Chráněno: Pražské události 2017-11-29

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud ho chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Chráněno: Pražské události 2017-11-27

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud ho chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Žárovky, igelitky, vysavače i máslo. Co vše nám EU zakázala?

Členství v Evropské unii přináší řadu výhod a pro Českou republiku zejména těch ekonomických a finančních. Má ale i své stinné stránky, z nichž některé pociťují občané více, než jiné. A mezi ty, které rezonují společností nejvíce, patří především zákazy.

Pomazánkové máslo

Ačkoliv si to mnozí neuvědomují, s dopady členství v Evropské unii se setkáváme dnes a denně. Řada projektů, služeb a institucí je přímo dotována pomocí dotačních programů Evropské unie a i mnoho podnikatelů by na členství v ní mohlo pět ódy.

Každá mince má ale dvě strany a platí to i v tomto případě. Nejčastěji totiž Češi bojují proti členství v Unii kvůli údajně byrokratizaci a zákazům. Podívejme se tedy na to, o co vše jsme díky členství v Unii přišli.

Zřejmě nejviditelnější a mediálně nejprobíranější kauzou byla pomazánkové máslo. Podle EU ve skutečnosti nešlo o máslo, protože neobsahuje potřebné množství tuku. Místo něj tedy není kupujeme „tradiční pomazánkové“.

Stejně tak jsme se museli rozloučit s marmeládou. Ta totiž může být vyráběna pouze z citrusů, což ta česká nesplňovala. Místo toho si nyní můžeme koupit džem.

Přísná pravidla dopadla také na alkohol. V zájmu ochrany spotřebitelů bylo zavedeno nařízení, podle nějž může označení rum používat pouze nápoj vyrobený z cukrové třtiny a melasy. Český Tuzemský rum se ale vyrábí z brambor, a proto i on byl nucen se přejmenovat na tuzemák.

Velkou vlnu nevole vzedmul také zákaz klasických žárovek. Zářivky s wolframovým vláknem ale zakazoval postupně celý svět a nešlo tedy o výmysl, který by se dotknul pouze nás. K dostání jsou nyní tak většinou pouze úsporné žárovky či halogenová a jiná světla.

Z věcí každodenního používání nelze nezmínit ani igelitové tašky, Evropské unii se nelíbilo, že je spotřebitelé dostávali zdarma, což lze vzhledem k ochraně životního prostředí lehce pochopit. Konečně nařízení si ale Česká republika oproti tomu evropskému zpřísnila sama.

Konec je také s rtuťovými teploměry. K dostání jsou pouze jejich variace založené na jiné měřící bázi, například digitální. Stejně tak se dočkaly zákazu cigarety, resp. byla omezena délka jejich hoření tak, aby se minimalizovalo riziko, že odhozený nedopalek nedopatřením něco zapálí. Unie ale už nyní zvažuje, že zakáže i prodej krátkých a ochucených cigaret.

Zákazy se dotkly také spotřebičů. Všechny musí mít povinně energetické štítky, některé spotřebiče ve třídě B a horší ani nekoupíte, a naposledy se Čechů dotklo omezení prodeje vysavačů s příkonem nad 900 W. Ty už zkrátka také nekoupíte.

Jiné zákazy se netýkají přímo výroby či prodeje, ale používání samotného. Nafukovací balonek například nesmějí nafukovat děti do osmi let bez přítomnosti dospělé osoby. To stejné platí pro frkačky, které jsou dětem zapovězeny do 14 let.

Z pera Evropské unie přišlo mnohem víc nařízení a zákazů, ne všechny jsou ale natolik omezující, a hlavně je většina z nich ku prospěchu. Z pohledu spotřebitele se to nemusí jevit natolik zřetelně, ale řada těchto omezení má svůj význam v globálním měřítku.

Evropská unie pomocí nich bojuje proti znečišťování planety, za lepší informovanost a ochranu spotřebitelů nebo zvyšuje jejich bezpečnost. I v tomto případě totiž platí, že každá mince má dvě strany a jakýkoliv zákaz může mít své velmi dobré opodstatnění.

Do ruda vytočený Sobotka ve sněmovně přiznal, že Česko přijímá tisíce azylantů a že vláda platí cenzuru na sítích. To bylo v roce 2016.

Vzhledem k tomu, že veřejnoprávní televize dává mnohým poslancům parlamentu prostor minimální či vůbec žádný, jedinou šanci, jak je mohou jejich voliči sledovat při práci, nabízejí přenosy ze sněmovny. Ty divákům leckdy poskytují překvapivé informace, bohužel většinou mimo hlavní vysílací čas. Ve čtvrtek odpoledne například mohli v rámci interpelací zhlédnout zajímavý souboj mezi premiérem Sobotkou a opozičními poslanci.

Tomio Okamura tentokrát dusil Bohuslava Sobotku kvůli nákladům na integraci imigrantů. Samotný Sobotka potvrdil, že u nás jsou skutečně vynakládány nemalé prostředky na zajištění integrace přibližně šesti tisíc cizinců v horizontu několika let. Přiznal, že v Česku ročně získává azyl nebo mezinárodní ochranu 700 až 1000 osob, nejvíc jich přichází z Ukrajiny a Ruska, z Kuby, Číny, ale také Iráku a Sýrie. Zdůraznil, že v jejich přijímání nevidí žádné riziko: „Já tady nevidím nějaký bezpečnostní problém, pokud jde o integraci těchto lidí v naší zemi.“

Vláda má kontrolu
Sobotka v této souvislosti vyzval poslance, aby nebyla dezintepretována zpráva BIS, která hovoří o tom, že z České republiky odešly některé osoby do Sýrie bojovat v řadách Islámského státu. Netýká se to prý občanů České republiky, ale pouze osob, které na našem území pobývaly. Vláda prý má nad takovými osobami kontrolu. Odmítl ale jakékoliv omezování občanských práv a svobod. „Touto cestou vláda v žádném případě nepůjde,“ hřímal premiér ve sněmovně.

