Babiš ukázal, jak jeho vláda vzdoruje Bruselu – lidem naslibuje, pak ale všechno v tichosti schválí! Zákon 110 o zbraních

Novela o zbraních hladce prošla vládou a zvedla ze židle podplukovníka a experta na zbraně. Ten nám tedy prozradil, co chce Brusel dále zakázat

vyšlo: 11.02.2018 8:17 zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Novela-o-zbranich-hladce-prosla-vladou-a-zvedla-ze-zidle-podplukovnika-a-experta-na-zbrane-Ten-nam-tedy-prozradil-co-chce-Brusel-dale-zakazat-523915

ROZHOVOR „Omezováním držení zbraní rozhodně nelze terorismus zastavit. Takovým krokům se teroristé jenom vysmějí, nebo jim to paradoxně jejich činnost jen lépe umožní, protože my neodzbrojujeme teroristy nebo zločince, ale jejich potencionální oběti,“ vysvětluje Pavel Černý, policejní podplukovník ve výslužbě. Sám je iniciátorem petic, které jsou proti zákazům zbraní pro bezúhonné obyvatele. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz varoval, že se kvůli bezpečnosti připravujeme o svobodu a neustálou kontrolou se přibližujeme k románu 1984 od George Orwella.

Novela o zbraních hladce prošla vládou a zvedla ze židle podplukovníka a experta na zbraně. Ten nám tedy prozradil, co chce Brusel dále zakázat
Foto: archiv Parlamentnilisty.cz
Popisek: Mgr. Pavel Černý, pplk. v.v.

 

Vláda schválila novelu zákona o zbraních, proti které protestujete jako petiční iniciativa. Co tomu říkáte?

My, jak střelecká veřejnost, to znamená, kdo mají zbraně pro osobní ochranu, ale i pro výkon povolání, střelci i myslivci, jsme byli šokováni tím, že takzvaná zákazová směrnice prošla. Už jen kvůli tomu, že si naprosto protiřečí s programovým prohlášením vlády a zájmy naší země. Tvrdili, že čeští občané by neměli být poškozeni dopady evropské směrnice, to bylo 8. ledna, a klidně a velmi lehce to následně vládou prošlo, což v lidech vyvolává nejen údiv, ale velkou nevoli. Babiš před volbami prohlašoval, že v Bruselu máme být více slyšet. Jestli si premiér představuje, že to znamená ohnout hřbet a sklopit uši, je to zcela nesmyslné a velmi negativně se to odrazí v naší společnosti, našem státu. Nebereme-li v potaz, jestli věc s tak závažnými dopady má nyní tak narychlo řešit vláda, co je v demisi.

Další věcí je, že směrnice naprosto odporuje prohlášení Senátu, a to dokonce jeho dvěma výborům – petičnímu a bezpečnostnímu. Senát totiž sice shodil svého času ze stolu ten takzvaně ústavní dodatek, což byl odstavec v ústavním zákonu o bezpečnosti, který by měl šanci naše občany nějak ochránit od bruselské směrnice, ale jeho prohlášení ohledně projednávaní naší petice, se 110 tisíci podpisy našich občanů, znělo takto:

Senát doporučuje, aby vláda při přípravě zákona implementující směrnice Parlamentu a Rady Evropské unie, kterou se mění směrnice o kontrole nabývání a držení zbraní, důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní. Zejména pak, kde omezující či zakazující ustanovení nemá souvislost s avizovaným bojem s terorismem.

Pokud by tedy vláda měla vyslyšet výzvu Senátu, nemohla by implementovat nic, protože zhola nic v těch změnách, které mají být zaváděny do našeho zákona, nemá souvislost s bojem proti terorismu, na což by rozhodně vláda měla vzít ohled. Má se vlastně jednat o jakési provizorium, které umožní, abychom nebyli popotahováni Bruselem, a implementujeme je do doby, kterou nám téměř diktátorsky přikázali. Ta doba byla navíc od počátku nereálná a bylo zjevné, že Evropská unie, potažmo Evropská komise, neví nic o legislativním procesu a jeho délce, tedy o procedurách zapracovávání změn zákonů v České republice.

Toto zcela nesystémové a Evropskou komisí vynucené provizorium, jak experti nejen z ministerstva vnitra uznávají, udělá z našeho zákona naprostý paskvil a znamená nepochybně velké poničení dosavadního velmi funkčního a vyrovnaného zákona. Což je nesmyslnější o to více, že se už v nejbližší době, to je dle předpokladu v květnu 2019, chystají čtyři nové zákony, které by měly úplně nahradit ten dosavadní. Již se z hlediska zjevného tlaku ze strany Evropské unie na náš stát dalo i počítat, že politiky ve vládě přejdou po volbách statečná hesla o neimplementaci a do prvního z těchto zákonů ona směrnice zapracována žel nějak prostě bude – už jen z toho důvodu, aby možná v blízké budoucnosti právě někteří populističtí politici nehřímali, že musí Česká republika platit nějaké penále určené evropskými soudy za majitele zbraní. A dokážeme si již pak asi i představit výroky některých našich politiků, že právě kvůli této skupině občanů by se případné pokuty musely platit z peněz, které by jinak putovaly do zdravotnictví, matkám samoživitelkám, invalidům, důchodcům a podobně. Populisticky by se tak prostě štvala veřejnost proti majitelům zbraní.

Ten první zákon o implementaci, jak se plánovalo, by pak ovšem doplnil další, druhý zákon. A ten by právě vlastně rozličnými způsoby vyjímal majitele zbraní z účinnosti prvního zákona, tedy toho implementačního. Pokud by to bylo zapracováno takto, bylo by to nejen systémové – ale i chytré. Neb všichni by navíc mohli být dokonce spokojeni, tedy jak občané, tak i naši politici. A také v neposlední řadě i úředníci v Bruselu, kteří nyní už z politických důvodů zjevně hodlají prosadit zákazovou směrnici za každou cenu. Prostě, jak se říká: vlk by se tak nažral a koza zůstala celá.

