která je omluvitelná drogami, zatímco ve všech ostatních případech jsou drogy přitěžující okolností.”

Právník rodiny Halimi Francis Szpiner prohlásil, že byl vytvořen “precedens Sarah Halimi”“Kdokoli, kdo v důsledku užití nezákonných a nebezpečných látek trpí bludy, bude zbaven trestní odpovědnosti za své činy.”

Další právní zástupce rodiny oběti Gilles William Goldnadel vyjádřil své “znechucení” a řekl, že “pokud by obětí nebyla židovka a vrahem by nebyl muslim, tak by byl rozsudek jiný.”

Poslanec parlamentu Meyer Habib označil toto soudní rozhodnutí za “ve Francii dosud nevídaný soudní skandál” a dodal, že část “francouzského soudnictví si zřejmě přeje ospravedlňovat islámské antisemitské vraždy.” Řekl také: “Osvobození antisemitského vraha bez soudu je pro francouzské Židy otřesným signálem.”Připomněl, že Traoré byl v minulosti desetkrát odsouzen za násilné útoky a řekl, že pokud by dělal soudní systém svoji práci správně, tak by Sarah Halimi nebyla zavražděna.

Psychiatr Claude Bloch poznamenal, že dle tohoto soudního rozhodnutí si může “každý dovolit se zuřivou nenávistí beztrestně vraždit Židy.”

Vynikající historik Georges Bensoussan deníku Le Figarořekl:

“… francouzský soudní systém se rozhodl vyhnout soudnímu řízení, a tak nikdo nebude mluvit o imigrantech, kteří nejsou dobře integrováni a někdy se dokonce reislamizují.”

“… soudní proces by ukázal morální rozpad národa, neospravedlnitelné zdráhání policie zasáhnout během mučení této ženy, které trvalo skoro hodinu, a upozornil by na mlčení médií ve dnech, které následovaly. To všechno způsobilo, že Židé se opět cítí opuštěni a z antisemitismu to činí výhradně problém Židů (Židé tvoří 0,7 % francouzské populace a jsou terčem poloviny rasistických útoků ve Francii).”

“… rozhodnutí učiněná justicí zanechávají dojem, že vysoce postavené osoby jsou připraveny obětovat nejslabší jedince, aby zachránily zdání sociálního smíru. Taková kapitulace systému Židům jasně ukazuje, že nejlepší je ze země odejít. Také to ukazuje konspirátorům, kteří ve dne v noci fantazírují o “židovské moci”, vyprázdněnost tohoto pojmu v zemi, kde 62 % spoluobčanů je lhostejné, jestli Židé z jejich země odejdou.”

5. ledna 2020 francouzské židovské organizace zorganizovaly protest a dožadovaly se zrušení tohoto soudního rozhodnutí. Všechny francouzské politické strany zůstaly zticha; žádná z nich se k protestu nepřipojila. Na demonstraci přišli pouze Židé.

Bratr Sarah Halimi William Attal protestujícím na Náměstí Republiky v Paříži podrobně popsal, jak Sarah Halimi trpěla. Detaily pitevní zprávy jsou děsivé: Všechny kosti v obličeji měla zlomené, dolní čelist, horní čelist, čelní kost, nosní kůstky a lícní kost, některé z nich byly rozbity tvrdým předmětem, pravděpodobně kladivem, na jejím těle bylo 22 bodných ran. Odsoudil nečinnost policie, zbabělost justice a mlčení médií. Zveřejnil fakta, která až dosud nebyla známa: Jeden z policistů zůstal nahoře před dveřmi a nesešel s ostatními policisty dolů. Ačkoliv byl ozbrojen, zůstal za dveřmi. Nic neudělal. Jenom poslouchal vrahovy výkřiky a oběť křičící bolestí.

Soud tohoto policistu odmítl vyslechnout. Ačkoliv Traoré psychiatrům řekl, že při mučení Sarah Halimi telefonoval známým, soud odmítl nechat prozkoumat jeho telefon. Mešita navštěvovaná vrahem byla navštěvovaná také mnoha muslimy, kteří odjeli bojovat do Sýrie.

To, co William Attal řekl, zveřejnily pouze židovské noviny a časopisy.

Vrchní francouzský rabín Haim Korsia požádal v otevřeném dopisu ministryni spravedlnosti Nicole Belloubet, aby zasáhla a “nezbavila občany jednoho z nejcennějších práv v demokracii: práva na odvolání, aby byl objasněn akt násilí a nenávisti.”Řekl, že “soudní rozhodnutí obvykle nekomentuje,” ale tento případ označil za “vážné narušení důvěry.” A dodal“Máme si z toho vyvodit, že jakékoliv zdrogované individuum má právo vraždit Židy?”