Vytočený Okamura i Sobotka
Sobotkova ‘skvělá‘ odpověď vytočila Okamuru: „Tak teď jste ukázal priority vaší vlády, radši dáte půl miliardy na šest tisíc migrantů místo toho, abyste integroval do normální slušné společnosti dva miliony našich seniorů, kteří těžko přežívají, milion zdravotně postižených lidí, kteří mají nízké příjmy. Stejně tak říkáte, že nechcete mezovat občanské svobody. Vždyť jenom letos jste navrhli omezení legálního držení zbraní, nedávno jste navrhl zpřísnění shromažďovacího zákona, vždyť vy děláte přesný opak a přímo lžete divákům České televize. To je úplně neuvěřitelné.“ Na Okamurův útok reagoval do ruda rozčilený Sobotka absurdním způsobem: „Já mám skoro pocit z toho vystoupení pana poslance Okamury, že ho mrzí, že jsme šestou nejbezpečnější zemí na světě. Pane poslanče, možná vás to štve, možná byste si přál jiný výsledek, ale je to tak.“

Neprůhledné neziskovky
Velmi zajímavý souboj se odehrál i mezi Sobotkou a poslancem Markem Černochem. Ten se pozastavil nad neprůhledným financováním a činností neziskových organizací, jejichž cílem je cenzurovat sociální sítě a Facebook a potlačovat svobodnou diskusi. Jako příklad uvedl, že nezisková organizace HateFree od vlády získala na tři roky šestnáct milionů (!) korun, a obvinil premiéra: „Vaše vláda podporuje organizace, které mají za úkol očernit každého, kdo nesouhlasí s vládní politikou a velmi nebezpečným přijímáním nelegálních imigrantů.“ Zeptal se proto Sobotky, jak může připustit cenzuru, placenou z peněz daňových poplatníků.

Tak ano, nebo ne?
Premiér vyhýbavě reagoval, že jakékoliv zásahy do projevu svobody na internetu mohou probíhat pouze na základě zákona, a zmínil v této souvislosti boj proti nelegálnímu hazardu na internetu. Jinak prý ani vláda ani kdokoliv jiný nemůže omezovat práva občanů na sítích. Zároveň však řekl, že není možné šířit nenávist na úkor osobnostních práv. Když se ho Černoch znovu zeptal na podporu neziskovek, Sobotka opět vyhýbavě odpověděl, že jakákoliv podpora neziskového sektoru je založena na grantových programech. Podle něj je důležité, abychom poukazovali na to, že není možné ve společnosti šířit nenávist vůči menšinám.

Polský odpor k imigraci a EU – Janusz Korwin-Mikke

JANUSZ KORWIN-MIKKE – NEJLEPŠÍ MOMENTY

Janusz Korwin-Mikke je polský konzervativec, který je pro svou svéráznost, ale i autenticitu a konzistentnost postojů známým politikem ve své zemi.
Obhajuje tradicionalistický konzervatismus v polském duchu, vlastenectví a tradiční hodnoty. Je stoupencem striktního omezení imigrace, odmítá posilování nadnárodních struktur jako EU, OSN a WTO na úkor suverénních států, ostře vystupuje proti potratům, multikulturalismu, feminismu, islámu a odmítá sociální stát. Vzhledem ke svému inteligentnímu, ale velmi přímému a často sarkastickému formulování názorů bývá v parlamentních i televizních diskusích těžko překonatelný a polská levicová intelektuální kavárna ho pochopitelně nenávidí.
Týká se ho také spousta kontroverzí. Například za své vystupování v Evropském parlamentu, kde nazval africké imigranty „žumpou“, byl potrestán zákazem vystupování a odebráním finančních odměn.

Je to jedna z celoevropsky velmi výrazných postav konzervativní pravice.

ANO podporuje inkluzi ve školství, učitelé mají smůlu. Likvidace českého vzdělávání pokračuje

vyšlo 7.8.2017 na https://archiv.ihned.cz/c1-65836560-penize-pripravene-pro-ucitele-nejspis-pujdou-na-inkluzi-o-jejich-osudu-vlada-definitivne-rozhodne-na-konci-srpna

Peníze připravené pro učitele nejspíš půjdou na inkluzi. O jejich osudu vláda definitivně rozhodne na konci srpna

  • Ministr školství Stanislav Štech sliboval, že přestože poslanci odmítli kariérní řád, bude se snažit k učitelům slíbené peníze dostat.
  • Po jednání s ministerstvem financí to ale vypadá, že to bude zřejmě jen malý zlomek. Ministerstvo financí chce, aby se peníze použily na opatření spojená s inkluzí, kde prostředky chybí.
  • Peníze se podle informací HN zřejmě dostanou jen ke zkušeným učitelům, kteří budou ve škole pomáhat absolventům pedagogických fakult.
jarvis_5984b7d1498e27acf5e052fa.jpeg

Došlo na jeho slova. Ministr školství Stanislav Štech už dříve upozorňoval, že pokud kariérní řád neprojde, dostat peníze k učitelům bude složité.
autor: HN – Matej Slávik

Poslanci před pár týdny pod tlakem nespokojených učitelů odmítli kariérní řád. Ten měl kvalitním učitelům zvednout platy, ale pedagogové ho kritizovali hlavně kvůli nárůstu administrativy. Autor petice proti kariérnímu řádu Radek Sárközi chtěl, aby vláda peníze připravené na kariérní řád přesto učitelům poslala. Nyní to vypadá, že většinu z těchto peněz bude ministerstvo školství muset použít na opatření spojená s inkluzí, tedy společným vzděláváním.