Avšak ono jakési provizorium odsouhlasené nyní naší vládou, je jak destabilizující a vrcholně nekoncepční, ale dá se říci i přinášející i jiná nesporná rizika. Nejen u nás přinášející právní nejistotu, ale i dokonce bez přehánění ohrožující naši bezpečnost. A navíc, dost zbytečně přidělávající práci ministerstvu vnitra, které by tak jako tak do příštího roku připravovalo ony zde zmíněné chystané úpravy zákona. Nehledě na to, že pro věčně nestíhající sektor policie mající v gesci u nás tak frekventovanou věc, jako registrace zbraní a agendu kolem nich, by ta rychlá prozatímní implementace nyní znamenala též úmorné zaplavování agendou související se skutečně zbytečnými změnami. Protože po nich přijdou v souvislosti s novými zákony ty již zde avizované, další. Pro všechny zmíněné se tak během dvou let změní pravidla několikrát a půjde pochopitelně o strašný zmatek i nápor v této úřední oblasti. Takže se vlastně jedná o neuvěřitelnou hloupost, naprosto populistickou a nemající navíc nic společného se sladkými a již zdá se zapomenutými sliby nynější vlády, že občanů se to prý nedotkne a budou směrnici přikázanou Bruselem řešit důstojným způsobem, který údajně majitele zbraní nijak nepoškodí. Poškodí. A nejen je.

Minule jste mi řekl, že „Svoboda projevu a demokracie je o názorech, různých názorech, a pokud budeme mít tendenci pod záminkou odzbrojit slušné občany, abychom pod pláštíkem boje proti vylhaným zprávám raději regulovali a oficiálně určovali, co je pravda a co není, bude to skutečně vše vystřižené jako z Orwellova románu 1984.“ Znamenají tyto zákonné a omezující úpravy, že jsme se Orwellově knize přiblížili?

Určitě se k něčemu podobnému přibližujeme.

Domníváte se, že omezování držení zbraní zabrání terorismu? Mnoho odborníků tvrdí, že teroristé si stejně zbraně koupí na černém trhu.

Ano, odzbrojíme naše občany pod pohrůžkou terorismu a teroristé sami si je pořídí na černém trhu. Samozřejmě a jsou tu i jiné věci. Představte si, co lidé se zakázanými zásobníky budou dělat? Myslíte, že vytvoří frontu na odevzdání zásobníků, které jsou zcela neevidované mezi občany v kvantech kusů? Co se asi stane potom? Terorista nebude shánět redukovaný zásobník, ale využije právě tento, ten standardní. A lidé si je jen uschovají a tím vlastně ilegalizují. A případně, už jaksi na černo třeba prodají. Až bude chtít někdo shánět zásobníky na nekalé činy, vznikne tak jen černý trh se zakázanými doplňky. Jestliže chtěli ošetřit, zakázat a zabránit, aby se k podobným věcem dostávali teroristé, tak jen paradoxně způsobí jejich schovávání, ilegalizaci a vlastně i pokoutní odprodej. Zásobník nemá číslo, není nijak registrovaný a existují jich, dovolím si říct, miliony kusů. Šikanováni a kriminalizováni budou jen ti běžní, slušní občané, rozhodně tím nebudou nijak postiženi teroristé.

Chcete tedy říci, že zásahy do ústavních zákonů v rámci terorismu odnesou nakonec jen poctiví lidé?

Samozřejmě. Jak se nyní již ukazuje v některých státech Evropské unie na západ od nás, takovými kroky vzniklými ve jménu jakýchsi protiteroristických opatření jsou vlastně nakonec postižení lidé dbalí zákona. Teroristé vůbec. To přispívá k tomu, že se společnost posunuje někam, kam nechceme. Veškerá taková opatření všude kolem – tj. kontrolní rámy, přibývání kamer, bariéry kolem náměstí a dost možná i časem samořiditelná auta – tím vším bude omezen jen a pouze obyčejný občan. Až si člověk někdy říká, zda to vlastně není cíl – a možná se, odpuste tu kacířskou myšlenku, ten terorismus, na který se vše dá svalit, dokonce někomu z politických špiček i hodí. Jestli vlastně to není jen tím, že dnešní elity skutečně směřují k určitému ovládnutí společnosti. Tedy sehnání občanů do určité ohrady pro jejich lepší kontrolu.

A do toho by určitě nezapadl sebevědomý občan, byť bezúhonný, ale ozbrojený. A tedy schopný se postarat o svoji bezpečnost případně i sám. Takového nelze tak snadno vystrašit, jako ty postupně systémově odzbrojované v Německu, Francii anebo dokonce Velké Británii. Toho, který má zbraň, míníme zde legální k ochraně sebe a svých nejbližších, nelze tak lehce donutit přijmout všechna tato opatření, kterými slibuje jeho vláda, že jej proti zločinu a terorismu ochrání. Neb je zřejmé, že i ta nejlepší policie nemůže být k pomoci naprosto všem, vždy a všude.

Nikdo by tak neměl bránit – jako v západní Evropě – skutečně bezúhonnému člověku postarat se o svoji bezpečnost a své blízké, než policie na místo události dorazí. Jako bývalý policista vím, že to mohou být minuty, ale také desítky minut, které budou zatraceně dlouhé. Lidé v Německu a ve Francii, co mají soukromých zbraní čím dál méně, mající pocit bezmoci, potom lépe akceptují svoji větší kontrolu – a vlastně tím vyměňují svou svobodu za své bezpečí. Tímto rozhodně ale nelze terorismus zastavit a takovým krokům se teroristé jenom vysmějí, nebo jim to paradoxně jejich činnost jen lépe umožní, protože my neodzbrojujeme teroristy nebo zločince, ale jejich potencionální oběti.

K Orwellovu románu se tak zjevně blížíme, sledujeme-li další zákazy. A to nejen co se týče zbraní. Neb dávno to žel není jen o zbraních. Například ve Francii se již dokonce nesmí telefonovat už ani ve stojícím zaparkovaném autě. Tendence krok po kroku regulovat občana je ve většině sfér naprosto znát, a když vidíme tato opatření, která nikomu větší bezpečí ani náhodou nepřinášejí a existují vlastně zákazy jen pro zákazy, musíme se ptát, kam se ten svět vlastně řítí.

Vaše petiční iniciativa CzechForGuns spustila novou petici, která protestuje proti omezování legálních držitelů zbraní.

Ano, asi měsíc zpět jsme ji spustili a obrovský zájem lidí nás i překvapil. Nemusíme totiž už jako 4 roky zpět lidem vysvětlovat, o co jde, a proč je to tak důležité. Zájemci o takzvaná sběrná a podpisová místa se tak jen doslova hrnou a nestačíme je ani zaznamenávat a přidávat na webovou stránku. Tato nová petice má být o několika věcech: za prvé o tom, že nechceme implementaci bruselských nesmyslů, které vláda bohužel nyní tak nepochopitelně schválila a nechala projít. Za druhé bychom chtěli ošetřit právo bezúhonného občana na soukromou zbraň v ústavním zákoně. Někteří tvrdí, že chceme měnit Ústavu, ale my chceme dát garanci trvalé ochrany současné legislativy do ústavního zákona o bezpečnosti. A jako poslední je to, kam směřuje svět a Evropa. Nesouhlasíme s případnými zákazy na poli sebeobranných prostředků.

