Náš stát je v ohrožení: Brusel nás chce vymazat z mapy. Bez svobody státu není svoboda občanů. Tyran se vždy nejdřív tváří jako demokrat. Dva pevné základy existence. Zničí nás podle Bismarckovy metody: Krví a mečem? 9 statečných

Radek Pokorný přináší zprávu a video z mimořádně důležitého jednání, které pod názvem Kořeny a tradice moderní české státnosti – za pochopitelného nezájmu korporátních médií – proběhlo v Poslanecké sněmovně

Naše národní a státní existence je v současné době ohrožena stejně jako v době německého protektorátu. Hrozí nám tyranie a likvidace naší osobní i státní svobody? Patříme na Západ, jak často slýcháme od vládních ideologů a médií středního proudu nebo jsme součástí střední Evropy? Na všechny tyto a další otázky spojené s naší národní existencí se snažilo odpovědět jednání, které uspořádal 16. ledna v poslanecké sněmovně Institut svobody a přímé demokracie (ISPD).

Svoboda je jen jedna

Diskusi zahájil Tomio Okamura. „Oproti tradovaným mýtům to pro naše národy byla v dobách německé a maďarské nadvlády tvrdá totalita. Ukázkovým příkladem byl koncentrační tábor Thalerhof zřízený v roce 1914. Rakouské úřady zde internovaly civilisty, kteří byli podezřelí ze sympatií k Rusku. Jedno křídlo tam bylo vyhrazeno pouze odsouzeným Čechům,“ řekl předseda SPD.

Mínil, že konec každého nadnárodního státního útvaru ať už jde o Rakousko-Uhersko nebo nacistickou Třetí říši, předznamenává podcenění touhy národů po svobodě. „To je důvod proč se nebojíme, že by Evropská unie nad námi v čemkoli zvítězila. Dějiny totiž ukazují, že každý nepřirozený slepenec, se dříve či později nakonec stejně rozpadne.“

Boj za národ a demokracii je recept, který nám podle něho zachoval mimo jiné TGM. To je také recept, který nám zanechali všichni, kteří se postavili německé nacistické okupaci. A osobní svoboda je úzce provázána se svobodou národní.

Nic nám nespadne do klína

Poslanec SPD Jiří kobza se zaměřil na 17. listopad 1939. Konstatoval, že připomínka obětí těch, kteří se postavili německému protektorátnímu režimu vyvolává i dnes bouři nevole všech, kteří se snaží tento německý zločin odsunout do pozadí, a překrýt události z listopadu 1939 sedmnáctým listopadem 1989, odkud současná politická garnitura odvozuje svoji legitimitu. Dnešní režimní propagandisté podle něho, zpochybňují hrdinství obětí ze 17. listopadu 1939. Statečných mužů a žen, kteří stáli na straně českého národa proti německým vrahům.

Významným faktem, je také skutečnost, že se v době protektorátu spojili v odboji občané, spolky a strany odleva doprava, aby se postavily na odpor. Představa, že by se něco podobného mohlo stát i dnes, nahání podle Kobzy dnešnímu režimu hrůzu. „Je ostudné, že dnešní mladá a střední generace nezná tváře a historii hrdinů listopadu 1939. Právě hrdinství těch devíti statečných odstartovalo změny v naší zemi. „Byli to rozhodní a silní vlastenci. To je dobrý příklad i dnes, kdy je naše suverenita a státnost čím dál tím více ohrožena.“

Naše samostatnost a státnost byla vykoupena odvahou a krví našich předků v mnoha těžkých bojích. „Nespadla nám z nebe. A my jsme povinni jejich odkaz hájit, a předat jej našim dětem, tak jak jej naše rodiče předali nám.“ Neboť teprve skrze minulost jsme schopni nahlédnout i drama současnosti – a snad trochu i nahlédnout do budoucnosti.

Zprivatizovaný převrat

Ředitel ISPD Josef Nerušil ve svém příspěvku zdůraznil, že 17. listopad byl zprivatizován a unesen Havlisty, kteří si ho přivlastnili, a jeho výklad zúžili. Zároveň poukázal na kořeny, ze kterých se rodila moderní česká státnost vycházející z tisícileté tradice českého státu. Nyní se naše země dostává pod tlak globalistické ideologie, která národní stát považuje za přežitek. Varoval, aby se nenaplnila metoda německého kancléře Bismarcka, který sjednocoval Německo krví a mečem. Metoda, kterou by chtěli zopakovat bruselští globalisté při “sjednocování” Evropské unie likvidací národních států s cílem vytvořit superstát – evropskou federaci.

 

Místopředseda Akce D.O.S.T. a publicista Michal Semín ve svém vystoupení na téma „Katolická stopa v základech české státnosti a mýty s ní spojené“ připomněl významnou úlohu katolického duchovenstva v době národního obrození, kdy mnozí kněží stáli pevně na straně národa právě v době jeho ohrožení, ať už v dobách pobělohorských nebo za německé okupace. Připomněl statečný postoj katolického kněze a poslance v době německé okupace Bohumila Staška, který byl za protektorátu za své postoje uvězněn v koncentračním táboře v Dachau.