Ministerstvo školství mělo pro rok 2017 na rozjezd kariérního řádu od vlády přislíbeno 404 milionů korun. „Vzhledem k tomu, že novela nebyla parlamentem odsouhlasena, nemohou být prostředky kapitole ministerstva školství poskytnuty. Přesto vzala vláda na vědomí potřebu navýšení rozpočtu resortu školství v roce 2017 ve výši 400 milionů korun,“ uvedlo ministerstvo financí. Vláda ale uložila oběma ministrům, aby jednali o možnostech, jak tyto prostředky využít pro společné vzdělávání.

Na začlenění handicapovaných dětí do běžných škol je proti původním plánům potřeba mnohem více peněz. V roce 2017 měla nově zavedená inkluze stát miliardu, ale jen od ledna do června přišla už na 1,5 miliardy. Odhad na rok 2018 se z původních1,5 miliardy korun zvýšil téměř na čtyři miliardy. A ministerstvo financí už dalo najevo, že finance navíc si budou muset v resortu školství najít sami, protože v rozpočtu nejsou.

Ministr školství Stanislav Štech (ČSSD) ještě před shozením kariérního řádu říkal, že se bude snažit dostat peníze vyčleněné na kariérní řád k učitelům i v případě, že přes politiky neprojde. Nyní to ale vypadá, že k pedagogům doputuje jen jejich část. „Záleží na vyjednávání s ministrem financí a hlavně na rozhodnutí vlády. Každopádně budu dělat maximum, abychom zaplatili alespoň uvádějící učitele,“ řekl k tomu Štech. Uvádějící učitelé mají být zkušení pedagogové, kteří budou ve školách pomáhat čerstvě přijatým absolventům. Výplata by se jim měla zvýšit o tři tisíce měsíčně. To je ale jen zlomek z původně plánovaných 400 milionů. Ty měly putovat ještě k začínajícím učitelům, aby se mohli zdokonalit v oblasti, kde si třeba nejsou jistí. Přidáno ale měli dostat také třídní učitelé a výchovní poradci, ti společně s metodiky prevence měli mít také snížené úvazky. Podle informací HN k tomu ale nejspíše nedojde, „jejich“ peníze bude muset ministerstvo školství použít na inkluzi.

O osudu peněz vláda definitivně rozhodne na konci srpna. „Do dalšího jednání o rozpočtu jdeme s tím, že kromě peněz pro uvádějící učitele je třeba navýšit rozpočet pro vysoké školy a zvýšit platy učitelů v regionálním školství o 15 procent,“ doplnil ještě Štech.

Proti schválení kariérního řádu nejvíce vystupovali učitelé sdružení pod iniciativou Pedagogická komora. Iniciátor petice Radek Sárközi upozorňoval na to, že kariérní řád učitelům mnoho peněz navíc nepřinese, bude se týkat jen malé části z nich. Přitom celkově bylo zavedení kariérního řádu vyčíslené na miliardy. „Spoustu milionů spolkne jen příprava, školení, složení atestačních komisí, které budou učitele zkoušet,“ vadilo mu.

Peníze na kariérní řád chtěl Sárközi dostat rovnou k učitelům a do škol. „Věříme, že finanční prostředky, které byly na kariérní řád vyčleněny, přesto vláda uvolní, aby se prostřednictvím novelizace nařízení vlády a příslušných vyhlášek mohly do škol a k učitelům dostat,“ říká. Pokud to vláda neudělá, je to podle něj signál, že peníze učitelům vlastně dát nechce.

Kariérní řád měl učitele rozdělit do tří kategorií podle jejich kvality a více podpořit začínající a aktivní pedagogy. Poslanci novelu schválili, ale narazila v Senátu a vrátila se zpět do sněmovny. Po zveřejnění petice proti jejímu přijetí, kterou podepsalo přes dvacet tisíc učitelů, ji poslanci v červenci odmítli.

Babišův úřad jako soudce Lynch – likvidace firem, které se úředníkům znelíbí: My si „myslíme“, že zákon je tak a tak…

vyšlo 11. 8. 2017 na https://byznys.ihned.cz/c1-65842930-berni-urednici-verejne-promluvili-o-zajistovacich-prikazech-firmu-herst-vehnali-do-exekuce-kvuli-obavam-ze-nezaplati-dan

Berní úředníci veřejně promluvili o zajišťovacích příkazech. Firmu Herst vehnali do exekuce kvůli obavám, že nezaplatí daň

  • Takzvaný zajišťovací příkaz by berní úředníci podle soudců měli používat jen v nejzazších případech. Praxe je nicméně jiná.
  • Jaké měli kontroloři důvody k tomu, hnát firmy do exekuce, zatím veřejně vysvětlit odmítali. Odvolávali se na povinnost mlčenlivosti.
  • HN se jako prvním podařilo získat zbavení této povinnosti v případu společnosti Herst.

Zajišťovací příkazy - Ilustrační foto.

Zajišťovací příkazy – Ilustrační foto.

Když mají berní úředníci „obavy“, že podnikatel v budoucnu nezaplatí DPH, mohou na něj uvalit takzvaný zajišťovací příkaz. Většinou po něm následuje okamžitá exekuce veškerého firemního majetku, peněz a obstavení účtů. Podle soudců by měli toto opatření používat pouze v krajních případech, když k výběru daně nepostačují jiné způsoby.

Praxe je ale jiná a krachem končí i úspěšné firmy, které nikdo z daňových podvodů neusvědčil.

Podnikatelé se proti jednání finančních úřadů často brání žalobami. Už v několika případech se soudci firem zastali, protože úředníci nedokázali své postupy dostatečně odůvodnit. Jaké měli kontroloři důvody k tomu, hnát firmy do exekuce, však zatím veřejně vysvětlit odmítali. Odvolávali se na povinnost mlčenlivosti. Hospodářským novinám se jako prvním podařilo získat zbavení této povinnosti v případu společnosti Herst, která obchoduje s pohonnými hmotami.