Tak jako v Anglii?

Přesně tak. A nejen tam. Zbraň je u nás zbraň dle našeho zbraňového zákona ta palná, ale státy jako Belgie, Holandsko a další považují dle jejich zákona za skutečnou zbraň i pepřový sprej v kabelce. A ve Velké Británii je zbraní vlastně dokonce každý takzvaný nebezpečný předmět, u nějž majitel neprokáže, že neměl úmysl s ním útočit. Tedy pro nás jakási naprosto nepochopitelná presumpce viny.

Peticí mimo to apelujeme také na nesmyslnost zákazů, hrnoucí se i ze zcela jiné oblasti – a to postupné omezování střel z olova. Což jsou nyní prakticky všechny. Tedy jejich omezování by vedlo i k postupnému omezování užívání zbraní, neb se jedná o klasický a nejtradičnější druh střel, co se v dnešních nábojích všeobecně používá. Tyto jsou nyní zakázány již například myslivcům používat na chráněných územích, mokřadech a tak dále. Pronikají ale čím dál více zprávy, že by Evropská unie tato omezení následně rozšířila i celkově. Tedy nakonec například i na výcvikové prostory.

Jde přitom o naprosto vykonstruované důvody pro taková další omezování. Olovo se prostě v přírodě nerozpadá, samo o sobě není toxické, jak někdy bruselští „experti“ uvádějí. Pokud například vyhrabete olověné střely po bitvě u Hradce Králové, tak se za celou dobu vůbec nezměnily – a mohli byste si je dokonce znovu nabít do tehdejších předovek. Z hlediska střelectví, rybářství a podobně, je ale olovo jako materiál naprosto nenahraditelné. Další nesmyslné zákazy by tak mohly vést skutečně k drastickému omezení zbraní, včetně výcviku – to znamená rozšíření zákazů na střelnice. A to by byl skutečně obrovský problém – nejen z hlediska civilních držitelů, ale i armádních a bezpečnostních složek. Jak jednou kdysi někdo řekl, určité skupiny a organizace dosáhnou dobra za každou cenu – i kdyby dokonce pro ně měly vyhubit celou planetu.

Dnes na něj vzpomenu podruhé, Jaroslav Kubera jim říká dobroseři.

A někdo jim říká pachatelé dobra.

Ruský plukovník o armáde USA: Sú to piráti 21. storočia. Ničia krajiny, nezodpovedajú sa za to, a všetci o tom mlčia, okrem Moskvy

Moskva 20. decembra 2017 (HSP/Foto:TASR/AP-Aaron Favila)

 

Sila americkej armády je v beztrestnosti. Sú to piráti 21. storočia. Nikomu sa nezodpovedajú. Zničili Irak, Líbyu. A všetci, okrem Ruska, o tom mlčia, hovorí riaditeľ Centra výskumu verejných problémov národnej bezpečnosti plukovník Alexandr Žilin.

Ilustračné foto

V televízii Zvezda plukovník Žilin o USA tiež povedal: „Pokiaľ ide o Sýriu, treba to povedať jasne: Oni nebojovali proti Islamskému štátu. Rukami Islamského štátu Spojené štáty bojovali proti Asadovi i proti Rusku.“ Ruský vojenský expert upozornil, že USA sa snažia o modernizáciu svojich síl, vyprázdňujú svoje vojenské sklady predajom zbraní z minulého storočia krajinám východnej Európy, aby sa uvolnilo miesto pre novú výzbroj: „Na to však treba 15 rokov.“

História nás učí, že ani pirátske bandy nemôžu terorizovať svet večne. Platí to aj pre armádu USA, napriek výroku ich bývalého prezidenta Obamu, že či už sa to niekomu páči, alebo nie, „Amerika je výnimočná“, ktoré nápadne pripomínajú hitlerovské heslá typu „Deutschland über alles!“

1.júla 2016 čínsky prezident Si Ťin-pching vo svojom prejave pri príležitosti najväčšieho čínskeho sviatku uviedol: “Svet sa nachádza na hrane radikálnych zmien, vidíme, ako sa postupne rozpadá EÚ, ako sa rúca ekonomika USA, a to všetko sa skončí vznikom nového svetového poriadku. Tak, ako kedysi, už nebude nikdy, o 10 rokov nás čaká nový svetový systém, v ktorom budú hrať kľúčovú rolu Čína a Rusko.” Presnejšie – Rusko a Čína.

Vladimír Mohorita

Jak Sputnik a Rusko pomáhají některým českým médiím vydělat si na chleba

Vyšlo 20.12.2017 na: https://cz.sputniknews.com/svet/201712206463053-Sputnik-Rusko-ceska-media-chleb/

V českých médiích se v poslední době aktivně hovoří o nebezpečí dezinformací a rozšiřování falešných zpráv ze strany Ruska a ruských informačních portálů. Aby bylo možné barevněji vykreslit ruskou hrozbu, česká média se snaží využívat jakoukoli záminku, někdy se i uchylují k otevřené lži.

Český portál E15 publikoval 18. prosince rozhovor s učitelem mediální výchovy na pražském Gymnáziu Na Zatlance a spoluzakladatelem Aliance pro otevřené vzdělávání Michalem Kaderkou. Při hovoru o falešných zprávách Kaderka prohlásil: „Posilování této gramotnosti by mělo být flexibilnější a nebýt jen centrálně řízené státem. Ale samozřejmě i stát by měl podniknout další kroky. Dám příklad Finska, kde vláda prohlásila, že Sputnik a Russian Today (správně Russia Today — pozn. red. Sputniku) jsou nástroje propagandy, a vypla je. A my na to musíme mít odvahu taky. To není cenzura, ale schopnost bránit se cílené propagandě cizí země.“

Tady Kaderka neříká pravdu. Finská vláda žádné zákazy vůči Sputniku nevydávala. V létě roku 2016 Sputnik přestal vycházet ve finském jazyce, jelikož obyvatelé Finska, z nichž většina ovládá anglický jazyk, dávali přednost číst Sputnik International. Sputnik se prostě rozhodl nezdvojovat. Výsledkem je, že Kaderka při hovoru o nutnosti zvyšování mediální gramotnosti sám operuje lživými fakty. To je skutečně děsivé, když vezmeme v úvahu to, že Kaderka je učitelem mediální výchovy a učí děti za pomoci těchto „pravd“. Nebo je možné, že on sám je nevinnou obětí propagandy českých médií?Sputnik publikoval 13. prosince materiál o nejkrásnějších ženách v české politice — co může být nevinnějšího? Ke všemu ještě, když některé kandidátky jsou nositelkami nejen ženské, ale i duševní krásy.