Je nepravděpodobné, že mu Nicole Belloubet vůbec někdy odpoví. Soudci a právníci okamžitě prohlásili, že byli otevřeným dopisem Haima Korsii pobouřeni a řekli, že “podkopává nezávislost soudnictví.” Philippe Bilge, známý soudce ve výslužbě Haima Korsiu obvinil z “podněcování k nedodržování základních pravidel, kterými se řídí naše soudnictví.”

V článku publikovaném v izraelském deníku Haaretz Shirli Sitbon napsala:

“Aby se pachatelé antisemitských útoků ve Francii vyhnuli spravedlnosti, tak tvrdí, že jsou psychicky nemocní. Když přijde na zločiny z nenávisti, tak má ochrana duševně nemocných ve Francii přednost. A zdá se, že to funguje.”

Shrnula také předchozí kauzy. Série nešťastných událostí začala vraždou Sebastiena Sellama v roce 2003. Přestože Sellamův vrah Adel Amastaibou policii řekl: “Jsem tak šťastný, že ten z******ý, špinavý Žid je mrtev!” byl prohlášen kvůli “duševním problémům” za nesvéprávného.

V roce 2006 byl unesen 23letý francouzský Žid Ilan Halimi, vzdálený příbuzný Sarah Halimi, 24 dní byl mučen a pak byl zavražděn muslimským antisemitou Youssoufem Fofanem“bandou barbarů”, kterou Fofan vedl. Utrpení Ilana Halimiho a příčina smrti umučením vzbudily ve Francii velký šok. Jeho matka Ruth Halimi v televizi řekla“Přála bych si, aby se smrt mého syna stala varovným signálem.” Varovný signál však, jak se zdá, nebyl vyslyšen.

Podobné případy následovaly:

Méně než rok po smrti Sarah Halimi byla 23. března 2018 zavražděna v Paříži další Židovka Mireille Knoll. Hlavní podezřelý Yacine Mihoub byl obviněn svým komplicem Alexem Carrimbacusem z toho, že Mireille Knoll pobodal nožem za to, že “Židé mají prachy.” a křičel při tom “Alláhu akbar.” Mihoudův právník řekl, že jeho klient nebyl během vykonání zločinu “v normálním stavu mysli”, ale připustil, že to byla antisemitská vražda. Již ale nevysvětlil fakt, že Mihoud byl tak příčetný, že šel po vraždě Mireille Knoll do bytu své matky a požádal ji, aby umyla nůž, který použil k vraždě. (Mihoudova matka je nyní obviněna ze spoluúčasti na této vraždě.)

Muslimský antisemitismus byl ve Francii dlouho ignorován. Jediná kniha věnovaná tomuto tématu – Přehled muslimského antisemitismu: Od jeho počátku do dnešních dní od Philippa Simonnota – vlastně ospravedlňovala muslimský antisemitismus tvrzením, že Židé žijící v muslimském světě podporovali evropské kolonizátory a že Židé podporují Izrael, “nový koloniální podnik založený na loupeži muslimských území.”

Ani ne měsíc po vraždě Mireille Knoll byl v deníku Le Parisien 21. dubna 2018 publikován“Manifest proti novému antisemitismu” novináře Philippe Vala podepsaný 250 politiky, spisovateli a umělci. Napsání manifestu bylo pravděpodobně motivováno touhou obhajovat islám a přitom zastírat, že současnými obětmi muslimského antisemitismu jsou Židé. Val napsal“Muslimský antisemitismus je pro islám 21. století největší hrozbou.”

O pár dní později vyšel ve večerníku Le Monde článek podepsaný třiceti imámy, ve kterém se tvrdí, že “není vinen islám,” a že problémy vycházejí ze “škodlivé nevzdělanosti.” Článek dodává, že existuje řešení: “Číst Korán.”

Od té doby se nic nezměnilo. V nedávno vydané knizeFrancie bez Židů sociolog Danny Trom analyzoval vzrůstající pocit ohrožení Židů ve Francii, úmyslnou slepotu vlád a soudů, a každým rokem se zvyšující počet Židů odcházejících z Francie:

“Každý Žid bez ohledu na to, jak vnímá sám sebe či jaký má vztah k sionismu, má před sebou jedinou perspektivu – že bude muset jednoho dne odejít. Emigrace Židů ze země odráží nejen rostoucí a velmi reálný pocit ztráty bezpečnosti, ale také pocit osamělosti a opuštěnosti tváří v tvář vzrůstajícím problémům.”

Celine Pina v článku v deníku Le Figaro nedávno napsala:

“Když někdo vraždí ve jménu Alláha, tak je nesmysl omlouvat ho jeho nepříčetností. Tyto krvavé události jsou důsledkem nasazení islamistů do naší země a jejich propagandy šířené prostřednictvím jejich mešit, knih, satelitů a proslovů. Islamisté tak ukazují svoji sílu… situace se vymkla kontrole.”

 

Babiš je ve svých názorech časově konzistentní