Její majitel Vlastimil Hercok se v současnosti s finančním úřadem soudí o doměřenou daň přesahující 150 milionů korun. K soudu mohl podat žalobu až poté, co jeho odvolání proti postupu finančního úřadu posoudilo Odvolací finanční ředitelství. Jeho odvolání zde leželo téměř dva a půl roku, než bylo zamítnuto. Mezitím mu finanční úřad zabavil veškeré peníze a rozprodal majetek. „Už nemám co ztratit. Firma je mrtvá a veškeré peníze jdou na účet finančnímu úřadu. Jednali neoprávněně, takže chystám exekuci na stát,“ uvedl Hercok.

O jeho případu se dočtete více zde.

Hospodářské noviny požádaly vedení příslušného finančního úřadu, aby objasnilo postupy svých úředníků. Na otázky odpovídal Tomáš Krása, vrchní rada středočeského krajského finančního úřadu.

HN: Finanční úřad vydal na společnost Herst zajišťovací příkaz s následnou exekucí, protože jí doměřil DPH ve výši 161 milionů korun. Můžete vysvětlit, čím se firma provinila?

Jako finanční správa nezjišťujeme vinu nebo nevinu. Na to jsou jiné úřady. Zabýváme se čistě správou daní a postupujeme podle daňového řádu. Pokud zjistíme nějaké pochybení, daň doměřujeme.

HN: K jakému pochybení došlo v tomto případě?

Od listopadu 2013 do června 2014 jsme ve firmě prováděli daňovou kontrolu. Zaměřená byla na DPH za období 2010–2013. Před zahájením kontroly jsme firmu analyzovali. Zjistili jsme, že pohonné hmoty nenakupovala v České republice, ale dovážela je ze zahraničí vlastními auty.

HN: Společnost Herst sice pohonné hmoty ze zahraničí dovážela, nakupovala je ale od českého dodavatele, který jí prodej zprostředkoval. Takový postup je na trhu běžný. Co tedy udělali špatně?

Zásadní problém byl, že si v daňovém přiznání uplatňovala nárok na odpočet daně od tuzemských dodavatelů. Pochybovali jsme, že je to v souladu se zákonem. Podle nás se vlastníkem pohonných hmot stala už v zahraničí, vyplývalo to z důkazů. V takovém případě předpisy o DPH říkají, že se nejedná o tuzemské plnění a nárok na odpočet daně firma nemá.

HN: Z čeho jste vyvodili, že majitelem byla firma už v zahraničí?

Aplikovali jsme jasný princip materiální pravdy. Ekonomickým vlastníkem se firma stává, když může se zbožím volně nakládat.

HN: Dovoz pohonných hmot probíhá podle přísných pravidel. Řidiči musí zboží převést přes hranice pod dohledem celníků, přijedou tam v přesně stanovený čas a potom jedou na předem určené místo.

Podle vás mohl podnikatel se zbožím volně nakládat, už když ho řidiči naložili do cisterny?

Nám připadá, že s ním nakládat mohl. Když podnikatel obchod uzavíral, tak od začátku věděl, kam si pro zboží jede, a vezl si ho hlavně pro sebe. Pohonné hmoty následně stočil na své čerpací stanici nebo na čerpací stanici nějakého svého odběratele. Natankoval si je do svých cisteren.

HN: Pokud by tedy zboží nepřepravoval ve vlastních autech, tak podle vás nárok na odpočet daně měl?

To záleží na okolnostech. Že pohonné hmoty naložil na vlastní auta, nás jenom utvrdilo v tom, že převážel vlastní zboží a přepravu zajišťoval jako kupující. Podnikatel potom prokázal, že část pohonných hmot přepravoval pro někoho jiného. O tuto částku mu Odvolací finanční ředitelství doměřenou daň snížilo. Část majetku subjekt po zahájení daňové kontroly převedl – což bylo také tou obavou z úhrady daně. Zajišťovací příkaz nebyl vydán jen kvůli vysoké doměřené dani, ale také kvůli tomu, že majetek byl nedostatečný.

HN: Když má autodopravu, je pro něj ale jednoznačně levnější přepravovat zboží vlastními auty…

Logické to je. Připouštíme, že to pro něj bylo ekonomicky výhodné. To ale neznamená, že neměl zkoumat, jestli v takové situaci není místo daňového plnění v zahraničí.

HN: Ale když za nákup platil českému dodavateli, proč by odváděl daň v zahraničí?

Nezpochybňujeme, že platil českému dodavateli. Nikde není řečeno, že nemůže platit českému dodavateli za zboží, které se nachází mimo území České republiky.

Takové transakce jsou běžné, přesto se nejedná o tuzemské plnění.

HN: Zákon zde ale úplně jednoznačně nemluví. Proto teď podal Nejvyšší správní soud otázku k Evropskému soudnímu dvoru. Ptá se na to, jak se má daň při dovozu pohonných hmot správně odvádět.

Ano, to je aktuální situace. Ale z našeho pohledu je výklad legislativy jasný. Jsou o tom i odborné články. Evropský soudní dvůr už v minulosti rozhodoval o tom, k jaké transakci má být přeprava přiřazena, a k tomu přihlížíme.

HN: Pan Hercok stejným způsobem podnikal už přes dvacet let. Asi dva týdny před vydáním zajišťovacího příkazu mu finanční úřad vydal potvrzení o bezdlužnosti. Znamená to, že předtím zákon neporušoval?

Potvrzení o bezdlužnosti znamená, že podnikatelem přiznané daňové povinnosti, které uvádí v daňovém přiznání, byly uhrazeny. Při jeho vydání ale nezkoumáme, jestli je daň uplatněna správně. Vychází to čistě z platební morálky podnikatele.

HN: Dostali jste od pana Hercoka informaci o tom, že daň zaplatil už jeho dodavatel. Prověřovali jste tuto informaci?