Hned další den ale Reflex umístil na svůj portál materiál kritizující výše zmíněný článek. Odpovědný redaktor přitom nepovažoval za nutné dát do svého článku odkaz na zdroj, proto pro pohodlí čtenářů zde připojujeme odkaz na náš materiál o poslankyních.

„Jinak ale Sputnik pravidelně píše, že „nejlepším a nejkrásnějším“ člověkem na světě je ruský prezident Vladimir Putin,“ říká autor Reflexu, aniž by ukázal na nějaký příklad, kde by redakce Sputniku svým jménem takto hodnotila ruského prezidenta.

Vypadá to, že profesionálové z Reflexu se rozhodli, že přikládat důkazy ke svým slovům už není potřeba. Jsou to jen „dezinformační“ ruská média, kdo musí prezentovat důkazy, „pravdomluvní“ novináři z Reflexu si ale můžou psát, co chtějí.

Kritizována byla i slova chvály na adresu české poslankyně Karly Maříkové, která byla napsána rusky. Asi tak provádějí Rusové propagandu. To je opravdu dechberoucí argument, tady se skutečně není o čem bavit.

Portál Hlídací pes publikoval 25. října materiál, který byl věnován problému dezinformací a rozšiřování nepravdivých zpráv v Česku. V části „Proč nevydělat na lži“ autor článku tvrdí, že „typickým příkladem manipulace kremelského Sputnik CZ je článek o tom, že aktivisté z Bílých přileb byli usvědčeni z vytváření falešných zpráv o práci v Sýrii“. Proč je právě tento článek příkladem manipulace, to žurnalista již nevysvětluje. Zde Sputnik umísťuje odkaz na materiál na portálu švédské neziskové organizace SWEDHR, která skutečně usvědčila aktivisty Bílých přileb z vytváření falešných zpráv.

24. července Echo 24 prohlásilo, že česká agentura pro podporu podnikání a investic Czechinvest se dopustila „velkého omylu“, když sdílela post anglického Sputniku s komentářem zástupce společnosti Libora Hanuse. Hanus v rozhovoru pro Sputnik International zmínil, že české společnosti, které byly zastoupeny na MAKS, doufají ve zrušení protiruských sankcí. Žurnalisté Echa 24 tvrdí, že Hanus ve skutečnosti o zrušení sankcí nehovořil, protože v „originálním“ rozhovoru, který byl umístěn na českém Sputniku, tato věta chybí.Stránky Sputniku fungují ve více než 30 světových jazycích. Všechny připravují unikátní materiály. Každá redakce sama rozhoduje o tom, čím naplňovat materiál. Komentáře Hanuse na českém a anglickém Sputniku nejsou stejné, protože se jedná o DVA RŮZNÉ rozhovory, které dělali odděleně korespondenti Sputniku International a Sputniku Česká republika.

Forum 24 umístilo na svůj portál 20. února 2017 článek s názvem: „Sputnik, který tak rád sdílí Ovčáček, tvrdí, že na Ukrajině bojují zombie.“ Autor článku přitom v nadpisu jakoby náhodou zapomněl zmínit, že slova o zombie vůbec nepatří Sputniku, ale tiskovému mluvčímu velení DLR Eduardu Basurinovi. Tento rozpor je okamžitě vidět, jakmile přejdete do článku a vidíte screen z originální stránky Sputniku, kde je napsáno, že se jedná o rozhovor Basurina s ruskými novinami Izvěstija. Skutečně, účel svědčí prostředky, tak proč nevyužít manipulativní nadpis, aby někdo mohl být obviněn z dezinformování? Je možné, že se vůbec nejedná o to ukázat českému obyvatelstvu pravdu, ale o to, udělat si reklamu na cizí účet za pomoci populárního tématu o „ruské propagandě“?Redakce Sputniku si už zvykla na to, že je často obviňována z vytváření a šíření propagandy, aniž by se někdo obtěžoval poskytnout důkazy. Je ovšem poměrně divné slyšet podobná obvinění od výše zmíněných médií, která se nijak příliš při své práci, očividně, neřídí základními principy žurnalistiky.

Materiál byl připraven českou redakcí Sputniku

Chráněno: Pražské události 2017-11-29

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Chráněno: Pražské události 2017-11-27

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Žárovky, igelitky, vysavače i máslo. Co vše nám EU zakázala?

Členství v Evropské unii přináší řadu výhod a pro Českou republiku zejména těch ekonomických a finančních. Má ale i své stinné stránky, z nichž některé pociťují občané více, než jiné. A mezi ty, které rezonují společností nejvíce, patří především zákazy.

Pomazánkové máslo

Ačkoliv si to mnozí neuvědomují, s dopady členství v Evropské unii se setkáváme dnes a denně. Řada projektů, služeb a institucí je přímo dotována pomocí dotačních programů Evropské unie a i mnoho podnikatelů by na členství v ní mohlo pět ódy.

Každá mince má ale dvě strany a platí to i v tomto případě. Nejčastěji totiž Češi bojují proti členství v Unii kvůli údajně byrokratizaci a zákazům. Podívejme se tedy na to, o co vše jsme díky členství v Unii přišli.

Zřejmě nejviditelnější a mediálně nejprobíranější kauzou byla pomazánkové máslo. Podle EU ve skutečnosti nešlo o máslo, protože neobsahuje potřebné množství tuku. Místo něj tedy není kupujeme „tradiční pomazánkové“.

Stejně tak jsme se museli rozloučit s marmeládou. Ta totiž může být vyráběna pouze z citrusů, což ta česká nesplňovala. Místo toho si nyní můžeme koupit džem.

Přísná pravidla dopadla také na alkohol. V zájmu ochrany spotřebitelů bylo zavedeno nařízení, podle nějž může označení rum používat pouze nápoj vyrobený z cukrové třtiny a melasy. Český Tuzemský rum se ale vyrábí z brambor, a proto i on byl nucen se přejmenovat na tuzemák.