Pevné základy existence

„Bůh a vlast jsou dva pevné základy, o které bychom opřeli ten biblický Jakobův žebřík abychom vystoupali výše a výše až k nejvyššímu národnímu cíli. Jde o to spojit mravní řád daný nám Bohem s láskou k rodné zemi a svému národu v pevný základ. Tak pevný jako je Vyšehradská skála, Na tomto základu bychom měli znovu vybudovat pevnou existenci, budoucnost i svobodu svého drahého národa,“ citoval Michla Semín ze Staškovy promluvy u příležitosti převezení ostatků básníka Karla Hynka Máchy z Litoměřic na Slavín v roce 1938. A ve svém příspěvku dále poukázal rovněž na důležitost svatováclavské tradice, která byla mnohdy zneužívána různými ideology, přičemž sv. Václav stojí u základů naší státnosti, a pro katolíka je tedy i z hlediska církevní nauky vlastenectví povinností.

Filosof Roman Cardal v příspěvku na zvaném „Demokracie v pojetí TGM a jeho inspirace v myšlení a dílech antických filosofů“ se zabýval odkazem a osobností Tomáše Garrigue Masaryka z hlediska jeho filosofického odkazu. Má za to, že zatímco Václav Havel bývá někdy označován neprávem za filosofa, TGM skutečně filosofem byl. Na rozdíl od Havla se Masaryk podle Cardala filosofií zabýval soustavně, a dokonce ji i vyučoval na univerzitě. Z toho podle něho vyplývá, že v jeho životě veřejném i soukromém hrála filosofie značnou úlohu. Masaryk soudil, že myšlenky Platona, Sokrata a Aristotela byly stejně aktuální v antické době tak jako dnes a nepochyboval, že se z jejich myšlenkového odkazu můžeme dozvědět mnoho o člověku, politice, platném i pro současnou dobu.

 

Zločinci podporují války a omezují svobodu

Podle Cardala současní progresivističtí politici tuto cestu opustili, neboť popírají kontinuitu lidských dějin založenou na neměnné lidské přirozenosti. Pomocí Platonova díla poukázal na aktuální procesy, které právě v naší zemi a na celém Západě zažíváme na vlastní kůži:

„Tyranie povstává podle Platona z demokracie. Z největší svobody se rodí největší otroctví. Budoucí ničitelé demokracie jsou v moderní společnosti dobře organizovaná skupina, která se nejprve chová přátelsky. Nastupující politická síla, zpočátku jedná s vůlí mas, konfiskuje majetek dávajíc z něho podíl občanům. Později se z ní však stává utiskovatel. V momentě, kdy už není kde brát, tak tyranská moc uvalí na občany vysoké daně a nastolí takové poměry, aby nebyla ze strany ovládaných ohrožována,“ citoval z mrazivou aktuálností s Platonových spisů.

Když u neví kudy kam, hrozí válkou nebo jí dokonce rozpoutá. „Připravují stále nějaké války, aby lid měl trvalou potřebu vůdce. Destruktivní živly nakonec podle Cardala prolomí civilizační bariéry, chráněné konzervativními silami. Na Západě k tomu došlo podle Cardala v šedesátých letech. V této době nastupuje na scénu postdemokratická mládež, která se ostře vymezuje vůči tzv. represivní minulosti.

Pokud se tyto skupiny dostanou k politické moci, tak jak se v současnosti stalo, začnou své destruktivní myšlenky vnucovat celé společnosti. Jedinci z kriminálního podsvětí se pak vyšvihnou do role vůdců lidu. „Mezi stavem politiky a mravní situací občanů panuje významná souvislost. Jestliže respekt k přirozeným mravním normám upadá a jestliže kriminalita není důsledně potlačována, jestliže většina lidí nemá proti takovému jednání principiální námitky, pak mají zločinci cestu k vládě otevřenou,“ uvedl Cardal.

Bez svobody jedince není svobody státu

Podle něho měly tyto zločinecké struktury dostatek času a prostředků, aby si přes své kontakty vytvořily obrovský vliv, a nyní už je nikdo nedokáže zastavit. Pokud k etablování totalitní moci dojde, přichází vláda zločinců. Vláda, která zbavuje občany svobody, svobody projevu, svobody pohybu, svobody podnikání a majetku. Důležitým aspektem pro zotročení společnosti je také zákaz nošení zbraní – samozřejmě, ve jménu bezpečnosti. V tyranii kralují lidé ovládaní vášněmi, z nichž základní je nenávist k přirozenému řádu života. Vzdáním se osobní svobody se budeme muset vzdát i svobody našeho státu.

Historik Aleš Dvořák se v příspěvku nazvaném „První desetiletí Československa: Od revoluce k miléniu,“ věnoval prvním deseti letům existence první Československé republiky.

Nad významem národa pro náš život se zamýšlel ve svém příspěvku nazvaném „Proč národ? Příčiny apostáze“ spisovatel a publicista Vlastimil Podracký: „Národ je nutností k přežití, my jsme smrtelní, zatímco národ je věčný.“

Slovenským faktorem v Československé státnosti se zabýval historik a publicista Milan Macháček. Na složitost a rozporuplnost vzniku první Československé republiky poukázal ve svém příspěvku nazvaném „Boj o charakter československého státu a dnešní doba“, historik a publicista Milan Macák.

Setkání ukázalo, že teoreticky si mnozí docela přesně uvědomují příčiny i důsledky naší současné “cesty do otroctví”.

Teď ještě – jak z toho…