Tato informace při řízení proběhla. Že ale někdo daň uhradil, ještě neznamená, že byla stanovena správně. Stanovení místa plnění je primární věc, protože odvod DPH podléhá předpisům daného státu.

HN: Byla tedy daň zaplacena jiným podnikatelem?

O jiných firmách se nemůžeme bavit. Daň byla nějakým způsobem uhrazena. To, jestli v řetězcích dodavatelů někdo něco zaplatil, ale nebylo předmětem tohoto daňového řízení. Daň mohla být zaplacená, ale nebyla správně stanovena.

HN: Vydali jste tedy zajišťovací příkaz na firmu Herst proto, že jste odhalili daňový podvod nebo proto, že si podle vás špatně vyložila své daňové povinnosti, když nepochopila výklad zákona, o kterém nemá jasno ani Nejvyšší správní soud?

Zajišťovací příkaz byl skutečně vydán na základě toho, že si podnikatel zákon z našeho pohledu špatně vyložil. Podle nás neměl nárok na odpočet daně v tuzemsku.

HN: Zajišťovací příkaz má být ale používán jen v nejzazším možném případě, kdy neexistuje jiný způsob, jak daň vybrat. Tady ale daň uhradil někdo jiný. Bylo tedy nutné ho vydávat, když byly následky pro firmu likvidační?

To je tvrzení, které není ničím doložené. Nevím, jestli jsme firmu zlikvidovali. Zákon nám ukládá, abychom vydávali zajišťovací příkaz, když máme obavu, že může být daň obtížně vymahatelná nebo hrozí, že nebude zaplacená. V tomto případě jsme obavu měli.

HN: Jaký je současný průběh řízení?

V současné chvíli už zajišťovací příkaz neexistuje. Byla ukončena daňová kontrola, takže se ze zajišťovacího příkazu staly dodatečné platební výměry. Proti těm se podnikatel odvolal a nyní čekáme na rozhodnutí krajského soudu. Exekuce jeho majetku nepokračuje, protože požádal soud o odkladný účinek a ten mu vyhověl. Nemůže tedy prodat pohonné hmoty ani benzinové stanice.

HN: Jak dlouho trvalo Odvolacímu finančnímu ředitelství posouzení odvolání pana Hercoka proti platebním výměrům?

Platební výměry jsme vydali po daňové kontrole, která byla ukončena v červnu 2014. Proti těm se podnikatel odvolal, o jeho odvolání bylo rozhodnutu v říjnu 2016. Není žádná zákonem stanovená lhůta, dokdy musí Odvolací finanční ředitelství rozhodnout.

HN: Panu Hercokovi jste zabavili cisternu, která nebyla stará ani rok. Podle jeho slov měla hodnotu 4,5 milionu korun. Vy jste ji prodali asi za milion korun, čímž se mu nesnížil dluh ani o její tržní cenu. Pohonné hmoty nijak nestárnou, přesto se také draží za třetinu ceny. Proč tomu tak je?

Jak postupovat při prodeji majetku, je dané zákonem. Je jasně stanoveno, jak určit vyvolávací cenu. Za kolik se zboží prodá, určuje poptávka. Do dražby se může přihlásit kdokoli kromě dlužníka.

HN: Chápu to tedy správně, že chcete, aby daň byla zaplacena dvakrát?

To nechápete správně. Pokud se zjistí, že daň byla v řetězových obchodech nějakým článkem uplatněna chybně, tak podle zákona o DPH má možnost tuto daň opravit.

HN: To znamená, že pokud se vám díky exekucím podaří získat zpátky těch 161 milionů korun, tak je stát vrátí dodavateli pana Hersta, který je předtím už zaplatil?

Pokud se stane, že si podnikatel opravdu daně učiní a splní podmínky – je tam třeba daná prekluzivní lhůta, tak z mého pohledu, když podnikatel během daňové kontroly tuto chybu zjistil, mohl dát vědět svým dodavatelům a ti mohli realizovat nápravu ve svém účetnictví.

Takže nakonec je ta daň zaplacena dvakrát…

To z naší strany není ověřeno. Je pravda, že podnikatel s tím argumentoval. Odvolací řízení se k tomu vyjádřilo, takže vás odkážeme na ně.

Kolik je psychopatů mezi politiky? Zkuste se zamyslet podle tohoto článku

Psychopat v práci, doma či mezi přáteli: Jak se před ním bránit

Vyšlo 12. 8. 2017  Magazín autor: Marek Přibil

Zdroj: https://zpravy.tiscali.cz/psychopat-v-praci-doma-ci-mezi-prateli-jak-se-pred-nim-branit-301522

Kdo je nejoblíbenějším „psychopatem“ Hollywoodu? Jednoznačně Jack Nicholson, proslulý ďábelským úsměvem. Jím ztvárněný spisovatel Torrance v Osvícení nebo třeba Joker v Batmanovi se vryjí pod kůži. Co ale dělat, střetnete-li se s psychopatem v reálném životě? A jak ho poznat v práci, domácnosti či mezi přáteli?

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Psychopat, oficiální termín používaný v dnes už zastaralém diagnostickém systému, byl v psychiatrii nahrazen pojmem porucha osobnosti (třeba disociální). Pod širším označením se skrývá bezcitný, sociální, ekonomický i sexuální predátor; více psychopatů se přitom vyskytuje mezi muži, jak ukazují průzkumy.

Nejsou však šílení; jsou to racionální, zpravidla inteligentní lidé. Řada z nich dosáhne v životě úspěchu, byť na úkor ostatních. Psychiatrička Alena Gayová podotýká, že psychopatie na rozdíl od psychózy (například schizofrenie) neznamená, že dotyčný nenese zodpovědnost za své chování. „Nemá sníženou příčetnost,“ upozorňuje.