Velkou vlnu nevole vzedmul také zákaz klasických žárovek. Zářivky s wolframovým vláknem ale zakazoval postupně celý svět a nešlo tedy o výmysl, který by se dotknul pouze nás. K dostání jsou nyní tak většinou pouze úsporné žárovky či halogenová a jiná světla.

Z věcí každodenního používání nelze nezmínit ani igelitové tašky, Evropské unii se nelíbilo, že je spotřebitelé dostávali zdarma, což lze vzhledem k ochraně životního prostředí lehce pochopit. Konečně nařízení si ale Česká republika oproti tomu evropskému zpřísnila sama.

Konec je také s rtuťovými teploměry. K dostání jsou pouze jejich variace založené na jiné měřící bázi, například digitální. Stejně tak se dočkaly zákazu cigarety, resp. byla omezena délka jejich hoření tak, aby se minimalizovalo riziko, že odhozený nedopalek nedopatřením něco zapálí. Unie ale už nyní zvažuje, že zakáže i prodej krátkých a ochucených cigaret.

Zákazy se dotkly také spotřebičů. Všechny musí mít povinně energetické štítky, některé spotřebiče ve třídě B a horší ani nekoupíte, a naposledy se Čechů dotklo omezení prodeje vysavačů s příkonem nad 900 W. Ty už zkrátka také nekoupíte.

Jiné zákazy se netýkají přímo výroby či prodeje, ale používání samotného. Nafukovací balonek například nesmějí nafukovat děti do osmi let bez přítomnosti dospělé osoby. To stejné platí pro frkačky, které jsou dětem zapovězeny do 14 let.

Z pera Evropské unie přišlo mnohem víc nařízení a zákazů, ne všechny jsou ale natolik omezující, a hlavně je většina z nich ku prospěchu. Z pohledu spotřebitele se to nemusí jevit natolik zřetelně, ale řada těchto omezení má svůj význam v globálním měřítku.

Evropská unie pomocí nich bojuje proti znečišťování planety, za lepší informovanost a ochranu spotřebitelů nebo zvyšuje jejich bezpečnost. I v tomto případě totiž platí, že každá mince má dvě strany a jakýkoliv zákaz může mít své velmi dobré opodstatnění.

Do ruda vytočený Sobotka ve sněmovně přiznal, že Česko přijímá tisíce azylantů a že vláda platí cenzuru na sítích. To bylo v roce 2016.

Vzhledem k tomu, že veřejnoprávní televize dává mnohým poslancům parlamentu prostor minimální či vůbec žádný, jedinou šanci, jak je mohou jejich voliči sledovat při práci, nabízejí přenosy ze sněmovny. Ty divákům leckdy poskytují překvapivé informace, bohužel většinou mimo hlavní vysílací čas. Ve čtvrtek odpoledne například mohli v rámci interpelací zhlédnout zajímavý souboj mezi premiérem Sobotkou a opozičními poslanci.

Tomio Okamura tentokrát dusil Bohuslava Sobotku kvůli nákladům na integraci imigrantů. Samotný Sobotka potvrdil, že u nás jsou skutečně vynakládány nemalé prostředky na zajištění integrace přibližně šesti tisíc cizinců v horizontu několika let. Přiznal, že v Česku ročně získává azyl nebo mezinárodní ochranu 700 až 1000 osob, nejvíc jich přichází z Ukrajiny a Ruska, z Kuby, Číny, ale také Iráku a Sýrie. Zdůraznil, že v jejich přijímání nevidí žádné riziko: „Já tady nevidím nějaký bezpečnostní problém, pokud jde o integraci těchto lidí v naší zemi.“

Vláda má kontrolu
Sobotka v této souvislosti vyzval poslance, aby nebyla dezintepretována zpráva BIS, která hovoří o tom, že z České republiky odešly některé osoby do Sýrie bojovat v řadách Islámského státu. Netýká se to prý občanů České republiky, ale pouze osob, které na našem území pobývaly. Vláda prý má nad takovými osobami kontrolu. Odmítl ale jakékoliv omezování občanských práv a svobod. „Touto cestou vláda v žádném případě nepůjde,“ hřímal premiér ve sněmovně.

Vytočený Okamura i Sobotka
Sobotkova ‘skvělá‘ odpověď vytočila Okamuru: „Tak teď jste ukázal priority vaší vlády, radši dáte půl miliardy na šest tisíc migrantů místo toho, abyste integroval do normální slušné společnosti dva miliony našich seniorů, kteří těžko přežívají, milion zdravotně postižených lidí, kteří mají nízké příjmy. Stejně tak říkáte, že nechcete mezovat občanské svobody. Vždyť jenom letos jste navrhli omezení legálního držení zbraní, nedávno jste navrhl zpřísnění shromažďovacího zákona, vždyť vy děláte přesný opak a přímo lžete divákům České televize. To je úplně neuvěřitelné.“ Na Okamurův útok reagoval do ruda rozčilený Sobotka absurdním způsobem: „Já mám skoro pocit z toho vystoupení pana poslance Okamury, že ho mrzí, že jsme šestou nejbezpečnější zemí na světě. Pane poslanče, možná vás to štve, možná byste si přál jiný výsledek, ale je to tak.“

Neprůhledné neziskovky
Velmi zajímavý souboj se odehrál i mezi Sobotkou a poslancem Markem Černochem. Ten se pozastavil nad neprůhledným financováním a činností neziskových organizací, jejichž cílem je cenzurovat sociální sítě a Facebook a potlačovat svobodnou diskusi. Jako příklad uvedl, že nezisková organizace HateFree od vlády získala na tři roky šestnáct milionů (!) korun, a obvinil premiéra: „Vaše vláda podporuje organizace, které mají za úkol očernit každého, kdo nesouhlasí s vládní politikou a velmi nebezpečným přijímáním nelegálních imigrantů.“ Zeptal se proto Sobotky, jak může připustit cenzuru, placenou z peněz daňových poplatníků.

Tak ano, nebo ne?
Premiér vyhýbavě reagoval, že jakékoliv zásahy do projevu svobody na internetu mohou probíhat pouze na základě zákona, a zmínil v této souvislosti boj proti nelegálnímu hazardu na internetu. Jinak prý ani vláda ani kdokoliv jiný nemůže omezovat práva občanů na sítích. Zároveň však řekl, že není možné šířit nenávist na úkor osobnostních práv. Když se ho Černoch znovu zeptal na podporu neziskovek, Sobotka opět vyhýbavě odpověděl, že jakákoliv podpora neziskového sektoru je založena na grantových programech. Podle něj je důležité, abychom poukazovali na to, že není možné ve společnosti šířit nenávist vůči menšinám.