„Můj kolega v právní firmě byl schopen zneužívat lidi naprosto bez výčitek,“ líčí právník David. „Byl vynikajícím vypravěčem. Vlichotil se mi, chodili jsme na večeře, jenže pak ukradl výsledky mé práce. A já trouba ho zval předtím domů, až mi svedl ženu.“

David se rozvedl a opustil i firmu, zatímco jeho kolega jezdí v novém voze a má novou milenku. „Životní cíl mají jediný – moc,“ shrnuje dnes svou zkušenost. „Moc totiž znamená nejen přístup k majetku, kontrolu nad druhými, ale třeba i přísun sexu.“

Podle renomované psychiatrické literatury je psychopatů ve společnosti šest až třináct procent. Psychiatr Cyril Höschl však míní, jak uvedl v týdeníku Euro, že poruchou osobnosti trpí v průměru šest až devět procent populace. Pravděpodobnost, že se člověk stane obětí vraždícího maniaka, je ovšem mizivá. „Mnohem spíše objevíte psychopata v šéfovi nebo kolegovi,“ potvrzuje Davidův příběh psychiatrička Alexandra Trefilová.

Jak poznat psychopata

  • Problematické chování od raného věku.
  • Neustálé hledání prožitků.
  • Chorobné lhaní, podvodné a manipulativní jednání.
  • Absence svědomí a pocitu viny.
  • Citová povrchnost, chlad, nedostatek empatie.
  • Problematické chování od raného věku.
  • Příživnický životní styl, promiskuita.
  • Absence reálných dlouhodobých cílů a impulzivnost.
  • Nezodpovědnost a neschopnost přijmout důsledky vlastního jednání.
  • Početné manželské (nebo manželství podobné) vztahy.
  • Nerespektování pokynů a úkolů; různorodá kriminalita (i v dětství).

Parazité

Ale popořadě. V případě subkriminálnímích sychopatů jde statisticky o jednoho člověka ze sta. Jejich životní strategie je parazitní. Omezit následky jejich patologie ale dokážeme pouze v případě, že jsme s to je identifikovat. A to je často velmi složité, jak ukazuje příběh Petra a jeho matky, která svého syna celý život bránila.

Petr (jméno je změněno z důvodu ochrany soukromí, pozn. red.) vyrůstal bez sourozenců v katolickém prostředí, byl středem pozornosti rodiny. Po nástupu do školy nezvládal kladené nároky. Nenacházel kamarády, neuznával učitele, začal se záškoláctvím. Postup do vyšších ročníků byl vždy spojen s intervencemi matky na „příslušných místech“. Lékařské vyšetření konstatovalo: „Trpí rozsáhlejší psychickou poruchou.“ Po vyučení se snažil najít si práci, leč nikde nevydržel. A opět pomohla matka. Synovi nabídla společné bydlení a finanční výpomoc z důchodu.

„Je bez vyhraněnějších zájmů, neprojevuje hlubší citový život, potřebu přátelství ani zájem o druhé pohlaví. S postupujícím věkem se stává více náladovým, samotářským a stupňují se u něj prvky agresivity vůči matce při vymáhání peněz,“ popisuje posudek, který má redakce Tiscali k dispozici. Případ na popud příbuzných prošetřuje policie. Matku totiž Petr zavírá na balkón, zabavuje jí jídlo, peníze, klíče a telefon.

Děcka bez soucitu

Tresty a nápravná opatření nepomáhají, protože psychopat není schopen vžít se do pocitů oběti a pocítit lítost.

„Prožívá uspokojení z toho, že může kontrolovat ostatní. Manipulace se pro něj stává obsesí až natolik, že pomalu míří k jedinému cíli: rozhodovat o životě a smrti nějaké osoby či zvířete,“ varuje psychiatrička Trefilová s tím, že nezvratným faktem zůstává, že se psychopati rodí, nejsou „vytvořeni“.

Rozhodující podíl na tom má genetická výbava. Jinou příčinou může být poškození mozku plodu. A pro milující rodiče je leckdy opravdu obtížné pochopit, co jsou jejich děti zač. Kupříkladu pro ty, kteří zjistili, jak se baví jejich synové: Ve slovenském Svidníku před časem bratři upálili kočku. Nahráli to na mobil a video zveřejnili. Zvíře polili benzinem, zapálili a poté zaživa zakopali.

Na nahrávce, zachycující utrpení kočky, bylo slyšet, jak se pachatelé dobře baví. „Kdo si dá pečenou kočku?“ vykřikoval jeden z nich. Hlas poznala ředitelka školy, díky tomu se na bratry přišlo.

Nedávný případ, kdy děti (5, 6 a 8 let) v jihlavské zoo ukamenovaly v době, kdy měly sedět ve škole, plameňáka, není třeba připomínat.

Pan Božský

Okouzlující, inteligentní, bystrý, sebevědomý. Tato označení se objevují v případových studiích týkajících se psychopatů. Rozeznat člověka s touto poruchou je však i dle profesionálů obtížné. „Zdá se, že mají velké množství vlastností, které jsou paradoxně nejvíce žádány běžnou populací,“ podotýká doktorka Trefilová.

„Ničím nenarušitelná sebejistota je právě tím, o co normální lidé usilují třeba návštěvami kurzů na zvýšení sebevědomí.“ Trefilová také upozorňuje, že „v mnoha případech je magnetická přitažlivost psychopata pro členy opačného pohlaví téměř nadpřirozená“.

Na takové „kouzlo“ doplatila i sedmatřicetiletá Alice. Její budoucí manžel, kterého poznala v práci coby asistentka, byl na pracovišti jako beránek a mezi kolegy oblíbený. „Zábavný, laskavý, ochotný kdykoli podat pomocnou ruku,“ popisuje ho Alice. Vzápětí přiznává, že po svatbě, jakmile přicházel domů, ji zpravidla bil: „Bušil do mě pěstmi. Vleže jsem se schoulila do klubíčka a chránila si břicho, protože jsem byla těhotná.“

Její choť, ekonom, je vysoce inteligentní. Když se k němu nastěhovala, pomaličku ji tlačil tam, kam chtěl – do izolace. „Vysvětloval mi, že jsem pro přátele příliš dobrá. Dokonce mi zakázal chodit do práce a jezdit autem,“ líčí s tím, že teď už ví, že psychopaté jednají tak, že obětem předkládají konflikty: obvykle co všechno je špatně a jejich vinou.

Alice reagovala zprvu emotivně, posléze manžela omlouvala, a dokonce sáhla k tomu, že se začala proměňovat k jeho obrazu. Tlak však neustával. Naštěstí zasáhl její otec, u kterého teď s dítětem bydlí.

Život s psychopatem tedy nemusí být od počátku nesnesitelný. Takový muž dokáže ženu okouzlit, šarmantně s ní komunikovat, a je-li přistižen při lži, vytasí se pravděpodobně s nějakou věrohodnou historkou. Vztah s ním ale končí podlomeným sebevědomím.

Psychopat si výčitky nedělá, stejně jako Alicin manžel, který byl oblíbený už v dětství a obklopoval se submisivními dětmi, kterými mohl manipulovat. „Byla jsem omráčena jeho mocí. Okouzlena. Zahanbena pocitem viny, které ve mně probouzel. Až když bylo pozdě, došlo mi, jak moc mi ubližoval,“ popisuje Alice.

Tyranský rodič

Psychopaté nicméně nesužují jen manželky, nýbrž i své děti. Tomáš (6 let) nechtěl spát a otec ho v opilosti surově uhodil. V psychiatrické ordinaci uvedl, že mu otec nadává do blbečků a rozhazuje hračky. Nikdy mu neřekl, že je hodný nebo šikovný. Jeho matka se s manželem často hádala. Ten na všechny křičel, že je zabije.

Tomáš jednou viděl v televizi, jak dávají kolem krku někomu provaz, a ten člověk pak zemřel. Myslí si, že je v nebi a má se dobře; přesně tak, jak mu říkali, když umřela prababička. Proto šel Tomáš na dvorek, našel provaz, dal si ho kolem krku, vylezl na žebřík a druhý konec šňůry k němu přivázal. Lezl dolů, držel se rukama, nato se pustil. Po chvíli se provaz rozvázal a on spadl. Našla ho matka, vyvlékla ze smyčky a krk mu ošetřila. Nyní jsou oba v bezpečí azylového domu.

Hadi v oblecích

Evoluční biologové tvrdí, že psychopatické chování může být pro své nositele pozitivní: nedostatek emocí, citu i násilnické chování jim usnadňuje dělat kariéru. Počet psychopatů mezi vedoucími pracovníky, mezi které patří i Alicin muž, poslední dobou podle průzkumů roste.

„Pravděpodobně jich je více než mezi vězni,“ říká k tomu Paul Babiak, newyorský psycholog a spoluautor knihy Hadi v oblecích: aneb Psychopat jde do práce (Academia, 2014). Růst počtu psychopatů na vedoucích postech velkých firem je podle něj novým fenoménem: takzvaná firemní kultura vytváří prostředí, v němž mohou svoji duševní poruchu obrátit v pořádné plus.

Proč jsou tedy vůbec najímáni? Řada zasloužilých šéfů k „hadům v oblecích“ vzhlíží, hřeje si je na prsou. „Je přesně jako já před dvaceti lety!“ říká si. Zatímco ale zvnějšku rozdíl není, vnitřní motivace se liší: faktický manažer firmu nakonec vždy upřednostní před vlastním egem, cítí odpovědnost za zaměstnance i závazky k akcionářům, psychopat nikoli. Bude-li třeba, stáhne s sebou celou společnost či oddělení. Když ne on, pak nic a nikdo…

Jak odrazit psychopata? Vzít nohy na ramena

Jaké možnosti má člověk, kterému se psychopat dostane do života? De facto dvě: buď být obětí, anebo protivníkem. Nic mezi tím není. V obou případech je špatný ten druhý, tedy z pohledu psychopata.

Podle psychologů i psychiatrů je pro běžné lidi tou nejlepší obranou dobrá paměť a (ač je to s podivem) obyčejné drby. Nemusíte být chytřejší než psychopat, stačí si zapamatovat věci, které dělal před pěti, deseti lety.

„Dřív býval v kostelech zvyk ohlášek. Několik měsíců předem se řeklo, že ten a ten si chce vzít tu a tu, a dejte vědět, znáte-li překážky. Tím se lidé bránili proti sňatkovým podvodníkům. Podobné je to s psychopaty,“ myslí si psycholog Jeroným Klimeš. Bohužel nejlepší rada pak zní: vzít nohy na ramena či se jim vyhnout (viz Jak poznat psychopata). Nad psychopatem totiž zvítězí jen málokdo a vyléčit ho nelze.

Robert D. Hare, kanadský kriminalista-psycholog a autor testu PCL-R, který se na celém světě pro diagnostikování psychopatie používá, je dokonce toho názoru, že psychopati by neměli být podrobováni psychoterapii, neboť ti inteligentnější přejímají psychoterapeutické postupy, aby pak snáze manipulovali svými oběťmi (včetně terapeutů).

„Psychopatii“ dokládají i specifické změny ve funkci a struktuře mozku. Nejnovější výzkumy pomocí EEG umí odhalit absenci emocí i lítosti. Stejně tak mimořádnou sebestřednost, vysoce přehnaný pocit své vlastní hodnoty. Díky aktivitě či pasivitě konkrétních mozkových částí na různé podněty, je tak již možné psychopata diagnostikovat.

Z diskuse: Trump má velké trable, odstavili mu komplet vládu a už nemá žádné spojence.