Polský odpor k imigraci a EU – Janusz Korwin-Mikke

JANUSZ KORWIN-MIKKE – NEJLEPŠÍ MOMENTY

Janusz Korwin-Mikke je polský konzervativec, který je pro svou svéráznost, ale i autenticitu a konzistentnost postojů známým politikem ve své zemi.
Obhajuje tradicionalistický konzervatismus v polském duchu, vlastenectví a tradiční hodnoty. Je stoupencem striktního omezení imigrace, odmítá posilování nadnárodních struktur jako EU, OSN a WTO na úkor suverénních států, ostře vystupuje proti potratům, multikulturalismu, feminismu, islámu a odmítá sociální stát. Vzhledem ke svému inteligentnímu, ale velmi přímému a často sarkastickému formulování názorů bývá v parlamentních i televizních diskusích těžko překonatelný a polská levicová intelektuální kavárna ho pochopitelně nenávidí.
Týká se ho také spousta kontroverzí. Například za své vystupování v Evropském parlamentu, kde nazval africké imigranty „žumpou“, byl potrestán zákazem vystupování a odebráním finančních odměn.

Je to jedna z celoevropsky velmi výrazných postav konzervativní pravice.

ANO podporuje inkluzi ve školství, učitelé mají smůlu. Likvidace českého vzdělávání pokračuje

vyšlo 7.8.2017 na https://archiv.ihned.cz/c1-65836560-penize-pripravene-pro-ucitele-nejspis-pujdou-na-inkluzi-o-jejich-osudu-vlada-definitivne-rozhodne-na-konci-srpna

Peníze připravené pro učitele nejspíš půjdou na inkluzi. O jejich osudu vláda definitivně rozhodne na konci srpna

  • Ministr školství Stanislav Štech sliboval, že přestože poslanci odmítli kariérní řád, bude se snažit k učitelům slíbené peníze dostat.
  • Po jednání s ministerstvem financí to ale vypadá, že to bude zřejmě jen malý zlomek. Ministerstvo financí chce, aby se peníze použily na opatření spojená s inkluzí, kde prostředky chybí.
  • Peníze se podle informací HN zřejmě dostanou jen ke zkušeným učitelům, kteří budou ve škole pomáhat absolventům pedagogických fakult.
jarvis_5984b7d1498e27acf5e052fa.jpeg

Došlo na jeho slova. Ministr školství Stanislav Štech už dříve upozorňoval, že pokud kariérní řád neprojde, dostat peníze k učitelům bude složité.
autor: HN – Matej Slávik

Poslanci před pár týdny pod tlakem nespokojených učitelů odmítli kariérní řád. Ten měl kvalitním učitelům zvednout platy, ale pedagogové ho kritizovali hlavně kvůli nárůstu administrativy. Autor petice proti kariérnímu řádu Radek Sárközi chtěl, aby vláda peníze připravené na kariérní řád přesto učitelům poslala. Nyní to vypadá, že většinu z těchto peněz bude ministerstvo školství muset použít na opatření spojená s inkluzí, tedy společným vzděláváním.

Ministerstvo školství mělo pro rok 2017 na rozjezd kariérního řádu od vlády přislíbeno 404 milionů korun. „Vzhledem k tomu, že novela nebyla parlamentem odsouhlasena, nemohou být prostředky kapitole ministerstva školství poskytnuty. Přesto vzala vláda na vědomí potřebu navýšení rozpočtu resortu školství v roce 2017 ve výši 400 milionů korun,“ uvedlo ministerstvo financí. Vláda ale uložila oběma ministrům, aby jednali o možnostech, jak tyto prostředky využít pro společné vzdělávání.

Na začlenění handicapovaných dětí do běžných škol je proti původním plánům potřeba mnohem více peněz. V roce 2017 měla nově zavedená inkluze stát miliardu, ale jen od ledna do června přišla už na 1,5 miliardy. Odhad na rok 2018 se z původních1,5 miliardy korun zvýšil téměř na čtyři miliardy. A ministerstvo financí už dalo najevo, že finance navíc si budou muset v resortu školství najít sami, protože v rozpočtu nejsou.

Ministr školství Stanislav Štech (ČSSD) ještě před shozením kariérního řádu říkal, že se bude snažit dostat peníze vyčleněné na kariérní řád k učitelům i v případě, že přes politiky neprojde. Nyní to ale vypadá, že k pedagogům doputuje jen jejich část. „Záleží na vyjednávání s ministrem financí a hlavně na rozhodnutí vlády. Každopádně budu dělat maximum, abychom zaplatili alespoň uvádějící učitele,“ řekl k tomu Štech. Uvádějící učitelé mají být zkušení pedagogové, kteří budou ve školách pomáhat čerstvě přijatým absolventům. Výplata by se jim měla zvýšit o tři tisíce měsíčně. To je ale jen zlomek z původně plánovaných 400 milionů. Ty měly putovat ještě k začínajícím učitelům, aby se mohli zdokonalit v oblasti, kde si třeba nejsou jistí. Přidáno ale měli dostat také třídní učitelé a výchovní poradci, ti společně s metodiky prevence měli mít také snížené úvazky. Podle informací HN k tomu ale nejspíše nedojde, „jejich“ peníze bude muset ministerstvo školství použít na inkluzi.

O osudu peněz vláda definitivně rozhodne na konci srpna. „Do dalšího jednání o rozpočtu jdeme s tím, že kromě peněz pro uvádějící učitele je třeba navýšit rozpočet pro vysoké školy a zvýšit platy učitelů v regionálním školství o 15 procent,“ doplnil ještě Štech.

Proti schválení kariérního řádu nejvíce vystupovali učitelé sdružení pod iniciativou Pedagogická komora. Iniciátor petice Radek Sárközi upozorňoval na to, že kariérní řád učitelům mnoho peněz navíc nepřinese, bude se týkat jen malé části z nich. Přitom celkově bylo zavedení kariérního řádu vyčíslené na miliardy. „Spoustu milionů spolkne jen příprava, školení, složení atestačních komisí, které budou učitele zkoušet,“ vadilo mu.