Trump je ve velmi svízelné pozici. Před 33 lety se do pres. Nixona zakousla Demokratická strana, tradičně ovládající nejvlivnější americká média, kterého nakonec donutila odejít. A to byl nesrovnatelně větší kabrňák! V l. 1952-60 vicepresident, v r. 1960 těsně prohrál volby s Kennedym, v l. 1969-73 president (ukončil nenáviděnou válku ve Vietnamu, kterou zahájil v r. 1965 demokrat Johnson) a v r. 1973 vyhrál volby na druhé období, přestože už proti němu byla v plném proudu aféra Watergate. Donald Trump utrpěl další prohru – a to navíc s přispěním svých vlastních republikánů. Moc těch největších médii jako New York Times, Washington Post, New York Herald Tribune, CNN je obrovská a schopná ovlivnit všechno včetně FBI, CIA i justice. Americká společnost je rozdělená na elity (většina demokratů) a outsidery (většina republikánů) snad ještě víc než ta naše.

Zajímavé je, že přes veškerou mediální masírku má Trump mezi svými voliči pořád stejnou podporu, jako před volbami. Nedávno to s hrůzou zjistil deník Washington Post, když se místo do velkých měst na západním či východním pobřeží USA vydal do malých měst ve středu USA. Dokonce se ukázalo, že Trumpovi voliči se ještě ve svých názorech a podpoře Trumpa více zatvrdili a jeho dosavadní vládnutí hodnotí narozdíl od médií jako velmi dobré, protože prý konečně začal tvrdě vysušovat tu washingtonskou páchnoucí politickou bažinu. No a ta se tomuto svému ničení brání, jakýmikoli špinavými prostředky, třeba právě přes média.

Prezident je nejmocnější muž na světě. Establishment ho nenávidí a pohrdá jím a nepomáhají ani důležité posty ve vládě, ať se snaží, jak se snaží, Donald Trump nemá žádné spojence. Ale snad nyní i ti zabedněnější pochopí, jak funguje demokracie a kdo v ní vlastně vládne. Lid to není, ten disponuje pouze právem volit politiky, ale nikoliv, co se má dít a kam by měl politický proud směřovat. Politici to také nejsou, ti pouze plní zadání jejich (loutko)vodičů. Ale hrajeme si dál na demokracii a soptíme nad různymi diktátory, kteří v podstatě také slouží kapitálu.

Americký Kongres kupříkladu představil projekt zákona, obsahující seznam zahraničních programů ministerstva zahraničí pro příští rok. Celkem na realizaci mezinárodních projektů navrhuje vyčlenit 5,4 miliardy $. Dokument zdůraznil, že ministerstvo by nemělo realizovat projekty na Krymu, pokud „se nevrátí Ukrajině“. Zároveň je jasně řečeno, že peníze mohou být použity k „podpoře demokracie v Rusku, ochraně internetové svobody“ a „pomoci v boji proti ruskému vlivu.“
K dispozici jsou také informace, jaké zahraniční programy chtějí USA spustit v roce 2018. Kongresmani vydají dalších více než pět miliard dolarů za aktivity v jiných zemích.
Znovu Amerika vnucuje světu, že jej musí zachránit, a stále má neuspokojené ambice. Není tedy pochyb o tom, že ve skutečnosti na tomto základě USA zasahují do záležitostí jiných zemí. Legitimizují proces, poté na tom skvěle vydělávají.

Dle vyjádření známého historika a publicisty Andreie Fursova https://www.pravda.ru/expert/24-07-2017/1342786-usa-0/ … „to není překvapivé. USA aktivně zasahují do vnitřních záležitostí jiných zemí – zejména Ruska. Naši zemi – jadernou velmoc, není tak snadné dobýt z vnějšku. To může být učiněno pouze zevnitř, podkopávat politický režim, podporovat oligarchy pro obsazení vládnoucí vrstvy, hecovat nálady lidí proti vládě. A to zejména sledují tím, že vedou informační válku, v tom je podstata jejich politiky. Také zdůraznil „… naše příslušné orgány by měly věnovat pozornost strukturám jako „Rossotrudničestvo“, tomu, jak vykonávají svou funkci; a pokud ji neplní, k čemu jsou? Navíc, pokud jejich činnost ubližuje, ať jsou postiženy podle zákona.“

Budoucnost domobrany? Dětských vojenských táborů je prý spousta.

Fotoblog: V Azvádii zuří občanská válka. Třicet po zuby ozbrojených dětí je její poslední nadějí


Dětských vojenských táborů je spousta. Ne všude jim velí profesionální vojáci a školí je účastníci zahraničních vojenských misí. Jeden z nejtvrdších je u Konic. „Ještě týden po příjezdu mi syn odpovídal ‚ano, madam‘ a skládal šaty do komínků.“
Připomíná to vojenské cvičení na zahraniční mise. „Není to žádná airsoftová střílečka,“ říká vedoucí tábora Petr Kučera. „Chceme dětem předat všechno, co jsme se naučili v armádě. Základem je vojenský dril a disciplína, samostatnost a práce v kolektivu.“

Učí se orientaci v terénu, první pomoc a stabilizace zraněného. Absolvují dlouhé patroly s batohem na zádech s přespáním pod celtou. Rozdělávají oheň křesadlem, učí se přežít v nepřátelském území, maskovat, zacházet se zbraní, bojovat v budově i otevřeném terénu, odhalovat špióny mezi zajatci, deaktivovat výbušná zařízení, ale i komunikovat s civilisty. Prostě všechno, co má moderní voják umět.

„Není to tábor pro skleníkové typy dětí. Když nás alespoň dvě během tábora neopustí, říkáme si, že jsme něco nedělali správně,“ dodává s úsměvem Kučera. Rodiče si nestěžují, naopak: „Jedna maminka mi spokojeně hlásila, že její výrostek jí ještě týden po příjezdu domů odpovídal výhradně : Ano, madam! a skládal si prádlo do komínků.“