Peníze na kariérní řád chtěl Sárközi dostat rovnou k učitelům a do škol. „Věříme, že finanční prostředky, které byly na kariérní řád vyčleněny, přesto vláda uvolní, aby se prostřednictvím novelizace nařízení vlády a příslušných vyhlášek mohly do škol a k učitelům dostat,“ říká. Pokud to vláda neudělá, je to podle něj signál, že peníze učitelům vlastně dát nechce.

Kariérní řád měl učitele rozdělit do tří kategorií podle jejich kvality a více podpořit začínající a aktivní pedagogy. Poslanci novelu schválili, ale narazila v Senátu a vrátila se zpět do sněmovny. Po zveřejnění petice proti jejímu přijetí, kterou podepsalo přes dvacet tisíc učitelů, ji poslanci v červenci odmítli.

Babišův úřad jako soudce Lynch – likvidace firem, které se úředníkům znelíbí: My si „myslíme“, že zákon je tak a tak…

vyšlo 11. 8. 2017 na https://byznys.ihned.cz/c1-65842930-berni-urednici-verejne-promluvili-o-zajistovacich-prikazech-firmu-herst-vehnali-do-exekuce-kvuli-obavam-ze-nezaplati-dan

Berní úředníci veřejně promluvili o zajišťovacích příkazech. Firmu Herst vehnali do exekuce kvůli obavám, že nezaplatí daň

  • Takzvaný zajišťovací příkaz by berní úředníci podle soudců měli používat jen v nejzazších případech. Praxe je nicméně jiná.
  • Jaké měli kontroloři důvody k tomu, hnát firmy do exekuce, zatím veřejně vysvětlit odmítali. Odvolávali se na povinnost mlčenlivosti.
  • HN se jako prvním podařilo získat zbavení této povinnosti v případu společnosti Herst.

Zajišťovací příkazy - Ilustrační foto.

Zajišťovací příkazy – Ilustrační foto.

Když mají berní úředníci „obavy“, že podnikatel v budoucnu nezaplatí DPH, mohou na něj uvalit takzvaný zajišťovací příkaz. Většinou po něm následuje okamžitá exekuce veškerého firemního majetku, peněz a obstavení účtů. Podle soudců by měli toto opatření používat pouze v krajních případech, když k výběru daně nepostačují jiné způsoby.

Praxe je ale jiná a krachem končí i úspěšné firmy, které nikdo z daňových podvodů neusvědčil.

Podnikatelé se proti jednání finančních úřadů často brání žalobami. Už v několika případech se soudci firem zastali, protože úředníci nedokázali své postupy dostatečně odůvodnit. Jaké měli kontroloři důvody k tomu, hnát firmy do exekuce, však zatím veřejně vysvětlit odmítali. Odvolávali se na povinnost mlčenlivosti. Hospodářským novinám se jako prvním podařilo získat zbavení této povinnosti v případu společnosti Herst, která obchoduje s pohonnými hmotami.

Její majitel Vlastimil Hercok se v současnosti s finančním úřadem soudí o doměřenou daň přesahující 150 milionů korun. K soudu mohl podat žalobu až poté, co jeho odvolání proti postupu finančního úřadu posoudilo Odvolací finanční ředitelství. Jeho odvolání zde leželo téměř dva a půl roku, než bylo zamítnuto. Mezitím mu finanční úřad zabavil veškeré peníze a rozprodal majetek. „Už nemám co ztratit. Firma je mrtvá a veškeré peníze jdou na účet finančnímu úřadu. Jednali neoprávněně, takže chystám exekuci na stát,“ uvedl Hercok.

O jeho případu se dočtete více zde.

Hospodářské noviny požádaly vedení příslušného finančního úřadu, aby objasnilo postupy svých úředníků. Na otázky odpovídal Tomáš Krása, vrchní rada středočeského krajského finančního úřadu.

HN: Finanční úřad vydal na společnost Herst zajišťovací příkaz s následnou exekucí, protože jí doměřil DPH ve výši 161 milionů korun. Můžete vysvětlit, čím se firma provinila?

Jako finanční správa nezjišťujeme vinu nebo nevinu. Na to jsou jiné úřady. Zabýváme se čistě správou daní a postupujeme podle daňového řádu. Pokud zjistíme nějaké pochybení, daň doměřujeme.

HN: K jakému pochybení došlo v tomto případě?

Od listopadu 2013 do června 2014 jsme ve firmě prováděli daňovou kontrolu. Zaměřená byla na DPH za období 2010–2013. Před zahájením kontroly jsme firmu analyzovali. Zjistili jsme, že pohonné hmoty nenakupovala v České republice, ale dovážela je ze zahraničí vlastními auty.

HN: Společnost Herst sice pohonné hmoty ze zahraničí dovážela, nakupovala je ale od českého dodavatele, který jí prodej zprostředkoval. Takový postup je na trhu běžný. Co tedy udělali špatně?

Zásadní problém byl, že si v daňovém přiznání uplatňovala nárok na odpočet daně od tuzemských dodavatelů. Pochybovali jsme, že je to v souladu se zákonem. Podle nás se vlastníkem pohonných hmot stala už v zahraničí, vyplývalo to z důkazů. V takovém případě předpisy o DPH říkají, že se nejedná o tuzemské plnění a nárok na odpočet daně firma nemá.

HN: Z čeho jste vyvodili, že majitelem byla firma už v zahraničí?

Aplikovali jsme jasný princip materiální pravdy. Ekonomickým vlastníkem se firma stává, když může se zbožím volně nakládat.

HN: Dovoz pohonných hmot probíhá podle přísných pravidel. Řidiči musí zboží převést přes hranice pod dohledem celníků, přijedou tam v přesně stanovený čas a potom jedou na předem určené místo.

Podle vás mohl podnikatel se zbožím volně nakládat, už když ho řidiči naložili do cisterny?

Nám připadá, že s ním nakládat mohl. Když podnikatel obchod uzavíral, tak od začátku věděl, kam si pro zboží jede, a vezl si ho hlavně pro sebe. Pohonné hmoty následně stočil na své čerpací stanici nebo na čerpací stanici nějakého svého odběratele. Natankoval si je do svých cisteren.

HN: Pokud by tedy zboží nepřepravoval ve vlastních autech, tak podle vás nárok na odpočet daně měl?

To záleží na okolnostech. Že pohonné hmoty naložil na vlastní auta, nás jenom utvrdilo v tom, že převážel vlastní zboží a přepravu zajišťoval jako kupující. Podnikatel potom prokázal, že část pohonných hmot přepravoval pro někoho jiného. O tuto částku mu Odvolací finanční ředitelství doměřenou daň snížilo. Část majetku subjekt po zahájení daňové kontroly převedl – což bylo také tou obavou z úhrady daně. Zajišťovací příkaz nebyl vydán jen kvůli vysoké doměřené dani, ale také kvůli tomu, že majetek byl nedostatečný.

HN: Když má autodopravu, je pro něj ale jednoznačně levnější přepravovat zboží vlastními auty…

Logické to je. Připouštíme, že to pro něj bylo ekonomicky výhodné. To ale neznamená, že neměl zkoumat, jestli v takové situaci není místo daňového plnění v zahraničí.

HN: Ale když za nákup platil českému dodavateli, proč by odváděl daň v zahraničí?

Nezpochybňujeme, že platil českému dodavateli. Nikde není řečeno, že nemůže platit českému dodavateli za zboží, které se nachází mimo území České republiky.

Takové transakce jsou běžné, přesto se nejedná o tuzemské plnění.

HN: Zákon zde ale úplně jednoznačně nemluví. Proto teď podal Nejvyšší správní soud otázku k Evropskému soudnímu dvoru. Ptá se na to, jak se má daň při dovozu pohonných hmot správně odvádět.

Ano, to je aktuální situace. Ale z našeho pohledu je výklad legislativy jasný. Jsou o tom i odborné články. Evropský soudní dvůr už v minulosti rozhodoval o tom, k jaké transakci má být přeprava přiřazena, a k tomu přihlížíme.

HN: Pan Hercok stejným způsobem podnikal už přes dvacet let. Asi dva týdny před vydáním zajišťovacího příkazu mu finanční úřad vydal potvrzení o bezdlužnosti. Znamená to, že předtím zákon neporušoval?

Potvrzení o bezdlužnosti znamená, že podnikatelem přiznané daňové povinnosti, které uvádí v daňovém přiznání, byly uhrazeny. Při jeho vydání ale nezkoumáme, jestli je daň uplatněna správně. Vychází to čistě z platební morálky podnikatele.

HN: Dostali jste od pana Hercoka informaci o tom, že daň zaplatil už jeho dodavatel. Prověřovali jste tuto informaci?

Tato informace při řízení proběhla. Že ale někdo daň uhradil, ještě neznamená, že byla stanovena správně. Stanovení místa plnění je primární věc, protože odvod DPH podléhá předpisům daného státu.

HN: Byla tedy daň zaplacena jiným podnikatelem?

O jiných firmách se nemůžeme bavit. Daň byla nějakým způsobem uhrazena. To, jestli v řetězcích dodavatelů někdo něco zaplatil, ale nebylo předmětem tohoto daňového řízení. Daň mohla být zaplacená, ale nebyla správně stanovena.

HN: Vydali jste tedy zajišťovací příkaz na firmu Herst proto, že jste odhalili daňový podvod nebo proto, že si podle vás špatně vyložila své daňové povinnosti, když nepochopila výklad zákona, o kterém nemá jasno ani Nejvyšší správní soud?

Zajišťovací příkaz byl skutečně vydán na základě toho, že si podnikatel zákon z našeho pohledu špatně vyložil. Podle nás neměl nárok na odpočet daně v tuzemsku.

HN: Zajišťovací příkaz má být ale používán jen v nejzazším možném případě, kdy neexistuje jiný způsob, jak daň vybrat. Tady ale daň uhradil někdo jiný. Bylo tedy nutné ho vydávat, když byly následky pro firmu likvidační?

To je tvrzení, které není ničím doložené. Nevím, jestli jsme firmu zlikvidovali. Zákon nám ukládá, abychom vydávali zajišťovací příkaz, když máme obavu, že může být daň obtížně vymahatelná nebo hrozí, že nebude zaplacená. V tomto případě jsme obavu měli.

HN: Jaký je současný průběh řízení?

V současné chvíli už zajišťovací příkaz neexistuje. Byla ukončena daňová kontrola, takže se ze zajišťovacího příkazu staly dodatečné platební výměry. Proti těm se podnikatel odvolal a nyní čekáme na rozhodnutí krajského soudu. Exekuce jeho majetku nepokračuje, protože požádal soud o odkladný účinek a ten mu vyhověl. Nemůže tedy prodat pohonné hmoty ani benzinové stanice.

HN: Jak dlouho trvalo Odvolacímu finančnímu ředitelství posouzení odvolání pana Hercoka proti platebním výměrům?

Platební výměry jsme vydali po daňové kontrole, která byla ukončena v červnu 2014. Proti těm se podnikatel odvolal, o jeho odvolání bylo rozhodnutu v říjnu 2016. Není žádná zákonem stanovená lhůta, dokdy musí Odvolací finanční ředitelství rozhodnout.

HN: Panu Hercokovi jste zabavili cisternu, která nebyla stará ani rok. Podle jeho slov měla hodnotu 4,5 milionu korun. Vy jste ji prodali asi za milion korun, čímž se mu nesnížil dluh ani o její tržní cenu. Pohonné hmoty nijak nestárnou, přesto se také draží za třetinu ceny. Proč tomu tak je?

Jak postupovat při prodeji majetku, je dané zákonem. Je jasně stanoveno, jak určit vyvolávací cenu. Za kolik se zboží prodá, určuje poptávka. Do dražby se může přihlásit kdokoli kromě dlužníka.

HN: Chápu to tedy správně, že chcete, aby daň byla zaplacena dvakrát?

To nechápete správně. Pokud se zjistí, že daň byla v řetězových obchodech nějakým článkem uplatněna chybně, tak podle zákona o DPH má možnost tuto daň opravit.

HN: To znamená, že pokud se vám díky exekucím podaří získat zpátky těch 161 milionů korun, tak je stát vrátí dodavateli pana Hersta, který je předtím už zaplatil?

Pokud se stane, že si podnikatel opravdu daně učiní a splní podmínky – je tam třeba daná prekluzivní lhůta, tak z mého pohledu, když podnikatel během daňové kontroly tuto chybu zjistil, mohl dát vědět svým dodavatelům a ti mohli realizovat nápravu ve svém účetnictví.

Takže nakonec je ta daň zaplacena dvakrát…

To z naší strany není ověřeno. Je pravda, že podnikatel s tím argumentoval. Odvolací řízení se k tomu vyjádřilo, takže vás odkážeme na ně.